8 Td 27/2024-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl dne 10. 7. 2024 v neveřejném zasedání ve věci obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 Nt 2006/2024, o návrhu Okresního soudu ve Znojmě na určení místní příslušnosti soudu ve věci žádosti obviněného o zahlazení odsouzení, takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný jako soud pro mládež Okresní soud ve Znojmě.
1. Okresní soud ve Znojmě předložil Nejvyššímu soudu věc obviněného AAAAA vedenou u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 Nt 2006/2004, k rozhodnutí o příslušnosti soudu v řízení o zahlazení odsouzení mladistvého obviněného AAAAA (dále jen obviněného). Okresní soud ve Znojmě poukazuje na to, že obviněný u něj požádal o zahlazení odsouzení, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 Tm 21/2004. Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný má dlouhodobě trvalé bydliště v okrese Louny, postoupil Okresní soud ve Znojmě s odkazem na § 364 odst. 1 tr. ř. věc Okresnímu soudu v Lounech.
2. Ze spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 18 Nt 2006/2004, Nejvyšší soud dále zjistil, že Okresní soud v Lounech následně postoupil předmětný spis Okresnímu soudu ve Znojmě, a to s odkazem na znění § 88 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen z. s. m.). V souvislosti s tímto postupem Okresního soudu v Lounech je nutno uvést, že správně měl zmíněný soud usnesením předložit věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti.
3. Okresní soud ve Znojmě svůj následný postup odůvodnil tím, že vzhledem ke skutečnosti, že již dne 5. 9. 2007 pod č. j. 3 Tm 21/2004-508, rozhodl o nezahlazení odsouzení obviněného, kterému bylo rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 8. 2005, sp. zn. 3 Tm 21/2004, uloženo souhrnné trestní opatření, nepodmíněné odnětí svobody v trvání 20 měsíců, které vykonal dne 28. 2. 2007, není dána jeho povinnost rozhodovat podle § 88 z. s. m., neboť již jednou rozhodl, a proto v řízení o další žádosti obviněného o zahlazení odsouzení se uplatní obecná ustanovení uvedená v § 105 tr. zákoníku a § 364 tr. ř.
4. Ke shora uvedené argumentaci Okresního soudu ve Znojmě je vhodné uvést, že Nejvyšší soud shledal správnou pouze jeho úvahu ohledně rozhodování Nejvyšším soudem v případě místní příslušnosti soudu podle § 24 tr. ř., pokud okresní soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Td 17/2017 a sp. zn. 7 Td 13/2019.
5. Nejvyšší soud však již nemohl přisvědčit dalším úvahám zmíněného okresního soudu stran konstatování, že vzhledem ke skutečnosti, že již v minulosti rozhodl o návrhu na zahlazení odsouzení obviněného (zamítnutím), není dána jeho příslušnost, neboť v takovém případě se uplatní obecná ustanovení trestního řádu a zákoníku (viz § 364 tr. ř. a § 105 tr. zákoníku).
6. Předně je nutno uvést, že obviněný se trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 8. 2005, sp. zn. 3 Tm 21/2004, a bylo mu uloženo souhrnné trestní opatření, nepodmíněné odnětí svobody v trvání 20 měsíců, které vykonal dne 28. 2. 2007, dopustil jako mladistvý. Tím také byla dána věcná příslušnost již shora zmíněného zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen z. s. m.). Pokud Okresní soud ve Znojmě (jako soud pro mládež) rozhodoval usnesením dne 5. 9. 2007, pod č. j. 3 Tm 21/2004-508, o návrhu obviněného na zahlazení odsouzení a tento návrh zamítl, správně rozhodoval rovněž jako soud pro mládež, přestože v té době již obviněný dosáhl věku téměř dvaceti let a měl bydliště v obvodu Okresního soudu v Lounech. Nevznikly tehdy u zmíněného soudu (myšleno Okresního soudu ve Znojmě) žádné pochybnosti, že i za zmíněné situace musí rozhodovat on jako soud pro mládež, neboť obviněný v době spáchání činu nepřekročil osmnáctý rok věku (viz též § 1 odst. 3 z. s. m.), a byl si tedy vědom vztahu speciality tohoto zákona [zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže], jak k trestnímu zákoníku, tak trestnímu řádu.
7. Poukazuje-li v předmětném řízení Okresní soud ve Znojmě na nutnost postupu podle obecných ustanovení § 105 tr. zákoníku a § 364 tr. ř., podle kterých by byla dána příslušnost Okresního soudu v Lounech, pak předně přehlédl ustanovení § 88 tr. ř., které neuvádí žádnou výjimku a stanoví, že „o zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne předseda senátu soudu pro mládež, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, i bez návrhu nebo žádosti“, přitom je nezpochybnitelné, že v prvním stupni o odsouzení obviněného (jako mladistvého) rozhodoval Okresní soud ve Znojmě (jako soud pro mládež).
8. Nepřiléhavá je argumentace, že pokud již bylo Okresním soudem ve Znojmě v minulosti rozhodnuto o návrhu na zahlazení odsouzení, uplatní se v nyní vedeném řízení o zahlazení odsouzení shora uvedená obecná ustanovení (viz shora bod 7), která zakládají příslušnost Okresního soudu v Lounech. Na tomto místě je nutno uvést, že § 364 odst. 1 tr. ř. uvádí, že „o zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště“. Záměrně bylo shora (viz bod 6) poukázáno na to, že obecné ustanovení se použije pouze za situace, pokud tento zákon nestanoví jinak – § 88 z. s. m. však uvádí, že „o zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne předseda senátu soudu pro mládež, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, i bez návrhu nebo žádosti“. Správnou není ani úvaha okresního soudu, že by jeho příslušnost vylučovalo obecné ustanovení § 105 tr. zákoníku. Při podrobnějším seznámení se s tímto ustanovením je nesporné, že ani odkaz na toto ustanovení není přiléhavý, když Nejvyšší soud musí zmínit např. § 35 z. s. m., jako speciální ustanovení o zahlazení odsouzení mladistvého; přičemž v předmětném řízení má jít toliko o zahlazení odsouzení mladistvého. Že závěry okresního soudu nemohou obstát, je pak zřejmé z ustanovení § 365 odst. 2 tr. ř., které vzhledem k tomu, že neexistuje v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, speciální ustanovení o podmínkách, za kterých je možno opětovně žádat o zahlazení odsouzení, uplatní se toto obecné ustanovení i pro případ návrhu (žádosti) mladistvého obviněného. Oproti tomu při existenci speciálního ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř. ve vazbě na již zmíněný § 35 odst. 2 z. s. m. [rozhodne soud zpravidla z úřední povinnosti i bez návrhu] se neuplatní obecné ustanovení § 363 tr. ř. [rozhodne soud na návrh nebo žádost]. V tomto duchu bylo tedy nutno nahlížet na vztah mezi uvedenými zákony i speciální a obecná ustanovení v nich upravená.
9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti musí Nejvyšší soud konstatovat, že soudem příslušným k rozhodnutí o zahlazení odsouzení ve věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 Nt 2006/2024, je podle § 24 odst. 1 tr. ř. [§ 88 odst. 1 tr. ř.] Okresní soud ve Znojmě – soud pro mládež, a proto Nejvyšší soud jako soud pro mládež, soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení:Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 10. 7. 2024
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu