8 Td 59/2019-2194
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2019 v trestní věci obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve vazbě ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, o podnětu jeho otce L. L., nar. XY, bytem XY, jako jeho zákonného zástupce, na odnětí a přikázání trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 1/2019, a u Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, pod sp. zn. 4 Tmo 12/2019, takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež, neodnímá.
1. Na obviněného mladistvého AAAAA (dále jen „mladistvý“) byla Krajskému soudu v Brně, soudu pro mládež, podána obžaloba pro dvě provinění vraždy, jednak podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak podle § 140 odst. 1, 3 písm. h) tr. zákoníku. Pokusu provinění vraždy se měl dopustit dne 19. 6. 2018 v zásadě tím, že v nočních hodinách v úmyslu usmrtit napadl poškozeného J. S., nar. XY, na kterého zaútočil nožem nejméně čtyřmi razantními útoky do horní poloviny těla, jehož zranil bez závažnějších následků, avšak po 10 minutách, a když se poškozený snažil přivolat pomoc a vydal se na policii, tak jej před domem opětovně fyzicky napadl zezadu úderem pěstí do hlavy a dále dlažební kostkou hozenou po poškozeném, přičemž jen náhodou jej nezasáhl; ke smrti poškozeného nedošlo jen na vůli mladistvého nezávislým sledem událostí. Ve druhém případě měl dne 30. 6. 2018 v úmyslu usmrtit fyzicky v několika fázích a s časovým rozestupem napadl poškozeného P. H., nar. XY, jehož bil extrémně razantními a surovými údery kamenem a betonovými dlaždicemi do hlavy, a to nejméně 18 ranami, čímž mu způsobil závažná poranění hlavy a horní poloviny těla s velkou fyzickou bolestí, jež vedla k duševním útrapám trvajícím až do poruchy vědomí a následné smrti, k níž došlo po 15 hodinách v důsledku zhmoždění a otoku mozku při mnohočetných tupých poraněních hlavy se zlomeninami klenby a spodiny lební.
2. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 2 Tm 1/2019, byl mladistvý po dokazování provedeném v hlavním líčení uznán vinným v rozsahu podané obžaloby a odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 31 odst. 1, 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeže k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmi roků se zařazením do věznice se zvláštním oddělením pro mladistvé. Zároveň mu bylo uloženo podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení psychiatrické formou ambulantní. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž bylo uloženo za povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 8 548 Kč.
3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání jak mladistvý (učinil tak prostřednictvím své obhájkyně), tak jeho otec L. L. Odvolání (v neprospěch mladistvého) podala i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně. Spisový materiál byl proto předložen Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež, jako soudu věcně a místně příslušnému rozhodnout o podaných odvoláních.
4. Ještě před tímto předložením spisu rozhodovaly soudy nižších stupňů o vazbě mladistvého. V rámci stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 2 Tm 1/2019, otec mladistvého L. L. formuloval (mimo jiné) požadavek, aby „celou věc dal Nejvyšší soud do jiného kraje z dosahu Vrchního soudu v Olomouci“. Na to reagovala předsedkyně senátu odvolacího soudu přípisem zaslaným Nejvyššímu soudu, soudu pro mládež, v němž učinila podnět, aby o uvedeném požadavku rozhodl jako soud k tomu příslušný podle § 25 tr. ř.
5. Nejvyšší soud, soud pro mládež, projednal předložený požadavek otce mladistvého, který podle jeho obsahu lze považovat za návrh na delegaci věci. Shledal však, že zákonné důvody vyžadované ustanovením § 25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání jinému soudu nejsou dány.
6. Podle citovaného ustanovení platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Jelikož z obsahu podání otce mladistvého vyplývá návrh na přikázání věci některému jinému odvolacímu soudu, je evidentní, že takovým soudem může být jedině Vrchní soud v Praze, soud pro mládež. A protože Nejvyšší soud, soud pro mládež, je Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež, a Vrchnímu soudu v Praze, soudu pro mládež, nejblíže společně nadřízeným soudem (srov. § 25, větu za středníkem, tr. ř.), je tak příslušným soudem k rozhodnutí o podaném návrhu.
7. Postup podle § 25 tr. ř. je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu.
8. Z formulace požadavku otce mladistvého L. L., aby „celou věc dal Nejvyšší soud do jiného kraje z dosahu Vrchního soudu v Olomouci“, explicitně nevyplývá důvod, pro který by mělo k takovému rozhodnutí dojít. Lze se proto pouze domnívat, že takovým důvodem může být nespokojenost jmenovaného se způsobem, jímž Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, v dosavadním průběhu trestního řízení ve věci jeho mladistvého syna rozhodoval.
9. Takový důvod ovšem nelze považovat za „důležitý důvod“ předpokládaný ustanovením § 25 tr. ř. Už z tohoto důvodu musel Nejvyšší soud rozhodnout tak, jak je ve výrokové části tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 7. 2019
JUDr. Jan Bláha předseda senátu