8 Tdo 1009/2025

8 Tdo 1009/2025-620

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 9 To 206/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 15/2025, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 52 T 15/2025, byl obviněný M. H. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené Š. R., a AAAAA (pseudonym), odkázány s uplatněnými nároky na náhradu způsobené škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že v době od 1. 2. 2020 do 15. 10. 2024 si v Praze XY, ani nikde jinde řádně neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči své dceři AAAAA, trvale bytem u své matky Š. R., přestože si této povinnosti je vědom a v jejím plnění mu nebránila žádná překážka objektivní povahy a tato povinnost mu vyplývá ze zákona a byla mu stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 10 P 12/2009, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 39 Co 63/2012, jenž nabyl právní moci dne 14. 1. 2013, částkou 5 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky Š. R., přičemž za výše uvedené období neuhradil obviněný na výživném pro dceru AAAAA ani jednu částku, tedy za celé výše uvedené období dluží celkem částku ve výši 285 000 Kč, z toho k rukám matky Š. R. částku ve výši 165 000 Kč a k rukám již zletilé AAAAA částku ve výši 120 000 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 9 To 206/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 9 To 206/2025, obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř.

5. Obviněný v konkrétní rovině namítl, že dlužné výživné za něj uhradil jeho otec den před konáním hlavního líčení, kdy bylo ukončeno dokazování a vyhlášen odsuzující rozsudek. Na účet poškozené Š. R. poukázal dlužné výživné ve výši 285 000 Kč a dne 28. 5. 2025 v den konání hlavního líčení proběhla další platba ve výši 120 000 Kč. Obviněný doložil oběma soudům příkaz k úhradě (příloha Platba H. I.), uskutečněný dne 27. 5. 2025 v Mbance na částku 285 000 Kč k rukám Š. R. se sdělením pro příjemce „Dlužné výživné sp. 52 T 15/2025 AAAAA“.

Tyto doklady doložil i odvolacímu soudu datovou zprávou dne 9. 6. 2025, avšak nebyly z neznámého důvodu založeny do spisu. Obviněný tvrdil, že bylo prokázáno, že po určitou dobu rozhodného období byl v pracovní neschopnosti a bez dostatečných příjmů, takže nebyl povinen výživné platit. I v průběhu hlavního líčení deklaroval ochotu znovu provést platbu na jakýkoli účet, který by mu poškozená AAAAA sdělila. Soud prvního stupně nedostatečně posoudil jeho vinu. Uhrazením dlužného výživného dříve, než došlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku, za současného naplnění podmínky, že neplacení výživného nemělo na poškozenou trvale nepříznivých následků, došlo k zániku trestnosti.

Není přitom rozhodné, ve které fázi trestního řízení orgány činné v trestním řízení zjistí, že k zániku trestnosti došlo, nemohl být proto odsouzen za trestný čin podle §

6. Obviněný také vytkl, že odvolací soud nesprávně konal veřejné zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, když nevyhověl jeho žádosti o odročení, ačkoli se omluvil ze zdravotních důvodů, přičemž o zdravotním stavu obviněného byl senát odvolacího soudu informován při samotném veřejném zasedání. Obviněný dne 25. 7. 2025 při cestě do Prahy k hlavnímu líčení v této věci vyhledal ošetření u své praktické lékařky, která jej okamžitě poslala na chirurgii na vyšetření. Zde byl hospitalizován, když byl převzat na lůžkové oddělení chirurgie.

Opakovaně informoval zdravotníky, že má v úterý 29. 7. 2025 v 9.00 hodin jednání ve velmi důležité věci, avšak ošetřující lékař mu nekompromisně sdělil, že nelze riskovat, že cestou na soudní jednání zkolabuje, takže nemohl budovu polikliniky opustit. Ačkoli měl odvolací soud všechny podklady od obviněného k dispozici, jeho žádosti nevyhověl a veřejné zasedání dne 29. 7. 2025 konal bez přítomnosti obviněného, který nemohl osobně přednést svou obhajobu a zamítl jeho odvolání. Námitkou obviněného o úhradě výživného se sice zabýval, vycházel však toliko z telefonické informace Š.

R., která uvedla, že k úhradě výživného nedošlo. Neprovedl k této otázce řádné dokazování a neprokázal neuhrazení výživného nade vší pochybnost. Prokázání takto zásadní skutečnosti po telefonu nemůže být považováno za důkaz řádně provedený před soudem, jelikož soud neměl jistotu, že skutečně hovořil s Š. R., ani není ověřitelné, zda je takové prohlášení pravdivé, neboť soud nepostupoval v souladu s pravidly pro výslech svědka před soudem, zejména že by ji řádně poučil coby svědkyni o jejích procesních povinnostech.

Takový postup představuje porušení základních zásad trestního řízení, a to zejména zásady ústnosti, zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností a zásady vyhledávací podle § 2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud si měl sám opatřit procesně použitelný důkaz, kterým by byl schopen takovou skutečnost sám buďto potvrdit, nebo přesvědčivě vyvrátit. V takto popsaném pochybení spatřoval důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

7. Dovolatel akcentoval, že právo účastnit se projednání své věci před soudem je garantováno čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle něhož má být věc každého projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, což je základní prvek práva na spravedlivý proces. Slyšením nelze rozumět jen výslech obviněného provedený k důkazu, ale musí mu být dána příležitost jednak účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu o otázkách viny i trestu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat, a jednak se vyjadřovat a vyvracet návrhy a důkazy přednesené státním zástupcem. K uplatnění základního práva účastnit se řízení před soudem a být slyšen, mají pak soudy povinnost obviněnému vytvořit prostor, a to zejména za situace, kdy on sám na účasti u veřejného zasedání trvá, nebo za situace, kdy řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že sám či prostřednictvím svého právního zástupce požádá o jeho odročení). Jen takto provedené řízení lze mít za souladné s nároky vyplývajícími ze samotné podstaty fair procesu, jehož imanentní, ba přímo přirozenoprávní podstatou, je slyšení obou stran (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 2971/09, aj.). Kdyby obviněný měl možnost účastnit se veřejného zasedání, mohl soudu předložit originální dokumenty prokazující úhradu dlužného výživného, a zhojit tak jiné pochybení soudu, v důsledku něhož se listiny nestaly součástí spisu. Jde zjevně o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

8. Obviněný v závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 9 To 206/2025, jakož i výrok o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 52 T 15/2025, a sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl, že obviněný se viny zprošťuje, anebo aby podle § 265k tr. ř. ve spojení s § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout poté, co náležitě doplní dokazování.

9. K uvedenému je nutno přičinit poznámku, že obviněný nejprve zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 podání označené jako dovolání dne 4. 9. 2025 (č. l. 539–542), aniž by je podal prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř. Soud prvního stupně jej poučil, že tak musí učinit prostřednictvím obhájce, jinak nebude považováno za dovolání (č. l. 574). Obviněný mimořádný opravný prostředek posléze podal již prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Stani.

10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podanému dovolání nejprve upozornil na podání obviněného označené jako dovolání ze dne 4. 9. 2025, které nebylo podáno prostřednictvím obhájce, a nelze je proto považovat za dovolání. K samotnému dovolání podanému prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Stani uvedl, že pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný nepodřadil námitky ryze hmotněprávního charakteru, nýbrž primárně brojící proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, a teprve prostřednictvím alternativního výkladu těchto zjištění, případně s doplněním o úhradu dlužného výživného, se snažil dosáhnout vyloučení trestní odpovědnosti za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr.

zákoníku. Namít-li, že provedené důkazy neprokazují jeho vinu nad veškerou rozumnou pochybnost ve vztahu ke stíhanému přečinu, nepřekračuje rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů. Obviněný neidentifikoval flagrantní vady v důkazním řízení, které by mohlo odůvodnit výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění, jak to předpokládá první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Akcentuje-li dílčí výhrady týkající se prokázání úhrady dlužného výživného, případně zajištění své osobní účasti při veřejném zasedání, je vhodné odkázat na bod 17 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jakož i na body 10–13 a 19 odůvodnění usnesení odvolacího soudu.

11. K porušení ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání státní zástupce uvedl, že z podkladů, které má k dispozici, nevyplývá zásadní pochybení. Jeho neúčast byla důsledkem jeho vlastního přístupu, neboť zavčas nepředložil dostatečně konkrétní a průkaznou omluvu, která by odůvodňovala nepřítomnost před odvolacím soudem. Nadto tento soud již dříve vyhověl žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání a nový termín stanovil právě na základě jeho návrhu. Navzdory tomu se obviněný následně dožadoval dalšího odročení, tentokrát ze zdravotních důvodů. Ačkoli obviněný ke své žádosti připojil dokumentaci ze zdravotnických zařízení, ta nebyla aktuální. Odvolací soud jej proto vyzval k předložení novějších podkladů, na což obviněný reagoval zdůrazněním hospitalizace. Prověřením u XY nemocnice v Praze však bylo zjištěno, že hospitalizace časově nekorespondovala s datem nařízeného veřejného zasedání. Obviněný nepředložil aktuální a kompletní informace, které by prokazovaly přetrvávající závažný zdravotní stav ve spojení s avizovanou hospitalizací, jenž by mu objektivně bránil v účasti na veřejném zasedání. Sám odvolací soud nepovažoval osobní účast obviněného za nezbytně nutnou, neboť jej o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměl, nikoli k němu předvolal. Tento postup odpovídá procesním pravidlům a nelze jej hodnotit jako porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Státní zástupce dále upozornil na to, že ve veřejném zasedání o odvolání obviněného nebylo prováděno doplnění dokazování, které by mohlo vést k posunu ve skutkových či právních závěrech soudu prvního stupně. Pokud měl obviněný v úmyslu být v tomto směru iniciativní, jak naznačuje jeho tvrzení o dokumentech prokazujících úhradu dlužného výživného, mohl a měl s předstihem zvolit odpovědnější přístup, což však neučinil.

12. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obviněný jeho naplnění spatřuje v tom, že mu odvolací soud neumožnil účast na veřejném zasedání dne 29. 7. 2025 a nevyhověl jeho žádosti o jeho odročení z důvodu jeho zdravotní indispozice, kterou doložil.

16. Ze zákonné formulace důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

17. V těchto souvislostech nelze pominout znění čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam.

18. S takovým výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního řádu, který zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Zatímco totiž v hlavním líčení bude přítomnost obviněného pravidlem (§ 202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak přísně stanoveny nejsou. Zásadně však platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze pouze za předpokladu, že obviněný byl k němu řádně a včas předvolán či o něm včas vyrozuměn. Nestalo-li se tak, nelze veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti konat (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 3 Tdo 760/2004, přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, aj.).

19. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce § 263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci však v posuzované věci nešlo.

20. Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. Z ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. vyplývá povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu zpravidla najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho konání pouze vyrozumí. Na rozdíl od předvolání k veřejnému zasedání vyrozumění o konání veřejného zasedání není zásilkou, kterou je obviněnému nezbytné doručit do vlastních rukou [viz § 64 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. ř.].

21. Porušení ustanovení trestního řádu upravujících přípravu veřejného zasedání a doručování by mohlo za určitých okolností založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Bylo by tomu tak například tehdy, pokud by předvolání obviněného k veřejnému zasedání nebylo obviněnému doručeno do vlastních rukou (srov. ustanovení § 64 tr. ř.), nebo tehdy, pokud by soud vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání doručoval jako zásilku určenou do vlastních rukou, a navzdory tomu by při takovém doručování nerespektoval ustanovení § 64 tr. ř.

22. Odvolací soud svůj procesní postup o rozhodnutí v nepřítomnosti obviněného podrobně odůvodnil v bodech 10.–14. napadeného usnesení. Zde vyložil, že první žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání nařízeného na 8. 7. 2025 na dobu po 20. 7. 2025 bez dalšího vyhověl, neboť obviněný měl strávit se svými dětmi prázdniny v období od 6. 7. 20215 do 20. 7. 2025 a s nimi cestovat na Mistrovství světa karate ve Švédsku. Odvolací soud termín nového veřejného zasedání stanovil na 29. 7. 2025. Následovala další žádost obviněného ze dne 23.

7. 2025 o odročení, a to ze závažných zdravotních důvodů spočívajících v bolestivém zranění břišní kýly a související hospitalizací a plánovanou operací, kterou obviněný doplnil nesouvisejícími lékařskými zprávami ze srpna 2023, o hospitalizaci ze dne 5.–6. 9. 2023 s propouštěcí zprávou z téhož dne, poukazem na vyšetření ze dne 22. 7. 2025, což doplnil desítkami fotografií s jeho dětmi a několika fotografiemi (údajně) jeho těla. K výzvě soudu k doplnění žádosti o aktuální lékařské zprávy prokazující nemožnost dostavit se k veřejnému zasedání dne 25.

7. 2025 sdělil, že leží na lůžkovém oddělení chirurgie Nemocnice XY, v níž požádal o lékařskou zprávu, ale ofotil jen dvě strany, v nemocnici mu ji nechtěli dát s tím, že ji dostane až po propuštění. Doložil tedy jen první dvě stránky lékařské zprávy ze dne 25. 7. 2025, 9:14 hodin ze tří nazvané „Vyšetření na Urgentním příjmu Chirurgické kliniky“, třetí stranu obsahující výsledek vyšetření a konečnou zprávu nezaslal. Téhož dne připojil ještě kopii listiny Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (DPN) vystavenou dne 24.

2. 2021 se stanoveným počátkem pracovní neschopnosti od 23. 2. 2021. S výjimkou osobních dat je dále nevyplněna. V kolonce „Lůžková péče od“ je uvedeno datum 25. 7. 2025, podpis ošetřujícího lékaře chybí. Obviněný téhož dne, tj. 25. 7. 2025, zaslal další zprávu s tím, že je hospitalizovaný v nemocnici XY, oddělení chirurgie a připojil informovaný souhlas pacienta – její strany 2 a 3, s razítkem MUDr. Alishera Bermana. Následně dne 28. 7. 2025 opakovaně telefonicky kontaktoval kancelář 9 To Městského soudu v Praze s informací, že je hospitalizován po operaci břišní kýly a nemůže se dne 29.

7. 2025 dostavit k jednání. Odvolací soud proto vyžádal zprávu XY nemocnice, právního oddělení, která dne 28. 7. 2025 sdělila, že obviněný byl v této nemocnici hospitalizován od 25. 7. do 26. 7. 2025. Obviněný znovu dne 29. 7. 2025 rozeslal na různá oddělení Městského soudu v Praze zprávy o tom, že je hospitalizován ve FTN na chirurgické klinice.

23. Odvolací soud v důsledku těchto zjištění uzavřel, že podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného byly splněny. Zdůraznil, že o konání veřejného zasedání byl obviněný řádně a včas vyrozuměn a současně neměl důležité a vážné důvody pro své nedostavení se k soudu. Obviněný nedoplnil k výzvě soudu svou žádost o odročení jednání o relevantní lékařskou dokumentaci potvrzující jeho hospitalizaci a s tím spojenou nemožnost se dostavit k soudu a zúčastnit se veřejného zasedání. Podložil je toliko nekompletními a neaktuálními listinami s datací i z roku 2021.

Odvolací soud si ověřil, že obviněný byl ve XY nemocnici hospitalizován pouze ve dnech 25. 7.– 26. 7. 2025, tedy jeho tvrzení, že zde byl hospitalizován i ve dnech 28. 7.–29. 7. 2025, měl za nepravdivé. Shrnul, že pokud by byl obviněný skutečně podroben zákroku, který avizoval formulářem „Informovaný souhlas s operačním výkonem – Akutní operační revize dutiny břišní“, jistě by obdržel po propuštění propouštěcí lékařskou zprávu, z níž by bylo zjevné, jaký je jeho aktuální zdravotní stav, což neučinil.

24. Z předloženého trestního spisu se podává, že všechny tyto skutečnosti uváděné odvolacím soudem mají podklad v jeho obsahu. K první žádosti obviněného ze dne 23. 6. 2025 soud odročil nařízené veřejné zasedání z důvodu již dříve plánovaných prázdnin obviněného s jeho dětmi a účasti na Mistrovství světa Karate v Malmö, Švédsku, s tím, že vyhověl obviněnému i v jeho výslovné žádosti, aby nový termín veřejného zasedání byl nařízen až po 20. 7. 2025 (č. l. 341), a nařídil veřejné zasedání na den 29.

7. 2025. O jeho konání obviněného vyrozuměl, obviněnému bylo vyrozumění doručeno dne 25. 6. 2025 (viz doručenka na č. l. 347). Obviněný znovu požádal dne 23. 7. 2025 o jeho odročení ze „závažných zdravotních důvodů“, a to obnovení jeho břišní kýly, k níž připojil lékařskou dokumentaci ze dne 4. 8. 2023, 6. 9. 2023 a poukaz na vyšetření ze dne 22. 7. 2025 z důvodu bolesti v oblasti jizvy na břiše. Odvolací soud jej 24. 7. 2025 vyzval, aby doplnil aktuální lékařskou dokumentaci či datum operace, která by mu reálně bránila v účasti na veřejném zasedání dne 29.

7. 2025 (č. l. 388), na což obviněný reagoval dne 25. 7. 2025 svým tvrzením, že je hospitalizován na oddělení chirurgie Nemocnice XY, k němuž připojil lékařskou zprávu ze dne 25. 7. 2025 o vyšetření na urgentním příjmu chirurgické kliniky, u níž chybí poslední třetí strana, kde jsou obsaženy závěry lékařského ošetření a informace o tom, zda byla indikována operace a jméno a podpis ošetřujícího lékaře, jako nejdůležitější součást lékařské zprávy. Téhož dne zaslal dalšími datovými zprávami rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. 103435802102240020 od 23.

2. 2021 do 24. 2. 2021 z důvodu úrazu opatřené (zřejmě) razítkem doc. MUDr. Jaromíra Šimši, Ph.D., (bez podpisu) a současně v místě tohoto razítka je strojovým písmem uvedeno jméno „frcková“. V části H. Záznamy ošetřujících lékařů a poskytovatelů zdravotních služeb je uvedeno v kolonce „Lůžková péče od“ datum 25. 7. 2025. Dále soudu zaslal fragment informovaného souhlasu ze dne 25. 7. 2025 (stranu 2 a 3) s otiskem podpisového razítka MUDr. Alishera Bermana a podpisem. Obviněný je však sám nesignoval (poté soudu poslal i první stranu tohoto dokumentu, viz č. l.

442). Obviněný dne 28. 7. 2025 telefonicky kontaktoval kancelář 9 To odvolacího soudu, že k tomuto dni je po operaci břišní kýly a není schopen se dostavit k soudu (úřední záznam z téhož dne, č. l. 408). Odvolací soud pak ze sdělení XY nemocnice v XY zjistil, že obviněný byl v této nemocnici hospitalizován od 25. 7. do 26. 7. 2025. Obviněný dne 29. 7. 2025 znovu adresoval odvolacímu soudu žádost o „pomoc a záchranu nevinného člověka otce 3 dětí“. K němuž připojil totožné dokumenty jako předtím (neúplné rozhodnutí o pracovní neschopnosti, nepodepsaný informovaný souhlas pacienta a první dvě strany lékařské zprávy ze dne 25.

7. 2025).

25. Z těchto skutečností je zřejmé, že odvolací soud bez dalšího vyhověl první žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání o jeho odvolání. V případě druhé žádosti obviněný předložil lékařskou zprávu ze dne 25. 7. 2025, z níž vyplývalo pouze to, že byl téhož dne ošetřen ve XY nemocnici v Praze XY – XY. Nepřipojil k ní rozhodující třetí stranu této zprávy, kde se uvádí výsledek vyšetření a další doporučený či plánovaný lékařský postup, a zda byla indikována chirurgická operace. Předložený informovaný souhlas obviněného k operační revizi dutiny břišní pro náhlou příhodu břišní obviněný nepodepsal, tudíž lze důvodně pochybovat o tom, že tato operace proběhla.

Ohledně předloženého rozhodnutí o pracovní neschopnosti obviněného lze s ohledem na její obsah a chybějící relevantní náležitosti vyslovit důvodné podezření, že vůbec nebylo řádně ošetřujícím lékařem vystaveno a že se může jednat o zfalšované rozhodnutí o pracovní neschopnosti obviněného, neboť z žádného dokumentu předloženého obviněným nevyplývá, že by jej fakticky ošetřoval doc. MUDr. Jaromír Šimša, Ph.D., jako přednosta chirurgické kliniky této nemocnice, a že by mu měl vystavit i rozhodnutí o jeho pracovní neschopnosti.

Jedinou spojnicí tohoto lékaře s obviněným vyplývající z jím předložených listin je, že údaje doc. Šimši jsou uvedeny v hlavičce (pravém horním rohu) předtištěného formuláře lékařské zprávy vystavované chirurgickým oddělením této nemocnice. Z četnosti zpráv a množství příloh zaslaných obviněným odvolacímu soudu pak lze dedukovat, že obviněný měl dostatečný přístup ke své datové schránce, byl schopen opakovaně zaslat mnoho svých lékařských zpráv a dalších dokumentů, tedy nic mu nebránilo v tom, aby současně zaslal chybějící strany předmětných lékařských zpráv, jakož i potvrzení nemocnice, kde podle svého tvrzení měl podstoupit blíže nespecifikovanou operaci břišní dutiny, že ji skutečně absolvoval.

Pokud tak neučinil, objektivně nedoložil svou neschopnost se veřejného zasedání zúčastnit. Současně lze z vyjádření XY nemocnice o hospitalizaci čítající toliko dva dny (a nepodepsaném informovaném souhlasu pacienta s operačním zákrokem) usuzovat, že žádnou operaci nepodstoupil a že ani nebyl v pracovní neschopnosti, když rozhodnutí o pracovní neschopnosti je natolik neúplné, rozporné a nedostatečné, že lze mít za to, že mu pracovní neschopnost vůbec nebyla vystavena.

26. Zajímavostí je, že obviněný až po ukončení odvolacího řízení tento dokument znovu předložil soudu prvního stupně dne 4. 9. 2025 k jeho žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody opět z důvodu tvrzené operace břišní kýly, a to již v pozměněné podobě, kdy přibyly údajné podpisy ošetřujícího lékaře a další vpisky do tohoto rozhodnutí (č. l. 552) a v dotazníku před plánovaným operačním výkonem v Nemocnici XY je uvedeno, že v souvislosti s operací pupeční a břišní kýly byl v anestezii pouze v roce 2023 a nikoli v roce 2025, jak tvrdil v odvolacím řízení (č. l. 555). Uvedené dostatečně dokresluje, jak autentická jsou tvrzení obviněného a že s ohledem na svou aktuální potřebu je obviněný inovativně schopen předkládat soudům různé verze totožných dokladů prokazující jeho zdravotní stav (v tomto případě rozdílné verze rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě zdravotnické dokumentace).

27. Rozhodl-li se obviněný jednat obstrukčním způsobem tak, že se snažil co nejvíce činit průtahy v řízení (opakujícími se žádostmi o odročení i předcházejícího hlavního líčení – i například z důvodu, že má hemeroidy – viz č. l. 214, veřejného zasedání o odvolání, zatajováním relevantní části své zdravotní dokumentace i přes opakované výzvy soudu se zjevnou snahou neumožnit zjištění podstatných informací o jeho zdravotním stavu skutečně mu bránícím zúčastnit se jednání soudu, a dalšími žádostmi o bezplatnou obhajobu z důvodu nedostatku peněžních prostředků bez zjevně splněných podmínek, neúspěšnou námitku podjatosti samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Dušana Doubka etc.), lze na jeho chování pohlížet jako na jím zvolený určitý způsob obhajoby. S ohledem na opakovaná pravomocná odsouzení pro neplnění vyživovací povinnosti na něj lze hledět jako osobu opakovaně obeznámenou s průběhem trestního řízení a jednáním soudů. Byl si tedy vědom důsledků nedoložení jím tvrzených zdravotních indispozic, jakož i že je možné konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Měl-li by obviněný k dispozici skutečné lékařské zprávy o jeho hospitalizaci a provedené operaci, jistě by je využil, a to prostřednictvím své hojně využívané datové schránky (díky níž byl schopen učinit i několik podání během jednoho dne). Stejně tak bez větších obtíží mohl zaslat soudu potvrzení o úhradě dlužného výživného, což se taktéž nestalo. Pokud odvolací soud konal veřejné zasedání dne 29. 7. 2025 v nepřítomnosti obviněného, o kterém obviněného včas vyrozuměl (více než měsíc před jeho konáním, doručenka na č. l. 347) s tím, že termín jeho konání zvolil na výslovnou žádost obviněného právě v termínu po 20. 7. 2025 po jeho dovolené s dětmi, dal mu dostatečně najevo, že jeho účast u veřejného zasedání není nezbytná. Opakovaně v odpovědích na žádosti obviněného zdůraznil, že při nedoložení požadovaných listin nebude považovat jeho žádost za řádnou omluvu z veřejného zasedání. Rozhodl-li se obviněný obstruovat, vyhýbat se veřejným zasedáním, tyto požadované doklady k mnoha urgencím soudu nepředložit pod různými záminkami, jednalo se o jeho procesní strategii a obhajobu, kterou nelze v žádném případě hodnotit jako procesní pochybení odvolacího soudu, které by bylo možno s úspěchem namítat v dovolacím řízení s odkazem na jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

28. Nejvyšší soud shledal, že konal-li odvolací soud veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, řízení posuzované jako celek nepozbylo rysy spravedlivého procesu. Nelze totiž ignorovat nejen zjevně obstrukční jednání obviněného, ale především fakt, že byl osobně přítomen hlavnímu líčení, objektivně měl možnost kdykoliv soudům dodat listiny, jež označil za relevantní pro jejich rozhodnutí, neučinil tak a ve svých důsledcích ani rozhodnutí odvolacího soudu pro něj nemohlo být tedy překvapivé. Dovolání obviněného je proto v části týkající se jeho přítomnosti ve veřejném zasedání zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

29. Druhý obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.

30. Obviněný pod něj subsumoval argumentaci, že neměl možnost v odvolacím řízení osobně přednést obhajobu, odvolací soud vycházel pouze z telefonického sdělení poškozené Š. R., že nedošlo k úhradě výživného, což nelze považovat za důkaz řádně provedený soudem. Odvolací soud sám neprovedl k otázce úhrady výživného řádné dokazování, čímž bez pochybností neprokázal neuhrazení výživného. Obviněný den před hlavním líčení, ve kterém bylo skončeno dokazování a vyhlášen odsuzující rozsudek, prostřednictvím svého otce uhradil dlužné výživné ve výši 285 000 Kč a dne 28. 5. 2025 uhradil i částku 120 000 Kč. Soudu prvního stupně „byl doložen příkaz k úhradě příloha Platba H. I., podaný dne 27. 5. 2025 v Mbance, příkaz k úhradě je vystaven na částku 285 000 Kč“ pro příjemce Š. R. se zprávou pro příjemce „dlužné výživné sp. 52 T 15/2025 AAAAA“. Takovou argumentaci lze jen s velkou dávkou benevolence považovat za námitku extrémního nesouladu rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů.

31. Jak bylo v tomto usnesení Nejvyššího soudu již dříve popsáno, obviněný se účasti ve veřejném zasedání odvolacího soudu dne 29. 7. 2025 úmyslně vyhnul, když předstíral důvody, proč se jej nemohl zúčastnit. Tvrzení obviněného, že odvolací soud vycházel pouze z telefonického sdělení Š. R., je nepravdivé. V této souvislosti nutno upozornit, že svědkyně Š. R. i AAAAA řádně vyslechl (mj. i k úhradě řádného i dlužného výživného) již soud prvního stupně. Svědkyně Š. R. během svého výslechu u hlavního líčení konaného dne 24.

3. 2025 sdělila, že obviněný od 1. 2. 2020 do října 2024 neuhradil žádnou částku jako výživné ani jí, ani k rukám její dcery AAAAA. Obviněnému k opakovaným dotazům sdělila své číslo účtu, které se jí (stejně jako telefonní číslo) nezměnilo několik let. Učinila tak i k jeho cca (tehdy) měsíc staré žádosti před konáním hlavního líčení s tím, že jí sdělil, že dceři AAAAA výživné nezaplatí, protože ona jej musí požádat, aby tak učinil, a doložit to. Poškozená AAAAA pak během svého výslechu (konaného v přítomnosti obviněného) uvedla, že ani jí neposlal žádné výživné, přičemž její matka sdělila obviněnému, že i dlužné výživné splatné k rukám již zletilé dcery AAAAA má uhradit právě na účet svědkyně Š.

R. (viz protokol o hlavním líčení konaném dne 24. 3. 2025, č. l. 170-177). Do 28. 5. 2025 v trestním spisu není žádná zpráva obviněného, ani příloha doručená prostřednictvím jeho datové schránky svědčící o úhradě dlužného výživného k rukám Š. R. nebo AAAAA, jak obviněný tvrdí v dovolání. Obviněný v hlavním líčení vypověděl, že je jeho rodina připravena a schopna po určení konkrétní částky dlužného výživného a čísla účtu dlužnou částku do týdne zaplatit současně s tím, že měl osobní problém peníze posílat k rukám matky AAAAA a čekal, až bude dceři AAAAA 18 let.

Snažil se od ní bezúspěšně zjistit její číslo účtu, přes svou matku mu sdělila, že s ním mluvit nechce, takže neměl kam peníze poslat a přesnou adresu své dcery neznal, takže nemohl zaplatit. Po výzvě dva měsíce před konáním hlavního líčení zjistil číslo bankovního účtu svědkyně Š. R. Svědkyně AAAAA obviněnému v jeho přítomnosti zopakovala, že chce, aby její výživné zasílal na bankovní účet její matky svědkyně Š. R. Odvolací soud posléze řádně vyzval Š. R. a AAAAA o sdělení, zda obviněný hradil výživné (č. l.

325), podání jim oběma doručil poštou. Svědkyně Š. R. pak e-mailem dne 7. 7. 2025 a ze dne 25. 7. 2025 sdělila, že k tomuto dni obviněný neuhradil dlužné výživné ani jí, ani k rukám jejich společné dcery AAAAA, a že neplnil ani povinnost hradit řádné výživné již před rokem 2000 dosud s tím, že nevymohla dlužné výživné ani exekučně. Dále sdělila, že obviněný opakovaně tvrdil jí i soudu, že výživné uhradil, což dokládal platebními příkazy bez skutečného převodu peněz. Takové oznámení svědkyně Š. R.

zaslané e-mailem (ve veřejném zasedání provedené jako listinný důkaz podle § 213 odst. 1 tr. ř.) lze považovat za stvrzení jejího relevantní sdělení, obsaženého již v její svědecké výpovědi v hlavním líčení, a důkaz o tom, že obviněný sám jí ani její dceři řádné ani dlužné výživné neuhradil.

32. K obviněným tvrzenému uhrazení dlužného výživného lze upozornit, že v trestním spisu je založeno potvrzení o provedení domácí platby ze dne 21. 4. 2023 z účtu D. H. a o uhrazení částky ve výši 130 000 Kč se zprávou pro příjemce „sp. zn. 14 T 72/2021“ M., F. M. H. – Výživné“ (č. l. 269), které obviněný připojil k doplnění odvolání dne 9. 6. 2025. Jedná se však o nesouvisející úhradu výživného pro jeho ostatní děti, nikoli AAAAA. Není tedy pravdou, že by obviněný doložil již soudu prvního stupně relevantní doklady o úhradě dlužného výživného na částku 285 000 Kč a 120 000 Kč.

33. Nejvyšší soud proto uzavírá, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidel spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

K důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

34. V pořadí třetí uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

35. Dovolatel pod něj podřadil argument, že uhrazením dlužného výživného dříve, než došlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, došlo k zániku jeho trestnosti, jelikož neplacení výživného nemělo na poškozenou trvale nepříznivých následků.

36. K tomu není od věci uvést, že podle § 197 tr. zákoníku trestní odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.

37. S uvedenou dovolací námitkou se přesvědčivě vypořádal k totožné argumentaci obviněného uplatněné již v odvolání soud druhého stupně, který pod bodem 13 odůvodnění napadeného usnesení uzavřel, že do termínu prvního nařízeného veřejného zasedání o odvolání dne 8. 7. 2025 obviněný nedoložil jediný reálný doklad prokazující uhrazení dlužného výživného, k čemuž postačovalo v součinnosti s jeho rodiči předložení výpisu z účtu o tom, že platby reálně proběhly (nikoli pouhé potvrzení o provedení platby v internetovém bankovnictví). Dodal, že i v případě, že by zjistil, že dlužné výživné obviněný uhradil, nemohlo by to mít vliv na rozhodnutí o jeho vině, když účinnou lítost lze podle § 197 tr. zákoníku uplatnit do doby, než soud prvního stupně započne vyhlašovat rozsudek, pokud neměl čin trvale nepříznivých následků. Bylo plně v rukou obviněného a na jeho aktivitě, aby zajistil uhrazení výživného oprávněným osobám. Této své povinnosti se cíleně a dlouhodobě vyhýbal.

38. K tomu lze jen doplnit, že pokud by obviněný obstrukčně neprotahoval odvolací řízení, jakož i řízení před soudem prvního stupně svými opakovanými žádostmi (nejen) o odročení hlavního líčení a veřejného zasedání, a namísto toho by dobrovolně reálně průběžně před vyhlášením rozsudku soudem prvního stupně uhradil výživné své dceři AAAAA, vůbec by nebyl odsouzen. V nynějším řízení bylo bez jakékoli pochybnosti prokázáno, že do okamžiku vyhlašování odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně neuhradil řádné ani dlužné výživné, jeho trestnost proto nemohla podle § 197 tr.

zákoníku zaniknout. Uhrazení výživného relevantně nedoložil ani v odvolacím řízení, ač nyní nepravdivě v dovolání tvrdil opak. K doplnění dovolání ze dne 9. 6. 2025 sice připojil tři soubory nazvané platba H. I., II. a III., byly však zaheslované (viz č. l. 261). Žádné jiné doklady k úhradě výživného nepředložil, v čemž mu nic nebránilo. Pouze hledal důvody, proč nemůže plnit svou zákonnou vyživovací povinnost k rukám Š. R. a AAAAA, když tvrdil, že chtěl hradit pouze k rukám své dcery, a současně tvrdil, že nemůže hradit k rukám své dcery, že nezná číslo účtu atd., což bylo v předešlém řízení plně vyvráceno.

Pokud svou povinnost platit výživné přenášel na své rodiče, kteří za něj dlužné částky výživného v některých případech v minulosti uhradili, jedná se o nezodpovědné chování otce jako vysokoškolsky vzdělané osoby bez zdravotních komplikací a pouze svědčí o jeho přístupu ke svým dětem. Obviněný je speciálním recidivistou ve vztahu ke stíhanému přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku a řádně neplatí výživné na všechny své děti. Neplní svou zákonnou povinnost nejen k AAAAA (nyní již zletilé), ale i k ostatním dětem M., F.

a M. H., jejichž matkou je D. K., přičemž ve vztahu k těmto třem dětem byl opakovaně odsuzován za stejný přečin Okresním soudem Praha-západ (pro období od dubna 2017 do ledna 2020 pod sp. zn. 14 T 58/2020, a od září 2021 do konce měsíce září 2022 pod sp. zn. 40 T 128/2022). Jeho nápravě a uvědomění si, že je čtyřnásobný otec, s čímž je úzce spojena zejména povinnost své děti vyživovat, nepomohla ani benevolence dříve uložených alternativních trestů v podobě obecně prospěšných prací a podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody, a naopak se nyní posuzovaného jednání dopustil právě v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 8.

8. 2023, sp. zn. 40 T 128/2022. Takovým jednáním obviněný deklaroval svůj postoj a skutečný náhled na svou trestnou činnost a soud přesvědčil, že jiný trest odnětí svobody než spojený s jeho přímým výkonem není namístě uložit. Jinou otázkou samozřejmě je výkon uloženého trestu po 1. lednu 2026, k čemuž se ale Nejvyššímu soudu za stávající situace nepřísluší vyjadřovat a dávat pokyny.

39. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro úplnost lze dodat, že nebylo rozhodováno o odkladu (přerušení) výkonu napadeného rozhodnutí z podnětu obviněného (č. l. 539, 541). Samosoudce soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 11. 2025

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu