8 Tdo 1025/2006

8 Tdo 1025/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. srpna 2006 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně v trestní věci obviněného Ing. I. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 12 To 469/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 76/2005, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 12 To 469/2005.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 2 T 76/2005, byl obviněný Ing. I. Z. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a za tento trestný čin byl podle § 148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák., byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců.

Obviněný tento rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Praze, jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 12 To 469/2005, podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Praha-západ a podle § 231 odst. 1 tr. ř., z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., zastavil trestní stíhání obviněného Ing. I. Z. pro skutek spočívající v tom, že jako jednatel obchodních společností O. M. G., s. r. o. a O. R. B., s. r. o., dovážel přes hraniční přechody S., R. a C. ojetá motorová vozidla, když

1) dne 27. 11. 1997 do JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Rover 416 Si, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 97.093,- Kč, ačkoli skutečná celní hodnota vozidla a dopravy byla zajištěna v celkové výši 325.314,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 26.017,- Kč a DPH ve výši 55.932,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod C.,

2) dne 31. 12. 1997 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Ranger Rover 2,5 s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 1.259.148,- Kč, ačkoli skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 1.415.358,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 11.871,- Kč a DPH ve výši 36.978,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,

3) dne 9. 1. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. Zn. Rover 416 Si Lux, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 61.750,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 247.848,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 20.210,- Kč a DPH ve výši 45.388,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,

4) dne 28. 5. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Ranger Rover 2,5 s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 724.533,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 1.501.707,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 56.267,- Kč a DPH ve výši 183.357,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod C.,

5) dne 23. 6. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Ranger Rover 4,6 s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 707.549,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 1.604.590,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 97.419,- Kč a DPH ve výši 218.781,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod C.,

6) dne 15. 10. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Land Rover Discovery 2,5 s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 194.380,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 752.737,- Kč, čím zkrátil clo ve výši 60.529,- Kč a DPH ve výši 135.935,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod S.,

7) dne 16. 12. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Land Rover Freelander 1,8i, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 210.680,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 723.783,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 55.722,- Kč a DPH ve výši 125.141,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod S.,

8) dne 22. 12. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Rover 416 Si, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 93.579,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 349.693,- Kč, čímž zkrátil clo 27.814,- Kč a DPH ve výši 62.462,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,

9) dne 23. 12. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Rover 416 Si, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 93.579,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 405.526,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 33.878,- Kč a DPH ve výši 76.081,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,

10) dne 27. 1. 1999 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Rover 416 Si, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 105.882,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 361.838,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 43.769,- Kč a DPH ve výši 65.939,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,

11) dne 3. 2. 1999 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Land Rover Discovery 2,5 Tdi, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 96.229,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 830.952,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 33.878,- Kč a DPH ve výši 76.081,- Kč, k tomuto vozidlu nebylo zjištěno, jakým hraničním přechodem bylo dovezeno,

12) dne 31. 3. 1999 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Land Rover Freelander 2,0 D, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 200.402,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 863.950,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 45.386,- Kč a DPH ve výši 155.965,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,

čímž měl spáchat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť odvolací soud rozhodl o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Uvedený nedostatek shledala v tom, že odvolací soud dospěl k závěru, že v trestním stíhání a odsouzení obviněného brání překážka věci rozsouzené [§ 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.] a rozhodl o zastavení uvedené trestní věci odkazem na usnesení vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, ČVS OVPT-266/99, kterým bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Ing.

I. Z. pro jednání kvalifikované jako účastenství formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestným činům porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. Jako nesprávnou především označila úvahu odvolacího soudu o tom, že předmětným usnesením zastavený skutek byl součástí pokračujícího jednání, jež tvořilo společně s dílčími 12 útoky, které jsou předmětem řízení v nyní projednávané věci jeden skutek.

Dovolatelka vyloučila, že by citovaným usnesením vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000 zastavený skutek a trestná jednání, pro něž byl obviněný I. Z. odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ v této trestní věci, byly spáchány za podmínek pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák. Vysvětlila, že o pokračování ve smyslu uvedeného ustanovení trestního zákona se nemůže jednat zejména proto, že skutek, pro který byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ, byl spáchán jako pachatelem a byl posouzen jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr.

zák., zatímco činu, který byl zastaven usnesením vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, se obviněný dopustil za podmínek účastenství formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestným činům porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že zastavené jednání obviněného by bylo součástí žalovaného skutku, jen tehdy, pokud by vykazovalo všechny znaky vyjádřené v ustanovení § 89 odst. 3 tr.

zák. a bylo by tak součástí téhož trestného činu podle § 148 tr. zák. Pouze meritorní rozhodnutí o skutku hlavního pachatele trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. by za splnění dalších podmínek pokračování vytvořilo pro trestní stíhání překážku věci rozsouzené. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, protože účastník podle § 10 odst. 1 tr. zák. na trestném činu nemůže být současně pachatelem téhož trestného činu ve smyslu § 9 odst. 1 tr.

zák.

Usnesení vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, nevytvořilo překážku věci rozsouzené, a proto nemohl odvolací soud trestní stíhání zastavit, tak jak to v dovolání napadeném rozhodnutí učinil.

V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. při přihlédnutí k § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 12 To 469/2005 ze dne 16. 3. 2006 v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím obhájce JUDr. L. E. vyjádřil obviněný Ing. I. Z., který poukázal, že jak ve věci, ve které bylo podáno dovolání, tak v té, která byla pravomocně zastavena vyšetřovatelem, se nedopustil jiného jednání a jeho jednání bylo vždy totožné. Sám nikdy nedeklaroval věci na celnici, neboť tak činili zaměstnanci jeho firem, případně zmocněnci. Obviněný dále zdůraznil, že dovolatelka pro své závěry vycházela toliko z obsahu předmětného usnesení vyšetřovatele a nezkoumala celý obsah uvedeného spisu. Protože se spokojila pouze s formálně právním hodnocením provedeným policejním orgánem, neměla dostatek podkladů pro závěr, zda jeho jednání, které bylo posouzeno jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu, nemohlo být posuzováno jako přímé pachatelství. Z těchto důvodů shledal, že odvolací soud nepochybil, pokud použil ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a neužil ustanovení § 11 odst. 2 tr. ř. V závěru obiněný navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání projednal v neveřejném zasedání a podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. je jako zjevně neopodstatněné odmítl, anebo ho podle § 265j tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod je možné považovat za důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Dovolání lze podat podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. tehdy, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se podle obsahu podaného dovolání neztotožnila s napadeným rozhodnutím především v tom, že trestné jednání obviněného, jak bylo výše popsáno, bylo zastaveno podle § 231 odst. 1 tr. ř., z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Takto rozvedená námitka na uvedený dovolací důvod dopadá, a proto Nejvyšší soud dále zkoumal, zda je opodstatněná.

Podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předmětném řízení zrušeno.

Podle výroku napadeného usnesení Krajský soud v Praze podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně, a podle § 231 odst. 1 tr. ř. z důvodů § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil shora popsaný skutek představovaný 12 dílčími skutky, pro něž byl obviněný Ing. I. Z. obžalobou stíhán, neboť dospěl k závěru, že toto trestní stíhání obviněného bylo nepřípustné, jelikož jeho dřívější stíhání pro týž skutek bylo pravomocným rozhodnutím jiného oprávněného orgánu zastaveno a toto rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Za překážku věci rozsouzené odvolací soud považoval usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, ČVS OVPT-266/99, kterým bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Ing. I. Z. pro jednání kvalifikované jako účastenství formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestným činům porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., kterých se měl obviněný Ing. I. Z. dopustit tím, „že dne 28. 4. 1999 předal D. P. a L. V., kteří byli v jeho firmě zaměstnáni jako přijímací technik, posledně jmenovaný disponoval plnou mocí firmy O. R. B., která mu byla vydána dne 8. 7. 1999 v P., doklady potřebné k dovozu osobního automobilu tov. zn. Jaguar Daimler Super V8 LWB, který byl zakoupen ve firmě m.b.H.N..K., na což mu byla vydána faktura ve výši 870.870 ATS a zároveň měl předat techniku D. P. fakturu, kterou vydala dne 16. 4. 1999 firma O. D. C. L. s tím, že faktura firmy J. S. byla předložena německým celním orgánům a faktura od firmy O. D. C. L. byla vystavena českým celním orgánům při deklaraci vozidla, čímž měla vzniknout škoda na cle a na dani z přidané hodnoty ve výši 413.474,- Kč“.

Odvolací soud, jak rozvedl v odůvodnění svého usnesení (str. 8), pro své rozhodnutí vycházel z přesvědčení, že trestnímu stíhání obviněného brání překážka věci rozsouzené, jelikož nepochyboval o tom, že skutek, který obviněný spáchal dne 28. 4. 1999, pro který bylo trestní stíhání obviněného zastaveno usnesením vyšetřovatele, je dílčím útokem pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., pro který byl obviněný ve věci, v níž projednával odvolání obviněného, stíhán. Naplnění podmínek pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák. shledal v tom, že obviněný se činu, pro který bylo trestní stíhání zastaveno usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, ČVS OVPT-266/99, a činů, jichž měl v projednávané trestní věci spáchat, dopustil obdobným jednáním, spočívajícím v tom, že při přihlášení k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezených motorových vozidel ze zahraniční deklaroval celní hodnotu těchto vozidel jako nižší, ačkoliv jejich skutečná hodnota byla vyšší, přičemž takto jednal v úmyslu zkrátit clo a daň z přidané hodnoty, že předmětná jednání byla vedena jednotným záměrem naplňujícím stejnou skutkovou podstatu trestného činu ve smyslu § 148 tr. zák., a že dílčí útoky byly prokazatelně spojeny podobným způsobem provedení činu a naprostou blízkou časovou souvislostí, jakož i souvislostí v předmětu útoku.

Nejvyšší soud se s těmito závěry odvolacího soudu neztotožnil a považuje je za nesprávné, protože v daném případě nebyly splněny podmínky pokračování v trestném činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák., a naopak v souladu s důvody rozvedenými v podaném dovolání shledal, že skutek, který byl zastaven usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, ČVS OVPT-266/99, a ten, jehož se obviněný měl dopustil shora popsanými dílčími 12 útoky, netvoří jeden pokračující skutek.

Odvolací soud totiž v rámci svých úvah pochybil, pokud nebral do úvahy, že skutek, který byl uvedeným usnesením vyšetřovatele zastaven, měl obviněný spáchat jako účastník ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., mimo jiné i k § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., kdežto dílčích 12 útoků tvořících jeden trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. v projednávané věci, se obviněný dopustil jako pachatel ve smyslu § 9 odst. 1 tr. zák.

Pro úplnost je vhodné uvést, že podle § 9 odst. 1 tr. zák. je pachatelem trestného činu ten, kdo trestný čin spáchal sám. Naproti tomu účastníkem trestného činu podle § 10 odst. 1 tr. zák. je ten, kdo na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce), poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník).

Pachatelství (§ 9 odst. 1 tr. zák.) je podle těchto zásad výslovně odlišeno od účastenství (§ 10 odst. 1 tr. zák.), v němž je vyslovena zásada akcesority účastenství, tedy závislosti jevu akcesorního na jevu jiném, čili závislosti některé z forem účastenství a jejich trestnosti na trestném činu přímého pachatele (srov. rozhodnutí č. 61/1994 Sb.).

Vychází-li se z dikce ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák., podle něhož je pokračováním v trestném činu takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku, pak za pokračování v trestném činu je možné považovat uskutečňování společného zákonem zakázaného záměru jednáním, které stále a opětovně naplňuje skutkovou podstatu toho samého, tedy jednoho trestného činu. Základní podmínkou pro pokračování ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. proto je, že pachatel uskutečňuje jen určitý trestný čin. Součástí pokračování v trestném činu spáchaného formou pachatelství proto nemůže být útok, kterým pachatel naplnil znaky účastenství ( srov. rozhodnutí č. 22/1990 Sb. rozh. tr.).

Těmito právními hledisky se odvolací soud neřídil, a v důsledku toho v rozporu s uvedenými zásadami shledal, že se jednalo o jeden pokračující skutek, z čehož vadně dovodil i své další úvahy, že tím, že došlo k zastavení části skutku, vytvořilo citované usnesení vyšetřovatele překážku věci rozsouzené, což vyústilo k vydání napadeného usnesení, jímž trestní stíhání obviněného nesprávně zastavil.

Nejvyšší soud na základě všech uvedených zjištění a závěrů shledal, že napadené rozhodnutí nemůže pro vytýkané vady obstát, a proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 12 To 469/2005, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Věc se tudíž vrací do té fáze trestního řízení, kdy proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání a na odvolacím soudu bude tento řádný opravný prostředek v potřebném rozsahu a v intencích Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí vyjádřenými právní názory znovu přezkoumat a rozhodnout o něm.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová