Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. H.
o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 T 122/2009,
byl obviněný A. H. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle
§ 238 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím,
že dne 14. 8. 2009 v době kolem 16:05 hodin ve V., ve druhém podlaží domu na M.
n., se přes výslovný nesouhlas řádného uživatele bytu M. I., dožadoval z titulu
pronajímatele předem neohlášeného vstupu do tohoto bytu za účelem blíže
nespecifikované kontroly bytu, a poté se silou rozeběhl proti vstupním dveřím,
jež M. I. zavíral, a který byl tímto nárazem a přistrčením obviněného odhozen
na zeď, o níž se udeřil hlavou na levém spánku, kdy po násilném rozražení
těchto dveří neoprávněně vnikl na chodbu bytu a zde setrval až do doby, než byl
za pomoci donucovacích prostředků vyveden hlídkou Obvodního oddělení Policie
České republiky V., přičemž v důsledku výše uvedeného jednání byl poškozený M.
I. hospitalizován do 15. 8. 2009 na chirurgickém oddělení Nemocnice s
poliklinikou V. pro vegetativní projevy otřesu mozku s předpokladem trvání
pracovní neschopnosti po dobu asi dvou týdnů.
Za tento trestný čin byl obviněný podle § 238 odst. 2 tr. zák. odsouzen k
trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58
odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání dvou let.
Odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný, Krajský soud v
Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 3 To 110/2010,
podle § 256 tr. ř. zamítl.
Obviněný podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím
obhájce JUDr. Josefa Tobišky dovolání opřené o dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu obviněný zejména zdůraznil, že v daném
případě nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu porušování domovní
svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., protože obviněný nevnikl neoprávněně
do bytu jiného a neužil násilí, protože se do bytu nájemníka nedostal. Řízení
jako celek je podle obviněného zatíženo mnoha procesními vadami, které jsou ve
svém součtu neslučitelné s právem na spravedlivý proces.
Z pohledu těchto výhrad obviněný rozdělil dovolání do dvou částí. V
první namítal nedostatky průběhu celého řízení, kde pod body a) až n) vytýkal,
že na počátku řízení mu nebylo umožněno právo na právní pomoc advokáta ve
smyslu § 158 odst. 4 tr. ř., byl nezákonně omezen na svobodě a bylo proti němu
stejně nezákonně použito donucovacích prostředků a byl nucen k výpovědi. Dále
poukazoval na to, že státní zástupce ve zkráceném řízení překročil stanovenou
dobu k podání obžaloby, a že rekognice byla provedena bez jeho přítomnosti.
Další skupinu výhrad [pod body g) až j)] zaměřil proti způsobu, jakým soudy
postupovaly ve vztahu k jeho námitce podjatosti soudce Mgr. Karla Menšíka. V
této souvislosti obviněný vytýkal, že obviněnému bylo rozhodnutí soudu o tom,
že tento soudce není podjatý, zasláno opožděně, a že rozhodnutí o nevyloučení
soudce je nicotné. Brojil i proti postupu soudů při vyhodnocování časových
souvislostí zjišťovaných podle zvukového záznamu, jakož i proti rozsahu
provedeného dokazování, pokud soudy neprovedly jím navrhované nepřímé důkazy, a
rovněž namítal, že soudy se úmyslně nezabývaly rozpory ve výpovědi svědků –
policistů a poškozeného, na které obviněný v průběhu řízení poukazoval. Postup
odvolacího soudu při posuzování jeho odvolání označil za formální.
Ve druhé části dovolání obviněný napadl nepravdivá tvrzení uvedená ve
výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Zejména zde v bodech a) až g)
odkazoval na konkrétně citované partie skutkových zjištění, proti nimž brojil
se zřetelem na zvukové a obrazové záznamy, které byly ve věci pořízeny.
Uvedeným způsobem vyjádřený nesouhlas se skutkovými zjištěními obviněný shrnul
v konstatování, že je nepravdivá část skutkového stavu podle nějž „v důsledku
výše uvedeného jednání byl poškozený M. I. hospitalizován do 15. 8. 2009 na
chirurgickém oddělení Nemocnice s poliklinikou V. pro vegetativní projevy
otřesu mozku s předpokladem trvání pracovní neschopnosti po dobu asi 2 týdnů“.
Za nesprávné takto vymezený skutek označil proto, že soudce tuto skutečnost
tvrdí přesto, že obviněný ji, jak vyplývá z obsahu argumentů podaného dovolání,
vyvrátil. Podle obviněného je tak celá výroková část rozsudku nepravdivá.
Obviněný s ohledem na uvedené skutečnosti v závěru dovolání navrhl,
aby Nejvyšší soud po řízení provedeném v souladu s § 265i tr. ř. shora uvedené
nedostatky rozhodnutí soudů obou stupňů konstatoval a postupem podle § 265k
odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení, tak i navazující
rozhodnutí, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého
zákonného podkladu, a aby Nejvyšší soud podle § 265m tr. ř. zprostil obviněného
obžaloby v plném rozsahu, nebo aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř.
přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
K dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní
zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který zdůraznil, že
uplatněné námitky směřují převážně proti neúplnosti dokazování a hodnocení
provedených důkazů, čímž jsou fakticky napadána soudem učiněná skutková
zjištění. Poukázal na vázanost dovolacího soudu skutkovými zjištěními učiněnými
soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním
řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, o čemž v projednávané
věci není pochyb, když nebyly zjištěny ani extrémní rozpory mezi skutkovými
zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Jestliže obviněný namítal, že
rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno nepříslušným soudcem, a že tento
soudce byl z rozhodování ve věci vyloučen, což by mohlo případně naplňovat
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), b) tr. ř., ve stejnopisu
dovolání, který byl Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručen, však žádný z
těchto dovolacích důvodů výslovně uplatněn nebyl. Touto problematikou se proto
nelze zabývat. S uplatněným dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. tyto námitky v souladu nejsou. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší
soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z
jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné
podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), tr. ř. lze považovat za důvod
dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání je možné podat
pouze z důvodů taxativně stanovených v § 265b tr. ř., jejichž existence je
zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání
podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému
skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného
dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně
právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o
jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto
dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat
úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
V případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení,
musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoliv jen
formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem
spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí,
a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení
lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní
kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat
opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění
soudu druhého stupně a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnotit důkazy
již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že
obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v
podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti
uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění.
V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení
Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, podle něhož označení
konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být
pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda
dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit
pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť
pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoliv jen jejich
označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v dovolání uplatnil
výhrady dvojího druhu. Jednak ty, kterými vytýkal nedostatky, které spatřoval v
postupu orgánů činných v trestním řízení a soudů, v jejichž případě považoval
za nedostatečně zajištěná svá procesní práva. Tyto námitky na označený důvod
nedopadají, protože jde o výhrady nikoli proti právnímu stavu věci, ale proti
procesním otázkám, na což uvedený dovolací důvod nedopadá.
Pokud obviněný v rámci této skupiny svých výhrad v bodech f) až j)
zmiňoval nedostatky ve vztahu ke své dříve uplatněné námitce podjatosti soudce
Mgr. Karla Menšíka, jde o skutečnosti, které nelze podřadit pod obviněným
označený dovolací důvod. Jestliže je v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr.
ř. pamatováno na možnost podat dovolání, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán,
pak by bylo nutné, aby obviněný tento důvod konkrétně označil, a kromě toho
uvedl argumenty, které na něj skutečně dopadají. Tuto povinnost však obviněný
nesplnil, neboť uvedený dovolací důvod vůbec neuvedl a ani v rámci podaného
dovolání v souladu s ním nikterak netvrdil, že by ve věci rozhodl vyloučený
orgán, pouze zmiňoval, že se tak stalo v jiné věci (Okresního soudu ve Vyškově
pod sp. zn. 2 T 95/2008). V nyní podaném dovolání však naznačoval pouze
nedostatky v postupu soudů rozhodujících o jeho námitce podjatosti vznesené
před soudem prvního stupně. Z těchto důvodů se nyní dovolací soud jednak proto,
že obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nejen
neoznačil, ale ani materiálně s tímto dovolacím důvodem obsahově korespondující
rozhodné skutečnosti neuvedl, nemohl s námitkami stojícími mimo rámec
jakýchkoliv dovolacích důvodů věcně zabývat.
Obviněný kromě zmíněných námitek majících převážně procesní povahu
brojil též proti skutkovým zjištěním, která soudy na podkladě provedeného
dokazování učinily, a buď je uvedly přímo do popisu skutku nebo je vyjádřily ve
vztahu ke skutkovým okolnostem v odůvodnění svých rozhodnutí. Tyto námitky
obviněného směřovaly zejména proti způsobu, na základě něhož soudy posuzovaly
věrohodnost provedených důkazů, a brojil jimi proti závěru soudů o věrohodnosti
výpovědi poškozeného a policistů, kteří na místě zakročovali. Obviněný se
neztotožnil s tím, že soudy těmto důkazům uvěřily a opřely o ně svá skutková
zjištění.
Na základě rozvedeného obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že
obviněný neuplatnil žádnou výhradu, která by měla hmotněprávní charakter, jak
označený dovolací důvod předpokládá. Naopak veškeré své námitky obviněný
zaměřil proti postupu při hodnocení provedených důkazů. Obviněný tak zcela v
rozporu s tím, jak je skutkový děj popsán ve výroku rozsudku soudu prvního
stupně, tvrdil, že se do bytu nedostal neoprávněně, neboť do něj vůbec
nevstoupil a navíc poškozeného upozorňoval na to, že v bytě chce provést
prohlídku. Teprve na podkladě takto změněného a podle vlastní verze průběhu
činu, zcela odlišné od té, kterou vzaly za objasněnu a prokázánu soudy obou
stupňů, obviněný dovozuje, že nebyly naplněny znaky trestného činu porušování
domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Takto uvedené argumenty svědčí
o tom, že obviněný obecná kritéria rozhodná pro uplatnění dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, a v dovolání použil výhrady, jež na označený
důvod nedopadají. Tvrzení, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu,
jímž byl uznán vinným, což je zásadně námitka právní povahy, nelze bez dalšího
podložení skutečnými právní argumenty považovat za skutečnost, která by na
označený dovolací důvod dopadala, obzvláště za situace, kdy se ji obviněný
domáhá výhradně na jiném skutkovém základě.
Nejvyšší soud podle obsahu podaného dovolání shledal, že ačkoliv obviněný své
výhrady předložil jako otázky právní povahy, když tvrdil, že nenaplnil znaky
uvedeného trestného činu, brojil materiálně (fakticky) proti okolnostem, které
jsou vyjádřeny ve skutkovém zjištění výroku o vině napadeného rozsudku, s nímž
se neztotožnil a nepovažoval je za správné. Obviněný tudíž primárně vznesl
námitky proti postupu soudu při hodnocení důkazů a na jejich podkladě vytýkal
nesprávnost učiněných skutkových závěrů.
Námitky obviněného tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem
dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že
obviněný směřoval dovolání do oblasti procesního postupu a skutkových zjištění,
je nezbytné uvést, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl
uplatněn toliko formálně, tj. právně irelevantně.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy
prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že
mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé
existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném
prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., je vhodné zmínit, že takové skutečnosti v daném případě nebyly
dovoláním vytýkány ani dovolacím soudem zjištěny.
V této souvislosti je nad rámec podaného dovolání vhodné pro úplnost dodat, že
uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci odvolacího řízení
obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany soudu věnována dostatečná a
potřebná pozornost. Nelze přehlédnout, že soudem prvního stupně byly důkazy
provedeny v souladu s hledisky vymezenými ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a
proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Soud
druhého stupně se obhajobou obviněného rovněž zabýval, a v odůvodnění svého
rozhodnutí shledal, že jeho verze o tom, že uvedený skutek nespáchal, není
podporována žádnými provedenými důkazy, když navíc stojí zcela osamocena proti
jiným důkazům, zejména výpovědím svědků a také závěry odborného vyjádření z
oboru grafologie.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného právně relevantním způsobem
nedopadají na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani na
žádný z dalších důvodů dovolání podle § 265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud
dovolání obviněného A. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť
bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom
učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová