8 Tdo 1105/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2010
dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn.
2 T 142/2006 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného L. B.,
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 4
To 89/2010, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
17. 3. 2010, sp. zn. 4 To 89/2010, z r u š u j e .
Podle 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad
Labem p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Obviněný L. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8.
2009, sp. zn. 2 T 142/2006, uznán vinným trestným činem nedovoleného
ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 185 odst. 1 tr.
zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1
tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobou stanovenou podle § 59 odst. 1 tr.
zák. na třicet měsíců. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech
ohledně spoluobviněných P. S. a J. D.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu
nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že v přesně
nezjištěné dny v období od září 2003 do jara 2004 postupně prodal na různých
blíže neurčených místech okresu T. R. Š. a M. P. 2 ks pistole ČZ vz. 83, 1 ks
pistole zn. ČZ vz. 75 D, přičemž ale neměl k těmto činnostem příslušné zákonné
oprávnění a nebyl držitelem příslušné koncese k obchodování se zbraněmi.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný L. B. odvoláním. Z jeho podnětu
bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 4
To 89/2010, podle § 257 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm.
b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že
v přesně nezjištěné dny v období od září 2003 do jara 2004 postupně prodal na
různých blíže neurčených místech okresu T. R. Š. a M. P. 2 kusy pistole ČZ vzor
83 minimálně za částku 17.000,- Kč za jeden kus, 1 ks pistole zn. ČZ vzor 75 D
minimálně za částku 20.000,- Kč, brokovnici zn. Bennelli M3 super za
nezjištěnou částku a dále samopal vzor 61 Škorpion za nezjištěnou částku,
přičemž tento samopal převzal od P. S., a kdy dále tyto zbraně opravoval a
upravoval a ke zbraním dodal i tlumiče, přičemž neměl k těmto činnostem
příslušné zákonné oprávnění a nebyl držitelem příslušné koncese k obchodování
se zbraněmi, čímž měl spáchat trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185
odst. 2 písm. a), b) tr. zák.
Krajský soud v odůvodnění označeného usnesení uvedl, že posouzení
trestnosti činu podle nové právní úpravy zakotvené v zákoně č. 40/2009 Sb.
účinném od 1. 1. 2010 je pro obviněného příznivější, neboť podle ní je trestní
odpovědnost obviněného za čin, pro který byl stíhán, promlčena. Konstatoval, že
promlčecí doba trestní odpovědnosti za spáchaný čin je podle obou právních
úprav stejná a činí tři roky, avšak překážky, jejichž důsledkem je přerušení
promlčecí doby, činí novou právní úpravu pro obviněného příznivější. Na
obviněného byla podána obžaloba dne 24. 5. 2006 a dne 14. 8. 2009 byl vyhlášen
rozsudek soudu prvního stupně. V době od 24. 5. 2006 do 24. 5. 2009, tedy v
tříleté promlčecí době, nebyl proveden žádný úkon uvedený v § 34 odst. 4 tr.
zákoníku a obviněný v této době nespáchal žádný nový trestný čin. Dospěl proto
k závěru, že trestnost činu kladeného obviněnému za vinu bylo nutno posoudit
podle nové právní úpravy, tedy jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279
odst. 1 tr. zákoníku. Jde sice o přečin se sazbou trestu odnětí svobody až na
dva roky, avšak přesto se zánikem trestní odpovědnosti obviněného v důsledku
jejího promlčení uplynutím promlčecí doby podle § 34 odst. 1 písm. e) tr.
zákoníku. Proto, aniž zrušil rozsudek soudu prvního stupně, trestní stíhání
obviněného podle § 257 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm.
b) tr. ř. pro skutek uvedený v obžalobě zastavil.
Proti tomuto usnesení krajského soudu, kterým ve věci samé rozhodl ve druhém
stupni, podala nejvyšší státní zástupkyně v zákonné lhůtě dovolání v neprospěch
obviněného. Odkázala v něm na důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst.
1 písm. f) a g) tr. ř., poněvadž usnesením soudu bylo rozhodnuto o zastavení
trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, přičemž
toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatelka souhlasila s tvrzením odvolacího soudu, že za podmínek uvedených v
§ 34 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku zaniká trestní odpovědnost za přečin
nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku uplynutím
tříleté promlčecí doby. Z obsahu spisového materiálu také vyplývá, že v
předmětné trestní věci byla podána obžaloba dne 24. 5. 2006 a že Okresní soud v
Teplicích po provedeném hlavním líčení dne 14. 8. 2009 vyhlásil rozsudek,
přičemž v mezidobí nebyl proveden žádný z úkonů, který by podle § 34 odst. 4
písm. a) trestního zákoníku měl za následek přerušení promlčecí doby a ve
smyslu § 34 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku nebylo ani zjištěno, že by
během této promlčecí doby obviněný spáchal nový trestný čin, na který trestní
zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Současně ale upozornila, že doba, ve
které by podle názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem mělo při užití trestního
zákoníku dojít k marnému uplynutí promlčecí doby, zcela spadala do období před
31. 12. 2009 a tedy do časového rámce účinnosti předcházející právní úpravy,
tedy trestního zákona č. 140/1961 Sb. Za podstatnou považovala skutečnost, že
podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. v období tříleté promlčecí lhůty, která v
daném případě běžela od podání obžaloby ze dne 24. 5. 2006 do 24. 5. 2009,
opakovaně došlo k přerušení jejího běhu, a to v důsledku konání hlavního líčení
nejméně ve dnech 11. 2. 2009 (viz č.1. 381 a násl. trestního spisu) a 11. 5.
2009 (viz č.1. 397 a násl. trestního spisu).
Vzhledem k nabytí účinnosti nového zákona s odlišnou právní úpravou podmínek
přerušení běhu promlčecí lhůty, nelze podle dovolatelky zpětně dovozovat, že
právní účinky přerušení promlčecí lhůty nikdy nenastaly, resp. v opačném
případě pozbyly na svém právním významu. Odvolací soud tak podle ní sice učinil
správná zjištění o možné délce promlčecí doby v trvání tří roků, avšak s jeho
závěrem o jejím marném uplynutí dnem 24. 5. 2009 nelze souhlasit, neboť k
přerušení promlčecí doby a tedy počátku běhu promlčecí doby nové došlo v tomto
období nejméně ve dnech 11. 2. 2009 a 11. 5. 2009. Došlo-li v době do 31. 12.
2009 k přerušení promlčecí doby podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. takovými
úkony směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, které již podle § 34 odst. 4
písm. a) trestního zákoníku nyní nejsou zde vyjmenovanými úkony způsobujícími
přerušení promlčecí doby (byl-li běh promlčecí doby přerušen např. nařízením
hlavního líčení), se zřetelem na ustanovení § 67 odst. 4 tr. zák. již došlo k
tomu, že začala znovu běžet původní promlčecí doba, která doběhne za účinnosti
nového trestního zákoníku po dni 1. 1. 2010, a to po případné modifikaci její
délky podle § 2 odst. 1, 3 a § 34 odst. 1 trestního zákoníku. Nová právní
úprava okolností způsobujících přerušení promlčecí doby a její nový průběh
totiž nemá vliv na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, k
němuž došlo ještě podle dřívější právní úpravy.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, aby
zrušil i případná rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Krajskému
soudu v Ústí nad Labem přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a
rozhodnout.
Obviněný L. B. se do konání neveřejného zasedání k dovolání nejvyšší státní
zástupkyně věcně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací
soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch
výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů
uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a
shledal, že dovolání je důvodné.
Podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání mimo jiné podat, bylo-li
rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové
rozhodnutí. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání
podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. „Jiným nesprávným hmotně právním
posouzením“ se v daných souvislostech rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá
přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové
okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je zjevné, že námitky
dovolatelky lze pod uplatněné důvody podřadit.
Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání nejvyšší státní zástupkyně je
významná otázka, zda odvolací soud aplikoval správně ustanovení § 34 odst. 1
písm. e) a § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jež se týkají promlčení trestní
odpovědnosti a přerušení promlčecí doby, v kontextu posuzování otázky časové
působnosti trestních zákonů.
Není od věci připomenout, že podle § 16 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. a
zcela shodně i podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. platí, že
trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán;
podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele
příznivější.
Odvolací soud shledal, že pozdější zákon, tj. trestní zákoník účinný od 1. 1.
2010, je pro obviněného příznivější, jelikož trestní odpovědnost za trestný čin
zanikla uplynutím promlčecí doby. V důsledku tohoto právního názoru trestní
stíhání obviněného pro skutek popsaný ve výroku dovoláním napadeného usnesení
zastavil z důvodu uvedeného v ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle
něhož trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm
pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.
K otázce promlčení trestního stíhání je na místě v obecné rovině uvést, že při
promlčení zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu uplynutím doby
stanovené zákonem. Důvody promlčení jsou především hmotně právní, protože
uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce
na trestný čin, a to jak z hlediska generální prevence, tak i z hlediska
prevence individuální. K těmto důvodům pak podpůrně přistupují i důvody
procesní, které spočívají v obtížích při dokazování spojených s tím, že
uplynutím času se oslabuje síla důkazních prostředků, protože ty pozbývají
spolehlivosti, anebo je nelze vůbec opatřit.
Trestní odpovědnost pachatele a v návaznosti na to i pojem trestnosti činu
takového pachatele je nutno v souladu s dosavadní teorii i praxí vymezit jako
souhrn všech podmínek, na nichž závisí výrok o vině a trestu, včetně podmínek
promlčení. Z výše uvedených důvodů je tedy nezbytné v každém konkrétním
případě v rámci posuzování trestnosti činu ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny
základních práv a svobod (nadále Listiny) a § 16 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961
Sb. a shodně i § 2 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. též zjišťovat, zda
nedošlo k zániku této trestnosti, a to mimo jiné i z důvodu promlčení činu,
jelikož promlčení je jedním z důvodů zániku trestní odpovědnosti činu a spolu s
ostatními důvody je i promlčení považováno za hmotně právní negativní podmínku
trestní odpovědnosti. Promlčením podle naší úpravy zaniká trestní odpovědnost a
trestnost, a proto je promlčení v českém trestním právu institutem hmotně
právním, a nikoli jen pouhou procesní překážkou nestíhatelnosti. O tom ostatně
v trestněprávní teorii i praxi nevznikaly žádné pochybnosti (k tomu např.
Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D. Základy trestní odpovědnosti podstatně
přepracované a doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Orac 2003, s. 423;
Novotný, O. - Dolenský, A. - Jelínek, J - Vanduchová, M. Trestní právo hmotné.
I. obecná část. 2. vydání, Praha: Codex, 1995, s. 34, 36, 179 a 183; 4. vydání,
Praha: ASPI, 2003, s. 48 až 49, 51, 256 až 257, 262; Kratochvíl, V. a kol.
Trestní právo hmotné (obecná část). 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita,
1996, str. 240 – 242; 3. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 85 až
88, 386 až 387, 392 až 394)
Protože úprava podmínek promlčení trestního stíhání patří do komplexu otázek
trestní odpovědnosti, posoudí se otázka, zda je určitý trestný čin promlčen či
nikoli, i z hlediska časové působnosti trestního zákona (viz § 16 odst. 1 tr.
zák., § 2 odst. 1 tr. zákoníku a též rozhodnutí č. 40/1998 Sb. rozh. tr.).
Promlčení má totiž bezprostřední vliv na posuzování trestnosti činu, neboť –
jak vyplývá z jeho podstaty i systematického zařazení – způsobuje zánik trestní
odpovědnosti. Proto při řešení otázky, které právní normy nutno brát v úvahu
při posuzování trestnosti činu z hlediska časové působnosti trestního zákona se
zásadně vychází z právního stavu, který zde je v době spáchání posuzovaného
činu. Došlo-li v mezidobí od spáchání činu do rozhodování o něm ke změně
právních norem, jejichž užití má vliv na trestnost činu nebo na možnost uložení
trestu, je třeba nový právní stav porovnat s tím, který platil v době spáchání
činu, a pozdějšího zákona užít jen, je-li to pro pachatele objektivně
příznivější. Přitom se vychází ze souhrnu všech právních norem, jejichž užití
může mít vliv na rozhodnutí o vině a trestu, včetně těch, podle nichž se
posuzuje zánik trestnosti, tedy i promlčení trestního stíhání.
Těchto východisek si byl ostatně Krajský soud v Ústí nad Labem coby odvolací
soud vědom, když se výslovně zabýval otázkou promlčení trestní odpovědnosti za
trestný čin obviněného při posuzování komplexu otázek relevantních z hlediska
časové působnosti trestního zákona. Jakkoliv jsou východiska odvolacího soudu
správná, jeho závěry již správné nejsou.
Trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zákona č.
140/1961 Sb. účinného v době spáchání činu se dopustí, kdo bez povolení vyrobí
nebo opatří sobě nebo jinému střelnou zbraň anebo ji přechovává. Pachatel
tohoto trestného činu je ohrožen sankcí odnětí svobody až na jeden rok nebo
peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle § 67
odst. 1 písm. d) tr. zák. trestnost takového činu zaniká uplynutím promlčecí
doby, jež činí tři léta. Jen pro úplnost se poznamenává, že na obviněného byla
podána obžaloba pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2
písm. a), b) tr. zák., jehož pachatel je ohrožen sankcí odnětí svobody až na
tři léta. Podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. trestnost takového činu zaniká
uplynutím promlčecí doby, jež činí pět let.
Podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje
sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm
následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu
směřujícími k trestnímu stíhání pachatele. Podle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák.
se promlčení trestního stíhání přerušuje, spáchal-li pachatel v promlčecí době
trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Podle § 67 odst. 4 tr. zák. přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
Přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku účinného od 1.
1. 2010 (zákon č. 40/2009 Sb.) spáchá, kdo bez povolení vyrobí, sobě nebo
jinému opatří nebo přechovává střelnou zbraň nebo její hlavní části nebo díly
nebo ve větším množství střelivo nebo zakázaný doplněk zbraně. Pachatel tohoto
přečinu je ohrožen sankcí odnětí svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo
propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku trestní odpovědnost za tento trestný
čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí tři léta.
Podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje zahájením
trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm
následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkacího rozkazu
nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na potrestání,
vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního
příkazu pro takový trestný čin obviněnému. Podle § 34 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku se promlčecí doba přerušuje, spáchal-li pachatel v promlčecí době
trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Podle odst. 5 § 34 tr. zákoníku přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba
nová. Ze srovnání ustanovení § 67 odst. 3 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. a
§ 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku plyne, že podle nové právní úpravy účinné od
1. 1. 2010 již nepřerušují běh promlčecí doby všechny úkony trestního řízení
následující po zahájení trestního stíhání a směřující k trestnímu stíhání
pachatele, ale jen procesní úkony výslovně vyjmenované.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 142/2006 se podává, že
státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích podal dne 24. 5.
2006 obžalobu na obviněného L. B. pro výše popsaný skutek, v němž byl spatřován
trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), b) tr. zák.
Okresní soud v Teplicích vyhlásil v hlavním líčení dne 14. 8. 2009 odsuzující
rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovoleného
ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Hlavní líčení dne 14. 8. 2009 však
nebylo jediným, které soud prvního stupně v předmětné trestní věci konal.
Hlavní líčení totiž byla konána též ve dnech 11. 2. 2009 ( č. l. 381 a násl.),
11. 5. 2009 (č. l. 397 a násl.), další hlavní líčení byla 5. 6. 2009 (č. l.
400) a 24. 5. 2009 (č. l. 404) odročena bez jednání a k hlavnímu líčení došlo i
9. 7. 2009 (č. l. 413).
Dovolatelka výstižně zdůraznila, že relevantní časový úsek řízení před soudem
prvního stupně spadá do období před 1. 1. 2010, což nelze pomíjet ani při
posuzování významu procesních úkonů soudu směřujících k trestnímu stíhání
pachatele, v jejichž důsledku dochází podle § 67 odst. 3 písm. a) tehdy
účinného tr. zákona č. 140/1961 Sb. k přerušení promlčení trestního stíhání.
Konání hlavního líčení za splnění všech zákonných podmínek, jako se tomu stalo
v posuzované věci ve dnech 11. 2. 2009 a 11. 5. 2009, zjevně náleží mezi ty
procesní úkony soudu, jejichž provedení skutečně sleduje trestní stíhání
pachatele a je pro jeho průběh podstatné. Byly-li tyto procesní úkony soudu
realizovány za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., nutno s nimi spojit právě ty
právní účinky, které s nimi tento zákon spojuje, nevyjímaje jejich význam pro
posuzování otázky běhu promlčecí lhůty. Jinými slovy, bylo-li na ně nahlíženo
jako na úkony soudu směřující k trestnímu stíhání pachatele přerušující
promlčení trestního stíhání, pak jejich provedením skutečně k přerušení
promlčení trestního stíhání došlo a počala nová promlčecí doba. Nic na tomto
závěru nemění ani skutečnost, že pozdější právní úprava v ustanovení § 34 odst.
4 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. taxativně vyjmenovává procesní úkony
orgánů činných v trestním řízení, jimiž se přerušuje promlčecí doba, přičemž
konání hlavního líčení mezi těmito procesními úkony není obsaženo. Taková
pozdější změna právní úpravy se již nemůže dotknout významu a účinků
spojovaných s procesními úkony realizovanými ještě před 1. 1. 2010, ledaže by
to zákon v přechodných ustanoveních řešil jinak, což ovšem nečiní. Ve shodě s
právním názorem obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1114/2008,
jež bylo publikováno pod č. 59/2009 Sb. rozh. tr., dovolací soud znovu
akcentuje, že změnou trestního zákona se zpětně neruší účinky úkonů, které byly
učiněny podle dřívější právní úpravy a jež způsobily přerušení promlčecí doby.
Nová právní úprava okolností způsobujících přerušení promlčecí doby nemá vliv
na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, k němuž došlo
ještě podle dřívější právní úpravy (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu sp.
zn. 8 Tdo 797/2010).
Dovolací soud zcela sdílí právní názor obsažený v dovolání, že došlo-li v době
do 31. 12. 2009 k přerušení promlčecí doby podle § 67 odst. 3 písm. a) tr.
zákona č. 140/1961 Sb. takovými úkony orgánu činného v trestním řízení
směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, které již nejsou zahrnuty mezi
taxativně vyjmenované procesní úkony orgánů činných v trestním řízení v
ustanovení § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., jež přerušují
promlčecí dobu, nemá tato nová právní úprava žádný vliv na účinky dříve
provedených úkonů. Znamená to, že jimi byla přerušena promlčecí doba a podle §
67 odst. 4 tr. zák. přerušením promlčecí doby počala promlčecí doba nová, která
doběhne za účinnosti tr. zákoníku po 1. 1. 2010, a to po případné modifikaci
její délky ve smyslu § 2 odst. 1, 3 a § 34 odst. 1 tr. zákoníku (o což ale v
konkrétním případě nejde).
Odvolací soud chybně uzavřel, že tříletá promlčecí doba marně uplynula 24. 5.
2009, protože od podání obžaloby soud prvního stupně neprovedl žádný z
procesních úkonů vyjmenovaných v ustanovení § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
V rozporu s výše uvedenými závěry totiž ignoroval právní účinky procesních
úkonů soudu směřujících k trestnímu stíhání obviněného, jež přerušily promlčecí
dobu s tím, že počala promlčecí doba nová. Námitky nejvyšší státní zástupkyně,
že soud chybně přistoupil k aplikaci ustanovení § 34 odst. 4 tr. zákoníku v
důsledku promlčení podle § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, jsou tedy
opodstatněné. Protože nebylo správně rozhodnuto o promlčení trestního stíhání,
spočívá napadené rozhodnutí na jiném nesprávném hmotně právním posouzení [§
265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jestliže Krajský soud v Ústí nad Labem trestní
stíhání z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, rozhodl o
zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí
[§ 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.].
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně napadené
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil. Zrušil také všechna další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ústí nad Labem
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bude tedy na
něm, aby se znovu zabýval otázkou časové působnosti trestních zákonů, přičemž
při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení
vyslovil Nejvyšší soud. Protože zjištěné vady nebylo možno odstranit ve
veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil
toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková