8 Tdo 1119/2024-415
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného T. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. 8 To 71/2024-365, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 33/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
1. Obviněný T. H. (dále jen „obviněný“) byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 6 T 33/2024-320, uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to multifunkčního zavíracího nože výrobní značky Richartz. O povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené zdravotní pojišťovně bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř.
2. Z podnětu odvolání obviněného a jeho matky M. H., Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, č. j. 8 To 71/2024-365, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 6 T 33/2024-320, zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl obviněný podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to multifunkčního zavíracího nože výrobní značky Richartz. O povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené zdravotní pojišťovně bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. I. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně uvedl, že odvolací soud se při ukládání trestu za použití ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku, pro jehož použití nebyly splněny zákonné podmínky, ocitl mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně pro zločin vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku, který byl spáchán ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku.
Podle nejvyššího státního zástupce jsou v § 58 odst. 6 tr. zákoníku stanoveny tři kumulativní podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, přičemž v posuzované věci jsou jimi povaha a menší závažnost pokusu, nepřiměřená přísnost uložení trestu v rámci zákonné trestní sazby a možnost dosažení nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. V této souvislosti zdůraznil, že při úvahách o použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku je nutné respektovat jeho výjimečný charakter a aplikovat jej pouze v případech, v nichž lze přesvědčivě dovodit splnění všech kumulativně stanovených podmínek v citovaném ustanovení uvedených.
S poukazem na odbornou literaturu a judikaturu nejvyšší státní zástupce zmínil, že v případě aplikace § 58 odst. 6 tr. zákoníku je zřejmé, že se nemůže jednat o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný s tím, že je třeba, aby soudy pečlivě a v úplnosti vyložily, který z alternativních znaků má soud provedeným dokazováním za prokázaný a v jakých specifických rysech posuzovaného případu se tyto mimořádné okolnosti projevily.
K naplnění podmínek § 58 odst. 6 tr. zákoníku v posuzovaném případě nejvyšší státní zástupce uvedl, že se jednalo o vraždu s rozmyslem. K útoku byl obviněným použit nůž s délkou čepele 6,7 centimetru, přičemž útok byl veden velkou silou do trupu poškozeného, což vyplynulo z výpovědi poškozeného a z kamerových záznamů. V této souvislosti zdůraznil, že délka čepele předmětného nože není mimořádnou ani rozhodnou okolností, o kterou lze mimořádné snížení trestu odnětí svobody opřít, a to proto, že při útoku silným úderem dochází ke stlačení měkkých tkání těla a čepelí nože lze zasáhnout také životně důležité orgány uložené mnohem hlouběji pod povrchem těla, než by odpovídalo délce čepele nože.
Rozhodným kritériem pro mimořádný postup při ukládání trestu odnětí svobody pak není ani okolnost, že obviněný poškozeného bodl toliko jednou. Při posuzování povahy a závažnosti jednání obviněného je naopak podle nejvyššího státního zástupce na místě zohlednit, že i v případě jediného bodnutí nožem, který obviněný použil k útoku do části těla poškozeného, kde jsou umístěny životně důležité orgány, hrozí vysoce pravděpodobný následek usmrcení, což bylo v této trestní věci doloženo znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství.
Mimořádný postup při ukládání trestu odnětí svobody pak není možno opřít ani o okolnost, že poškozený přežil a uzdravil se, neboť k tomu došlo pouze díky souhře dalších nahodilých okolností, které však nemusely nastat. K tomu zmínil, že obviněný se bezprostředně po činu nijak nepodílel na zmírnění nebo odstranění následku svého jednání, naopak obtížím poškozeného po nějakou dobu z odstupu přihlížel, pomoc mu sám neposkytl, nezavolal záchrannou službu a poté z místa odešel. Jednání obviněného spočívající v bodnutí poškozeného nožem se tak k dokonání trestného činu vraždy bezprostředně přiblížilo a pouze souhrou náhodných okolností k dokonání trestného činu nedošlo, přičemž se tak stalo zcela bez vlivu obviněného.
Stejně tak podle jeho názoru není splněna podmínka spočívající v možnosti dosažení nápravy obviněného i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Obviněnému sice podle nejvyššího státního zástupce obecně polehčuje jeho věk blízký věku mladistvých, zmínil však záznamy v evidenci Rejstříku trestů a v evidenci přestupků, které lze podle jeho názoru vzít v potaz, i když se na obviněného hledí, jako by nebyl odsouzen. Dále zmínil pravidelnou aplikaci návykových látek, kterou obviněný v trestním řízení doznal.
Kvůli nepříznivým osobnostním rysům obviněného tak nemohlo být dosažení jeho nápravy podporováno uložením ochranného léčení. Podle nejvyššího státního zástupce nízký věk mentálně zaostalého obviněného sám o sobě nenaplňuje podmínku spočívající v možnosti dosažení nápravy obviněného i trestem odnětí svobody kratšího trvání. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. 8 To 71/2024-365, zrušil, a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s tím, že vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr.
ř.
4. K podanému dovolání zaslal soudu prvního stupně obhájce obviněného podání označené jako „Sdělení“, v němž uvedl, že obviněný nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že vzhledem k jeho nepříznivému psychickému stavu je u Okresního soudu v Kolíně vedeno řízení o omezení svéprávnosti a existují tak důvody, že obviněný není schopen pochopit a účastnit se dovolacího řízení. Následně bylo Nejvyššímu soudu doručeno „vyjádření odsouzeného k dovolání NSZ“, ve kterém obviněný (prostřednictvím obhájce) poukazuje na celou řadu pochybení, která provázela činnost orgánů přípravného řízení, nedostatečnou činnost dozorujícího státního zástupce, což vše mělo dopad na nedostatky znaleckých posudků z oboru psychiatrie a psychologie, kdy bylo vycházeno z procesně nepoužitelných důkazů, na což poukázal také odvolací soud. V další části vyjádření bylo poukázáno na úroveň rozumových schopností obviněného a skutečnosti, které provázely spáchání předmětného skutku. Podanému dovolání, potažmo nejvyššímu státnímu zástupci je vytýkáno, že nepřihlíží právě k věku obviněného, jeho mentální zaostalosti a dalším skutečnostem, které byly charakteristické pro jednání obviněného. Vzhledem k psychickému stavu obviněného, jeho chování ve věznici, kdy byl podán návrh na omezení svéprávnosti obviněného, navrhl, aby dovolání nejvyššího státního zástupce bylo zamítnuto. II. Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., je naplněn, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu tak lze například namítat, že obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu, kterou pro daný trestný čin stanoví trestní zákoník, nebo že mu byl uložen nepřípustný druh trestu.
8. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním [§ 265f odst. 1 tr. ř.] a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. III. Důvodnost dovolání
9. Pokud jde o dovolání nejvyššího státního zástupce, lze konstatovat, že toto odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Je totiž skutečností, že obviněnému byl za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku uložen odvolacím soudem trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (pod její spodní hranici). Takový postup soudů nižších stupňů lze přezkoumat v rámci dovolacího řízení. Dovolání nicméně nebylo s ohledem na okolnosti posuzovaného případu možno přiznat opodstatněnost.
10. Podle § 58 odst. 6 věty první tr. zákoníku může soud snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Z konstantní judikatury dále vyplývá, že pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku nepostačuje, že jde jen o pokus trestného činu [§ 21 odst. 1 tr. zákoníku]. Soud musí posoudit všechny okolnosti významné pro stanovení povahy a závažnosti pokusu, jeho přiblížení se k dokonání trestného činu, důvody, pro které k dokonání nedošlo, a další konkrétní okolnosti případu, jakož i osobu pachatele a jeho osobní a jiné poměry. Teprve na základě jejich komplexního zhodnocení lze odůvodnit postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1033/2022, uveřejněné pod č. 12/2023 Sb. rozh. tr.], což se v předmětné trestní věci stalo, byť si lze představit i podrobněji rozvedené úvahy odvolacího soudu k aplikaci tohoto ustanovení.
11. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (bod 20) vyplývá, že otázka závažnosti pokusu daného trestného činu byla posuzována. Odvolací soud vzal přitom do úvahy, že útok byl veden nožem velikosti čepele 6,7 cm a k bodnutí došlou pouze jedinkrát, přičemž obviněný od dalšího útoku upustil. Stejně tak bylo zohledněno, že obviněný se skutku dopustil ve věku blízkém věku mladistvých a nelze odhlížet ani od jeho mentální retardace, kterou trpí od narození. Nejvyšší soud souhlasí s nejvyšším státním zástupcem, že ustanovení § 58 odst. 6 tr.
zákoníku je třeba aplikovat pouze ve výjimečných případech. Stejně tak nelze jednání obviněného, jakkoliv bagatelizovat a snižovat jeho nebezpečnost. Na druhou stranu při posuzování takového jednání nelze vycházet pouze z teoretických úvah učiněných v klidové situaci, kdy je k danému jednání přijímán s časovým odstupem jistý závěr [jak mj. již v minulosti uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 6 Tdo 984/2019], ale je potřebné brát v úvahu celou řadu okolností předmětné jednání takového pachatele v danou chvíli provázející.
Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit tu skutečnost, že oproti podané obžalobě a rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud zcela důvodně podanou obžalobu a následný rozsudek korigoval, pokud jde argumentaci, že jednání obviněného směřovalo k získání majetkového prospěchu, tudíž k právní kvalifikaci podle § 140 odst. 3 písm. j) tr. zákoníku [v tomto směru postupoval odvolací důsledněji než orgány přípravného řízení, kdy mj. vycházely z pouhého tvrzení obviněného o požití drogy (stejně jako podané dovolání v neprospěch obviněného), aniž by uvedená informace byla relevantním důkazem podložena, obdobně jako zištný motiv, který byl vybudován na neprocesní výpovědi obviněného, se kterou pracoval znalec (jak uvedl odvolací soud)].
V daném případě skutková zjištění potvrzují, a to výpovědí poškozeného, že úder nožem byl veden silou, současně týž poškozený uvedl, že byl po útoku schopen z místa incidentu sám odejít do blízkého bistra, kde jej ošetřili a zavolali policii. Jak sám vypověděl, nejprve vůbec nevěděl, že jej obviněný bodl, bodnutí necítil a nůž neviděl (bod 3 rozsudku soudu prvního stupně). Byť bylo zranění poškozeného nepochybně závažné, sám znalec uvedl, že poškozený nepodstoupil operační zákrok a byl léčen léky [bodný kanál směřoval k jaterní stopce, kde jsou uloženy velké cévy, k jejich zasažení však bodný nástroj nedosáhl.
V průběhu bodného kanálu došlo k poranění 2/4 jaterního segmentu, a pokud by nebyl odborně ošetřen v nemocničním zařízení, v řádu hodin by vykrvácel] zastavujícími krvácení, antibiotiky, léky tlumícími bolest a následným klidovým režimem (bod 4 rozsudku soudu prvního stupně). Toto jsou skutečnosti dovolatelem již nezmiňované.
Zcela důvodně se odvolací soud v bodě 7 odůvodnění svého rozsudku vyjádřil k některým závěrům znalce (z oboru psychologie), pokud tento vycházel z neprocesní výpovědi obviněného, kterými argumentovala obžaloba i rozsudek soudu prvního stupně (viz bod 5), kterými byla odůvodňována přísnější právní kvalifikace [Nejvyšší soud pouze poznamenává, že i přes skutečnosti obsahově shodné uváděné v odvolání a následném vyjádření obviněného k dovolání NSZ, nebylo obviněným dovolání podáno]. Odvolací soud po zohlednění všech relevantních skutečností dospěl k závěru, že nápravy obviněného lze dosáhnout i trestem kratšího trvání (bod 20 rozsudku).
Nejvyšší soud v tomto ohledu nemohl přisvědčit ani poněkud neurčitě formulované námitce nejvyššího státního zástupce, který poukázal na záznamy obviněného v Rejstříku trestů a evidenci přestupků, přičemž blíže nespecifikoval, proč by tato skutečnost měla znamenat, že nápravy obviněného nelze dosáhnout trestem kratšího trvání, když současně z opisu z evidence Rejstříku trestů (č. l. 262) vyplývá, že obviněný byl pravomocně odsouzen Okresním soudem v Kolíně za trestný čin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr.
zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 40 hodin, přičemž oba soudy shodně uvedly, že toto odsouzení bylo zahlazeno. Na obviněného je tak třeba hledět, jako by nebyl odsouzen [§ 65 odst. 5 tr. zákoníku]. Z opisu z evidence přestupků (č. l. 231) pak vyplývá, že obviněný byl za spáchání přestupku postižen 5x, a to za přestupky proti občanskému soužití, proti majetku a neoprávněné přechovávání návykové látky v malém množství pro vlastní potřebu. Přestože lze připustit, že obviněný nepatří k osobám, které by bezvýhradně dodržovaly platné právní předpisy, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k výjimečným skutečnostem posuzovaného případu odvolacím soudem a shora zmíněnými [pro správnost úvah odvolacího soudu bezpochyby svědčí i ta skutečnost, že obviněný sice z povzdálí šel za již bodnutým poškozeným, tohoto měl sledovat ještě v bistru, aby následně na lavičce čekal na příjezd hlídky Policie ČR, které se doznal] lze souhlasit s postupem odvolacího soudu, pokud tento v případě obviněného aplikoval § 58 odst. 6 tr.
zákoníku. Byl-li tedy obviněnému při právní kvalifikaci jeho jednání podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku ve stádiu pokusu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let, přičemž lze takovému pachateli uložit trest odnětí svobody v rozmezí od dvanácti do dvaceti let, nelze odvolacímu soudu při jím zjištěných skutečnostech vytýkat, že ukládal za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Dovolání nejvyššího státního zástupce tak bylo Nejvyšším soudem posouzeno jako zjevně neopodstatněné [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1194/2022].
12. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., z toho důvodu nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22.01.2025
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu