U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2012 o
dovoláních obviněného Ing. K. C., a obviněného P. Š., proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 10 To 114/2012,
jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod
sp. zn. 4 T 37/2012, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. K. C. a P. Š.
o d m í t a j í .
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 4 T 37/2012,
byli obvinění Ing. K. C. a P. Š. uznáni vinnými přečinem šíření toxikomanie
podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §
23 tr. zákoníku a odsouzeni podle § 287 odst. 2 tr. zákoníku shodně k trestu
odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82
odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle
§ 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému P. Š. uložen trest propadnutí
věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to konkrétně podrobným výčtem ve výroku
rozsudku uvedených semen kultivarů konopí setého včetně obalů, v nichž byla
uložena.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění přečinu šíření
toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku dopustili tím,
že:
oba obvinění (a to obviněný P. Š. jakožto jednatel obchodní společnosti S+S
Holding Benecko, s. r. o., D. Š., provozující mimo jiné prodejnu G. S. v L. v
J., a obviněný Ing. K. C. jakožto prodavač této prodejny) v období od 18. 3.
2011 do 17. 5. 2011 nabízeli v této prodejně a veřejně prezentovali materiály
propagující pěstování a užívání marihuany a konopí setého a poskytující návod k
pěstování různých kultivarů konopí setého za účelem získání co
nejefektivnějšího obsahu THC ve vzešlých rostlinách (katalogy semen s návody k
pěstování Feminised Royal Queensd Seeds, Buddha Seeds, Ministry Canabis,
Legalizace 04, tiskovina Soft secrets zabývající se tematikou pěstování konopí
v domácích podmínkách), přičemž v těchto tiskovinách jsou kromě návodů na
pěstování konopí setého popisovány i účinky užívání částí rostlin na lidský
organismus a obsah THC v jednotlivých kultivarech; v prodejním sortimentu
zmíněné prodejny byla i semena řady kultivarů konopí setého, když konkrétně
takto v období od 18. 3. 2011 do 17. 5. 2011 byly neustanoveným zákazníkům
prodejny nabízeny či jim prodány ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu
prvního stupně podrobně specifikované množství různých kultivarů, když
marihuana je slangový výraz pro sušenou rostlinu konopí, rod Cannabis, která je
omamnou látkou zařazenou na seznamu IV Přílohy č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách.
Označený rozsudek soudu prvního stupně oba obvinění napadli odvoláními
směřujícími proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 10 To 114/2012, byla podaná odvolání podle
§ 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Následně obvinění Ing. K. C. i P. Š. podali proti tomuto usnesení odvolacího
soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím
výroku o vině i trestu. Shodně v něm odkázali na dovolací důvod uvedený v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení.
Dovolatelé ve společném dovolání sice připustili, že se skutek tak, jak byl
soudy popsán ve skutkové větě rozhodnutí, stal, nicméně podle jejich názoru, a
to i s připomenutím zásady ultima ratio trestní represe, se nejedná o trestný
čin, neboť samotný prodej semen konopí není a nemůže být trestným činem a
stejně tak není a nemůže být trestným činem samotné šíření povolených letáků a
časopisů o pěstování konopí. Jestliže tedy soudy považují spojení obou činností
za trestný čin, pak obhajoba toto hodnocení pokládá za absurdní. Na jedné
straně zákonodárce toleruje (alespoň z trestně právního hlediska) pěstování
rostlin konopí v malém množství a dále též neomezené šíření informací
prostřednictvím internetu, periodik (viz časopis Legalizace) i jiných časopisů
a současně jsou oba obvinění uznáni vinnými jednáním, které zákon přímo
nezakazuje a které je celospolečensky tolerováno.
Jestliže šíření toxikomanie bylo spatřováno zejména v tom, že umožnili přístup
k materiálům popisujícím způsoby pěstování a sklizně rostlin konopí, pak
obvinění ve svém dovolání zdůraznili, že tyto informace jsou bez dalších
omezení běžně přístupné a šířené volně na internetu. Proto také kriminalizace
jednání spočívajícího ve zpřístupnění letáků (které samy o sobě nevyzývají ke
zneužívání omamných látek) je podle nich daleko za hranicí zásady ultima ratio
a postrádá jakýkoliv smysl z hlediska nebezpečnosti, ochrany společnosti atd.
Obvinění proto nesouhlasili s tím, že by přímo či nepřímo šířili toxikomanii v
tom smyslu, že by podněcovali k samotnému zneužívání omamných látek nebo jejich
zneužívání podněcovali. Měli za to, že tato skutečnost nemůže vyplývat ani ze
skutečnosti, že v obchodě byly dostupné materiály související s pěstováním
konopí.
V této souvislosti dovolatelé namítali, že o trestný čin by se mohlo jednat
tehdy, pokud by vybízeli ke zneužívání omamných látek, sváděli jiné osoby k
jejich zneužívání nebo je k tomu jinak podněcovali. Nic z toho však prokázáno
nebylo a nebylo to obžalobou ani tvrzeno. Maximálně připustili, že by mohli
toliko podněcovat k pěstování rostlin konopí, trestní soud měl ale poté
hodnotit, zda takové jednání je skutečně trestným činem, přestupkem nebo zda je
vůbec zákonem zakázáno.
Z těchto důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení
odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek okresního soudu zrušil (návrh na
další postup neučinili).
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve vyjádření k dovoláním
obviněných ztotožnil s právním závěrem soudů nižších stupňů, že obvinění svým
jednáním naplnili jak subjektivní, tak objektivní stránku předmětného přečinu.
Uvedl, že obvinění nabízeli k prodeji semena kultivarů konopí, ze kterých lze
vypěstovat konopí s vysokým obsahem látky THC, tedy psychotropní látky ve
smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a zároveň návykové látky
ve smyslu § 130 tr. zákoníku, prodej těchto semen současně doprovázeli
nabízením materiálů evidentně určených pro pěstitele a konzumenty marihuany,
např. návodů na pěstování konopí a přípravu marihuany či materiálů popisujících
„příjemné účinky“ užití, za současného nabízení pěstíren a kuřáckých potřeb, z
čehož je zřejmé, že jejich jednání směřovalo k tomu, aby si zákazníci kupovali
semena konopí nikoliv za účelem „sběratelství“, nýbrž za účelem jejich
pěstování a následného kouření marihuany. Tímto jednáním bezpochyby vzbuzovali
u zákazníků chuť, resp. rozhodnutí návykovou látku užít (podněcování), a to za
současného rozšiřování zneužívání návykové látky mezi další osoby (šíření). Že
se jednalo o vysoce účinný způsob, vyplývá především z toho, že obvinění při
páchání trestné činnosti užívali tiskovin. Není v tomto ohledu podstatné, že
sami nebyli jejich autory či vydavateli (soud správně při právní kvalifikaci
použil alternativu „obdobně“). Bez významu není v tomto ohledu ani skutečnost,
že tak činili prostřednictvím volně přístupného kamenného obchodu nabízejícího
komplexní sortiment (semena, pěstírny, prostředky na podporu růstu, kuřácké
potřeby, návody atd.). Subjektivní stránka v podobě přímého úmyslu pak
jednoznačně vyplývá ze způsobu páchání trestné činnosti, nejednalo se o
jednorázový či náhodný počin, nýbrž o promyšlené a komplexní jednání, které
nutně předpokládá existenci k tomu směřující vůle obviněných.
Státní zástupce nepovažoval za důvodnou ani námitku obviněných, že soudy
nezohlednily zásadu „ultima ratio“. Připomněl, že nalézací soud bral v potaz i
hledisko uvedené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku a dospěl přitom k závěru, že
nezbytná míra společenské škodlivosti je dána, a to zejména s ohledem na rozsah
jednání obviněných, s čímž lze souhlasit. Navrhl proto, aby byla zjevně
neopodstatněná dovolání obviněných odmítnuta.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř.
přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a splňují náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněných
jsou zjevně neopodstatněná.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byli obvinění uznáni vinnými.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit
správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí
založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení
důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu
spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad,
které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné
hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá
přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové
okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obvinění deklarovaný dovolací důvod
naplnili, neboť jejich námitky směřovaly proti správnosti právního posouzení
skutku zjištěného soudy. Oba shodně tvrdili, že jejich čin není a nemůže být
trestným činem.
Přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
se dopustí, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu
nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo
šíří a spáchá-li tento čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně
přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Podle tzv.
právní věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu naplnili obvinění zákonné
znaky uvedeného přečinu tím, že úmyslným společným jednáním zneužívání jiné
návykové látky než alkoholu podněcovali a šířili a čin spáchali způsobem
obdobně účinným s tiskem, filmem, rozhlasem, televizí či veřejně přístupnou
počítačovou sítí.
Návykovou látkou se podle § 130 tr. zákoníku rozumí alkohol, omamné látky,
psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku
člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.
Obvinění v konkrétním případě nabízeli k prodeji semena kultivarů konopí setého
(Cannabis sativa), ze kterých lze vypěstovat rostlinu konopí a získat tak
konopí (kvetoucí nebo plodonosný vrcholík rostliny konopí – s výjimkou zrn a
listů, které nemají vrcholíky, z něhož pryskyřice nebyla vyloučena, bez ohledu
na jeho použití) jako omamnou látku zařazenou v příloze č. 3 zákona č. 167/1998
Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, do Seznamu IV
podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb., ve znění
sdělení č. 458/1991 Sb.), s vysokým obsahem látky THC
(delta-9-tetrahydrocannabinolu) coby účinné psychotropní látky zařazené do
seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).
Podněcováním ke zneužívání návykové látky jiné než alkohol je třeba rozumět
projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob tak, aby
zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží na formě projevu (ústní,
písemná, konkludentní aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě
(např. vychvalování pozitivních účinků zneužívání drog nebo poskytování návodů
k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). Na rozdíl od svádění zde není
projev pachatele zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby, i když i zde jeho snaha
míří k vyvolání zneužívání návykových látek u těch, jimž je jeho projev určen.
Šíření zneužívání takové látky je jakékoli další jednání směřující k rozšíření
zneužívání návykových látek jiných než alkohol (může např. jít o propagaci tzv.
drogové subkultury apod.). Může být provedeno i formou schvalování spáchání
trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku a výroby a držení předmětu k
nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku.
Podobně jako podněcování směřuje vůči blíže nekonkretizovaným osobám.
Trestný čin šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku je úmyslný ohrožovací
trestný čin, který je dokonán již samotným sváděním, podporováním, podněcováním
nebo šířením. Pro naplnění jeho objektivní stránky není třeba, aby právem
reprobovaný účinek (jiná osoba zakázanou drogu užila) skutečně nastal. Trestný
čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním
zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý [§ 15
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové
porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím
srozuměn – úmysl nepřímý, eventuální [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].
Pachatelem tohoto trestného činu může být kterákoliv fyzická osoba.
Kvalifikovaná skutková podstata je potom naplněna, jestliže čin byl spáchán
tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo
jiným obdobným způsobem. V daném případě měli obvinění naplnit posledně
uváděnou alternativní formu kvalifikované skutkové podstaty. Za jiný obdobný
způsob lze považovat např. závodní rozhlas, letáky apod. za podmínky, že
intenzita šíření a podněcování dosahovaná prostřednictvím tohoto média je
obdobná (srovnatelná), jako kdyby byl čin spáchán tiskem, filmem rozhlasem nebo
televizí či veřejně přístupnou počítačovou sítí.
Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání obviněných je významná
především otázka, zda obvinění jednáním popsaným v tzv. skutkové větě výroku o
vině v rozsudku soudu prvního stupně zneužívání jiné návykové látky než
alkoholu nejen podněcovali, ale především i šířili, a zda takové jednání lze
posoudit jako trestný čin i s ohledem na zásadu ultima ratio, když podle
obviněných „samotný prodej semen konopí není a nemůže být trestným činem a
stejně tak není a nemůže být trestným činem samotné šíření povolených letáků a
časopisů o pěstování konopí“.
Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, že pokud obvinění
nabízeli k prodeji semena, z nichž lze vypěstovat konopí s nikoliv
zanedbatelným obsahem omamné látky THC, tento prodej podporovali reklamními a
informačními materiály, z nichž je zřejmé, že jsou určeny pro pěstitele a
konzumenty marihuany, a jako doplňkový sortiment nabízeli pěstební přípravky a
kuřácké potřeby, je evidentní, že se jednalo o obchod, v němž si zákazníci
mohli koupit vše, co potřebovali k výrobě a aplikaci drogy zvané marihuana,
nikoliv o jakýsi hobby obchod, jak též udávali obvinění. Z těchto důvodů
nalézací soud uzavřel, že obvinění úmyslným společným jednáním podněcovali a
šířili zneužívání jiné návykové látky než alkoholu ve smyslu § 287 odst. 1 tr.
zákoníku a v dalším také vysvětlil, proč byla aplikována i zvlášť přitěžující
okolnost uvedená v § 287 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (strany 7, 8 rozsudku).
Odvolací soud se ztotožnil s úvahami nalézacího soudu a navíc výstižně doplnil
odůvodnění nalézacího soudu v části, týkající se naplnění znaků podněcování a
šíření, poukazem na skutečnost, že účelem katalogů semen je seznámit zákazníka
s možnostmi získání publikovaných prožitků z psychotropních účinků konkrétního
druhu rostliny, dát mu vodítko k výběru těchto prožitků, což je nepochybně
podněcování ke zneužívání uvedené návykové látky. V obsahu katalogů jsou
propagovány pochvalným hodnocením nejen rychlost dosažení výpěstku v počtu dnů,
ale např. i nenápadnost pěstování nižších rostlin a zejména pak obsah THC ve
výpěstku a konkrétní účinky vypěstované drogy. Neobsahují žádné odrazující
informace ani varování o zdravotních důsledcích užívání marihuany. Smyslem a
účelem uvedených publikací je podnítit zákazníka – čtenáře k jednání popsanému
v návodu (strana 5 usnesení).
Z rekapitulovaných závěrů soudů vyplývá, že se skutečně jednalo nejen o
podněcování, nýbrž i šíření zneužívání jiné návykové látky než alkoholu
(marihuany), tj. za účelem rozšiřování stávající klientely, což bylo přirozeně
vlastním obchodním zájmem obviněných. Prostředkem k dosažení tohoto cíle bylo
šíření reklamních letáků (č. l. 85), různých nabídkových katalogů (č. l. 81 –
84), reklamních předmětů s logem marihuany (č. l. 27, foto č. 12), nebo např. v
zajištěných tiskovinách inzerovaného konopného veletrhu v P. (Cannafest 2010) a
rovněž nabídka různých zařízení pro pěstování konopí (hnojiva, mobilní pěstírna
apod.) a jeho aplikaci v podobě inhalace (cigaretové papírky, vodní dýmky,
filtry, drtičky apod.). To celkově podává obraz propagace určitého životního
stylu, respektive subkultury, která je se zneužíváním návykových látek (v tomto
případě marihuany) neodlučitelně spojena. Zavinění obviněných ve formě úmyslu
přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak ve vztahu k němu uzavřely
soudy obou nižších stupňů, nemohlo vyloučit ani pouhé písemně deklarované
distancování se od případného zneužívání konopí zákazníky (č. l. 29, foto č.
55) umístěné na stěně obchodu, které bylo – v kontextu zajištění dalších výše
zmiňovaných bezplatně distribuovaných či prodávaných předmětů – zjevným
zastíracím manévrem. Nejvyšší soud se v tomto bodě plně ztotožňuje s podrobnou
argumentací nalézacího soudu na str. 7 jeho rozsudku, kde bylo podrobně
objasněno, proč námitka obhajoby, že se mělo jednat pouze o prodej semen pro
sběratelské účely, je nepřijatelná.
Důležité je v daných souvislostech objasnit výhradu obviněných spočívající v
tom, že dvě činnosti, které jsou podle jejich mínění samy o sobě legální, totiž
distribuce tiskovin a prodej semen konopí, může při jejich spojení tvořit
skutkovou podstatu trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku.
K tomu je třeba poznamenat, že obhajoba vytrhává jednotlivé skutečnosti ze
souvislostí, aniž zohledňuje příslušný kontext. Je zřejmé, že prodej několika
semen konopí setého, pokud by skutečně směřoval k uspokojování sběratelských
zálib zákazníků, je svým účelem, a tedy i společenskou škodlivostí, naprosto
něco odlišného než prodej semen a dalších zařízení pro pěstování rostlin konopí
pro účely jejich užívání jako drogy (o čemž v daném případě jednoznačně svědčí
to, že prodávána byla pouze feminizovaná semena, protože pouze z nich může
vyrůst rostlina s vysokým obsahem účinné látky THC, jakož i to, že v sortimentu
nabídky byly i další předměty potřebné pro aplikaci drogy). Obdobně též
skutečnost, že předmětné propagační materiály a časopisy lze získat i volně na
internetu, ještě neznamená, že nejsou způsobilé přispívat k šíření toxikomanie
či podněcovat ke zneužívání návykových látek. O to větší společenskou
škodlivost potom vykazuje jednání, které oba tyto způsoby koncentruje na jedno
místo, jako je tomu v případě tzv. grow shops, které zpřístupňují širokému
okruhu osob nejen návodné a podněcující informace, nýbrž poskytují i morální
podporu a zejména materiální zajištění pro jejich zneužívání návykových látek.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud nemohl ani akceptovat výtku, že vyvozením
jejich trestní odpovědnosti došlo k porušení zásady ultima ratio. Podstata
principu ultima ratio spočívá v tom, že „trestnými činy mohou být pouze
závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde
postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova
smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu
právního státu také nepřípustné“ (k tomu Šámal, P. Trestní zákoník a naplňování
funkcí a základních zásad trestního práva hmotného. Bulletin advokacie, č.
10/2009, s. 33). Tato zásada se uplatní zejména v případech trestněprávní
kvalifikace určitého jednání, které má soukromoprávní základ, pokud bylo možno
dostatečně efektivně situaci řešit pomocí právních norem jiných odvětví než
trestního práva, nebo pokud posuzovaný skutek vzhledem ke všem (specifickým)
okolnostem případu nedosahuje ani dolní hranice společenské škodlivosti, aby
jej bylo možno považovat za trestný čin.
V posuzovaném případě zřetelně nejde o situaci, pro niž by bylo příznačné, že
prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv
soukromoprávní povahy. Nejedná se však ani o případ, kdy by bylo třeba s
ohledem na absenci společenské škodlivosti skutku obviněných posuzovaného v
celém kontextu jejich jednání vyloučit užití trestněprávních sankcí. Naopak
ochrana před zneužíváním návykových látek, k jejímuž účelu kriminalizace šíření
toxikomanie subsidiárně slouží, má význam především celospolečenský, tj. z
hlediska ochrany základních hodnot jako je zdraví a důstojnost občanů. V daném
případě se nejednalo o jednorázové nebo náhodné šíření toxikomanie či
podněcování ke zneužívání drog, nýbrž o systematickou činnost provozovanou jako
živnost s dosahem na širší okruh potenciálních zákazníků, z čehož vyplývá i
společenská škodlivost takového jednání, respektive nedostatečnost vyvozování
odpovědnosti pouze podle mimotrestních právních předpisů.
Je tak zjevné, že v dané věci se soudy vypořádaly dostatečně se všemi námitkami
zpochybňujícími naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu šíření
toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ač námitky
obviněných nesměřovaly k naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty podle §
287 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pro úplnost není od věci dodat, že ani v
tomto posouzení neshledal Nejvyšší soud pochybení. Rozsah a koncentrace
nabízeného zboží ve spojení s bezplatnou distribucí propagačních tiskovin
prakticky komukoliv, kdo do prodejny zavítal, dosahuje takové intenzity
porušování zákonem chráněného zájmu, které lze za „jiný obdobně účinný způsob“
šíření a podněcování zneužívání jiné návykové látky než alkoholu srovnatelný se
spácháním činu tiskem považovat, když nelze ani odhlédnout od toho – jak
poznamenal i soud nalézací – že např. nabízení výtisků časopisu Soft secrets,
vydávaného v Nizozemsku mimo jiné i v české jazykové mutaci, vykazuje
charakteristiky účasti na mezinárodní distribuční síti tohoto periodika, které
jednoznačně k šíření a podněcování toxikomanie přispívá.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítl jako zjevně neopodstatněná. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra
Kůrková