8 Tdo 1277/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2005
dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 851/2004, který rozhodl jako soud odvolací v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 1 T 10/98, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 851/2004, z r u š u j e .
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem p ř i k a z u
j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To
851/2004, bylo podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto odvolání obviněného J. S.
proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 1 T
10/98, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §
224 odst. 1 tr. zák. a podle § 227 tr. ř. trest nebyl uložen.
V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že obviněný po vyhlášení rozsudku
podal do protokolu o hlavním líčení odvolání, které však do 16. 11. 2004, kdy
byl předsedou senátu soudu prvního stupně vyzván k odstranění vad odvolání,
nezdůvodnil. K odstranění vad odvolání byla stanovena lhůta pěti dnů od
doručení výzvy s poučením, že v případě nesplnění povinnosti bude odvolání
odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Lhůta ke splnění povinnosti uplynula podle
odvolacího soudu dne 29. 11. 2004, aniž by odvolání bylo odůvodněno. Dne 2. 12.
2004 podal obhájce žádost o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání a dne 7.
12. 2004 bylo odůvodnění odvolání předloženo. Odvolací soud připustil, že ve
výjimečných případech lze z důležitých důvodů povolit navrácení lhůty k
odůvodnění odvolání, důvody uváděné obhájcem, spočívající v ošetřování
manželky, ale významnými neshledal. Protože lhůta stanovená v ustanovení § 251
odst. 1 tr. ř. je podle odvolacího soudu lhůtou procesní a propadnou, je
odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. postupem obligatorním.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v
zákonné lhůtě dovolání, jež opřel o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. ř. Namítl, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o
odmítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní
podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Vytkl, že odstranil-li jeho obhájce soudem prvního stupně vytýkané vady
odvolání osmého dne po uplynutí stanovené lhůty, neměl být vyvozován z jeho
postupu tak vážný důsledek, jak učinil odvolací soud. Znovu opakoval, že v době
běhu lhůty o výzvě soudu obhájce nevěděl, poněvadž byla adresována do jeho
kanceláře v P., kam byla též doručena, ač obhájce musel pobývat ve svém
bydlišti vzdáleném asi 100 km od P. z důvodu péče o nemocnou manželku, která
nesměla chodit, a péče o pětileté dítě. Výzva mu byla předána teprve 1. 12.
2004, tj. tři dny po uplynutí stanovené lhůty, a hned druhého dne podal žádost
o navrácení lhůty. Odvolací soud podle něj nesprávně zhodnotil důvod zmeškání
lhůty jako nedůležitý, o žádosti o navrácení lhůty nerozhodl a místo toho, aby
podané odvolání projednal, odmítl je.
Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
obviněného odkázala na ustanovení § 16, § 26, § 27 odst. 1 zákona č. 85/1996
Sb., o advokacii, upravující povinnosti advokáta v rámci ochrany a prosazování
práv a oprávněných zájmů klienta a možnosti jeho zastupování, a konstatovala,
že obhájce obviněného se jimi neřídil. Navrhla, aby dovolací soud zjevně
neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací
soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch
výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů
uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a
shledal, že dovolání je důvodné.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr.
ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální
odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný opřel dovolání o tu část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.,
která je vyjádřena dikcí „ bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného
prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí“, tj. o první ze dvou alternativ uvedených v § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje na ty případy, kdy k odmítnutí
řádného opravného prostředku došlo bez věcného přezkoumání rozsudku, to znamená
podle § 253 odst. 3 tr. ř. proto, že nesplňovalo náležitosti odvolání, a
procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci, ač procesní
podmínky pro řádné přezkumné řízení byly splněny.
Obviněný v intencích takto vymezeného důvodu dovolání skutečně namítl, že
nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro odmítnutí jeho odvolání
proto, že nesplňovalo náležitosti odvolání, a dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. l) tr. ř. byl uplatněn relevantně.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 1 T 10/98 se podává, že
obviněný podal odvolání ihned po vyhlášení odsuzujícího rozsudku v hlavním
líčení dne 15. 4. 2004. Ačkoliv neuvedl, v kterých výrocích je rozsudek
napadán, mohl jej napadnout jen ve výroku o vině, poněvadž trest uložen nebyl.
Opis rozsudku, který obsahoval náležité poučení o nutném obsahu odvolání, byl
obviněnému doručen dne 21. 6. 2004, jeho obhájci dne 8. 6. 2004. Opis usnesení,
jímž byla ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech opravena písařská chyba, bylo
obviněnému a jeho obhájci doručeno dne 2. 7. 2004.
Ve lhůtě osmi dnů od doručení rozsudku nebylo odvolání obviněného řádně
odůvodněno.
Obhájci obviněného (jakož i obviněnému) byla adresována výzva, jíž byl ve
smyslu § 251 odst. 1 tr. ř. vyzván k odůvodnění odvolání, poněvadž nesplňovalo
náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř. Současně mu byla k
odstranění vady stanovena lhůta pěti dnů od doručení této výzvy s upozorněním,
že pokud povinnost nesplní, bude odvolání dle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto
(č. l. 353).
Výzva byla obhájci obviněného doručena dne 23. 11. 2004 (obviněnému dne 22. 11.
2004). Lhůta k odstranění vad odvolání tedy uplynula 29. 11. 2004.
Podáním osobně předloženým Okresnímu soudu v Chomutově dne 2. 12. 2004 obhájce
požádal o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání do 10. 12. 2004 s
odůvodněním, že původně stanovenou lhůtu nemohl dodržet, poněvadž z důvodu
ošetřování manželky nebyl ve své kanceláři v P. (č. l. 355). Dne 7. 12. 2004
osobně podal u Okresního soudu v Chomutově odůvodněné odvolání vyhovující
požadavkům § 249 odst. 1 tr. ř.
Spis byl k rozhodnutí o odvolání předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem
jakožto soudu odvolacímu dne 23. 12. 2004. Usnesením tohoto soudu ze dne 17. 2.
2005, sp. zn. 6 To 851/2004, bylo podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolání odmítnuto
s odůvodněním, že stanovená lhůta pěti dnů ve výzvě k odstranění vad odvolání
je lhůta procesní a propadná, kterou obhájce obviněného nedodržel, přičemž
podmínky pro povolení navrácení lhůty, které lze výjimečně připustit, shledány
nebyly.
Námitka obviněného, že jeho odvolání nebylo možno odmítnout podle § 253 odst. 3
tr. ř., je opodstatněná.
Podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje
náležitosti obsahu odvolání.
Podle § 249 odst. 1 tr. ř. odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 tr. ř.
nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle
§ 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je
rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku
předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
Podle § 251 odst. 1 věty první tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce,
odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal
za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu
odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady
odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že
jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř.
Stěžejní otázkou v posuzované věci je, zda lhůta stanovená v § 251 odst. 1 tr.
ř. je skutečně lhůtou zákonnou, procesní a propadnou, důsledkem jejíhož marného
uplynutí je vždy odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. (nebude-li
výjimečně povoleno navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 tr. ř. per analogiam – k
tomu též č. 59/2002 Sb. rozh. tr.).
Stávající praxe převážné většiny odvolacích soudů vychází z právního názoru
obsaženého v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni publikovaného pod č. 59/2002
Sb. rozh. tr., podle něhož lhůta stanovená v § 251 odst. 1 tr. ř. je lhůtou
zákonnou a trestní řád nepamatuje na možnost jejího prodloužení. Jde o lhůtu
propadnou a po jejím marném uplynutí již úkon, pro který byla stanovena
(doplnění náležitostí odvolání), nemůže být účinně vykonán. To lze dovodit
podle odůvodnění tohoto rozhodnutí jednak ze zmíněného charakteru lhůty, jednak
z ustanovení § 253 odst. 3 a § 249 odst. 1 tr. ř., aniž by však byl dále tento
závěr podrobněji vysvětlen.
Takovou interpretaci nelze bez dalšího označit za přesvědčivou.
Při výkladu povahy lhůty stanovené v § 251 odst. 1 tr. ř. a důsledků spojených
s jejím marným uplynutím nelze odhlédnout nejen od cílů sledovaných novelou
trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., ale ani od smyslu odvolání v
jeho obecné rovině. Nelze nevidět, že cílem novely trestního řádu bylo posílit
princip vázanosti soudu podaným odvoláním v tom smyslu, že odvolacímu soudu
bylo umožněno soustředit svoji pozornost (s výjimkami v zákoně uvedenými) na
vytýkané vady. V souladu s tím je i stanovení lhůty k odstranění vad podaného
odvolání předsedou senátu soudu prvního stupně; podstata tohoto úkonu spočívá v
tom, že odvolacímu soudu má být předloženo odvolání vyhovující požadavkům § 249
odst. 1 tr. ř. bez toho, že by bylo až na něm, aby si vytvářel efektivní
předpoklady pro rozhodnutí o něm. Současně ale platí, že smysl odvolání spočívá
v jeho věcném projednání, v přezkoumání napadeného rozhodnutí a správnosti
postupu řízení, které mu předcházelo, podle zásad uvedených v § 254 odst. 1, 2,
3 tr. ř., a nikoli naopak. Proto překážky věcného projednání odvolání je na
místě pojímat restriktivně.
Lhůta, kterou ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř. předseda senátu stanoví, je
lhůtou, která se svým formálním vymezením a účelem liší od lhůty k podání
odvolání podle § 248 odst. 1 tr. ř. Zatímco lhůta uvedená v § 248 odst. 1 tr.
ř. je kogentně zákonem stanovenou lhůtou sledující primárně požadavek právní
jistoty (odvíjí se od ní institut právní moci rozsudku), lhůta podle § 251
odst. 1 tr. ř. je stanovena předsedou senátu soudu prvního stupně (i přes
zákonem určenou délku jejího trvání) a sleduje jediný účel, tj. odstranění vad
již podaného odvolání tak, aby odpovídalo požadavkům § 249 odst. 1 tr. ř., aby
o něm mohl odvolací soud rozhodnout po meritorním přezkoumání podle zásad
uvedených v § 254 odst. 1, 2, 3 tr. ř. Význam takového postupu spočívá výlučně
v tom, že odvolatel uvede, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady
jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
Přitom ale platí, že přezkumná činnost odvolacího soudu není vázána jen na
napadený výrok a v jeho rámci vytýkané vady, přezkumnou pravomoc odvolacího
soudu nad rámec tohoto vymezení významně rozšiřují zásady vyslovené v § 254
odst. 1, 2 a 3 tr. ř.
Podle § 254 odst. 1 tr. ř. totiž nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud
odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch
oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost
postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám,
které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na
správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle odst. 2 tohoto
ustanovení mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom,
proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového
výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba
proti němu mohla podat odvolání. Podle odst. 3 zmíněného ustanovení jestliže
oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v
návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které
mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto
výrokům podáno odvolání.
Význam odůvodnění odvolání a jeho bezvýjimečnou nutnost předložit jej ve lhůtě
stanovené v § 251 odst. 1 tr. ř. nelze přeceňovat ani se zřetelem k tomu, že v
odvolacím řízení lze podle praxe soudů (na rozdíl od řízení o dovolání) měnit
rozsah a důvody odvolání i po uplynutí lhůty k podání odvolání (k tomu č.
36/2004 Sb. rozh. tr.).
Protože důvody pro odmítnutí odvolání zjišťuje odvolací soud ke dni svého
rozhodnutí, je evidentní, že účelu sledovaného ustanovením § 251 odst. 1 tr. ř.
lze dosáhnout nejen tehdy, jestliže bude odvolání řádně odůvodněno ve lhůtě
stanovené podle § 251 odst. 1 tr. ř., ale též tehdy, bude-li odvolání řádně
odůvodněno do doby předložení spisu s podaným odvoláním k rozhodnutí odvolacímu
soudu, a dokonce též bude-li odvolání řádně odůvodněno do rozhodnutí odvolacího
soudu o něm.
Za situace, kdy jsou vady odvolání sice odvolatelem odstraněny až po uplynutí
lhůty uvedené v § 251 odst. 1 tr. ř., avšak předtím, než byla věc odvolacímu
soudu předložena, popř. než odvolací soud odmítl odvolání, které nesplňuje
náležitosti obsahu odvolání, nic nebrání odvolacímu soudu odvolání meritorně
projednat. V takovém případě není ani nezbytné žádat o navrácení lhůty k
odstranění vad odvolání podle § 61 odst. 1 tr. ř. per analogiam.
Přesto ale nelze vyloučit, že žádost o navrácení lhůty k odstranění vad
odvolání může mít svůj význam z hlediska požadavku serióznosti odvolatele a
korektního postupu soudu (zpravidla prvního stupně). Lze očekávat, že bude-li
taková žádost podána v době relativně nevýznamně vzdálené od uplynutí lhůty
stanovené podle § 251 odst. 1 tr. ř., nebude spis okamžitě předložen odvolacímu
soudu, ale lze vyčkat odstranění vad odvolání (nejdéle však po lhůtu
odpovídající svým rozsahem lhůtě uvedené v § 251 odst. 1 tr. ř.) a teprve poté
spis předložit k rozhodnutí o odvolání.
Neodstraní-li obhájce odvolatele na výzvu předsedy senátu soudu prvního stupně
vytýkané vady odvolání v jím stanovené lhůtě pěti dnů, nelze přesvědčivě
tvrdit, že marné uplynutí této lhůty má stejné důsledky jako marné uplynutí
propadné lhůty k odvolání. Marné uplynutí této lhůty znamená, že ji nelze
stanovit opakovaně a odvolatel se vystavuje riziku, že předseda senátu soudu
prvního stupně předloží spis odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, které
nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, a odvolací soud o něm vzápětí v
neveřejném zasedání, které může konat kdykoliv, rozhodne tak, že je podle § 253
odst. 3 tr. ř. odmítne (aniž by již činil jakákoliv opatření k odstranění vad
odvolání).
V posuzovaném případě byl spis Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 1 T 10/98
předložen k rozhodnutí o podaném odvolání obviněného Krajskému soudu v Ústí nad
Labem dne 23. 12. 2004 v době, kdy součástí spisu bylo řádně odůvodněné
odvolání obviněného a ve spise byla dokonce založena žádost obhájce obviněného
„o prodloužení lhůty“ k odůvodnění odvolání, kterou lze vyložit jako žádost o
navrácení lhůty k odůvodnění odvolání. Odvolacímu soudu v době jeho rozhodování
o odvolání obviněného, tj. ke dni 17. 2. 2005, nic nebránilo v tom, aby
odvolání obviněného meritorně projednal a rozhodl o něm. Významné proto v
daných souvislostech ani není, zda důvody pro navrácení lhůty uváděné obhájcem
byly relevantní, či nikoliv.
Takový výklad ustanovení § 251 odst. 1 tr. ř. a lhůty v něm uvedené
koresponduje ústavně konformní interpretaci tohoto ustanovení, jak byla podána
v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. srpna 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04.
Ústavní soud položil v daných souvislostech důraz na účel odvolání, za který je
třeba považovat posílení či zvýšení jistoty o tom, že skutek obviněného byl
soudem prvního stupně posouzen řádně, a to jak z hlediska dokazování skutkových
okolností, tak z hlediska právního posouzení. Odvolání je podle něj třeba
považovat za právní institut jistící důsledné uplatnění a prosazení principu
presumpce neviny, který chrání svobodu jednotlivce, do které lze zasáhnout jen
tehdy, jsou-li důvody a způsob, které umožňuje zákon, postaveny najisto. Dále
Ústavní soud upozornil, že propadný charakter procesní lhůty není obvyklý a
je-li procesní lhůta zákonodárcem zamýšlena jako lhůta propadná, pak se tento
záměr projevuje ve výslovném ustanovení zákona, které stanoví, že navrácení
lhůty není přípustné (např. § 265e odst. 4 tr. ř. o dovolání). Zvláště pak v
případě, kdy v době rozhodování odvolacího soudu je součástí spisu i řádně
odůvodněné odvolání, není jediný rozumný důvod pro odmítnutí odvolání. Ani
samotný fakt, že lhůtu k odůvodnění odvolání stanoví zákon, který také
připouští odmítnout nezdůvodněné odvolání, nelze interpretovat podle tohoto
soudu tak, že zákonodárce vytvořil tímto způsobem procesní lhůtu propadnou.
Nejvyšší soud shledal, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem
bylo skutečně rozhodnuto o odmítnutí odvolání obviněného podaného proti
rozsudku Okresního soudu v Chomutově, aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Proto podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2005,
sp. zn. 6 To 851/2004, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. i všechna další rozhodnutí
na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému
soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu
vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Odvolací soud
tedy projedná podané odvolání obviněného, z jeho podnětu přezkoumá napadený
rozsudek soudu prvního stupně a následně o něm rozhodne. Protože vady vytknuté
v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném
zasedání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto
rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková