Nejvyšší soud Usnesení trestní

8 Tdo 129/2004

ze dne 2004-02-11
ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.129.2004.1

8 Tdo 129/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2.

2004 o dovolání obviněného J. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve

Věznici P. – R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2003, sp.

zn. 7 To 304/03, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u

Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 81/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. o d m í t á .

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 7 T 81/2002,

byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222

odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí

svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně

odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na pět let.

Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl uložen trest propadnutí věci, a to

jednoho kusu nože.

Proti tomuto rozsudku podali v neprospěch obviněného odvolání státní zástupce

Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a poškozená O. z. p. z. b., p. a

s. Státní zástupce podal odvolání jen proti výroku o trestu, poškozená

pojišťovna rozsudek napadla pro chybějící výrok o náhradě škody.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 7 To 304/03, byl

podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. rozsudek Obvodního soudu pro

Prahu 1 zrušen ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu

rozhodnuto tak, že obviněný byl při nezměněném výroku o vině trestným činem

ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. odsouzen podle § 222 odst. 1

tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle § 39a

odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 55 odst. 1

písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci, a to jednoho loveckého nože. Podle

§ 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit O. z. p. z. b.,

p. a s., P., škodu ve výši 9.278,- Kč.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti rozsudku Městského soudu v Praze v

zákonné lhůtě dovolání. Zaměřil je proti výroku o vině a namítl, že soudy

nesprávně hodnotily provedené důkazy, dospěly-li k závěru o jeho vině.

Nezpochybnil, že užil v průběhu incidentu nůž, podle něj však tak učinil pouze

proto, aby odvrátil útok směřující proti jeho životu a majetku. Uvedl, že jeho

obrana byla přiměřená, neboť byl sám proti šesti útočníkům, a vyvozoval, že

jednal v rámci nutné obrany podle § 13 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud

napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal

věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření

k dovolání upozornila, že dovolání nesplňuje všechny obsahové náležitosti podle

§ 265f odst. 1 tr. ř., poněvadž se neopírá o žádný z dovolacích důvodů

uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Tuto vadu ale nebylo třeba podle jejího

názoru odstranit zákonem předvídaným způsobem, poněvadž dovolání obviněného

není přípustné. Poukázala na to, že obviněný odvolání proti rozsudku soudu

prvního stupně nepodal, odvolání státního zástupce směřovalo toliko do výroku o

trestu, v důsledku čehož byla přezkumná povinnost odvolacího soudu omezena

pouze na výrok o trestu. Zdůraznila, že za dané situace mohl obviněný podat

dovolání jen do výroku o trestu, popř. proti průběhu řízení, které mu

předcházelo, nikoliv však proti výroku o vině. Navrhla, aby Nejvyšší soud

dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podání obviněného v rozporu s ustanovením § 265f

odst. 1 tr. ř. neobsahuje především odkaz na některé z ustanovení § 265b odst.

1 písm. a) až l) tr. ř., neshledal však účelným věnovat pozornost odstranění

této vady dovolání, poněvadž stěžejní je v konkrétním případě otázka jeho

přípustnosti.

Dovoláním lze podle § 265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu

ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení § 265a

odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy je, aby proběhlo

řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a

vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé, a aby

dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle § 265a odst. 3, 4 tr. ř.);

dovolatel pak může s dovoláním uspět za předpokladu, že je dán některý z

výslovně stanovených důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

Odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného

odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo

neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a

odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno

odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska

vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně

přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit; podle praxe soudů

jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (event. chybějící výrok o

náhradě škody) apod.

V těchto souvislostech nelze nezaznamenat, že zásada vyjádřená v ustanovení §

254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících odst. 2 a 3, podle nichž mají-li

však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno

odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v

odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla

podat odvolání (§ 254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá

odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané

vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině

svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání

(§ 254 odst. 3 tr. ř.). O takové situace v posuzovaném případě evidentně

nešlo. Podmínky pro aplikaci § 254 odst. 3 tr. ř. nebyly dány, poněvadž

odvolání proti výroku o vině oprávněnou osobou podáno nebylo, a nebyly splněny

ani podmínky pro použití § 254 odst. 2 tr. ř. Podmínkou přezkoumání odvoláním

nenapadeného výroku ve smyslu § 254 odst. 2 tr. ř. je vada zjištěná ve výroku

napadeném, která spojuje svým původem oba výroky; vada této povahy však

zjištěna nebyla.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 7 T 81/2002 se podává, že

proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný odvolání nepodal. Odvolání v

neprospěch obviněného podali státní zástupce a poškozený; státní zástupce

výlučně proti výroku o trestu, který shledával nepřiměřeně mírným, poškozený

rozsudek napadl pro chybějící výrok o náhradě škody. Jestliže byla odvolání

podána pouze proti oddělitelným výrokům o trestu a o náhradě škody v rozsudku

soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával

zákonnost a odůvodněnost toliko těchto oddělitelných výroků rozsudku, jakož i

správnost postupu řízení, které jim předcházelo, aniž byl přitom s ohledem na

povahu vad vytýkaných v odvoláních státního zástupce a poškozeného v konkrétním

případě povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.,

mohl dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom

rozsahu, v jakém byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního

stupně. Obviněný mohl proto podat dovolání jen proti výroku o trestu.

Obviněný však uplatnil v dovolání výhrady výlučně proti výroku o vině. Jestliže

se domníval, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy, v

důsledku čehož měl učinit vadný výrok o jeho vině, měl tyto skutečnosti namítat

nejpozději v odvolacím řízení. Pochybil, když nesprávnost skutkových zjištění a

nesprávnou právní kvalifikaci namítl až v řízení o dovolání. Dovolání

obviněného proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254

odst. 1 tr. ř. a nebyl povinen přezkoumat podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., není

přípustné. Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání (k tomu viz

usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02).

Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm.

a) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal

napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném

zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková