Nejvyšší soud považuje učiněné závěry soudů za přesvědčivé a dodává, že na nepravdivost tvrzení obou obviněných o předání záloh a doplatků lze usuzovat i s ohledem na jednání poškozených, kteří, jakmile jim byla vyplacena půjčka, uhradili dlužné nájemné. Je totiž zcela nelogické, aby si v případě, že by chtěli „prodat byt“ (úplatně převést práva a povinnosti v bytovém družstvu), půjčovali prostředky na zaplacení dlužného nájemného, když by právě tímto prodejem získali prostředky, které by několikanásobně postačovaly k úhradě dluhů vůči družstvu.
Oba obvinění dále shodně tvrdili, že jednali s poškozenou v jejím bytě o koupi bytu a že poškozené obviněný P. H. předal zálohu ve výši 400.000,- Kč. Soudy správně ani v tomto ohledu obviněným neuvěřily, neboť poškozená uvedla, že byt nechtěli s manželem nikdy prodat, vždy jednala pouze s obviněnou J. B., které plně důvěřovala. Obviněného viděla poprvé až u notářky. Za situace kdy poškození nechtěli „prodávat byt“ a potřebovali pouze půjčku, kterou chtěli zajistit dočasným převodem družstevního podílu, nebyl důvod obviněnému ukazovat byt a nasnadě to vysvětluje, že schůzky u K. se obviněný P. H. neúčastnil.
Právě shodná nepravdivá tvrzení obou obviněných svědčí pro závěr, že tito jednali společně vedeni jednotným cílem, a rozhodně nepotvrzují verzi obviněného P. H., že byl ve skutečnosti sám chováním spoluobviněné J. B. podveden. Společné jednání obou obviněných je zřejmé nejenom ze shodných nepravdivých tvrzení stran údajného placení zálohy a doplatku za převod podílu, ale i z okolností, za kterých probíhal podpis dohody o převodu práv a povinností k předmětnému bytu u notářky Mgr. I. S. Z výpovědi poškozené vyplývá, že přestože poškozená upozorňovala, že by se mělo jednat o dočasný převod podílu, obviněná J. B. utvrdila poškozenou v tom, že je vše v pořádku a že tomu tak skutečně je. Obviněný P. H. na toto nereagoval, přestože věděl, že se nejedná o dočasný převod, ale o převod trvalý, v jehož důsledku získá za částku 100.000,- Kč dispoziční práva v hodnotě kolem dvou miliónů Kč.
Obviněný vytkl, že soud prvního stupně nevěnoval patřičnou pozornost notářskému zápisu o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, který poškození podepsali v kanceláři notářky Mgr. I. S., a že odvolací soud se jím nezabýval vůbec. Námitka obviněného je však nepodložená. Soud prvního stupně notářský zápis, jeho obsah a okolnosti, za nichž byl pořízen, podrobně hodnotil na straně 17 svého rozhodnutí a závěr, že jeho význam nelze přeceňovat a nelze jej jednoznačně hodnotit jako důkaz svědčící ve prospěch obviněných, přesvědčivě zdůvodnil. Nelze ani přijmout argumentaci obviněného, že odvolací soud tento důkaz ignoroval; pakliže se tento soud přiklonil k hodnotícím úvahám soudu prvního stupně, nebylo třeba zvláště připomínat, že se tento závěr týká i předmětného notářského zápisu.
Soud prvního stupně reagoval i na návrhy obviněného na doplnění dokazování a vysvětlil, že výslech svědků, kteří měli objasnit především praktiky obviněné J. B. a potažmo svědka J. K. v jiných případech, je pro rozhodnutí o vině obviněných v posuzované věci nadbytečné z důvodů, které rovněž racionálně specifikoval (viz strana 18 rozsudku). Zamítnutí těchto důkazních návrhů rozhodně nekolidovalo s respektováním práva na obhajobu; obviněný jistě může navrhnout důkazy svědčící v jeho prospěch, není však povinností soudu provést všechny jím navrhované důkazy, zvláště jde-li o důkazy, které pro objasnění konkrétního skutku nemohou být žádným přínosem, jako tomu bylo v posuzovaném případě.
Námitky obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v řízení před soudy obou stupňů a soud prvního stupně i odvolací soud se s výtkami obviněného ve svých rozhodnutích náležitě vypořádaly. Provedené důkazy do sebe logicky zapadají, vytvářejí řetězec, které jednoznačně svědčí pro závěr, že se obviněný trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu, dopustil. Je také zjevné, že v dané věci nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu a ani o případ tzv. opomenutých důkazů. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. listopadu 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková