8 Tdo 1321/2012-38
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání
konaném dne 19. prosince 2012 o dovolání obviněného M. S., proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 9 To 149/2012, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T
63/2009, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 9 To 149/2012, a rozsudek Obvodního soudu pro
Prahu 6 ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 16 T 63/2009, ve vztahu k obviněnému M. S.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se v rozsahu tohoto zrušení zrušují také další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 16 T 63/2009, byl obviněný M. S. uznán vinným pokračujícím trestným činem
podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. kterých se podle skutkových
zjištění dopustil tak, že
1/ v blíže nezjištěné době dne 11. 6. 2007 v P., v ulici U S., ve skladu
společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., R. K. v souvislosti s výkonem svého
povolání jako vedoucí směny vyzvedl na oficiální předávací protokol společnosti
celkem 255 ks europalet kategorie „A“ v hodnotě 145,- Kč za kus, které následně
předal řidiči společnosti AD K. M. S., ten je ze skladu odvezl a způsobili tím
společnosti DHL Exell Supply Chain s. r. o., škodu ve výši 36.975,- Kč,
2/ v blíže nezjištěné době dne 20. 6. 2007 v P., v ulici U S. ve skladu
společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., R. K. v souvislosti s výkonem svého
povolání jako vedoucí směny vyzvedl na oficiální předávací protokol poškozené
společnosti celkem 255 ks europalet kategorie „A“ v hodnotě 145,- Kč za kus,
které následně předal řidiči společnosti AD K. M. S., ten je ze skladu odvezl a
tímto svým jednáním způsobili společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., škodu
ve výši 36.975,- Kč,
3/ v blíže nezjištěné době dne 29. 8. 2007 v P., v ulici U S. ve skladu
společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., R. K. v souvislosti s výkonem svého
povolání jako vedoucí směny vyzvedl na oficiální předávací protokol poškozené
společnosti celkem 210 ks europalet kategorie „A“ v hodnotě 145,- Kč za kus,
které následně předal řidiči společnosti AD K. M. S., ten je ze skladu odvezl a
tímto jednáním způsobili společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., škodu ve
výši 30.450,- Kč,
4/ v blíže nezjištěné době dne 29. 8. 2007 v P., v ulici U S. ve skladu
společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., R. K. v souvislosti s výkonem svého
povolání jako vedoucí směny vyzvedl na oficiální předávací protokol poškozené
společnosti celkem 255 ks europalet kategorie „A“ v hodnotě 145,- Kč za kus,
které následně předal řidiči společnosti AD K. M. S., ten je ze skladu vyvezl a
tímto svým jednáním způsobili společnosti DHL Exel Supplichain s. r. o., škodu
ve výši 36.975,- Kč,
5/ v blíže nezjištěné době dne 5. 9. 2007 v P., v ulici U S. ve skladu
společnosti DHL Ekcel Supllichain s. r. o., R. K. v souvislosti s výkonem svého
povolání jako vedoucí směny vyzvedl na ocifiální předávací protokol poškozené
společnosti celkem 255 ks europalet kategorie „A“ v hodnotě 145,- Kč za kus,
které následně předal řidiči společnosti AD K. M. S., ten je ze skladu odvezl a
tímto svým jednáním způsobili společnosti DHL Ekcel Supply Chain s. r. o.,
škodu ve výši 36.975,- Kč,
6/ v době od 22.30 hod. do 23.00 hod. dne 11. 9. 2007 v P., v ulici U S. ve
společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., M. S. na základě dohody s R. K.,
vedoucím skladu společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., převzal dle
předávacího protokolu poškozené společnosti celkem 255 ks europalet kategorie
„A“ v hodnotě 145,- Kč za kus, které následně ze skladu odvezl a tímto jednáním
způsobil společnosti DHL Exel Supply Chain s. r.
o., škodu ve výši 36.975,- Kč,
7/ v době od 22.55 hod. do 23.15 hod. dne 2. 10. 2007 v P., v ulici U S. ve
skladu společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., M. S. na základě dohody s
R. K., vedoucím skladu společnosti DHL Exel Supply Chain s.r.o. převzal dle
předávacího protokolu poškozené společnosti celkem 255 ks europalet kategorie
„A“ v hodnotě 145,- Kč za kus, které následně ze skladu odvezl a tímto jednáním
způsobili společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., škodu ve výši 36.975,- Kč,
8/ v době od 22.00 hod. do 22.45 hod. dne 5. 10. 2007 v P., v ulici U S. ve
skladu společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., M. S. na základě dohody s R. K., vedoucím skladu společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., převzal dle
předávacího protokolu poškozené společnosti celkem 255 ks europalet kategorie
„A“ v hodnotě 145,- Kč za kus, které následně ze skladu odvezl a tímto jednáním
způsobili společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o., škodu ve výši 36.975,- Kč
celkově poškozené společnosti DHL Exel Suplly Chain s. r. o., se sídlem P., U
S. svým jednáním způsobili škodu ve výši 298.275,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný M. S. odsouzen podle § 251 odst. 1 písm. a)
tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl
podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání třiceti šesti měsíců. Bylo rovněž rozhodnuto o vině spoluobviněného R.
K., který byl uznán vinným za tutéž trestnou činnost trestným činem zpronevěry
podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a bylo rozhodnuto o jeho odsouzení. Oběma
jmenovaným obviněným byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit
společně a nerozdílně poškozené společnosti DHL Exel Supply Chain s. r. o.,
škodu ve výši 298.275,- Kč.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 9
To 149/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání, které proti výše uvedenému
rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. S.
Obviněný M. S. toto usnesení odvolacího soudu napadl prostřednictvím obhájce
Mgr. Milana Vrchotky dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. Obviněný především shledal extrémní nesoulad mezi zjištěnými
skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, a to
jednak proto, že z žádného z provedených důkazů nelze dovodit jeho vinu, a
jednak že skutková zjištění, která jsou popsána v rozsudku soudu prvního
stupně, nejsou dostatečným podkladem pro právní kvalifikaci trestného činu
podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným. Za
neobjasněné především považoval, že na jiného převedl věc získanou trestným
činem spáchaným jinou osobou, neboť na prokázání této skutečnosti nebylo
dokazování vůbec zaměřeno. Zdůraznil, že tento znak není zahrnut ani v popisu
skutku, protože výroková část odsuzujícího rozsudku obsahuje pouze zjištění, že
obviněný odvezl palety mimo skladový areál. Tato okolnost však nepostačuje pro
závěr, že byla naplněna skutková podstata trestného činu podílnictví podle §
251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Kromě těchto výhrad obviněný namítal i rozpory ve
výpovědích svědků D. K., R. D., T. H. a J. Ď., z nichž nevyplývá, že by on a
spoluobviněný R. K. z areálu palety odvezli a prodali. Protokoly a tabulky, jež
byly použity jako listinné důkazy, rovněž prokazují jen pouhé převzetí palet.
Zpochybnil také praxi zavedenou u společnosti DHL, podle které je zboží
převáženo mezi jednotlivými sklady, aniž by o tomto transferu zůstal řidiči v
rukou jakýkoli doklad. V návaznosti na tato tvrzení popřel, že by zboží vyvezl
mimo areál poškozené společnosti.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen
„Nejvyšší soud“) zrušil všechny výroky rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze
dne 26. 9. 2011, sp. zn. 16 T 63/2009, a usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 18. 4. 2012, sp. zn. 9 To 149/2012, a sám jej zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne
7. 9. 2012, zaslalo prostřednictvím u něj působícího státního zástupce
Nejvyššímu soudu sdělení, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud poté, co jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je
přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou
oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), usoudil, že dovolání
bylo podáno v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
protože v něm obviněný vytýkal nesprávnou právní kvalifikaci, tj., že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Přezkoumal proto
podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené rozhodnutí i předcházející řízení a
dospěl k následujícím závěrům:
Podstatou dovolání obviněného je nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného
činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným,
a to zejména ve vztahu ke znaku, že „na jiného převedl věc, která byla získána
trestným činem spáchaným jinou osobou“, a proto je vhodné uvést, že tohoto
trestného činu se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo
užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
Znak převedení na sebe nebo na jiného znamená, že podílník získává
dispoziční moc nad věcí, která byla získána trestným činem, a směřuje k
realizaci užitku z věci ať už pro sebe, nebo pro jiného. Věc může být převedena
např. darem, koupí, směnou, apod. Převedení se může stát jak bezplatně, tak i
za úplatu. Převedením je i další převod, tj. od překupníka na dalšího
překupníka. Je nerozhodné, z jakého důvodu podílník převedl na sebe věc
získanou trestným činem spáchaným jinou osobou (srov. rozhodnutí Nejvyššího
soudu publikované pod č. 42/1971 Sb. rozh. tr.). Jde o převedení s vědomím nebo
se souhlasem osoby, která má takovou věc u sebe. Předmětem podílnictví může být
i to, co za věc, získanou trestným činem spáchaným jinou osobou, bylo opatřeno.
Po subjektivní stránce se u tohoto trestného činu vyžaduje úmysl, postačí i
úmysl eventuální. Podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže
pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem
chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle § 4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl,
že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že
je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý podle § 4 písm. b) tr. zák.],
přičemž k naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu postačuje,
je-li spáchán alespoň v úmyslu nepřímém. K naplnění subjektivní stránky
trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zák. je třeba, aby pachatel znal
všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou,
kterým byla věc uvedená v tomto ustanovení získána, je trestným činem. Musí
vědět a být alespoň srozuměn s tím, že tímto činem mohla být způsobena škoda,
kterou lze posoudit jako škodu nikoli nepatrnou (srov. přiměřeně rozhodnutí č.
7/1995 Sb. rozh. tr.). Je však třeba připomenout, že podílník není osobou,
která naplní znaky trestného činu spáchaného hlavním pachatelem, a proto
podílník nemůže nést trestní odpovědnost za škodu, která byla způsobena
hlavním pachatelem trestného činu. Mezi škodou, která vznikla z majetkového
trestného činu a jednáním podílníka, zpravidla nebývá příčinný vztah, a proto
podílník za tuto škodu neodpovídá. Podílník získává bezdůvodné obohacení, ale
účast na způsobení škody nemá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované
pod č. 13/1975 Sb. rozh. tr.).
Při posouzení otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba postupovat
tak, že orgán činný v trestním řízení nejprve učiní potřebná zjištění o
rozhodných skutkových okolnostech. Dále učiní závěr o tom, zda zjištěné
skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu (srov. rozhodnutí č.
20/1998 Sb. rozh. tr.). Závěr o tom, že jsou naplněny jednotlivé znaky
zkoumaného trestného činu, musí vyplynout z provedeného dokazování a musí být
též odrazem ústavního principu presumpce neviny garantovaného čl. 40 odst. 2
Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod, včetně z něho plynoucí zásady „in dubio pro reo“,
které jsou promítnuty do příslušných ustanovení trestního řádu (§ 2 odst. 2, 5
a 6 tr. ř.). Vyžaduje se proto, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní
břemeno, a tam, kde existují jakékoliv pochybnosti, musí být vyloženy ve
prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 655/2006,
uveřejněný pod č. 89 ve sv. 45 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Neobsahuje-li skutková
věta ve výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech
znaků skutkové podstaty, je takové rozhodnutí vadné (srov. nález Ústavního
soudu sp. zn. II. ÚS 83/2004, uveřejněný pod č. 195 ve sv. 39 Sb. nál. a usn.
ÚS ČR).
Podle způsobu, jakým je v této věci výrok o vině popsán, je zřejmé, že soudy
těmto vymezeným pravidlům nedostály. Ze skutkového zjištění popsaného ve výroku
rozsudku soudu prvního stupně plyne, že se obviněný tohoto trestného činu
dopustil v bodech 1/ až 8/ v zásadě tím, že když „spoluobviněný R. K. vyzvedl
na oficiální předávací protokol společnosti europalety v hodnotě 145,- Kč za
kus, tyto následně předal obviněnému jako řidiči společnosti AD K., který je ze
skladu odvezl, čímž oba jmenovaní obvinění způsobili společnosti DHL Exell
Supply Chain s. r. o., (není patrný přesný název této společnosti, neboť je
uváděna též jako Exel Supplichain s. r. o., či Ekcel Supply Chain s. r. o.)
škodu v celkové výši 298.275,- Kč.
Uvedená skutková zjištění svědčí o tom, že dílčí útoky popsané pod body 1/ až
8/ nevykazují takové skutečnosti, aby z nich bylo možné dovodit jednotlivé
znaky trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., protože
v nich není vyjádřeno, zda a jakým způsobem obviněný M. S. převzal od hlavního
pachatele R. K. na sebe věc, která byla (jmenovaným obviněným) získána trestným
činem, a ani z nich neplyne subjektivní stránka, která musí z výsledků
provedeného dokazování vyplynout ve vztahu ke všem znakům skutkové podstaty
konkrétního trestného činu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné
pod č. 19/1971, č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
Lze poukázat na obsah rozsudku soudu prvního stupně, který vysvětlil, že na
rozdíl od podané obžaloby, v níž byl popis skutkových zjištění širší,
vypustil část popisu skutku týkající se dalšího nakládání
s europaletami (jejich prodej do výkupu palet a ponechání si utržených
finančních prostředků) poté, co byly obviněným ze skladu vyvezeny. Uvedená
skutková zjištění ve výroku neponechal, neboť, jak rozvedl v odůvodnění svého
rozsudku, „…tato skutečnost nebyla provedenými důkazy prokázána, ze zprávy
policie bylo zjištěno, že se nepodařilo zjistit výkupnu palet, kde by
obžalovaný S. palety prodával…“ (viz stranu 6 cit. rozsudku). Nesprávně však
zákonný znak, který byl zahrnut výše citovaným skutkovým dějem popsaným v
obžalobě, převzal a vyjádřil v právní větě svého rozsudku, aniž by skutečnost,
že obviněný po vyvezení ze skladu europalety prodal ve výkupně palet, tzn.
převedl je na jiného, odpovídala na základě provedeného dokazování učiněným
skutkovým zjištěním, jak byla v rozsudku soudu prvního stupně vyjádřena. Tuto
změnu však soud prvního stupně nenahradil žádným jiným skutkovým zjištěním,
které by bylo potvrzeno provedeným dokazováním a které by prokazovalo soudy
uvedené znaky skutkové podstaty, jimiž byl obviněný M. S., i přes tuto změnu
skutkových zjištění, uznán vinným.
Nejvyšší soud s ohledem na námitky obviněného, obsah spisového materiálu a
způsob, jakým soudy promítly výsledky provedeného dokazování do napadených
rozhodnutí, shledal, že znaky vymezené v tzv. právní větě výroku o vině
odsuzujícího rozsudku bezezbytku neodpovídají výsledkům provedeného dokazování,
neodráží ani skutkový stav popsaný ve skutkové větě výroku o vině a neobsahují
tak potřebný podklad pro závěr, že obviněný naplnil všechny znaky trestného
činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným.
Tak, jak je jednání obviněného M. S. v dílčích bodech 1/ až 8/ ve skutkových
zjištěních popsáno, nedává dostatečný podklad pro závěr o trestném činu
podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. i proto, že obviněnému jako
podílníkovi nelze klást odpovědnost za vniklý následek, za který může nést
odpovědnost jen hlavní pachatel (zde obviněný R. K.). Vzhledem k tomu, že
skutková zjištění, jak jsou ve výroku o vině uvedena, znaky trestného činu
podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. neobsahují, a ani neprokazují
naplnění všech znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu, nelze učinit
závěr o tom, že jsou naplněny jednotlivé znaky zkoumaného trestného činu, který
nevyplynul z doposud provedeného dokazování a nemá dostatečný odraz ve
skutkových zjištěních.
Protože výrok o vině z uvedených důvodů vzbuzuje vážné pochybnosti, Nejvyšší
soud z tohoto důvodu rozhodl tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne
18. 4. 2012, sp. zn. 9 To 149/2012, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze
dne 26. 9. 2011, sp. zn. 16 T 63/2009, ve vztahu k obviněnému M. S. podle §
265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil, stejně, jako i další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu a Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na soudu prvního stupně bude, aby s ohledem na výše zjištěné nedostatky provedl
znovu dokazování se zaměřením na objasnění skutečností důležitých pro právní
posouzení dílčích útoků obviněného M. S. v bodech 1/ až 8/ tak, aby byly
objasněny jednotlivé znaky trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm.
a) tr. zák., a to jak po stránce objektivní, tak i subjektivní, způsobem, aby
skutková zjištění z něj plynoucí byla v souladu s popisem skutku bez nyní
zaznamenaných pochybností.
Nejvyšší soud jen pro úplnost navíc připomíná, že pokud bude obviněný znovu
uznán vinným, bude potřeba, aby v dílčích útocích byla společnost, k jejíž tíži
bylo trestné jednání konáno, označena jednotně a přesně tak, jak to odpovídá
jejímu zápisu v Obchodním rejstříku a Sbírce listin Ministerstva spravedlnosti,
a nikoliv v několika různých alternativách, jak je tomu v nyní přezkoumávaném
výroku o vině.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto
usnesení uvedeno, a soud prvního stupně, jemuž se věc k novému rozhodnutí
vrací, je uvedenými právními názory pro své další úvahy vázán (§ 265s odst. 1
tr. ř.).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová