Podle skutkových zjištění, jak jsou popsána ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, bylo ve vztahu k dílčímu činu pod bodem 1) zjištěno, že obviněná si půjčila od M. H. finanční hotovost ve výši 6.000,- Kč s tím, že ji potřebuje na ošetření svého syna, přestože věděla, že toto není pravda, přičemž uvedenou částku do současné doby nevrátila ke škodě M. H., v bodě 2) zprostředkovala pro M. H. uzavření finanční půjčky ve výši 15.000,- Kč, z níž si částku 14.000,- Kč vypůjčila s tím, že tuto půjčku zaplatí M. H. z prodeje automobilu, což však neučinila, v bodech 3) - 5) vždy zprostředkovala pro M. H. spotřebitelský úvěr s různými společnostmi na nákup televizí, mobilního telefonu, hifi věže, a DVD – VHS přehrávače s tím, že pravidelné měsíční splátky bude za M. H. platit, přičemž splátky neplatila ke škodě M. H. a v bodě 6) pod smyšlenou záminkou půjčky peněz na ošetření svého syna opětovně vylákala od M. H. finanční hotovost ve výši 8.000,- Kč, kterou též do současné doby nevrátila.
K takto zjištěným skutkovým okolnostem soud prvního stupně ve vztahu k subjektivní stránce tohoto činu vysvětlil na str. 6 odůvodnění svého rozhodnutí, že obviněná od poškozené pod nepravdivými záminkami získala různé půjčky a nebo od ní převzala zboží, které poškozená nakoupila na podkladě spotřebitelských úvěrů pod záminkou, že bude tyto úvěry za poškozenou platit, což však od počátku v úmyslu neměla. Poškozené tak vznikla škoda v celkové částce 58.311,- Kč, kterou obviněná od poškozené uvedeným způsobem vylákala. Na základě těchto zjištění soud učinil závěr, že obviněná jednala v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák., neboť chtěla poškozené způsobit uvedenou škodu, pro což vycházel i z toho, že se vyhýbala jednání se zástupkyní firmy P. F., s. r. o., poškozené nehradila ani částečně slíbené částky spotřebitelského úvěru a především některé věci z něho pořízené sama užívala a nevrátila kromě 1.000,- Kč žádné finanční prostředky, které si od poškozené půjčila.
Odvolací soud se subjektivní stránkou činu sám podrobně ve svém rozhodnutí nezabýval, pouze stručně poukázal na správné závěry soudu prvního stupně s tím, že posouzení skutku shledal v souladu se zákonem, když v jednání obviněné byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu.
Nejvyšší soud k těmto závěrům soudů obou stupňů s ohledem na obsah připojeného spisu považuje za nutné uvést, že i když ve výrokové části napadeného rozsudku soudu prvního stupně nejsou některé okolnosti zcela precizně vyjádřeny [zejména u bodů 3) - 5) není uvedeno, že si obviněná věci, které byly pořízeny za spotřebitelské úvěry, jež poškozené obviněná zprostředkovala, převzala a buď si je ponechala, nebo je prodala], je možné tuto okolnost považovat jen za nepodstatnou neúplnost v popisu skutku. Je totiž potřebné vycházet z obsahu všech skutkových zjištěních popsaných v rámci celého skutku, a nelze dílčí skutky, resp. jejich popisy vytrhávat bez všech souvislostí, za nichž bylo spácháno pokračující jednání jako celek. V rámci takto zjištěného skutku je totiž dostatek podkladů, z nichž úmysl obviněné, že ve všech případech jednala se záměrem věci nebo peníze od poškozené podvodně vylákat, nepochybně a prokazatelně vyplývá. Kromě toho je nutné poukázat i na velmi podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž se tento soud zabýval především okolnostmi, za kterých se obviněná s poškozenou spřátelila a za jakých skutečností a při jakých příležitostech k jednotlivým dílčím útokům docházelo.
Především je nutné zdůraznit, že poškozená M. H., jak bylo výsledky provedeného dokazování objasněno, je hluchá, se schopností porozumět hovoru druhé osoby odezíráním ze rtů a trpí počínající demencí zřejmě alzhaimerova typu. Jestliže se v těchto souvislostech uváží, že obviněná u dílčích činů pod body 3) – 5) zprostředkovala, aby poškozená uzavřela spotřebitelské úvěry na věci, které kromě televizí byly založeny na poslechu, je zřejmé, že již v počátku jejich sjednávání neměly sloužit poškozené, která by je při své sluchové nedostatečnosti nevyužila. Rovněž z uvedených skutkových zjištění plyne, že poškozená pod vlivem obviněné uzavřela během 7 dnů spotřebitelský úvěr na dvě televize, mobilní telefon, hifi věž a přehrávač, a to vše za situace, kdy žila v jednom pokoji v Centru sociální péče, kde svědci dosvědčili, že se tyto věci nikdy neobjevily. Z těchto souvislostí je proto patrné, že obviněná již v době, kdy zajistila, aby poškozená předmětné spotřebitelské úvěry uzavřela, ji k tomuto chování přivedla se záměrem, že si takto pořízené věci ponechá. K tomu, aby měla svolení poškozené, vycházela i ze znalosti její psychické nedostatečnosti, neboť z osobnosti poškozené její zdravotní problémy byly patrné. V těchto souvislostech nelze pominout ani to, že obviněná před poškozenou vystupovala pod smyšleným jménem, neboť jí průběžně uvedla tři různá příjmení a své pravé jí sama nikdy nesdělila. K okolnostem, za nichž obviněná zajišťovala uvedené transakce, je nutné uvést, že neměla dostatek vlastních prostředků, neboť byla od 16. 2. 2004 vedena na úřadu práce, byla nezaměstnaná, a nebyla tudíž schopná dostát svým zcela falešně uváděným slibům, jejichž prostřednictvím od poškozené vylákala finanční prostředky, jak je popsáno v bodech 1), 2) a 6).
Na základě všech těchto prokázaných okolností, i přesto, že nejsou všechny uvedeny ve skutkových zjištěních, je plně prokázané, že obviněná od poškozené ve všech 6 dílčích činech vylákala pod popsanými nepravdivými záminkami věci nebo peníze a tím zcela důvěřivou poškozenou, jíž v ostražitosti oslabovala její závažná choroba i zcela zjevná hluchota, uvedla v omyl, aby tak získala uvedené věci nebo peníze s tím, že je poškozené nevrátí a ponechá si je pro sebe.
Obviněná tak ke škodě poškozené sebe obohatila tím, že poškozenou uvedla v omyl, čímž poškozené způsobila škodu nikoli malou. Takto jednala v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší soud s ohledem na tato zjištění shledal, že rozhodnutí soudu prvního stupně a na něj navazující usnesení odvolacího soudu netrpí v dovolání vyjádřenými vadami právní povahy a že soudy nepochybily, pokud obviněnou uznaly vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť všechny formální znaky tohoto trestného činu byly dostatečně objasněny.
Jestliže obviněná v rámci svého dovolání v té části, v níž bylo podáno v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítla rovněž i nedostatky v materiální stránce, je vhodné uvést, že podle ustanovení § 3 odst. 1, 2 tr. zák. je trestným činem takový pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, přičemž konkrétní zjištěný stupeň nebezpečnosti pro společnost, tedy materiální znak trestného činu, musí být u dospělého pachatele větší než nepatrný.
Zmínit je v obecné rovině vhodné to, že podle § 3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti nelze exaktně vyjádřit. Tuto okolnost je třeba posuzovat přísně individuálně s přihlédnutím k dalším okolnostem případu. Při úvahách, zda obviněná naplnila materiální znak trestného činu, tedy zda v jejím případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyšší než nepatrný, popř. malý (srov. rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).
Soud prvního stupně této otázce věnoval nezbytnou pozornost, když na straně 7 odůvodnění svého rozhodnutí shrnul, že stupeň společenské nebezpečnosti je u obviněné dán zejména významem chráněného zájmu, který byl jejím činem dotčen a i formou zavinění. Zvyšován je tím, že si obviněná vybrala starší osobu snížených duševních i tělesných schopností a zneužila její důvěřivosti. Za významné označil i to, že pohnutkou obviněné byla snaha bezpracně získat finanční prostředky, jichž se jí nedostávalo, když žila toliko ze sociálních dávek. Soud prvního stupně nepominul ani osobu obviněné, u níž nepřihlížel k jejím dřívějším odsouzením, protože tato byla zahlazena, ale poukázal s ohledem na okolnosti projednávaného činu na její kriminální tendence a výraznou bezohlednost zneužila důvěřivosti poškozené způsobené jejím postižením, což jsou okolnosti, které je právem nutné hodnotit v neprospěch obviněné.
Nejvyšší soud se s těmito závěry soudu prvního stupně, na nějž odkázal i odvolací soud, ztotožnil a s ohledem na okolnosti věci i osobu obviněné shledal závěr o tom, že i po materiální stránce je naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., správným a nevzbuzujícím žádné pochybnosti.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem, rozvedeným zjištěním a úvahám dospěl Nejvyšší soud k závěru, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 14 To 21/2006, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, je zcela správný a zákonný. Námitky, které obviněná v rámci svého dovolání vyjádřila, jsou z velké části opakováním těch, které uplatnila již dříve v odvolání a v řízení před soudem prvního stupně, s nimiž se v potřebné míře oba soudy vypořádaly a dovolací soud na příslušné pasáže předcházejících rozhodnutí pouze odkazuje.
Dovolání obviněné J. A. Nejvyšší soud proto posoudil jako zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Vzhledem k tomuto způsobu rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal podmínky proto, aby s odkazem na ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, jak se obviněná v rámci svého dovolání domáhala.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová