8 Tdo 1347/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2004 o
dovoláních obviněných P. D. a L. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve
Věznici H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2004, sp.
zn. 3 To 336/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 73 T 274/2003, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných P. D. a L. M. o d
m í t a j í .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 73 T 274/2003,
byli uznáni vinnými obviněný P. D. trestnými činy nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a šíření
toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr. zák., obviněný L. M. trestnými činy
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr. zák.
a odsouzeni obviněný P. D. podle § 187 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák.
k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl
podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, obviněný
L. M. podle § 187 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu
odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c)
tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a dále k peněžitému trestu ve výměře
30.900,- Kč. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu i ohledně
spoluobviněného R. T.
Obvinění P. D., L. M. i R. T. napadli rozsudek soudu prvního stupně odvoláními.
Z jejich podnětu byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2004,
sp. zn. 3 To 336/2004, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm.
d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích o trestech a za podmínek § 259 odst. 3
tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že P. D. byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr.
zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtrnáct měsíců,
pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s
ostrahou, a obviněný L. M. podle § 187 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák.
k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 39a
odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; nově bylo rozhodnuto i
o trestu spoluobviněného R. T.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který rozhodl ve věci samé ve
druhém stupni, podali obvinění P. D. a L. M. prostřednictvím svého obhájce v
zákonného lhůtě dovolání. Z jeho obsahu vyplývá, že je shodně zaměřili proti
výroku o vině i výroku o trestu a odkázali v něm na důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítli, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Vytkli, že podstatou odvolacích námitek, s nimiž se odvolací soud uspokojivě
nevypořádal, byla skutečnost, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v
souladu s trestním řádem, když vyslýchaly svědky, jejichž totožnost byla
utajena (§ 55 odst. 2 tr. ř.), ačkoliv pro to nebyl důvod; takový postup měl
podle nich nepochybně vliv na výrok o vině a právní kvalifikaci skutku.
Upozornili, že výpovědi těchto svědků byly osamocené, nebyly podpořeny žádným
dalším provedeným důkazem. Dodali, že svědek J. S. si pletl časové období, že
všichni takto slyšení svědci pocházejí z řad konzumentů narkotik a jejich
výpovědi nejsou věrohodné. Soudy podle nich pochybily, pokud nevyslechly
důležité svědky, které navrhovali (svědek Z. H.). Vyjádřili přesvědčení, že
tyto procesní vady jsou natolik zásadní, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. naplňují. Shodně navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě zrušil ve výroku o vině a trestu a aby tomuto soudu
přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
uvedla, že námitky obviněných nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku nebo
jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Dovolatelé podle ní vytýkali, že
dokazování nebylo provedeno v dostatečném rozsahu, domáhali se odlišného
hodnocení důkazů; jejich snahou bylo domoci se změny skutkového stavu a v
návaznosti na to i právního posouzení skutku ve smyslu jejich neviny.
Upozornila, že takový postup však není možný, poněvadž dovolací námitky jsou
vázány na soudy zjištěný skutkový stav věci. Námitka, týkající se výslechu
utajeného svědka, může být podle ní uplatněna pouze cestou dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a to že byla porušena ustanovení o
přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, byl-li by
obviněný podle § 209 odst. 1 věta druhá a třetí tr. ř. odkázán v případě
potřeby utajení svědka z jednací síně. V konkrétním případě ale ustanovení o
přítomnosti obviněného v hlavním líčení porušena nebyla, jelikož všechna
ostatní práva obviněného v trestním řízení byla jeho průběhem garantována a
dodržena. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř.
přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obvinění podali
dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových
zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §
265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu
prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav
je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost
a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně
uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí
věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr.
ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z
dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obvinění uplatnili toliko námitky, které
směřovaly proti zákonnosti provedeného dokazování, proti způsobu, jakým byly
hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která
učinil Okresní soud v Ostravě a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Krajský
soud v Ostravě.
Zásadní námitka obviněných spočívala v tom, že důkazy provedené výpověďmi
utajovaných svědků (Z. K., P. N. a J. S.) nemají oporu v zákoně, neboť nebyly
splněny zákonné podmínky stanovené pro tento způsob dokazování. Ve shodě s
odvolacími námitkami, s nimiž se odvolací soud svědomitě vypořádal (viz strana
6, 7 jeho rozsudku), uvedli, že svědci, jejichž totožnost byla od počátku
trestního řízení utajena, nesdělili orgánům činným v trestním řízení žádné
okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že jim nebo jejich blízkým hrozí újma;
navíc jejich výpovědi nebyly podloženy žádným jiným důkazem a s ohledem na
sociální postavení svědků (konzumenti narkotik) nejsou věrohodné.
Ač si je Nejvyšší soud vědom závažnosti takto uplatněné výhrady, nemůže
přehlédnout, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v
ustanovení § 265b tr. ř. Jestliže obvinění v daných souvislosti namítli, že
došlo k vadné aplikaci ustanovení § 55 odst. 2 tr. ř., jde zřetelně o námitku
směřující proti nesprávné aplikaci předpisů procesně právních, nikoliv hmotně
právních, a tedy mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř.
Zmínila-li státní zástupkyně ve svém vyjádření, že námitka ohledně výslechu
utajeného svědka může být uplatněna jen cestou dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. d) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, byla-li porušena
ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání,
nutno především poznamenat, že tento důvod dovolání a ani námitku, jež by mu
korespondovala, obvinění v dovolání neuplatnili. Nevytýkali, že jimi označeným
postupem soudů byla porušena ustanovení o jejich přítomnosti v hlavním líčení;
podstatou jejich námitek bylo výlučně tvrzení, že nebyly splněny předpoklady
pro aplikaci ustanovení § 55 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k osobám, které byly
slyšeny jako svědci a jejichž totožnost byla utajena.
Povahu vady skutkové mají i námitky obviněných, že dokazování nebylo úplné,
poněvadž nebyl vyslechnut svědek Z. H., a že způsob hodnocení důkazů není
přesvědčivý, zejména byly-li výpovědi utajených svědků hodnoceny jako věrohodné
(s těmito výhradami se soudy obou stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí rovněž
zabývaly).
Je tak evidentní, že ačkoli obvinění v dovoláních formálně deklarovali dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnili námitky
skutkové, resp. procesní, jimiž se primárně domáhali změny skutkových zjištění
ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozovali, že se
trestných činů nedopustili. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn
soudem, žádné konkrétní námitky neuplatnili. Vady, které napadenému rozsudku a
předcházejícímu řízení vytkli, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad
skutkových, resp. procesních, jak ostatně sami dovolatelé uvádějí, nikoliv
hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr.
ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání
přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II.
ÚS 651/02). Nemůže se tak stát ani se zřetelem na význam procesní vady, jíž
mělo být podle přesvědčení obviněných řízení předcházející napadenému rozsudku
poznamenáno.
Protože dovolání byla podána z jiného důvodu, než jaký činí dovolání
přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jejich podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř.
přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež jim předcházelo. Rozhodl tak v
neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková