8 Tdo 1347/2017-21
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2017 o dovolání obviněného K. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 13 To 81/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 183/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného K. P. odmítá.
4. S takovým rozhodnutím odvolacího soudu se ale obviněný neztotožnil, a proto proti němu (a rovněž proti rozsudku soudu prvního stupně) podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jaroslavy Moravcové dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V dalším textu dovolatel rozvedl, že s poškozeným nikdy nejednal s úmyslem jej podvést a vozidlo mu z Německa nezajistit a nepřivézt. Činil pro to všechny kroky, avšak poté, co byl těsně před Vánoci roku 2012 vzat do vazby, nestihl automobil přivézt; následně oslovil písemně poškozeného z věznice s tím, že mu peníze vrátí, a tyto mu pak i v plné výši vrátil. Vyslovil proto názor, že mezi ním a poškozeným se jednalo maximálně o občanskoprávní vztah a poškozený měl možnost domáhat se svého práva civilní cestou. V návaznosti na uvedené skutečnosti vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů se dopustily chybného právního hodnocení jeho jednání, když je podřadily pod trestný čin podvodu, přestože u tohoto nebyl dán úmysl poškozeného podvést, a tudíž měly trestní stíhání proti němu zastavit. Vzhledem k tomu, že částku 220 000 Kč poškozenému vrátil, bylo již nadbytečné jej odkazovat na občanskoprávní řízení. Dále zdůraznil, že po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v roce 2014 žije s manželkou a synem řádným životem, má stálou práci a splácí své závazky. Poukázal rovněž na to, že sám poškozený se o své vůli zajímal o to, jak v jeho věci bylo rozhodnuto, a když zjistil, že mu odvolací soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, sám mu přivezl prohlášení s ověřeným podpisem; podle jeho slov by na policii nešel a nepodal trestní oznámení, pokud by jej policie nepřesvědčovala a řekla mu možný výsledek celého řízení a též jej informovala o možnosti řešit věc civilní cestou; měl jen strach, že se jeho pohledávka promlčí.
6. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil oba napadené rozsudky. Současně požádal o odklad nástupu do výkonu trestu odnětí svobody do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu.
7. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 6. 6. 2017 sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
9. Následně se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. totiž lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští (v druhém odstavci tohoto ustanovení je pak uveden výčet rozhodnutí, jimiž se rozumí „rozhodnutí ve věci samé“). V této souvislosti je velmi významný mimo jiné i rozsah, v jakém soud druhého stupně napadené rozhodnutí soudu nalézacího věcně přezkoumával. Této problematice je věnován § 254 tr. ř. Jeho první odstavec uvádí, že odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou v odvolání vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
10. V posuzovaném případě (jak již bylo zmíněno výše) se proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu odvolal pouze státní zástupce, a to výhradně do výroku o trestu. Odvolací soud tedy napadený výrok ve smyslu ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, aniž bylo nutné, aby se věcně zabýval jakýmkoliv jiným výrokem (postupem podle § 254 odst. 2 tr. ř.), a pouze o něm také svým rozsudkem rozhodl.
11. Podle konstantní judikatury totiž platí, že pokud odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §
254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
12. V dané věci je tudíž zřejmé, že dovolání obviněného sice bylo podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, avšak mohlo směřovat jedině proti výroku o trestu. Dovolatel ovšem ve svém podání brojil výlučně proti výroku o vině přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, když namítal, že soudy obou stupňů daný skutek chybně právně posoudily, neboť nebyla dána jeho subjektivní stránka ve formě úmyslného zavinění (tvrdil, že nejednal s úmyslem poškozeného podvést, tj. vylákat od něj finanční prostředky s úmyslem mu je nikdy nevrátit a vozidlo mu z Německa nepřivézt), a že v posuzované věci se jednalo maximálně o vztah občanskoprávní s tím, že poškozený měl možnost domáhat se svého práva civilní cestou. Takto vymezené a odůvodněné dovolání obviněného není přípustné.
13. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
14. Zcela na závěr je pak třeba uvést, že pokud dovolatel v závěru svého podání rovněž navrhl, aby mu Nejvyšší soud povolil odklad nástupu do výkonu trestu odnětí svobody do doby rozhodnutí o dovolání, předseda senátu Nejvyššího soudu pro takové rozhodnutí o odložení, resp. přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal (již s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání) zákonný důvod.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2017
JUDr. Jan Bláha předseda senátu