8 Tdo 1362/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2004 o dovolání obviněného P. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 7 To 276/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 91/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. L. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 13 T 91/2004, byl obviněný P. L. uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 234 odst. 1, § 35 odst. 1 a § 42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jedenáct let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí ve výroku rozsudku označených věcí. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. Š. částku 5.000,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 10. 1997, sp. zn. 3 T 287/97, odsouzen mimo jiné jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, z jehož výkonu byl dne 7. 1. 2004 podmíněně propuštěn, dne 2. 2. 2004 se pod smyšlenými záminkami vnutil do bytu J. Š. v J., kde pravděpodobně s plynovou pistolí v ruce a pohrůžkou, že ho jinak „zatkne“, donutil manžele J. a B. Š. k vydání finanční částky 5.000,- Kč.
Trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. se měl dopustit tím, že za shodných okolností charakterizujících jeho předchozí potrestání dne 9. 2. 2004 poté, co pod smyšlenou záminkou pomoci vyřešit osobní problémy vylákal J. Č. do bytu v domě v obci M. B., jí nejprve s plynovou pistolí v ruce a přiloženou k jejímu spánku vyhrožoval, že ji zastřelí, poté ji opakovaně udeřil pěstí do obličeje, elektrickou šňůrou jí svázal ruce za zády, smýkal s ní za vlasy po zemi a poté ji donutil nejprve k souloži a vzápětí nato též k análnímu styku.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 7 To 276/2004, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Opřel je o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a namítl, že odvolací soud pochybil, pokud jeho odvolání zamítl, neboť tak porušil jeho právo na obhajobu. Uvedl, že akceptoval-li skutková zjištění a důkazy soudu prvního stupně, jež byly provedeny toliko v jeho neprospěch, nepostupoval v souladu se zásadou, že v pochybnostech je třeba rozhodnout v jeho prospěch.
Upozornil, že odvolací soud chybně shledal správným i právní posouzení skutků, které mu byly kladeny za vinu a pro které neměl soud prvního stupně dostatečně pevnou oporu v jím provedeném dokazování. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel sice formálně odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve skutečnosti však namítl pouze nedostatečné dokazování a nesprávné hodnocení důkazů a dále že jeho odvolání bylo odvolacím soudem nesprávně zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Upozornil, že nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle § 265b tr. ř. a důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dán, poněvadž odvolání obviněného bylo řádně projednáno, bylo o něm rozhodnuto a dovolatel neuplatnil žádné relevantní námitky, naplňující některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání plyne, že je nelze opřít o tu část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „ bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, tj. o první ze dvou alternativ uvedených v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje na ty případy, kdy k zamítnutí řádného opravného prostředku došlo bez věcného přezkoumání věci, to znamená podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci. Bylo-li by odvolání obviněného zamítnuto z některého z těchto procesních důvodů, mohl by obviněný podat dovolání z jím deklarovaného dovolacího důvodu, avšak musel by skutečně namítat, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání, tj. že tu nebyl dán ten z důvodů uvedených v § 253 odst. 1 tr. ř., pro který bylo jeho odvolání zamítnuto. Podstatou a smyslem dovolacího důvodu vymezeného v citované části ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla meritorního přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř. v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ač procesní podmínky pro takové řízení byly splněny.
K zamítnutí odvolání obviněného však v posuzovaném případě nedošlo z procesních důvodů (§ 253 odst. 1 tr. ř.), odvolací soud je zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř. Obviněnému nebyl odepřen přístup k druhé instanci, protože na podkladě jeho odvolání odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně meritorně přezkoumal. Ztotožnil-li se s rozsudkem soudu prvního stupně, a proto odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl, nelze namítat, že „nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Námitku obviněného nelze proto podřadit pod první alternativu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, obsahově nenaplňují ani ten dovolací důvod, který je v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyjádřen dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku,… byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím (tj. rozhodnutí odvolacího soudu) dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.“ Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této druhé alternativě se vztahuje na případy, kdy odvolací soud zamítne odvolání po předchozím meritorním přezkoumání rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Obviněný však musí v dovolání uvést také některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., který namítá ve vztahu k řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu.
Z obsahu konkrétně uplatněných dovolacích námitek obviněného evidentně plyne, že dovolatel vytkl napadenému usnesení odvolacího soudu a řízení, které mu předcházelo, výlučně vady skutkové. Námitkami, že nebylo důsledně respektováno jeho právo na obhajobu, neboť k řádnému objasnění věci nebyly provedeny všechny potřebné důkazy a nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo, obviněný totiž primárně zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i odvolací soud. Vady skutkové však nezakládají žádný ze zákonných důvodů dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., a proto nemohou zakládat ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Pro úplnost je třeba dodat, že je zjevné, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a učiněnými právními závěry na straně druhé. Soudy se v této souvislosti adekvátně vypořádaly s otázkou věrohodnosti výpovědi obviněného na straně jedné a přesvědčivosti výpovědí poškozených na straně druhé a vyložily též, proč nebylo vyhověno dalším návrhům obviněného na doplnění dokazování.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková