8 Tdo 1446/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.
prosince 2004 o dovolání podaném obviněným J. Ch. proti usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 12 To 2/2004, který rozhodl jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T
18/2003, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ch. o d m í t
á .
Obviněný J. Ch. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2003, sp.
zn. 1 T 18/2003, uznán vinným, že společně s dalším obviněným Ing. R. S.
společným jednáním obviněný J. Ch. jako předseda představenstva firmy E. G.,
a. s., se sídlem M. B., s oprávněním za ni jednat a nakládat s jejími
finančními prostředky, z firemního běžného účtu vedeného u pobočky Č. o. b. v
M. B. vybral dne 24. 4. 1996 částku 100.000,- Kč, 14. 5. 1996 částku 500.000,-
Kč, 8. 7. 1996 částku 500.000,- Kč, 10. 7. 1996 částku 2.500.000,- Kč, 18. 7.
1996 částku 2.125.000,- Kč, 6. 8. 1996 částku 500.000,- Kč s tím, že z těchto
finančních prostředků měly být uhrazeny práce provedené firmou B., s. r. o., se
sídlem O., na stavbě spalovny průmyslového odpadu, prováděné v obci N., okres
M. B., firmou E. G., a. s., se sídlem shora, ač mimo jakoukoli pochybnost
věděl, že firma B., s. r. o., se sídlem O., neexistuje a jejími zaměstnanci
proto také žádné práce provedeny nebyly, z firemního účtu vybrané finanční
prostředky pak ve všech případech předal obviněnému Ing. R. S., který podle
předchozí vzájemné dohody a rovněž srozuměn s tím, že firma B., s. r. o., se
sídlem O., neexistuje, obstaral za účelem zakrytí protiprávně vybraných
finančních prostředků uvedených shora, fiktivní „Smlouvu o dílo“, uzavřenou
mezi firmou E. G., a. s., se sídlem shora, a firmou B., s. r. o., se sídlem O.,
faktury na zaplacení prací údajně provedených touto firmou, dále pak na
příslušných výdajových dokladech firmy E. G., a. s., se sídlem shora, potvrzení
údajného převzetí předmětných finančních prostředků firmou B., s. r. o., se
sídlem O., a svým jednáním tak způsobili firmě E. G., a. s. se sídlem shora,
celkovou škodu ve výši 6.225.000,- Kč.
Takto zjištěné jednání obviněného J. Ch. soud prvního stupně právně
kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. a
uložil mu za to podle § 248 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti
roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 1, 3 tr. zák. zařadil do věznice s
dozorem. Dále obviněnému uložil podle § 49 odst. 1 tr. zák. § 50 odst.1 tr.
zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního
zástupce v obchodních společnostech v trvání pěti roků.
Uvedeným rozsudkem byl uznán vinným i obviněný Ing. R. S. a byl mu uložen trest.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. soud prvního stupně odkázal poškozeného V. K. s jeho
nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímto rozsudkem byli současně jmenovaní obvinění podle § 226 písm. a) tr. ř.
zproštěni obžaloby pro část žalované trestné činnosti a poškozený V. K. byl
podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení
ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění a rovněž poškozený
odvolání, která projednal Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném
dne 27. 4. 2004, sp. zn. 12 To 2/2004, a usnesením podle § 256 tr. ř. je
všechna zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému J. Ch. dne 28. 5. 2004,
jeho obhájci JUDr. Z. M. dne 24. 5. 2004 a Krajskému státnímu zastupitelství v
Praze také dne 24. 5. 2004. Jak je zřejmé ze spisu, uvedené rozhodnutí se přes
opakované pokusy soudu prvního stupně dosud nepodařilo doručit obviněnému Ing.
R. S.; ačkoliv i tento obviněný je ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2
tr. ř. osobou oprávněnou podat proti předmětnému usnesení Vrchního soudu v
Praze dovolání, Nejvyšší soud v zájmu rychlosti řízení nevracel z tohoto důvodu
danou trestní věc se spisovým materiálem zpět Krajskému soudu v Praze (a
nevyčkával doručení opisu rozhodnutí odvolacího soudu tomuto obviněnému s tím,
aby mohl o všech případných dovoláních proti němu rozhodnout najednou) a již
podané dovolání obviněného J. Ch. projednal a rozhodl o něm, jak bude dále
uvedeno.
Dne 7. 6. 2004 učinil obviněný J. Ch. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce
na poště podání, které obsahovalo dovolání proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze a bylo adresováno Krajskému
soudu v Praze. Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci odkázal na
obsah svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně s tím, že zde velmi
podrobně popsal situaci v obchodní společnosti E. G., a. s., a hodnotil úlohu
Ing. S. v ní. Uvedl, že odvolací soud pominul návrhy na dokazování z jeho
strany, nezabýval se řádně obsahem odvolání, zejména nepřihlédl k jeho tvrzení,
že to byl právě obviněný Ing. S., jenž celou trestnou činnost organizoval a
výlučně z ní měl finanční prospěch. V závěru svého podání navrhl, aby „ve
smyslu § 265 h) odst. 3 soud odložil výkon trestu odnětí svobody do té doby,
než bude rozhodnuto o podaném dovolání“; obdobnou žádost adresovanou Nejvyššímu
soudu ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. pak učinil i v samostatném podání, které
došlo Krajskému soudu v Praze dne 13. 12. 2004.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala podle § 265h odst. 1 tr. ř.
a obhájci obviněného zaslala přípis (doručen mu byl dne 22. 6. 2004), v němž
jej upozornila, že podané dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle
§ 265f odst. 1 tr. ř.; vyzvala jej proto, aby ve lhůtě dvou týdnů vady podání
odstranil s tím, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d)
tr. ř.
Obviněný J. Ch. učinil dne 7. 7. 2004 prostřednictvím svého obhájce na poště
podání označené jako „Doplnění podaného dovolání“ (Krajskému soudu v Praze
došlo dne 8. 7. 2004). V něm uvedl, že podal rovněž návrh na povolení obnovy
řízení, jehož kopii přiložil, stejně jako kopii novinového článku a přepis jeho
rozhovoru s V. K., A. S. a Ing. S.; namítl, že ve světle těchto dokumentů se
dokazování před soudem prvního stupně jeví jako jednostranné a závěry tohoto
soudu jako nepřesvědčivé, neboť z nich vyplývá, že Ing. S. se v předmětné době
dopouštěl i jiné závažné trestné činnosti, a proto bylo třeba, aby nalézací
soud zkoumal, jak se oba podíleli na daném trestném činu (musel by totiž dospět
k závěru, že jeho zavinění je nesrovnatelně menší než zavinění obviněného Ing.
S.). Obviněný měl tudíž za to, že v posuzované věci je dán dovolací důvod
vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního
stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí
soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání
a rozhodnutí poté, co tento doplní dokazování za účelem zjištění míry
spoluzavinění jeho a obviněného Ing. S.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s § 265h odst. 2
tr. ř. a opis dovolání obviněného včetně jeho doplnění zaslala Nejvyššímu
státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s
projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej
obdrželo dne 19. 7. 2004). Současně zaslala přípis obviněnému a jeho obhájci s
upozorněním, že může souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání
(obviněný jej obdržel dne 21. 7. 2004 a obhájce dne 19. 7. 2004).
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze
dne 16. 8. 2004 nejprve zrekapituloval dosavadní genezi řízení v dané věci a
obsah dovolání obviněného. Následně konstatoval, že podaný mimořádný opravný
prostředek neobsahuje žádnou námitku, která by se týkala nesouladu mezi
skutkovými zjištěními popsanými v tzv. skutkové větě a znaky trestného činu
zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. uvedenými v tzv. větě právní;
dovolatel vznáší (navíc velmi nekonkrétní) námitky proti skutkovým zjištěním
soudů o míře účasti jednotlivých obviněných na trestné činnosti – v podstatě
jde o jakousi zkratkovitou reprodukci obsahu odvolání obviněného proti rozsudku
soudu prvního stupně, ve kterém se od trestné činnosti fakticky zcela
distancoval a popřel i svoji vědomost o neexistenci firmy B., s. r. o., a o
neprovedení prací. Státní zástupce uvedl, že námitky skutkového charakteru se
však nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. ani s jiným dovolacím důvodem. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud
podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno
z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a aby tak učinil v souladu s §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Bezprostředně před rozhodnutím o dovolání (konkrétně dne 21. 12. 2004) bylo
Nejvyššímu soudu doručeno prostřednictvím Krajského soudu v Praze další podání
obviněného J. Ch. ze dne 14. 12. 2004, označené jeho obhájcem jako „Dovolání
odsouzeného“, jehož přílohou bylo několikastránkové vyjádření samotného
obviněného „… k některým bodům procesu …“ včetně fotokopií několika listin a
videokazety.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této
trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě,
kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom,
že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.,
neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti
rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2
písm. a) tr. ř.].
Obdobně shledal, že původní dovolání (včetně jeho prvního doplnění ze dne 7. 7.
2004) bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.],
v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr.
ř.). Tak tomu ovšem již nebylo v případě druhého doplnění dovolání ze dne 14.
12. 2004. Písemné vyjádření samotného obviněného je třeba považovat za úkon
právně irelevantní, k němuž nebylo možné vůbec přihlížet (podle již citovaného
ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. obviněný může dovolání podat pouze
prostřednictvím obhájce), nehledě na to, že šlo o podání učiněné po uplynutí
zákonné dovolací lhůty, v němž byly dále rozšířeny argumenty původního dovolání
(přitom podle § 265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním
napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání
dovolání).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný
dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona,
jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím
soudem.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat
jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci
skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními
hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které
záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v
právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných
právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových
zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.
Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl
nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení § 265b tr.
ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení
důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další odvolací
instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou
stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a
suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve
věcech sp. zn. I. ÚS 412/02,III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).
Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního
(a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav
může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba
připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další
mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr.
ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze
znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů
vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné
ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a
odůvodněn.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o
něž opřel dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto
ohledu nemohou obstát. Dovolatel jejich prostřednictvím totiž brojí výlučně
proti vedení dokazování, hodnocení důkazů a správnosti učiněných skutkových
zjištění soudy obou stupňů; tak je tomu v případě, jestliže namítá jednak, že
dokazování před nalézacím soudem bylo provedeno jednostranně a tento soud
dospěl k nepřesvědčivým a nesprávným závěrům ohledně míry jeho účasti na
předmětném trestném činu, a dále odvolacímu soudu vytýká, že pominul jeho
návrhy na dokazování, nezabýval se řádně obsahem odvolání a neuvěřil jeho
tvrzení, že to byl Ing. S., kdo danou trestnou činnost organizoval a měl z ní
výlučně majetkový prospěch, přičemž v tomto směru odkazuje na obsah svého
řádného opravného prostředku, návrhu na povolení obnovy řízení a fotokopií
dalších listin. Z tvrzených nedostatků obviněný pak až následně dovozuje
naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že námitky, kterými obviněný odůvodnil
uplatněný dovolací důvod, jej materiálně nenaplňují, nýbrž ve skutečnosti jsou
pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav, jak byly hodnoceny
provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. Ze
strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
dovolání obviněného J. Ch. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť
bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své
rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud o žádosti obviněného o odklad výkonu rozhodnutí nerozhodoval.
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze
předseda senátu soudu prvního stupně, nikoliv dovolatel. Předsedkyně senátu
soudu prvního stupně však v dané věci tento návrh neučinila. Proto nebylo
zapotřebí o takové žádosti rozhodovat samostatným výrokem. Důvody pro případný
postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a