8 Tdo 1464/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.
prosince 2004 o dovolání podaném obviněným O. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí
svobody ve Věznici P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5.
2004, sp. zn. 6 To 47/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 7/2003, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. P. o d m í t á .
Obviněný O. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2004, sp. zn.
53 T 7/2003, uznán vinným, že
v přesně nezjištěné době v nočních hodinách z 15. 3. 2002 na 16. 3. 2002 ve
svém bytě v B., poté, co nezletilá Z. K., která do jeho bytu přišla kolem 19.00
hod., během večera vypila nejméně tři hrnky červeného vína míchaného s
coca-colou, a v důsledku požití alkoholu jí bylo špatně, zvracela, nemohla
chodit, proto si lehla na gauč v pokoji a zaspala, využil jejího stavu
podnapilosti, kdy se nemohla dostatečně bránit, vysvlékl jí kalhoty rifle a
spodní kalhotky a vykonal na poškozené Z. K. soulož, ač věděl, že jí dosud není
patnáct let.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako
trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a uložil mu za
to podle § 241 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro
jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s
ostrahou.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Vrchní
soud v Olomouci ve veřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2004, sp. zn. 6 To
47/2004, a usnesením podle § 256 tr. ř. je zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 11. 6. 2004, jeho
obhájkyni JUDr. J. J. dne 10. 6. 2004 a Krajskému státnímu zastupitelství v
Brně dne 9. 6. 2004.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím výše
jmenované obhájkyně dovolání, přičemž tak učinil dne 27. 7. 2004 osobně u
Krajského soudu v Brně. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací
důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dalším textu podání rozvedl argumenty, které měly uplatněný důvod dovolání
naplňovat. Namítl, že přestože provedeným dokazováním nebyla jeho vina bez
důvodných pochybností prokázána a jeho obhajoba vyvrácena, soud druhého stupně
zamítl jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, přičemž se nevypořádal s
důvody, které ve svém řádném opravném prostředku uvedl, např. s jeho výhradami
k věrohodnosti údajné poškozené a rozporům v jejích výpovědích. Poukázal rovněž
na to, že ani lékařská zpráva MUDr. L. S. nepotvrdila, že k nějakému znásilnění
či alespoň pohlavnímu styku došlo, a dále na to, že také ve svědeckých
výpovědích rodičů poškozené existují rozpory o době, kdy se tito o údajném
znásilnění dozvěděli. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil napadené rozhodnutí soudu druhého stupně a sám ve věci
rozhodl.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s § 265h odst. 2 tr.
ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně
k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném
zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 2. 12. 2004).
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze
dne 10. 12. 2004 po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu
dovolání obviněného uvedl, že v daném případě byl skutkový stav spolehlivě
zjištěn a přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Dále konstatoval, že
dovolatel ve svém podání sice formálně deklaruje dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak svými konkrétně uplatněnými námitkami se domáhá
primárně změny skutkových zjištění, a teprve v návaznosti na to i změny
právních závěrů soudu; jeho výhrady tudíž stojí obsahově mimo rámec citovaného
důvodu dovolání, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů uvedených v §
265b tr. ř. Současně státní zástupce dodal, že i v rámci řízení o dovolání lze
sice zásah do skutkových zjištění připustit, avšak pouze tehdy, existuje-li
extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a
právními závěry soudu na straně druhé, a pokud tento „nesoulad“ dovolatel učiní
předmětem dovolání (tj. právně relevantně jej namítne); o takový případ se však
v dané věci nejedná. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil za podmínek § 265r odst.
1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této
trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě,
kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom,
že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.,
neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti
rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2
písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst.
2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2
tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro
odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., neboť podle § 265i odst. 3
tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí,
proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle
odstavce prvého.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že
důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení
důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní
posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková
zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného
rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně
dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném
ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen
vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento
skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu
prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění
dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v
předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je
specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a
hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud
v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí
přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři (k tomu srov. přiměřeně usnesení
Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS
282/03, II. ÚS 651/02). V takovém případě by se totiž dostával do role soudu
prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem
jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci
(§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový
stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také
třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje
další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a
násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl.
tr. ř.).
V daném případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli
jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami (což je třeba dovodit z
vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze
znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.), které jsou dovolatelem spatřovány v
právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a
teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze
vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní
kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny
pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů,
což právě obviněný v podaném dovolání činí; tak je tomu v případě, jestliže
namítá, že provedeným dokazováním nebyla jeho vina bez důvodných pochybností
prokázána a jeho obhajoba vyvrácena, a pokud vytýká odvolacímu soudu, že se
nevypořádal s jeho výhradami uplatněnými v řádném opravném prostředku k
věrohodnosti poškozené, rozporům v jejích výpovědích a výpovědích jejích
rodičů. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného
právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo jiného
nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace
skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o
správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Takový dovolací důvod však v
ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit (a v tomto směru
přisvědčit přiléhavě formulovanému názoru státního zástupce presentovanému v
jeho vyjádření k dovolání obviněného), že zásah do skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen
v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně
druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném
prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž
postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a
řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a