8 Tdo 1501/2012-24
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
19. prosince 2012 o dovolání obviněného P. P., proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 25. 6. 2012, sp. zn. 50 To 114/2012, který rozhodl jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 T
87/2011, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. o d m í t á .
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. 9 T 87/2011,
uznal obviněné P. P. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) a R. P. vinnými, že:
„1) oba obžalovaní společně v P. dne 22. 9. 2010 v době kolem 04:00 hod. po
vzájemné domluvě vnikli do řadové garáže v ulici N. tak, že obžalovaný P. P.
nejprve za použití pákových kleští přestřihl visací zámek garáže, následně do
garáže vnikli a odcizili tam 4 kusy hliníkových kol zn. Mazda s pneumatikami
zn. Pirreli Sottozero v celkové hodnotě 6.000,-- Kč, 4 kusy hliníkových kol s
pneumatikami zn. Michelin Energy o rozměru 185/65 R 14, v celkové hodnotě
4.000,-- Kč, motocyklovou pánskou bundu zn. Büse Racing, černé barvy, v hodnotě
3.000,-- Kč, 1 pár motocyklových rukavic zn. Spark, černobéžové barvy, v
hodnotě 1.000,-- Kč, dále látkový batoh zn. Boxer Naish, obsahující plovací
vestu zn. Hiko, čímž způsobili majiteli věcí D. K., škodu odcizením věcí v
celkové výši nejméně 14.000,-- Kč a zničením visacího zámku škodu ve výši
200,-- Kč,
2) obžalovaný P. P. sám v P. dne 22. 9. 2010 v době od 09:00 hod. do 09:15 hod.
v J. ulici, před výrobnou masokombinátu, vnikl nezjištěným způsobem do zde
zaparkovaného uzamčeného osobního motorového vozidla značky Renault Clio,
červené barvy, kdy z vozidla následně odcizil dámskou černou látkovou kabelku v
hodnotě 300,-- Kč, koženou peněženku černé barvy v hodnotě 150,-- Kč, občanský
průkaz, řidičský průkaz, platební kartu České spořitelny, a. s., P. kartu, vše
na jméno poškozené M. R., dále osvědčení o registraci vozidla, finanční
hotovost ve výši 3.000,-- Kč a 5,-- Euro, notebook zn. MSI, černé barvy, 15"
displej, v hodnotě 6.000,-- Kč, kdy odcizením věcí způsobil poškozené M. R.,
škodu v celkové výši 9.573,-- Kč
a jednání pod body 1), 2) se dopustil obžalovaný P. P. přesto, že byl rozsudkem
Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 3 T 3/2008, který nabyl
právní moci dne 14. 2. 2008, mimo jiné uznán vinným pokračujícím trestným činem
krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) trestního zákona a byl mu uložen
úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, který vykonal
dne 31. 12. 2008,
3) obžalovaný R. P. sám v P. v době od 29. 11. 2010 do 16. 3. 2011 v ulici N.,
na odběrném místě neoprávněně odebíral elektrický proud tím způsobem, že
přestřihl plomby na krytu svorkovnice elektroměru, na kterém byla dne 29. 11.
2010 přerušena dodávka elektrického proudu a tento elektroměr opětovně připojil
zapojením drátů do hodin elektroměru a takto odebral 2.282 kWh s vysokým
tarifem a 2.054 kWh s nízkých tarifem, čímž způsobil společnosti ČEZ Distribuce
a. s., se sídlem D., T., škodu v celkové výši 28.313,-- Kč.“
Takto popsané jednání soud právně kvalifikoval u obviněného P. P. v bodech 1) a
2) jako pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2
trestního zákoníku, v bodě 2) jako přečin neoprávněné opatření, padělání a
pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, u
obviněného R. P. v bodě 1) jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b)
trestního zákoníku, v bodě 3) jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a)
trestního zákoníku. Za to obviněnému P. P. uložil podle § 205 odst. 2 trestního
zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody
ve výměře dvou roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního
zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil
povinnost poškozené M. R. zaplatit na náhradě škody částku ve výši 9.000,-- Kč.
Obviněnému R. P. uložil podle § 205 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43
odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců,
jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně
odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků, podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu dále
uložil povinnost uhradit poškozené ČEZ, Měření s. r. o., částku ve výši
28.313,-- Kč, zároveň tuto poškozenou podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal se
zbytkem jejího nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora popsanému rozsudku podali odvolání poškozená ČEZ, Distribuce, a.
s., zastoupená zmocněncem ČEZ Měření, s. r. o., a obviněný P. P. Krajský soud v
Plzni o nich rozhodl tak, že rozsudkem ze dne 25. 6. 2012, sp. zn. 50 To
114/2012, z podnětu odvolání poškozené podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2
tr. ř. zrušil výše citovaný rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ve výroku o
náhradě škody ohledně obviněného R. P. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu
rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil tomuto obviněnému povinnost,
aby poškozené ČEZ Distribuce, a. s., uhradil škodu ve výši 28.313,-- Kč, se
zbytkem nároku odkázal tuto poškozenou podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve
věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného P. P. podle § 256 tr. ř. zamítl.
Obviněný P. P. s takovým rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a
prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ing. Martiny Soudkové podal proti němu dovolání,
v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel zejména tvrdil, že si je vědom ustálené praxe Nejvyššího soudu České
republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), že v dovolacím řízení soud vychází ze
skutkových zjištění provedených soudy nižších stupňů a hodnotí pouze to, zda
tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena.
Důvodnost svého podání spatřoval v tom, že soudy pro rozhodnutí o vině použily
pouze jediný důkaz, a to výpověď spoluobviněného. Důkazy, které navrhl, nebyly
soudy provedeny, ačkoli mohly přinést zásadní zvrat ve věci.
Dále konstatoval, že v jeho věci soudy nepostupovaly v souladu se zákonem,
neboť nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností a nebyly zkoumány
všechny podstatné okolnosti případu.
S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2
tr. ř. zrušil rozsudek (chybně uvedeno usnesení) odvolacího soudu, jakož i
všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l
odst. 1 tr. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním věci v neveřejném
zasedání.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil
státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupce“) a uvedl, že veškeré námitky obviněného směřují do oblasti skutkových
zjištění resp. procesu dokazování. Proto odkázal na ustálenou judikaturu
Nejvyššího soudu, podle které se v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných
soudem. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během
trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku.
Státní zástupce dále uvedl, že obviněný opakoval námitky uplatněné před
odvolacím soudem, kterými se však odvolací soud řádně zabýval. Neshledal přitom
žádná pochybení v provedení a hodnocení výpovědi spoluobviněného R. P. jakož i
dalších důkazů.
Proto se domníval, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou,
kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, a navrhl, aby Nejvyšší soud toto
dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň souhlasil s tím,
aby dovolací soud takové rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by shledal
podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než-li
navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní
věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., že bylo podáno
osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i
obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný
dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona,
jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §
265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale
tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn
konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení
skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno
namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně
kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o
trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného
prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost
dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší
soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení
důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet
z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat
právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je
napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť
tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně
právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné
nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která
nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku,
ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska
hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat
postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen
vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný
skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se
totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu
srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např.ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02,
III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen
vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a
teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní
posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska
nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky,
a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i
stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil
a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou
obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají pouze rozsah provedeného
dokazování soudy obou stupňů a způsob provedení důkazů z jejich strany
(namítal, že soudy svůj závěr o vině opřely toliko o výpověď spoluobviněného,
že odmítly další návrhy na provedení dokazování, že neprozkoumaly všechny
podstatné okolnosti případu). V důsledku toho se domáhal změny skutkových
zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až
sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán
vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný
jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových,
resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou
konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky
skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve
vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov.
též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne
2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy,
existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními
závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání.
V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění
rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými
důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a
právními závěry soudů na straně druhé.
Pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti
a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud
připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §
265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v
neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než
je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a
nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné
uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a
tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS
55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst.
1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a