8 Tdo 1525/2015-48
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2016 dovolání
nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného R. Š., roz.
S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 3 To
241/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Bruntále pod sp. zn. 66 T 212/2014, a za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr.
ř. rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8.
2015, sp. zn. 3 To 241/2015, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 20.
2. 2015, sp. zn. 66 T 212/2014, zrušují.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 2. 2015, sp. zn. 66 T
212/2014, byl obviněný R. Š. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy
podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k
trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3
tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
2. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný označeného přečinu
dopustil tím, že v období od 13. 4. 2013 do konce listopadu 2014 v K. ani nikde
jinde ničím nepřispěl na výživu svých nezletilých dětí „KOPRETINY“ *) a
„SEDMIKRÁSKY“, ač mu tato povinnost vyplývala jednak ze zákona o rodině a
občanského zákoníku, jednak byl takto povinen činit na základě pravomocného
rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 21. 4. 2011, sp.
zn. 25 P 133/2010, částkami 2.000 Kč na nezletilou „KOPRETINU“ a 1.500 Kč na
nezletilou „SEDMIKRÁSKU“ vždy do 25. dne v měsíci na další měsíc k rukám matky
M. Š., které tak na výživném dlužil celkem částku 66.500 Kč, o děti ani nijak
nepečoval a nejevil o ně zájem, přičemž byť byl nezaměstnaný a pobíral toliko
dávku pomoci v hmotné nouzi, peníze používal k soustavné konzumaci alkoholu a
cigaret místo toho, aby platil výživné alespoň v nižší částce, když jeho
životní potřeby byly zajišťovány finančními prostředky ze strany jeho matky E.
S., navíc do této situace, kdy je bez zaměstnání, se dostal svým nezřízeným
způsobem života a dále tím, že v dubnu 2010 sám ukončil bezdůvodně pracovní
poměr i přesto, že neměl zajištěno jiné zaměstnání a v následujícím období
řádně nespolupracoval s úřadem práce, z jehož evidence byl opakovaně sankčně
vyřazen a je zde soustavně veden až od 29. 4. 2013.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti
výroku o vině i trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2015,
sp. zn. 3 To 241/2015, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. rozsudek
soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a za podmínek § 259 odst. 3 písm.
a) tr. ř. byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na
potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze
dne 24. 10. 2014, sp. zn. 2 Zk 283/2014, pro skutek, že v období od 13. 4. 2013
do současnosti v K., okr. B., ani nikde jinde ničím nepřispěl na výživu svých
nezletilých dětí „KOPRETINY“ a „SEDMIKRÁSKY“, ač mu tato povinnost vyplývala
jednak ze zákona o rodině a občanského zákoníku, jednak byl takto povinen činit
na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově
ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 25 P 133/2010, částkami 2.000 Kč na nezletilou
„KOPRETINU“ a 1.500 Kč na nezletilou „SEDMIKRÁSKU“ vždy do 25. dne v měsíci na
další měsíc k rukám matky M. Š., které tak na výživném dlužil celkem částku
63.000 Kč, o děti ani nijak nepečoval a nejevil o ně zájem, byť byl
nezaměstnaný a pobíral toliko dávku pomoci v hmotné nouzi, peníze používal ke
konzumaci alkoholu a cigaret místo toho, aby platil výživné alespoň v nižší
částce.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší stání zástupce v zákonné
lhůtě v neprospěch obviněného dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený
v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
5. Dovolatel zrekapituloval dosavadní průběh řízení, především důvody
zprošťujícího rozsudku odvolacího soudu a s právními závěry Krajského soudu v
Ostravě se neztotožnil, neboť schopnosti, možnosti a majetkové poměry
obviněnému umožňovaly výživné alespoň v určitém rozsahu hradit, a jeho jednání
tak naplňuje znaky přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr.
zákoníku.
6. Připomněl, že obviněný R. Š. byl naposledy zaměstnán u společnosti LK
Automont, s. r. o., kde dosahoval příjmu kolem 22.000 Kč čistého měsíčně.
Uvedeného zaměstnání se v dubnu 2010 dobrovolně vzdal, přičemž od té doby nikde
řádně nepracuje a v zásadě od toho okamžiku trvá stav, kdy obviněný vyživovací
povinnost ke svým dcerám řádně neplní, důsledkem čehož byla i dvě předchozí
odsouzení pro přečin zanedbání povinné výživy, o nichž rozhodl Okresní soud v
Bruntále rozsudky ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 3 T 49/2012, a ze dne 14. 6.
2013, sp. zn. 66 T 99/2013. Mimo jiné z rozsudku Okresního soudu v Bruntále –
pobočka v Krnově ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 25 P 133/2010, jímž byla schválena
dohoda rodičů o úpravě výchovy a výživy na dobu před i po rozvodu, vyplývá, že
pracovní poměr u společnosti LK Automont, s. r. o., obviněný ukončil pouze
proto, že v práci nebyl spokojený. Takto prezentovaný důvod ukončení posledního
pracovního poměru v žádném případě nelze označit za důležitý či závažný.
7. Odvolací soud k tomu konstatoval, že okolnost „zbavení se zaměstnání“
nastala před více jak třemi lety, byla vyhodnocena v rámci předchozího
trestního stíhání pro obdobný přečin, které bylo vedeno u Okresního soudu v
Bruntále pod sp. zn. 66 T 99/2013, a nelze ji obviněnému opakovaně, znovu a
snad i do budoucna dávat k tíži. S tímto závěrem se však nelze ztotožnit. Jak
bylo uvedeno výše, okolnost vzdání se bez důležitého důvodu výhodnějšího
zaměstnání je jedním ze zákonných kritérií vymezených v § 913 odst. 2
občanského zákoníku, jež jsou určující pro hodnocení schopností, možností a
majetkových poměrů pachatele. Tuto okolnost, jako jednu z mnoha, proto je
nezbytné hodnotit. V daném případě o to více, že obviněným byl v podstatě tímto
okamžikem nastolen a je udržován protiprávní stav, jehož důsledkem je soustavné
několikaleté neplacení výživného na dcery a nezájem o ně.
8. Ze skutkových zjištění lze dále dovodit, že obviněný je fakticky bezdomovcem
a oddává se nadměrnému pití alkoholických nápojů. To nezpochybnil ani odvolací
soud, který však doplnil, že alkohol obviněnému kupují převážně jeho známí. On
sám jim koupí na oplátku zhruba 2 až 3 piva za měsíc a kupuje tabák na kouření
za cca 300 Kč na měsíc. Především skutečnost, že alkoholické nápoje
pravděpodobně z větší míry kupují „kamarádi“ obviněného, nemění ničeho na
skutkových zjištěních v tom smyslu, že se obviněný nadměrnému pití
alkoholických nápojů oddává, a prakticky se tím zbavuje možnosti najít si
zaměstnání a získat tak dostatečný příjem pro sebe i na výživné pro své dvě
dcery. Pohybuje-li se v komunitě osob bez domova, s nimiž velmi často od
ranních hodin požívá alkohol, je v podstatě vyloučeno, aby vykonával výdělečnou
činnost, jejímž prostřednictvím by si finanční prostředky na živobytí zajistil.
Obviněný není omezen žádnými zdravotními problémy a je v produktivním věku, v
důsledku čehož by pro něj uplatnění na trhu práce mělo být snadnější.
Koneckonců sám obviněný dne 4. 8. 2015 při veřejném zasedání, v němž bylo
rozhodováno o jeho odvolání, v rámci posledního slova doplnil, že má hodně
nabídek na zaměstnání, ale nepracuje, protože je to daleko na dojíždění a on
nemá ani na ubytovnu.
9. Bez povšimnutí pak nemůže zůstat ani skutečnost, kterou potvrdil sám
obviněný. Ačkoli pobírá pouze částku 2.200 Kč jakožto životní minimum, je
kuřákem, za tabák vydá měsíčně 300 Kč a zakoupí i několik piv. Z toho lze
dovodit, že fakticky by byl schopen zaslat na výživném na dcery alespoň
minimální částku 300 Kč, což však nečiní a finanční prostředky raději užívá pro
svou (nikoli zásadní) potřebu. To vše za situace, kdy naopak odůvodněné potřeby
oprávněných, školou povinných dcer obviněného, jsou bezpochyby poměrně vysoké,
přičemž však majetkové poměry jejich, resp. jejich matky, která o ně řádně
pečuje, jsou nedobré a jsou odkázány na pomoc rodičů M. Š. a pomoc státu v
podobě dávek hmotné nouze a příspěvku na bydlení. Dovolatel se proto nemohl
ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že obviněný objektivně nemohl platit
výživné v žádné výši a tento stav existoval nezávisle na jeho jednání a bez
jakéhokoliv zavinění.
10. Podle přesvědčení dovolatele je napadený rozsudek odvolacího soudu stižen
vadou v podobě nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného
hmotně právního posouzení, neboť soud náležitě nezohlednil kritéria vymezená v
§ 913 občanského zákoníku, jež jsou rozhodující pro určení rozsahu výživného a
posouzení faktických schopností a možností obviněného výživné hradit. V
důsledku toho pak tento soud nesprávně dovodil, že jednání obviněného nelze
posoudit jako trestný čin, čímž došlo k naplnění uplatněného dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2
tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 3 To 241/2015, jakož i všechna další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
věc Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
12. Obviněný ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce znovu
opakoval, že pobírá měsíčně toliko sociální dávky v částce 2.200 Kč, z čehož
1.100 Kč ve stravenkách. Matce dává 600 Kč, protože mu vypere a o víkendech mu
vaří oběd. Plnění svých závazků se nevyhýbá, ale objektivně výživné platit
nemůže. Poznamenal, že není pravda, že nemá o děti zájem, ale matka dětí odmítá
kontakt s ním i s jeho rodiči. Pokládal proto dovolání za nedůvodné.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr.
ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání
odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i
odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo
dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení
napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že napadený rozsudek nemůže
obstát, poněvadž odvolací soud nevzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti a
jeho závěry jsou předčasné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že
skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný
čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl
obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku,
lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím
zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v
právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného
práva. Námitky obsažené v dovolání nejvyššího státního zástupce, resp. jejich
podstatná část, jsou proto uplatněny relevantně.
15. Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání jsou relevantní otázky, v
jaké výši a zda vůbec byl obviněný v rozhodném období schopen plnit vyživovací
povinnost k nezletilým dětem a zda jednal zaviněně, pokud na výživu svých
nezletilých dětí nepřispíval k rukám jejich matky žádnou částkou.
16. Přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku se
dopustí, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo
zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce. Po subjektivní stránce tedy
může být tento trestný čin spáchán úmyslně i z nedbalosti.
17. Podstata jednání obviněného, které mu bylo v návrhu na potrestání kladeno
za vinu a jímž byl také soudem prvního stupně uznán vinným, spočívala v tom, že
v období od 13. 4. 2013 do konce listopadu 2014 v K. ani nikde jinde ničím
nepřispěl na výživu svých nezletilých dětí „KOPRETINY“ a „SEDMIKRÁSKY“, ač mu
tato povinnost vyplývala jednak ze zákona o rodině a občanského zákoníku,
jednak byl takto povinen činit na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu
v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 25 P 133/2010,
částkami 2.000 Kč na nezletilou „KOPRETINU“ a 1.500 Kč na nezletilou
„SEDMIKRÁSKU“, vždy do 25. dne v měsíci na další měsíc k rukám matky M. Š. Byť
byl nezaměstnaný a pobíral toliko dávku pomoci v hmotné nouzi, peníze používal
k soustavné konzumaci alkoholu a cigaret místo toho, aby platil výživné alespoň
v nižší částce, když jeho životní potřeby byly zajišťovány finančními
prostředky ze strany jeho matky E. S., navíc do této situace, kdy je bez
zaměstnání, se dostal svým nezřízeným způsobem života a dále tím, že v dubnu
2010 sám ukončil bezdůvodně pracovní poměr i přesto, že neměl zajištěno jiné
zaměstnání a v následujícím období řádně nespolupracoval s úřadem práce, z
jehož evidence byl opakovaně sankčně vyřazen a je zde soustavně veden až od 29.
4. 2013.
18. Soud prvního stupně v takto popsaném jednání obviněného, doplněném o dílčí
skutková zjištění vyšlá najevo v hlavním líčení, spatřoval přečin zanedbání
povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, protože neplnil úmyslně svou
zákonnou povinnost vyživovat jiného, přičemž konkrétní formou úmyslného
zavinění se v odůvodnění rozsudku nezabýval. Tento soud odmítl tvrzení
obviněného, který neplacení výživného na nezletilé dcery odůvodňoval
nepříznivou finanční situací. Zrekapituloval předchozí způsob života
obviněného, připomněl, že sám bezdůvodně ukončil předchozí zaměstnání, dříve
ani řádně nespolupracoval s úřadem práce a vlastním zaviněním si nebyl
způsobilý zajistit zaměstnání s dostatečným příjmem. V této souvislosti
upozornil na způsob života obviněného, který se vyznačuje zneužíváním
alkoholických nápojů, pácháním přestupků, zdržováním se ve společnosti osob bez
domova, což samo o sobě vytváří překážku vykonávat výdělečnou činnost a zbavuje
obviněného možnosti mít dostatečný příjem k placení výživného. Poukázal rovněž
na okolnost, že obviněný má zázemí u své matky, která jej prakticky živí a
přispívá na jeho živobytí (viz zejména strana 5 rozsudku).
19. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku nalézacímu soudu vytkl, že
se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, dokazování nebylo
dostačující pro řádné objasnění věci a neztotožnit se ani s tím, jak provedené
důkazy hodnotil. Upozornil na podstatnou vadu řízení před soudem prvního stupně
spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky pro konání hlavního líčení v
nepřítomnosti obviněného, a upozornil, že nebyl ani důvod pro rozšíření doby
spáchání jednání až „do konce listopadu 2014“, neboť obviněný byl naposledy
vyslechnut krátce po sdělení podezření dne 16. 10. 2014, a nemohl se tedy
vyjádřit k neplacení výživného po tomto termínu. Ve veřejném zasedání
odvolacího soudu byl obviněný k věci vyslechnut. Odvolací soud konstatoval, že
je nepochybné, že obviněný byl povinen výživné hradit a toto nečinil. Z dalších
skutečností však vyplývá, že jeho jediným příjmem v inkriminovaném období byla
částka 2.200 Kč, z níž 1.100 Kč bylo vypláceno ve formě stravenek. Pokud ho pak
podporovala matka, dávala mu především jídlo a drobné finanční částky za
provedené práce. Podle odvolacího soudu se nelze ztotožnit s argumentací soudu
prvního stupně, zejména s tím, že se obviněný sám a dobrovolně zbavil
zaměstnání u společnosti LK Automont, s. r. o., kde vydělával kolem 22.000 Kč
měsíčně čistého. Tato okolnost totiž nastala před více než třemi lety, byla
vyhodnocena již v rámci jeho předchozího trestního stíhání vedeného u Okresního
soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 99/2013 a tuto skutečnost nelze opakovaně a
snad i v budoucnu dávat obviněnému opětovně k tíži. Odvolací soud se rovněž
neztotožnil s hodnocením nalézacího soudu stran nezřízeného života a případné
možnosti platit výživné z finančních prostředků, jimiž obviněný hradí alkohol a
cigarety. Uvedl v této souvislosti, že lze připustit, že obviněný je často
vídán ve společnosti bezdomovců, a to v podnapilém stavu. Nicméně alkoholické
nápoje mu kupují převážně jeho známí, on jim to vrací tak, že za měsíc koupí na
oplátku dvě nebo tři piva, a za měsíc nakoupí tabák za 300 Kč. Podle odvolacího
soudu obviněný ve stíhaném období objektivně nemohl platit výživné na své
nezletilé děti ve výši stanové soudem a ani nižší, přičemž tento stav existoval
nezávisle na jeho jednání a bez jakéhokoliv zavinění, byť tedy i ve formě
nedbalostní. Jelikož nebyla prokázána subjektivní stránka žalovaného přečinu,
odvolací soud po zrušení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně obviněného
zprostil obžaloby z důvodu uvedeného v ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (strana
5 napadeného rozsudku).
20. Dovolatel odvolacímu soudu v podstatě vytýkal, že se důsledně nevypořádal
se všemi okolnostmi významnými pro stanovení rozsahu vyživovací povinnosti
obviněného. Na rozdíl od odvolacího soudu měl z důvodů zevrubně uvedených v
dovolání za to, že schopnosti, možnosti a majetkové poměry obviněnému
umožňovaly výživné alespoň v určitém rozsahu hradit a že jeho jednání tak
naplňuje znaky přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr.
zákoníku.
21. Objektem přečinu zanedbání povinné výživy je nárok na výživu, pokud je
založen do 31. 12. 2013 ustanoveními zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění
pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o rodině“), s účinností od 1. 1. 2014
pak ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen
„občanský zákoník“). Neplněním povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného ve
smyslu § 196 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí zaviněné (v úmyslné nebo
nedbalostní formě) neplacení výživného nebo neposkytování odpovídajícího plnění
v naturální formě. O neplnění vyživovací povinnosti jde i tehdy, pokud není
plněno v rozsahu stanoveném zákonem. Rozsah vyživovací povinnosti soud posuzuje
při rozhodování o vině samostatně jako předběžnou otázku (§ 9 odst. 1 tr. ř.) a
může vycházet i z jiného rozsahu vyživovací povinnosti pachatele, než jaký byl
určen pravomocným občanskoprávním rozhodnutím (srov. např. rozsudek Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4.2004, sp. zn. 3 To 88/2004,
uveřejněný pod č. 17/2005 Sb. rozh. tr.).
22. Jen pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že z hlediska trestní odpovědnosti
pachatele se nevyžaduje a není ani nezbytné, aby vyživovací povinnost a její
rozsah byly určeny samostatným rozhodnutím soudu. Pokud již o otázce rozsahu a
výše vyživovací povinnosti bylo v občanském (opatrovnickém) soudním řízení
pravomocně rozhodnuto, pak soud rozhodující v trestním řízení k takovému
rozhodnutí přihlédne a hodnotí je jako důkaz podle § 2 odst. 6 tr. ř., ale není
jím vázán. Naopak by měl vždy postupem podle § 9 odst. 1 tr. ř. samostatně
posoudit předběžnou otázku, v jaké výši a zda vůbec byl obviněný v rozhodném
období schopen plnit vyživovací povinnost. V mezidobí totiž mohou nastat zcela
odlišné, resp. nové aktuální skutečnosti, ke kterým jiný dříve činný orgán
(typicky opatrovnický soud) při stanovení výše výživného nepřihlížel a ani
přihlížet nemohl, neboť v době jeho rozhodování neexistovaly nebo o nich
nevěděl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8
Tdo 624/2011, uveřejněné pod č. 42/2012 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 7 Tdo 859/2010).
23. Povinnost rodičů vyživovat své děti byla do 31. 12. 2013 upravena zákonem o
rodině. Z relevantních ustanovení tohoto zákona nutno odkázat především na
ustanovení § 85 odst. 2 zákona o rodině, podle něhož oba rodiče přispívají na
výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě
má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů. Podle ustanovení § 85 odst.
3 zákona o rodině při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k
tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu,
přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost. Podle § 96 odst. 1 tohoto
zákona při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného,
jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení
schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný
nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti
nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková
rizika. Konečně podle § 99 odst. 1, věty první, citovaného zákona platí, že
změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o
výživném pro nezletilé děti.
24. Obdobně je vyživovací povinnost rodičů k dětem s účinností od 1. 1.
2014 upravena i v občanském zákoníku. Podle ustanovení § 913 odst. 1 tohoto
zákona pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby
oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové
poměry povinného. Podle jeho ustanovení § 913 odst. 2 při hodnocení schopností,
možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný
nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti
nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková
rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně
pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou
domácnost. I podle ustanovení § 923 odst. 1 občanského zákoníku platí, že změní-
li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé
dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.
25. Při posuzování rozsahu vyživovací povinnosti coby předběžné otázky jsou
tedy za každých okolností rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho
majetkové poměry na straně jedné, a současně schopnosti, možnosti a majetkové
poměry povinného na straně druhé. Jak přiléhavě připomněl dovolatel, při
hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je namístě podle
potřeby zkoumat také to, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu
výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu,
popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Konkrétně je nutno
zohlednit věk, zdravotní stav, vzdělání, manuální zručnost, pracovní návyky a
pracovní zkušenosti, flexibilitu, adaptabilnost, sociální zralost nebo
nezralost povinného, nepříznivou situaci na trhu práce, vysokou nezaměstnanost
v regionu apod. (k tomu srov. přiměřeně rozhodnutí č. 5/1969 Sb. rozh. obč.,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 Tdo 624/2011,
uveřejněné pod č. 42/2012 Sb. rozh. tr.). Nestačí pouhé zjištění, že obviněný
je bez zaměstnání a pobírá příslušný příspěvek od státu. Ani tíživé osobní,
sociální a ekonomické poměry pachatele v určitém období jej tedy automaticky
nezbavují odpovědnosti za výživu svých dětí (k tomu přiměřeně usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 4 Tdo 250/2012).
.
26. S ohledem na rozvedené skutečnosti je potřeba přistupovat k posuzování
trestní odpovědnosti obviněného ve smyslu § 196 tr. zákoníku, která dosud
nebyla řádně objasněna.
27. Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 66 T 212/2014
se podává, že výsledky dokazování provedeného v hlavním líčení a doplněného ve
veřejném zasedání bylo spolehlivě zjištěno, že obviněný od 13. 4. 2013 neplatil
výživné na své nezletilé dcery „KOPRETINU“ a „SEDMIKRÁSKU“, ač pravomocným
rozsudkem Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 21. 4. 2011, sp.
zn. 25 P 133/2010, byla schválena dohoda rodičů, podle níž měl obviněný
přispívat na výživu nezletilé „KOPRETINY“ částkou 2.000 Kč a na výživu
nezletilé „SEDMIKRÁSKY“ částkou 1.500 Kč měsíčně, vždy do 25. dne v měsíci na
další měsíc k rukám matky M. Š. (č. listu 35). Jen pro úplnost dovolací soud
zaznamenává, že rozsudkem téhož okresního soudu ze dne 19. 11. 2015. sp. zn. 25
P 133/2010, který nabyl právní moci dne 29. 12. 2015, byl návrh obviněného,
kterým se domáhal snížení výživného na nezletilé dcery zamítnut.
28. Obviněný, který má středoškolské vzdělání s maturitou a je podle vlastních
sdělení absolventem Střední školy zemědělské v M. A., nepopřel, že výživné na
nezletilé děti neplatil, tvrdil ale, že je platit nemůže, poněvadž je odkázán
na dávky pomoci v hmotné nouzi v celkové výši 2.200 Kč, z nichž fakticky
polovinu dostává ve stravenkách, a nezbývá mu již dost peněžních prostředků na
placení výživného. Obviněný se rovněž vyjádřil ke způsobu svého života, uvedl,
že on sám je bezdomovec, ale ve společnosti bezdomovců se nepohybuje, alkohol
příležitostně konzumuje, kupují mu ho však známí, a on sám koupí pro své
potřeby tabák za 300 Kč měsíčně a dvě piva. I ve vyjádření k dovolání zmínil,
že mu občas vypomáhá matka (uvaří jídlo, vypere), za což jí poskytuje drobné
peněžní částky, které mu zůstanou z vyplacené hotovosti (cca 600 Kč). Obviněný
taktéž zmínil, že má hodně nabídek na zaměstnání, ale nepracuje, protože je to
daleko a nemá ani na ubytovnu (č. listu 145). V této souvislosti neupozornil na
žádné zdravotní problémy, které by mu případně bránily či ho omezovaly v
pracovní činnosti.
29. Podle sdělení Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Ostravě, kontaktní
pracoviště K., obviněný je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 29. 4.
2013 (č. listu 70) a od tohoto dne mu byly nejméně do října 2014 (č. listu 15,
60, 71) vypláceny dávky pomoci v hmotné nouzi, přičemž od října 2014 jsou
vypláceny kombinovanou formou, tj. 1.100 Kč poštovní poukázkou a 1.100 Kč
prostřednictvím poukázek (stravenky). Zjišťuje se také, že naposledy byl
zaměstnán do 27. 4. 2010 u společnosti LK Automont, s. r. o. V době od 16. 3.
2009 do 6. 11. 2013 byl veden v živnostenském rejstříku s předmětem podnikání
klempířství a oprava karoserií, provozování této ohlašovací řemeslné činnosti
měl ale po většinu doby přerušeno, protože tomu tak bylo od 15. 6. 2009 do 31.
12. 2009 a od 8. 3. 2010 do 6. 11. 2013 (č. listu 74).
30. Dovolací soud ve shodě s odvolacím soudem nepřeceňuje význam důvodu
ukončení pracovního poměru u posledního zaměstnavatele obviněného a má rovněž
za to, že mu to z hlediska zavinění ve vztahu k přečinu zanedbání povinné
výživy podle § 196 tr. zákoníku neustále nelze bez přesvědčivého odůvodnění
klást k tíži. Ačkoliv i z rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v
Krnově ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 25 P 133/2010, se podává, že pro rozhodnutí
o rozsahu vyživovací povinnosti je tato okolnost určující, nelze pominout
nutnost případné reakce na změnu poměrů, čemuž soudy pozornost nevěnovaly.
31. Jak již bylo dříve uvedeno, při posuzování rozsahu vyživovací povinnosti
nestačí pouhé zjištění, že obviněný je bez zaměstnání a pobírá příslušný
příspěvek od státu (dávky pomoci v hmotné nouzi). Ani tíživé osobní, sociální a
ekonomické poměry v určitém období jej bez dalšího nezbavují odpovědnosti za
výživu svých dětí. Obviněný, ač nemá zaměstnání a je bez příjmů, má však
zákonnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem, je také povinen vyvinout
veškeré úsilí k tomu, aby jejich výživu zajistil. Jestliže obviněný, který je v
produktivním věku a bez vážných zdravotních potíží, konzumuje nadměrně
alkoholické nápoje v takovém rozsahu, že se tím prakticky zbavuje možnosti
najít si zaměstnání a získat tak dostatečný příjem pro sebe i na výživné pro
své nezletilé děti, jedná z hlediska naplnění zákonného znaku „neplnění své
zákonné povinnosti vyživovat jiného“ přečinu zanedbání povinné výživy podle §
196 odst. 1 tr. zákoníku zaviněně.
32. Soudy si ale dosud neopatřily všechny dostupné důkazy k prověření poměrů
obviněného a ve svých rozhodnutích se důsledně nevypořádaly se všemi okolnostmi
relevantními z pohledu zavinění a jeho konkrétní formy.
33. Další dokazování je třeba zaměřit na podrobný výslech obviněného k jeho
způsobu života, zda a kde se objektivně zajímal o práci, jakož i k důvodům,
proč nebyl přijat. S ohledem na zjištěný způsob života obviněného je třeba také
soustředit pozornost na celkové hodnocení osoby obviněného a důsledně se
vypořádat s otázkou, co je hlavním důvodem toho, že nepracuje. Zda je to
odmítavý postoj obviněného k serioznímu, smysluplnému zařazení do občanského
života, či objektivní překážky, související kupř. se stavem zaměstnanosti v
dotčeném regionu.
34. Potřebným se jeví opatřit také podrobnější informace z Úřadu práce ČR,
kontaktního pracoviště v K., o stavu vhodných nabídek zaměstnání, jakož i o
přístupu obviněného k zajištění vhodného zaměstnání a překážkách jeho
pracovního zařazení.
35. K charakteristice způsobu života obviněného byl jako svědek vyslechnut por.
Bc. R. S., který ve shodě se svědkyní M. Š. vypověděl, že obviněný je vídán ve
společnosti bezdomovců, nadměrně konzumuje alkohol, což ale obviněný
relativizuje. Proto je k objasnění způsobu života obviněného nezbytné doplnit
dokazování (či se o to alespoň pokusit) o výslech matky obviněného E. S.
36. Konečně je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, pokud soudu
nalézacímu vytkl nepodložené rozšíření období páchání trestné činnosti za
situace, kdy obviněný nebyl v hlavním líčení vyslechnut, což je třeba v dalším
řízení rovněž odstranit.
37. Teprve po doplnění dokazování v naznačeném rozsahu, přičemž nelze vyloučit,
že k řádnému objasnění věci vyvstane potřeba provedení důkazů dalších, bude na
soudu prvního stupně, aby provedené důkazy komplexně vyhodnotil v souladu se
zásadami vymezenými v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., vypořádal se pečlivě s
obhajobou obviněného, zaujal odůvodněné stanovisko ke stanovení rozsahu jeho
vyživovací povinnosti a aby se také zabýval a odůvodnil formu zavinění, dospěje-
li k závěru o vině obviněného.
38. Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce za použití §
265p odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 3 To
241/2015, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne
20. 2. 2015, sp. zn. 66 T 212/2014. Zrušil také všechna další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud
vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Toto
rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady
nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 1. 2016
JUDr. Věra
Kůrková
předsedkyně
senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.