8 Tdo 1550/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21.
prosince 2010 o návrhu předsedy senátu Okresního soudu v Teplicích na odložení
výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř., učiněném v souvislosti s
dovoláním podaným obviněnou P. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 4 To 240/2010, který rozhodl jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T
245/2008, t a k t o :
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. s e obviněné P. S. o d k l á d á výkon trestu
odnětí svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s ostrahou a výkon
trestu propadnutí majetku do výše 10.000.000,- Kč, které jí byly uloženy
pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 4. 2010, sp. zn. 2
T 245/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.
7. 2010, sp. zn. 4 To 240/2010.
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 23. 4. 2010, sp. zn. 2 T 245/2008,
uznal obviněnou P. S. (dále převážně jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“)
vinnou skutkem blíže popsaným v bodě I. výroku rozsudku, kterého se dopustila
společně s obviněným S. S. a který soud právně kvalifikoval jako zločin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy
podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) ve spolupachatelství podle § 23 trestního
zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „trestní
zákoník“). Za to jí uložil podle § 283 odst. 2 trestního zákona (správně mělo
být „trestního zákoníku“) trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon
jí podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na
zkušební dobu v trvání pěti roků. Dále soud podle § 80 odst. 1 tr. ř. rozhodl o
vrácení vozidla zn. Renault Megane 1,9D, této obviněné.
Stejným rozsudkem soud zároveň rozhodl ohledně ostatních obviněných.
Proti odsuzující části rozsudku podali všichni obvinění a státní zástupce
odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem o nich rozhodl rozsudkem ze dne 28. 7.
2010, sp. zn. 4 To 240/2010, a to ohledně obviněné P. S. tak, že podle § 258
odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a
podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu (ohledně této obviněné) rozhodl tak, že
„I. obžalovaní S. S., P. S. a N. M.
- společně prováděli obchody s heroinem, když obžalovaní S. S. a P. S.
předávali ve dnech 12. 11. 2006, 9. 12. 2006, 19. 12. 2006 a 8. 1. 2007 na
různých místech v okolí svého bydliště a dalších místech v T., za pomoci tzv.
mrtvých schránek obžalovanému N. M. heroin, pokaždé v množství nejméně 0,5 kg a
obdobným způsobem, pomocí tzv. mrtvých schránek pak obžalovaný N. M.
obžalovaným S. S. a P. S. předával peníze za heroin, případně zaslal peníze do
zahraničí, kde se v té době obžalovaný S. S. zdržoval, přičemž heroin do
schránek umisťovala obžalovaná P. S. a obžalovaný N. M. si heroin ze schránky
poté vybíral, přičemž umisťování heroinu do schránek a přebírání peněz řídil
obžalovaný S. S. telefonicky ze zahraničí, a určoval P. S. a N. M. čas, místo a
způsob předání heroinu a obžalovaný N. M. heroin následně prodával či předával
nejméně dalším deseti osobám, z nichž byl ztotožněn V. S.,
přičemž heroin je jako omamná látka uvedena v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998
Sb., o návykových látkách, v platném znění, a obžalovaní k jeho prodeji a k
nakládání s ním neměli příslušná zákonná povolení“.
Takto popsané jednání obviněné odvolací soud právně kvalifikoval jako trestný
čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §
187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), za nějž jí uložil podle § 187 odst.
2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon ji podle §
39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 51 odst. 1
tr. zák. současně jí a obviněnému S. S. uložil trest propadnutí majetku do výše
10.000.000,- Kč. Ostatní výroky předmětného rozsudku je pro účely tohoto
rozhodnutí momentálně nadbytečné citovat, proto v dalším Nejvyšší soud odkazuje
na text rozsudku soudu druhého stupně.
Obviněná s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasila a podala proti
němu dovolání. Učinila tak písemným podáním ze dne 29. 11. 2010 (Okresnímu
soudu v Teplicích došlo dne 1. 12. 2010) prostřednictvím obhájce JUDr.
Miroslava Kříženeckého. Dovolání opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. g), h) tr. ř. a odvolacímu soudu vytknula, že došlo jednak k nesprávnému
právnímu posouzení skutku kladeného jí za vinu a jednak k pochybení ve výroku o
trestu propadnutí majetku, který jí soud uložil na principu „kolektivní viny“ a
jejího manželského vztahu ke spoluobviněnému S. S., přičemž toto své rozhodnutí
soud druhého stupně odůvodnil odkazem na existenci společného jmění manželů, do
kterého – podle názoru soudu – spadá i výnos a majetkový prospěch z trestné
činnosti. Dovolatelka se s touto argumentací neztotožnila a namítla, že
odvolací soud tento závěr učinil, aniž by podrobněji zkoumal a zjišťoval
vlastnický či jiný vztah pachatele k hodnotám, které byly předmětem
zpochybňovaného výroku o trestu propadnutí majetku.
V závěru svého podání proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud z důvodů
specifikovaných v dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 4 To 240/2010, ve
spojení s rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 4. 2010, sp. zn. 2 T
245/2008, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad
Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla
postup směřující k odložení výkonu rozhodnutí předvídaný ustanovením § 265h
odst. 3 tr. ř.
Předseda senátu Okresního soudu v Teplicích dne 2. 12. 2010 předložil spis
Nejvyššímu soudu s návrhem, aby obviněné P. S. byl odložen výkon trestu odnětí
svobody (spisový materiál fyzicky došel Nejvyššímu soudu dne 9. 12. 2010), a to
„jednak proto, že zdejší soud odsouzené P. S. přímo nespojený s jeho
bezprostředním výkonem, jednak s ohledem na tu část dovolání odsouzené, v níž
formuluje své výhrady proti uloženému trestu propadnutí majetku“.
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání posoudil předložený návrh a dospěl k
závěru, že je důvodný.
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. platí, že dospěje-li předseda senátu (rozuměno
soudu prvního stupně) na podkladě dovolání a obsahu spisů k závěru, že by měl
být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu
spisy s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu, který o takovém
návrhu rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisů, a
nebylo-li v mezidobí již dokončeno řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu
spisy k dokončení řízení.
Trest propadnutí majetku podle § 51 odst. 1 tr. zák. může soud uložit vzhledem
k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele, odsuzuje-li
pachatele k výjimečnému trestu anebo odsuzuje-li jej k nepodmíněnému trestu
odnětí svobody za závažný úmyslný trestný čin, jímž pachatel získal nebo se
snažil získat majetkový prospěch. V posuzovaném případě se uložení tohoto
trestu, navíc uloženého společně dvěma osobám (s příslušným odůvodněním, kdy
majetkový prospěch z trestné činnosti byl odvolacím soudem zahrnut do
společného jmění manželů), aniž soud v této souvislosti blíže zkoumal „poměry
pachatele“ i další okolnosti případu, které na tento výrok mohly mít podstatný
vliv, se nejeví správné a odpovídající smyslu tohoto zákonného ustanovení.
Po posouzení uvedených okolností a předloženého návrhu Nejvyšší soud – aniž by
předjímal své budoucí rozhodnutí o podaném dovolání – mohl již v tomto stadiu
řízení konstatovat, že existují pochybnosti o správnosti rozhodnutí odvolacího
soudu ve smyslu § 51 odst. 1 tr. zák. Protože na uložený trest je třeba
nahlížet jako na celek, postupoval podle § 265h odst. 3 tr. ř. a výkon
rozhodnutí obou obviněné uložených trestů odložil (případné přerušení výkonu
rozhodnutí nepřicházelo v úvahu, neboť podle aktuálního zjištění dovolatelka
výkon trestu odnětí svobody dosud nenastoupila).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná (§ 141
odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 21. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a