8 Tdo 1556/2018-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18.
12. 2018 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA, nar. XY, trvale bytem XY,
proti usnesení Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 6. 9. 2018,
sp. zn. 67 Tmo 22/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 10, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 5/2018, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v
Praze, soudu pro mládež, ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 67 Tmo 22/2018.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené
usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze, soudu pro
mládež, přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, soudu pro mládež (dále „soud
prvního stupně“), ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 2 Tm 5/2018, byl obviněný
mladistvý AAAAA (dále „mladistvý“) uznán vinným proviněním pohlavního zneužití
podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době v období letních prázdnin roku 2016, v místě svého
bydliště, v bytě XY na adrese XY, vykonal nejméně ve dvou případech, po
vzájemné dohodě, pohlavní styk formou soulože s poškozenou nezletilou MMMMM,
nar. XY, ačkoliv věděl, že jí dosud nebylo 15 let.
2. Za toto provinění byl mladistvý odsouzen podle § 187 odst. 1 tr.
zákoníku za použití § 31 odst. 1 z. s. m. k trestnímu opatření odnětí svobody v
trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 82 odst. 1 a § 83 odst. 1 tr.
zákoníku za použití § 33 odst. 1 z. s. m. podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání dvou roků.
3. Městský soud v Praze, soud pro mládež, jako soud odvolací (dále
„odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 67 Tmo 22/2018, odvolání
mladistvého podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
II. Dovolání mladistvého a vyjádření k němu
4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal mladistvý
prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolání,
neboť zmíněné usnesení spočívá na nesprávném právním a hmotněprávním posouzení
skutku, avšak hlavně proto, že bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho řádného
opravného prostředku, aniž by byly splněny procesní podmínky pro takové
rozhodnutí stanovené zákonem.
5. Mladistvý v obsahu tohoto dovolání vysvětlil, že proti rozsudku soudu
prvního stupně podal odvolání zaměřené proti všem jeho výrokům z důvodů podle §
258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. ř. Vytýkal jím, že soud prvního stupně
provedl dokazování v rozporu s podmínkami stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř.,
neboť důkazy hodnotil jednostranně v jeho neprospěch, a nerespektoval zásadu in
dubio pro reo. Usnesení odvolacího soudu považoval za vadné pro nesprávnost
procesního postupu, pokud odvolání bez meritorního projednání podle § 253 odst.
3 tr. ř. odmítl. Poukázal na tzv. blanketní odvolání a na to, že mu dne 10. 7.
2018 byla soudem prvního stupně doručena výzva na jeho doplnění. Této výzvě
vyhověl a podáním ze dne 15. 7. 2018, které předal k poštovní přepravě
následující pracovní den, odvolání doplnil. Učinil tak podle podmínek
stanovených soudem ve lhůtě, v níž bylo doplnění předáno k poštovní přepravě, a
tedy včas splnil povinnost odvolání řádně zdůvodnit.
6. Z uvedených důvodů se mladistvý nemohl ztotožnit se závěry učiněnými
odvolacím soudem v dovoláním napadeném usnesení, neboť odvolací soud tvrdil, že
doplnění odvolání v poskytnuté lhůtě učiněno nebylo, což bylo důvodem k postupu
podle § 253 odst. 3 tr. ř. Pro takové rozhodnutí však podmínky nebyly dány,
neboť mladistvý povinnosti stanovené zákonem i soudem splnil. Doplnění odvolání
předal k poštovní přepravě s písemnými důvody. Nebylo proto jeho vadou, pokud
se z neznámého důvodu tato zásilka nedostala včas před rozhodnutím odvolacího
soudu do spisu, v němž je jeho věc vedena. Nebylo podstatné, zda odvolací soud
obdržel podání opožděně vinou poštovního přepravce, či podatelny soudu prvního
stupně, ale rozhodné je pouze to, že odůvodnění odvolání s potvrzením o předání
k poštovní přepravě jsou obsahem spisu. Z těchto důvodů nemohl odvolací soud
odvolání odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř.
7. Mladistvý rozvedl, že v odůvodnění odvolání poukazoval na to, že
poškozenou sice znal, chodili spolu, ale nikdy mezi nimi nedošlo k pohlavnímu
styku. Rovněž tvrdil, že nebyla naplněna ani subjektivní stránka posuzovaného
provinění. Tato jeho obhajoba žádným provedeným důkazem nebyla vyvrácena a
výpověď poškozené stojí osamocena. Motivem k nepravdivé výpovědi poškozené
mohlo být, že těžce nesla jejich rozchod a zjistila, že „randí“ s její
kamarádkou. Soud prvního stupně se však jeho obhajobou nezabýval, neprovedl
důkaz opodstatňující závěr, že skutek, který je mu kladen za vinu, spáchal, jak
je uvedeno v obžalobě, a vadně neaplikoval zásadu in dubio pro reo. Mladistvý
poukázal i na vhodnost využití zásady subsidiarity trestní represe a principu
ultima ratio s možností posoudit jemu za vinu kladený čin podle jiných právních
předpisů než podle trestního práva.
8. V závěru dovolání s ohledem na všechny rozvedené argumenty mladistvý
navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018,
sp. zn. 67 Tmo 22/2018, zrušil, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu
prvního stupně, a aby tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
9. Přestože opis dovolání mladistvého byl v souladu s § 265h odst. 2 tr.
ř. zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství, Nejvyšší soud do doby konání
neveřejného zasedání jeho písemné vyjádření neobdržel.
III. K formálním náležitostem dovolání
10. Z obsahu dovolání Nejvyšší soud jako dovolací soud pro mládež (dále
jen „Nejvyšší soud“) zjistil, že je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst.
2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2
tr. ř.).
11. Rovněž Nejvyšší soud posuzoval, zda koresponduje se zákonným
vymezením důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na jehož podkladě bylo
podáno, neboť jen z podnětu dovolání relevantně uplatněného podle § 265b odst.
1, 2 tr. ř. může být napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející podrobeno
věcnému přezkumu.
12. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je možné dovolání podat,
bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.,
aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí
nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
13. Tento dovolací důvod slouží k odstranění vad v řízení o řádném
opravném prostředku a spočívá ve třech různých okolnostech. Jednak, že řádný
opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1
písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny
procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, jednak, že odvolání bylo
odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř.,
ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při
odstranění vad odvolání, anebo že řádný opravný prostředek byl zamítnut z
jakýchkoli jiných důvodů, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je
zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1
písm. a) až k) tr. ř.
14. V posuzované věci s ohledem na to, že odvolání mladistvého odvolací
soud odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., byla naplněna druhá alternativa
uvedeného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Protože je
zřejmé, že mladistvý dovolání podal v souladu se zákonem vymezenými podmínkami
pro podání dovolání, Nejvyšší soud, když neshledal důvod pro jeho odmítnutí
podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i dost. 3 tr. ř. zákonnost a
odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo podáno, v rozsahu a z důvodů
uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
IV. K řízení přecházejícímu vydání přezkoumávaného rozhodnutí
15. Mladistvý odvolání podal proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10
ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 2 Tm 5/2018, jenž mu byl doručen dne 18. 6. 2018
(viz č. l. 87), obhájce Mgr. Miloš Mencl jej obdržel dne 12. 6. 2018, otec dne
28. 6. 2018, orgán sociálně právní ochrany dětí (dále „OSPOD“) dne 13. 6. 2018,
okresní státní zastupitelství dne 14. 6. 2018. Ve smyslu § 248 odst. 2 tr. ř.
osmidenní lhůta pro podání odvolání mladistvému (§ 248 odst. 1 tr. ř.) uplynula
dnem 26. 6. 2018 (viz č. l. 81).
16. Odvolání podané prostřednictvím obhájce Obvodní soud pro Prahu 10
obdržel dne 20. 6. 2018 do své datové schránky (viz č. l. 83). Jde o blanketní
odvolání, protože kromě označení rozsudku, proti němuž směřuje, obhájce uvedl,
že ho písemně odůvodní ve lhůtě patnácti dnů ode dne tohoto podání. Protože
odvolání nesplňovalo podmínky jeho obsahu podle § 249 odst. 1 tr. ř., předseda
senátu soudu prvního stupně obhájce podle § 251 odst. 1 tr. ř. vyzval, aby ve
lhůtě pěti dnů od doručení této výzvy odstranil vady odvolání, neboť nesplňuje
náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř. s poučením, že pokud tak
v uvedené lhůtě neučiní, bude odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto.
Obhájce Mgr. Miloš Mencl tuto výzvu převzal dne 11. 7. 2018 (pokud odvolací
soud v odůvodnění přezkoumávaného usnesení uvádí datum 17. 7. 2018, jde podle
„Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky“ založeného na č. l. 86 o
datum kontroly doručení, nikoli o datum doručení) ve své datové schránce (viz
„Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky“ připojené k č. l. 86). Z
uvedeného lze dovodit, že posledním dnem pětidenní lhůty pro doplnění odvolání
bylo pondělí dne 16. 7. 2018.
17. Podle obsahu spisu však uvedené doplnění dovolání nebylo soudu včas
dodáno, resp. nebylo obsahem spisu v době, kdy byla věc odvolacímu soudu
zasílána, protože podle předkládací zprávy (č. l. 89) soud prvního stupně
předložil Městskému soudu v Praze dne 3. 9. 2018 trestní věc mladistvého s jeho
odvoláním založeným na č. l. 82 až 84 (původní blanketní odvolání). Za
předkládací zprávou následuje protokol o neveřejném zasedání odvolacího soudu
ze dne 6. 9. 2018 a protokol o hlasování (č. l. 91 až 92). Usnesení, jímž
odvolací soud odvolání mladistvého podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl, a které
bylo dovoláním napadeno, je založeno na č. l. 93. Z obsahu spisu se dále
podává, že teprve za tímto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018,
sp. zn. 67 Tmo 22/2018, je na č. l. 94 založeno podání adresované Městskému
soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10, podepsané a
opatřené razítkem obhájce Mgr. Miloše Mencla, označené jako „Doplnění odvolání“
datované dnem 15. 7. 2018.
18. Z obsahu citovaného podání je tedy zřejmé, že jde o doplnění
odvolání mladistvého, na které poukazuje i v obsahu nyní přezkoumávaného
dovolání. Pokud jde o jeho včasnost, podle otisku razítka na poštovní obálce je
zjevné, že bylo podáno na poště ve Víru. Této podací poště bylo předáno k
přepravě a adresováno Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu
pro Prahu 10 dne 16. 7. 2018 (č. l. 95). Podatelna Obvodního soudu pro Prahu 10
toto podání obdržela dne 21. 9. 2018, o čemž svědčí otisk razítka podatelny
tohoto soudu na jeho titulní straně (viz č. l. 94).
19. Z těchto zjištění plyne, že v době, kdy odvolací soud o odvolání
mladistvého dne 6. 9. 2018 rozhodoval, zřejmě neměl doplnění odvolání k
dispozici, protože to, z dosud zcela nevysvětlených důvodů součástí spisu sp.
zn. 2 Tm 5/2018 nebylo, neboť zřejmě ještě nebylo v té době ani Obvodním soudem
pro Prahu 10 přijato. O tom svědčí otisk razítka na obálce u tohoto podání ze
dne 6. 7. 2018, když soud prvního stupně ho přijal až dne 21. 9. 2018, tedy v
době, kdy již bylo o odvolání mladistvého rozhodnuto. Přitom však podle otisku
podací pošty na obálce, v níž bylo toto podání Obvodnímu soudu pro Prahu 10
zasláno, bylo k poštovní přepravě předáno (dne 16. 7. 2018) v poslední den
pětidenní lhůty stanovené soudem prvního stupně pro doplnění (viz č. l. 86).
20. Odvolací soud v odůvodnění přezkoumávaného usnesení ze dne 6. 9.
2018, sp. zn. 67 Tmo 22/2018, uvedl, že z obsahu procesního spisu zjistil, že
obhájce Mgr. Miloš Mencl obdržel výzvu podle § 251 odst. 1 tr. ř., v níž byl
poučen o tom, že jeho odvolání nemá náležitosti podle § 249 odst. 1 tr. ř., a
byl proto vyzván k odstranění vad ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy s
upozorněním, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Na
tuto výzvu, která mu byla doručena dne 17. 7. 2018, obhájce ke dni konání
neveřejného zasedání, tj. do 6. 9. 2018, nereagoval a vytýkané vady
neodstranil. Proto odvolací soud postupoval podle § 253 odst. 3 tr. ř.
V. Závěry Nejvyššího soudu
21. Podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které
nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Odvolací soud musí nejprve zkoumat, zda
odvolání obsahuje náležitosti uvedené v § 249 odst. 1 tr. ř., jestliže zjistí,
že odvolání není bezvadné, zkoumá dále, zda předseda senátu soudu prvního
stupně splnil své povinnosti, tj. především jestli písemné vyhotovení rozsudku
obsahuje správné a úplné poučení o právu podat odvolání, včetně náležitostí
jeho obsahu a následků spojených s jejich nesplněním [125 odst. 2 tr. ř. ;
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 11 Tdo 423/2002
(uveřejněné pod č. 47/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Odvolací
soud dále zkoumá postup předsedy senátu soudu prvního stupně při odstraňování
obsahových vad odvolání. V souvislosti s tím se zde rozlišuje, zda bylo
povinností předsedy senátu pouze učinit výzvu k odstranění vad, stanovit k tomu
pětidenní lhůtu a upozornit na možné následky nesplnění této výzvy podle § 251
odst. 1 tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 11
Tdo 195/2005 (uveřejněné pod č. 60/2005-I.) Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek)], nebo zda povinnost zahrnovala i poskytnutí náležitého poučení k
odstranění vad, popřípadě zajištění potřebné právní pomoci pro sepsání obsahově
bezvadného odvolání.
22. Podle § 251 odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li odvolání, které za
obviněného podal obhájce náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr.
ř., vyzve ho předseda senátu, aby vady odstranil ve lhůtě pěti dnů, kterou mu
zároveň stanoví, a upozorní ho, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253
odst. 3 tr. ř.
23. Výzva je opatřením předsedy senátu, a to zpravidla v písemné formě,
jímž odvolatele upozorní na konkrétní nedostatky a současně k jejich odstranění
stanoví lhůtu, kterou zákon v uvedeném ustanovení přímo vymezuje dobou pěti dnů.
24. Nejvyšší soud rovněž přihlížel k názoru Ústavního soudu vyjádřenému
v nálezu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04 (N 149/38 SbNU 189) tak, že
„Propadný charakter procesní lhůty není obvyklý, a je-li procesní lhůta
zákonodárcem zamýšlena jako lhůta propadná, pak se tato zákonodárcova intence
projevuje ve výslovném ustanovení zákona, které stanoví, že navrácení lhůty
není přípustné (viz např. konstrukce § 265e odst. 4 tr. ř. o dovolání). Ostatně
pokud by zákonodárce skutečně konstruoval propadný charakter lhůty u opravného
prostředku, jakým je odvolání, tj. u prostředku, jehož existence je chráněna
základním právem (článek 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských
práv a základních svobod, resp. článek 14 odst. 5 Mezinárodního paktu o
občanských a politických právech), vyvolávala by taková konstrukce
ústavněprávní pochybnosti o příliš restriktivním formálním omezení tohoto
základního práva. Zákonodárce správně diferencuje co do charakteru lhůt
vztahujících se k odvolání z jedné strany a dovolání ze strany druhé. Zatímco
totiž dovolání jako opravný prostředek podávaný proti pravomocnému rozhodnutí
respektuje při konstrukci lhůty ústavní požadavek právní jistoty a lhůta má
skutečně propadný charakter, je třeba při výkladu zákonem stanovené lhůty
(jakékoli) vztahující se k odvolání mít stále na paměti účel, který odvolání
zcela nezastupitelně plní, jak naznačeno shora. V situaci, kdy zdůvodnění
odvolání bylo v době rozhodování odvolacího soudu již součástí spisu, také
neexistoval jediný rozumný důvod pro odmítnutí odvolání, které by jako
nezdůvodněné ztěžovalo, ve smyslu prodlužovalo či znemožňovalo, věcné
rozhodnutí o odvolání.“ Tento názor Ústavního soudu reviduje stále platné
dřívější rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 6 To
1004/2001 (uveřejněné pod č. 59/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),
podle něhož „Jednou z náležitostí obsahu odvolání je i jeho odůvodnění ve
lhůtách podle § 248, resp. § 251 tr. ř. Je-li odvolání odůvodněno po uplynutí
lhůty pěti dnů uvedené v § 251 odst. 1 tr. ř., popř. není-li odůvodněno vůbec,
odvolací soud je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítne. Lhůtu k odstranění vad
odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř. nelze prodloužit, neboť jde o lhůtu
zákonnou a trestní řád na možnost jejího prodloužení nepamatuje.“ Z hlediska
těchto názorů je zřejmé, že je třeba ke lhůtě podle § 251 odst. 1 tr. ř.
přistupovat obezřetně a je třeba mít na paměti zejména právo obviněného na
přístupu k soudu, a to obzvláště v situaci, kdy na tom, že mu přístup k soudu
byl odmítnut, sám nenese vinu.
25. V přezkoumávané věci Nejvyšší soud podle obsahu spisu sp. zn. 2 Tm
5/2018 shledal, že soud prvního stupně splnil povinnosti plynoucí z § 249 odst.
1 tr. ř., protože podle poučení v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne
29. 5. 2018, sp. zn. 2 Tm 5/2018, mladistvého i obhájce řádně poučil o tom, že
odvolání je třeba podat ve lhůtě do 8 dnů od doručení rozsudku, případně ve
lhůtě stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 odst. 1 tr.
ř. Pokud obhájci obviněného zasílal výzvu, aby odstranil vady včas podaného
odvolání (č. l. 86), rovněž jej poučil o následcích pro případ, že odvolání
nebude v pětidenní lhůtě odůvodněno. Ve výzvě k odstranění vad podaného
odvolání uvedl nejen zákonnou lhůtu pěti dnů, v níž je nutno zjištěné vady
odstranit, ale současně též určil konkrétní událost (okamžik), která je
relevantní pro počátek běhu této lhůty (např. může za takovou událost stanovit
den doručení uvedené výzvy). Splnění obou těchto předpokladů bylo nezbytné pro
odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. [viz usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 12. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1375/2004 (uveřejněné pod č. 23/2005 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Proto je možné uzavřít, že odvolací soud na
podkladě obsahu spisu, který měl v rozhodné době, tj. ke dni 6. 9. 2018 k
dispozici, do něhož teprve později bylo založeno odůvodnění odvolání
mladistvého (k tomu došlo až po datu 21. 9. 2018, kdy „Doplnění odvolání“
prošlo podatelnou soudu prvního stupně), mohl rozhodnout podle § 253 odst. 3
tr. ř., neboť tomuto postupu všechny okolnosti v té době nasvědčovaly.
26. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že i přes tento ve smyslu § 253
odst. 3 tr. ř. formálně správný postup odvolacího soudu, je nutné předmětné
usnesení odvolacího soudu zrušit, a to s ohledem na to, že v průběhu dalšího
řízení poté, co již bylo přezkoumávané usnesení vydáno, do obsahu spisu bylo
založeno podání (č. l. 94), které splňuje náležitosti doplnění odvolání a jde o
důsledek výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně podle § 251 odst. 1 tr. ř.
ze dne 11. 7. 2018, kterou obhájce obviněného převzal téhož dne (č. l. 86), a
na jejím podkladě doplnění předal k poštovní přepravě dne 16. 7. 2018, a bylo
adresováno příslušnému soudu. Pro takový případ platí, že lhůta je zachována
tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě dáno na poštu a adresováno soudu (§ 60
odst. 4 tr. ř.). Musí tak být splněny současně dvě podmínky spočívající v tom,
že podání musí být dáno na poštu ve lhůtě a adresováno orgánu činnému v
trestním řízení, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout.
Jestliže jsou splněny obě tyto podmínky, nezáleží na tom, kdy podání došlo
příslušnému orgánu činnému v trestním řízení a dokonce, zda mu vůbec došlo.
Obviněný tak může prokázat např. fotokopií podání opravného prostředku a
podacím lístkem o doporučené zásilce, že opravný prostředek podal včas na poště
a že bylo správně adresováno [srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2000,
sp. zn. III. ÚS 522/1999 (N 44/17 SbNU 313)].
27. Obhájce obviněného tedy splnil pokyny dané soudem prvního stupně,
včetně dodržení pětidenní lhůty k doplnění odvolání. S ohledem na to se
mladistvý v důsledku shora popsaných okolností ocitl v určité procesní „pasti“,
kdy i navzdory jeho veškerému úsilí, aby podal věcně projednatelné odvolání, se
mu toto nepodařilo, byť nikoliv jeho vlastním vinou. Nejvyšší soud pak v
konečném důsledku dospěl k závěru o včasnosti doplněného odvolání, což ze všech
obecných hledisek vylučovalo formální možnost postupu podle § 253 odst. 3 tr.
ř., neboť pokud by odvolací soud v době svého rozhodování dne 6. 9. 2018 věděl
o existujícím odůvodnění odvolání a toto mu bylo předloženo, odvolání by byl
povinen podle § 254 odst. 1 tr. ř. meritorně projednat, pokud by tomu však
nebránily jiné překážky. Vzhledem k tomu, že z připojené obálky, v níž toto
podání došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 10, je evidentní, že je jeho obsahem
doplnění odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 2 Tm
5/2018, které bylo mladistvým, resp. jeho obhájcem předáno k poštovní přepravě
již dne 16. 7. 2018. Lhůta pěti dnů stanovená předsedou senátu soudu prvního
stupně k odstranění vad blanketního odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř. proto
byla zachována. K tomu je navíc třeba podotknout, že zasedání odvolacího soudu
bylo neveřejné, a tudíž neměl mladistvý možnost předmětnou skutečnost jakkoli
osvětlit. Za daných okolností, i přes zjištění učiněné v bodě 25. výše, bylo
postupem Městského soudu v Praze porušeno základní právo mladistvého na soudní
ochranu, garantované článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť
pro zachování práv obviněného je vždy rozhodný objektivní stav, za nějž bylo
podání učiněno, nikoliv skutečnost, kdy podání soud obdržel. V případě
opravného prostředku je rozhodné, že byl podán na poštu ve stanovené lhůtě a
adresován soudu, u něhož má být podán, nebo který má ve věci rozhodnout.
28. Pokud vinou třetího subjektu, přičemž je zcela nerozhodné, kdo jím
byl, nedošlo k řádnému a včasnému doručení písemnosti soudu tak, aby o podání v
ní obsaženém mohlo být řádně při splnění všech zákonných podmínek odvolacím
soudem rozhodnuto, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži obviněnému
mladistvému, neboť takovým postupem by byl zkrácen na svých procesních právech
a bylo by porušeno též právo na spravedlivý proces [srov. nález Ústavního soudu
ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04 (N 149/38 SbNU 189), aj.].
VI. Závěr
29. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 67 Tmo 22/2018, jakož i
další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu (věcně) projednal a rozhodl.
30. Věc se tímto vrací do stadia řízení po podání odvolání, v němž na
odvolacím soudu, jemuž se věc vrací, bude, aby se znovu (při splnění všech
podmínek vyplývajících z ustanovení § 245 až 249 tr. ř.) věcně postupem podle §
254 odst. 1 tr. ř. zabýval námitkami mladistvého a z jejich podnětu přezkoumal
napadené rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a vyvodil
odpovídající závěry.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. Milada
Šámalová
předsedkyně senátu