USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání obviněného M. O. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 9 To 334/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 51/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. O. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 2024, sp. zn. 3 T 51/2024, byl obviněný M. O. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku. Za to mu byl podle stejného ustanovení uložen trest odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 30 000 Kč vyměřený podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku v počtu 30 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, který bude podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku zaplacen v 6 měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že první splátka musí být zaplacena do 20. dne v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 9 To 334/2024, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku. Za to mu podle § 405 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný dopustil označeného přečinu tím, že dne 23. 3. 2024 v blíže neurčené době na XY, Praha XY, jako účastník shromáždění s názvem „XY“ se záměrem vyjádřit podporu ruské válečné invazi na Ukrajině měl v pravé spodní části kožené vesty viditelně připnutou nášivku zobrazující oficiální znak Wagnerovy skupiny, tedy ruské paramilitární organizace, která se účastní válečného konfliktu na Ukrajině na straně Ruské federace a s níž jsou spojeny informace o užívání vysoké míry násilí, a téhož dne prezentoval na svém facebookovém profilu s názvem „M. O. Blok“ fotografii z daného shromáždění, na které drží za ramena dvě ženy, z nichž jedna držením v ruce poukazuje na nášivku s oficiálním znakem Wagnerovy skupiny na vestě obviněného, který připojil k fotografii komentář ve znění „Jen ty ukrofašistické vlajky to kazí“ jako referenci na ukrajinskou vlajku visící na budově XY, přičemž tuto symboliku záměrně prezentoval na shromáždění v centru hlavního města, jakož i na svém facebookovém profilu, ačkoli si byl vědom jejího významu, a ačkoli si byl vědom veřejně známých skutečností, že Ruská federace vede ode dne 24. 2. 2022 ozbrojený útok na Ukrajině za účelem narušení její územní celistvosti a že ozbrojené síly účastnící se válečného konfliktu na straně Ruské federace se dopouštějí násilností také na civilním obyvatelstvu a civilních objektech, což bylo objektivně potvrzeno již zprávou vyšetřovací komise OSN ze dne 23. 9. 2022.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 9 To 334/2024, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel spatřoval naplnění uplatněného dovolacího důvodu v nesprávné realizaci důkazního řízení, jež má za následek porušení základních práv a svobod „ve smyslu dotčení postulátu spravedlivého rozsudku“, přičemž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04. Odvolací soud podle něj některé ve věci provedené důkazy neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoli byly řádně provedeny. Konkrétně se jedná o Smlouvu mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, sjednanou 26. 8. 1993 v Praze, vyhlášenou pod č. 99/1996 Sb. (dále také „Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci“), která je podle čl. 10 Ústavy České republiky jako mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu a pokud stanoví mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Ze strany České republiky nebyla vypovězena. Podle dovolatele není právě s ohledem na tuto mezinárodní smlouvu trestné podporovat Rusko, takže způsob, jakým chtěl vyjádřit solidaritu po teroristickém útoku v Rusku, je plně v intencích této mezinárodní smlouvy, tudíž jednal v souladu s právním řádem České republiky. Pokud se odvolací soud odvolával na usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. 11. 2022 o uznání Ruské federace za stát, který podporuje terorismus (2022/2896/RPS), nejedná se o právně závazný dokument.
6. Posléze v nezměněné podobě reprodukoval obsah odvolání. Vytkl tak, že soud prvního stupně řádně nezjistil skutkový stav věci a nevyhodnotil důkazy podle § 2 odst. 6 tr. ř., odmítl výslech navržených svědků, zhotovitelů odborného vyjádření, aniž by takový svůj postup zdůvodnil. Soud prvního stupně odkázal na zprávu vyšetřovací komise OSN ze dne 23. 9. 2022, avšak neprovedl ji, takže obžalobě ani soudu není znám její obsah. Nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise pro Ukrajinu byla zřízena Radou pro lidská práva dne 4. 3. 2022 podle rezoluce 49/1, aby prošetřila všechna údajná porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a také aby prošetřila související zločiny spojené s agresí proti Ukrajině ze strany Ruské federace. Předseda této vyšetřovací komise Erik Mose sdělil, že na základě shromážděných důkazů komise dospěla k závěru, že na Ukrajině byly spáchány válečné zločiny. Obviněný zmínil, že válečný zločin je provinění proti humanitárnímu právu, které by měly válčící strany dodržovat. Genocidium definuje rezoluce č. 260 Valného shromáždění OSN ze dne 8. 12. 1948. Předmětná zpráva vyšetřovací komise OSN ze dne 23. 9. 2022 nic takového neobsahuje. Rusko ani Wagnerova skupina, která se účastnila bojů na Ukrajině na straně Ruska, nebyly dosud odpovídající autoritou z genocidy obviněny. Pokud obviněný nosil nášivku Wagnerovců, nelze jeho jednání kvalifikovat jako trestný čin genocidia.
7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 9 To 334/2024, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 2024, sp. zn. 3 T 51/2024, a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podanému dovolání shrnul, že obviněný v dovolání opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a ve svém odvolání. Ohledně důkazních návrhů je text dovolání doslovně shodný s textem předchozího odvolání. S opakovanými námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Obviněný své tvrzení, že předmětnou nášivkou pouze vyjadřoval protest proti teroristickému útoku dne 22. 3. 2024 v Moskvě a že motivem jeho jednání nebyla ruská válka proti Ukrajině, uplatňuje od počátku trestního stíhání, a soudy mu neuvěřily (viz bod 7. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Ani ruští představitelé v té době neuváděli, že by byli teroristé z Moskvy nějak napojeni na Ukrajinu. Obviněný námitkou o tomto svém jiném motivu, jakož i jeho odkaz na Smlouvu mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, sjednanou 26. 8. 1993 v Praze, vyhlášenou pod č. 99/1996 Sb., dovozuje, že podporovat Rusko není a ani nemůže být trestné, napadá zjištění soudů, že nošením znaku Wagnerovy skupiny vyjadřoval dovolatel podporu ruské válečné invazi na Ukrajinu doprovázené útoky proti civilnímu obyvatelstvu. Státní zástupce vymezil dovolací důvod uplatněný obviněným i s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, a uvedl, že obviněný se ani nepokusil o přiřazení tvrzené vady některé z variant dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněného proto v této části žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
9. Státní zástupce nesouhlasil ani s argumentací obviněného, že s ohledem na obsah předmětné smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací nemohlo být schvalování ruských zločinů na Ukrajině trestné. Z obsahu této smlouvy je totiž patrno, že tato vůbec neupravuje vztahy mezi smluvními stranami pro případ jejich útoku na jiné státy ani případnou beztrestnost těch, kdo takové útoky podporují, a citoval z její preambule, čl. 4 a 7. Tato mezinárodní smlouva nijak nelegalizuje dobývání jiných zemí. Nelze pominout skutečnost, že Ruskou federací již není dodržována. Ze všech těchto důvodů z ní nemůže být dovozována absence protiprávnosti jednání dovolatele ve smyslu § 13 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný nenamítl ani existenci právního omylu podle § 19 tr. zákoníku. Ani v době platnosti předchozí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, sjednanou 6. 5. 1970, vyhlášenou pod č. 67/1970 Sb., kdy byla suverenita tehdejší ČSSR omezena tzv. Brežněvovou doktrínou, nebylo Československo výslovně zavázáno podporovat vojenské obsazování jiných zemí druhou smluvní stranou. Obviněný nemůže za pomoci uvedené smlouvy z roku 1993 zpochybnit protiprávnost svého jednání. Zvláště je-li smysl a obsah uvedené smlouvy zcela opačný, než jak jej vykládá dovolatel.
10. Ve vztahu k námitce obviněného ohledně opominutí provedení navrhovaných výslechů zhotovitelů odborného vyjádření státní zástupce odkázal na bod 6. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde se uvedený soud s touto námitkou vypořádal se závěrem, že se jedná o důkaz nadbytečný. K tomu poukázal na obecně známé informace o válce Ruska proti Ukrajině včetně zatykače Mezinárodního trestního soudu na ruského vůdce. Obviněný k důkaznímu významu výslechu zpracovatelů odborného vyjádření neuvedl nic, konkrétní variantu tohoto dovolacího důvodu ani nenaznačil. Státní zástupce proto dovodil, že takto formulovaná námitka žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Dále upozornil, že soud druhého stupně doplnil dokazování zprávou vyšetřovací komise OSN ze dne 23. 9. 2022 (srov. bod 6. odůvodnění jeho rozhodnutí). Pokud dovolatel tuto zprávu opět uvádí mezi neprovedenými důkazy, činí tak zřejmě jen omylem, při doslovném převzetí celého odstavce ze svého předchozího odvolání, v němž přirozeně nemohl reagovat na následné doplnění dokazování odvolacím soudem.
11. Argumentace obviněného spočívající v tom, že nemohl být uznán vinným pro přečin nazvaný popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia, protože předmětná zpráva OSN obsahuje pouze zjištění, že na Ukrajině byly spáchány válečné zločiny, nikoli genocidia, a Rusko nebylo z genocidy ani obviněno, odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Odvolací soud k tomu v bodě 8. odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že přes své označení skutková podstata trestného činu § 405 tr. zákoníku zahrnuje i další znaky, a to zejména také popírání, zpochybňování, schvalování nebo ospravedlňování válečných zločinů nebo zločinů proti míru. Toto vysvětlení považoval státní zástupce přes svou stručnost za zcela vyčerpávající, logické a přesvědčivé. Při vývoji trestního práva hmotného není výjimkou, že skutkové podstaty jsou doplňovány novým obsahem, ačkoliv si ponechávají své staré názvy. Doložit to lze například na trestném činu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku. Samotným názvem trestného činu nelze změnit výklad skutkové podstaty. Obdobně jako znásilnění obsahuje i jednání neobsahující násilí, i předmětný trestný čin podle § 405 tr. zákoníku obsahuje další znaky než pouze genocidium.
12. V závěru státní zástupce shrnul, že námitky dovolatele dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
16. Jde-li o námitku obviněného týkající se neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou, a to výslechu zpracovatelů odborného vyjádření ze dne 23. 4. 2024 Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru extremismu a terorismu, 2. oddělení (č. l. 9-21), a zprávu vyšetřovací komise OSN ze dne 23. 9. 2022, aniž by takový postup podle tvrzení dovolatele odvolací soud zdůvodnil, lze uvést následující. Obviněný tuto námitku znovu uplatňuje v totožné podobě jako ve svém odvolání ze dne 22. 9. 2024 (č. l. 84), aniž by zohlednil procesní postup odvolacího soudu, který v prvém případě návrh na výslech zpracovatelů předmětného odborného vyjádření zamítl podle § 216 odst. 1 tr. ř. a v bodě 6. odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč tak postupoval. Rovněž soud prvního stupně taktéž v bodě 6. svého rozsudku podrobně zdůvodnil, z jakého důvodu tomuto návrhu nevyhověl (s čímž se odvolací soud ztotožnil). Soud prvního stupně shrnul, že vycházel pouze z první části odborného vyjádření týkající se symboliky používané Wagnerovou skupinou (a nikoli z druhé části zahrnující právní závěry jeho zpracovatelů), která byla objektivně zpracována s odkazem na příslušné zdroje, přičemž se nejednalo o subjektivně ovlivněné hodnocení. Souhlasil s obhajobou, že úkolem zpracovatele odborného vyjádření není právní hodnocení případu, což je doménou soudu. Lze ji podle něj však oddělit od první části a dále k ní nepřihlížet, což soud také učinil. Soud se pak dále vyjádřil i k dalším dílčím námitkám obhajoby ohledně toho, že odborné vyjádření vychází z notoriet, jakož i k pochybnosti o podjatosti jednoho ze zpracovatelů, který je evidentně ukrajinské národnosti.
17. V druhém případě odvolací soud ve veřejném zasedání o odvolání obhajobě vyhověl a shora uvedenou zprávu vyšetřovací komise OSN ze dne 23. 9. 2022 ve smyslu § 213 odst. 1 tr. ř. stranám předložil k nahlédnutí, když nepožadovaly přečtení této listiny anebo její části podle § 213 odst. 2 tr. ř. Dále pak jako důkaz provedl i usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. 11. 2021 o porušování lidských práv soukromými vojenskými a bezpečnostními společnostmi, zejména Wagnerovou skupinou (2021/2982/RSP), a ze dne 23. 11. 2022 o uznání Ruské federace za stát, který podporuje terorismus (2022/2896/RSP) – viz protokol o veřejném zasedání o odvolání obviněného ze dne 22. 10. 2024 (č. l. 110), ve spojení se zvukovým záznamem tohoto veřejného zasedání.
18. Z uvedeného plyne, že odvolací soud v prvním případě dostatečně zdůvodnil, proč nevyhověl návrhu na výslech zpracovatelů odborného vyjádření a považoval jej za nadbytečný. V druhém případě předmětnou zprávu vyšetřovací komise v souladu s § 213 odst. 1 tr. ř. provedl, stejně i dva shora citované dokumenty. Námitky obviněného v tomto směru proto nemohou obstát. Nejedná se tedy o tzv. opomenuté důkazy, neboť nejde o situaci, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištění určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud proto v tomto kontextu neshledal žádný, už vůbec ne zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů.
19. Zbývající argumentace obviněného spočívající v tom, že předmětná zpráva vyšetřovací komise OSN ze dne 23. 9. 2022 neobsahuje pojem „genocidium“, že Rusko a ani Wagnerova skupina nebyly dosud odpovídající autoritou z genocidy obviněny a že způsob, jakým obviněný vyjádřil solidaritu po teroristickém útoku v Rusku, je plně v intencích Smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci, tudíž nošení nášivky Wagnerovců proto nemůže být posouzeno jako trestný čin podle § 405 tr. zákoníku, fakticky směřuje proti správnosti právního posouzení skutku, a nekoresponduje tak s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného lze subsumovat pod důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze taktéž namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
20. Podle § 405 tr. zákoníku se přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia dopustí, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru. To znamená, že tento přečin nese název popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia, ale pro naplnění jeho znaků může vyjma popírání, zpochybňování, schvalování nebo snahy ospravedlnit genocidium dojít i za předpokladu, že tak pachatel bude činit ve vztahu ke zločinům proti lidskosti nebo válečným zločinům nebo zločinům proti míru. Jde o trestný čin, který spadá do kategorie deliktů označovaných jako trestné činy z nenávisti či z předsudečné nenávisti (tzv. hate crimes či bias crimes). Obviněný spáchal podle tzv. právní věty rozsudku soudu prvního stupně tento přečin tím, že veřejně schvaloval válečné zločiny a zločiny proti míru. Za schvalování je považováno veřejné vyjádření souhlasu s těmito zločiny, jímž pachatel dává najevo svůj souhlas se spáchaným činem, a tím se staví na stranu pachatele.
21. V prvé řadě Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel vychází z jiného než zjištěného skutkového stavu, když od počátku trestního stíhání tvrdí, že nošením nášivky Wagnerovy skupiny na své vestě vyjadřoval solidaritu po teroristickém útoku v Rusku dne 22. 3. 2024, ačkoli byla tato jeho obhajoba vyvrácena. Bylo prokázáno, že se účastnil shromáždění s názvem XY a posléze fotografii z ní umístil na svůj profil na sociální síti Facebook se záměrem vyjádřit podporu ruské válečné invazi na Ukrajině právě tím, že si viditelně připnul v pravé spodní části kožené vesty nášivku zobrazující oficiální znak Wagnerovy skupiny, která je ruskou paramilitární organizací účastnící se válečného konfliktu na Ukrajině na straně Ruské federace.
V dovolání další uplatněná námitka, že stíhané jednání nelze posoudit jako trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku, jelikož Ruská federace ani Wagnerova skupina nebyly relevantní autoritou obviněny z genocidia, tudíž nelze z tohoto přečinu vinit ani dovolatele, neobstojí. Obviněný přehlíží, že byl uznán vinným za to, že veřejně schvaloval válečné zločiny a zločiny proti míru, nikoli genocidium, jak uvádí ve svém dovolání. S uvedenou argumentací (znovu uplatňovanou i v dovolání) se již správně vypořádaly soudy nižších stupňů.
Soud prvního stupně v bodě 8. odůvodnění svého rozsudku podrobně definoval, co je válečným zločinem s odkazem na čl. 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, vyhlášeného pod č. 84/2009 Sb. m. s., a co je zločinem proti míru, u něhož využil definici zločinu agrese podle čl. 87 bis Římského statutu (který byl doplněn během revizní konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu konané v roce 2010 v ugandské Kampale). V této souvislosti odkázal i na svobodu projevu garantovanou čl.
17 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jichž se nelze dovolávat v případech nenávistné ideologie, a odkázal na související judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Odvolací soud se z jeho závěry ztotožnil a námitku obhajoby, že na Ukrajině k žádné genocidě nedochází, neshledal relevantní a poukázal na skutečnost, že skutková podstata trestného činu podle § 405 tr. zákoníku (vyjma genocidia) zahrnuje i další znaky, přičemž tohoto protiprávního jednání se dopustí i pachatel, který veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit válečné zločiny nebo zločiny míru (bod 8.
odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
22. K uvedenému lze shrnout, že se oba soudy nižších stupňů dostatečně zabývaly právní kvalifikací skutku, proto není třeba její opodstatněnost znovu v jednotlivostech zevrubně rozebírat. Pokud se obviněný dovolává Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci s tím, že s ohledem na její obsah nemůže být trestné podporovat Rusko, jedná se o nepatřičnou, mimoběžnou argumentaci s ohledem na skutečnost, že Ruská federace vpádem na ukrajinské území v mnoha ohledech porušila mimo jiné i své závazky z této smlouvy pro ni plynoucí (například v její preambuli deklarovanou hodnotu ctít územní celistvost a neporušitelnost hranic všech států, závazek řídit se pravidly mezinárodního práva, dále zdůrazněný význam bezvýhradné úcty k lidským právům a základním svobodám a k zásadám demokracie, humanismu, a dále kupříkladu v čl. 7 této Smlouvy závazek aktivně napomáhat procesu jaderného, chemického, bakteriologického, tak i konvenčního odzbrojení, dalšímu snižování ozbrojených sil a výzbroje v Evropě, a přispívat k snížení stavů ozbrojených sil a výzbroje na úroveň dostatečnou pouze pro obranu atd.), když vstoupila se svým vojskem na území Ukrajiny jako svrchovaného státu za účelem vedení bojovné války (nyní trvající již více než tři roky) spojené s mohutným zbrojením, se snahou anexe (byť i jen části) jejího území a s velkými ztrátami na životech vojáků i civilního obyvatelstva. K uvedenému nikoli nepodstatnou měrou přispěla právě i Wagnerova skupina verbující své členy mimo jiné i mezi odsouzenými a uvězněnými pachateli závažné trestné činnosti, která je známá užíváním vysoké míry násilí (jak správně dovodil již nalézací soud v bodě 7. odůvodnění svého rozsudku), jejíž činnost aprobovala a podporovala sama Ruská federace. Uvedenou argumentací dovolatel nevyvrací použitou právní kvalifikaci jeho jednání, naopak jejím prostřednictvím o to důsledněji stvrzuje svůj veřejně projevený souhlas s válečnými zločiny a zločiny proti míru, které jsou na Ukrajině Ruskou federací během jí vyvolaného válečného konfliktu páchány, v intencích stíhaného přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku.
23. Nejvyšší soud, veden těmito závěry, shledal, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 3. 2025 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu