8 Tdo 186/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2009 o
dovolání obviněného T. Q. T., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14.
10. 2008, sp. zn. 9 To 428/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Chebu pod sp. zn. 7 T 43/2008, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. Q. T. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 7 T 43/2008, byl
obviněný T. Q. T. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„od přesně nezjištěné doby, nejméně od 22. 10. 2007 do 3. 12. 2007 v L. u Ch.,
okr. Ch., který v té době užíval, spolu s neustanovenými spolupachateli, bez
povolení, přechovával a hydroponním způsobem pěstoval rostliny konopí, kdy při
domovní prohlídce dne 3. 12. 2007 bylo v jednotlivých místnostech uvedeného
objektu nalezeno a zajištěno:
- 140 ks rostlin konopí, z nichž následně bylo získáno celkem 431,66g
využitelné sušiny s průměrným 1,5% obsahem Delta – 9 – THC, což představuje
celkem 6,475g čitého THC,
- 84 ks rostlin konopí, z nichž bylo získáno celkem 100,8g využitelné sušiny s
průměrným 2% obsahem Delta – 9 – THC, což představuje celkem 2,016g čitého THC,
- 92 ks rostlin konopí, z nichž následně bylo získáno celkem 1.202,56g
využitelné sušiny s průměrným 1,95% obsahem Delta – 9 – THC, což představuje
celkem 23,45g čitého THC, a dále
- 10 ks rostlin konopí, z nichž následně bylo získáno celkem 18,3g využitelné
sušiny s průměrným 2,2% obsahem Delta – 9 – THC, což představuje celkem 0,403g
čitého THC,
tj. celkem 362 ks rostlin konopí, z nichž následně bylo získáno celkem
1.753,32g využitelné sušiny, obsahující celkem 32,344g čistého THC, přičemž
konopí je jako omamná látka zařazená do seznamu IV. Úmluvy o omamných látkách a
vedeno jako omamná látka v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách, ve znění pozdějších předpisů, a jeho účinná látka Delta – 9 – THC je
jako psychotropní látka zařazena do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách
a uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a podle § 187 odst. 2 tr. zák. mu uložil trest
odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr.
zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu dále
uložil trest vyhoštění z území České republiky v trvání deseti let.
Proti takovému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Plzni
rozhodl usnesením ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 9 To 428/2008, tak, že je podle
§ 256 tr. ř. zamítl.
Dovolatel se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím
obhájce JUDr. L. J. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nejspíš písařskou chybou citoval
ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ačkoliv z obsahu dovolání tento
dovolací důvod nevyplývá].
Obviněný ve svém podání namítl, že obecné soudy porušily zásadu presumpce
neviny, když na základě nepřímých důkazů dospěly k závěru, že je vinen z
trestné činnosti uvedené v obžalobě. Zdůraznil, že svoji vinu po celou dobu
popíral, a opakoval svoji obhajobu, že v předmětném domě pouze bydlel a do
prostor, kde měla být pěstována rostlina konopí, neměl vůbec přístup. Uvedl
rovněž, že jediným důkazem svědčícím částečně v jeho neprospěch byla svědecká
výpověď policisty T. D. a jím dodatečně vyhotovené protokoly o sledování osob a
věcí podle § 158d tr. ř. Na základě obsáhlé argumentace pak dovozoval, že šlo o
důkazy procesně nepoužitelné.
Dále dovolatel namítl, že v průběhu řízení se nepodařilo prokázat, že by
pěstoval konopí, a už vůbec ne, že by z něho vyráběl omamnou látku marihuanu. S
odkazem na judikaturu Ústavního i Nejvyššího soudu poukázal na to, že pěstování
rostliny konopí není samo o sobě výrobou omamné látky. Veškeré rostliny byly
zajištěny ve stadiu jejich pěstování, nikoli jejich sklizně a už vůbec ne ve
stadiu jejich zpracování. Nebylo prokázáno, že by konopí bylo nějak
zpracováváno a že by se na tom měl podílet. Obecné soudy rozhodovaly na základě
domněnky, že z konopí byla nadále zpracována omamná látka a že se na výrobě
této omamné látky podílel i on. Rozhodnutím soudů proto došlo k porušení zásady
in dubio pro reo a rovněž k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „napadený rozsudek,
resp. usnesení ve smyslu § 265k tr. ř. zrušil“.
K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce
činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
Nejprve sice upozornil na to, že návrh obviněného není úplný, neboť neobsahuje
konkrétní návrh na postup Nejvyššího soudu podle § 265l a násl. tr. ř. po
zrušení napadeného rozhodnutí, současně však konstatoval, že nejde o úplnou
absenci některé z náležitostí dovolání, a proto nejde ani o takovou vadu, která
by opravňovala k odmítnutí dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dále
uvedl, že značná část dovolacích námitek směřuje do skutkové a procesní oblasti
a dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému
obsahově neodpovídá. Jsou to především ty námitky, kterými dovolatel brojil
proti procesní použitelnosti usvědčujících důkazů a prosazoval vlastní
skutkovou verzi, podle které v předmětné nemovitosti pouze bydlel a s
pěstováním konopí neměl nic společného.
S jistou mírou tolerance státní zástupce považoval za relevantní námitku, že
pěstování konopí není výrobou omamné látky, byť poukázal na to, že dovolatel i
v tomto směru zabíhá do skutkové argumentace. Zároveň však poznamenal, že
obviněný zřejmě přehlédl, že výroba omamné látky je pouze jednou z forem
jednání v § 187 odst. 1 tr. zák. alternativně uvedených a že byl uznán vinným
trestným činem podle § 187 tr. zák. spáchaným tak, že „jinak jinému opatřil a
pro jiného přechovával omamnou látku“. Výroba omamné látky mu tedy napadenými
rozhodnutími nebyla přičítána. Rostlina konopí (rod Cannabis) je přitom již
sama o sobě omamnou látkou (SEZNAM IV, příloha č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů) a její neoprávněné vypěstování pro jiného je pak opatřením omamné
látky jinému ve smyslu tohoto zákonného znaku uvedeného v ustanovení § 187
odst. 1 tr. zák. (viz rozhodnutí č. 18/2007 Sb. rozh. trest.).
Státní zástupce nad rámec podaného dovolání poznamenal, že vylíčení skutku v
tzv. skutkové větě neobsahuje skutkové okolnosti, ze kterých by vyplývala
existence opatření a přechovávání omamné látky pro jiného. Tyto okolnosti jsou
pouze naznačeny v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, kde je zmíněno, že
obviněný se podílel
na pěstování konopí v rozsahu a množství, které rozhodně nemohlo být určeno
ke spotřebě jedné nebo několika málo osob. Dovolatel se však ve svém podání
mimo skutkových a procesních námitek zaměřil pouze na otázku existence znaku
výroby omamné látky a na výše uvedenou vadu skutkové věty nepoukázal. S ohledem
na značně formalizovaný charakter dovolání se proto touto problematikou nelze
v dovolacím řízení zabývat.
Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v
neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného nežli výše
navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní
věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný
opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu
uložen trest
§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a v zásadě splňuje i obligatorní
náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Jak na to upozornil ve svém vyjádření již státní zástupce, návrh obviněného na
způsob rozhodnutí dovolacího soudu sice není úplný (neobsahuje konkrétní návrh
na jeho postup po zrušení napadeného rozhodnutí), ale jelikož se nejedná o
totální absenci zákonem požadovaných náležitostí obsahu dovolání (srov. § 265f
odst. 1 tr. ř.) a neúplný návrh nemohl nikterak ovlivnit způsob rozhodnutí
Nejvyššího soudu o samé podstatě dovolání, nejedná se o natolik zásadní vadu,
která by odůvodňovala případný postup podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný
dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona,
jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §
265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale
tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn
konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení
skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění
správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu
dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán
skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito
soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z
hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost
a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně
uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí
věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr.
ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z
dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud se z těchto hledisek nejprve věnoval opodstatněnosti dovolacích
námitek obviněného a shledal, že jejich převážná část směřuje do skutkových
zjištění, tak jak je učinily soudy nižších stupňů. Dovolatel zejména brojil
proti procesní použitelnosti usvědčujících důkazů a prosazoval vlastní
skutkovou verzi, že v předmětné nemovitosti pouze bydlel a s pěstováním konopí
neměl nic společného. Takové námitky však nelze považovat za naplňující zvolený
ani žádný jiný dovolací důvod, neboť představovaly pouhý pokus obviněného o
vlastní konstrukci alternativního skutkového děje, nikoliv výhrady k
nesprávnému podřazení výsledků provedeného dokazování pod příslušná ustanovení
trestního zákona. Pokud by dovolatel uplatnil pouze tyto výhrady, musel by
Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §
265b tr. ř.
Stejně tak nelze za relevantně uplatněnou považovat výhradu, že soudy
nepostupovaly v souladu se zásadou „in dubio pro reo“. Tato námitka směřuje
výlučně do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak
proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny
zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr.
ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě
provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.),
kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto
pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení
skutku či otázky jiného hmotně právního posouzení.
Za jedinou relevantní námitku (a to ještě s jistou mírou tolerance, neboť
obviněný i zde poněkud zabíhal do skutkové argumentace) Nejvyšší soud považoval
tvrzení, že pěstování konopí není výrobou omamné látky a že soudy nebyla
zjišťována skutečnost, zda jím opravdu byla omamná látka vyrobena či nikoliv.
Také tuto námitku však dovolací soud shledal jako zjevně neopodstatněnou.
Pro spolehlivé posouzení otázky, zda obviněný svým jednáním naplnil veškeré
zákonné znaky skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu či nikoliv, je
rozhodující nejen skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého
stupně, ale i na něj navazující tzv. právní věta. Právě z ní vyplývá, že
obviněný „neoprávněně jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou
látku a čin spáchal ve větším rozsahu“.
K tomu je zapotřebí alespoň stručně a v obecné rovině uvést, že pod pojmem
neoprávněně jinak jinému opatří se rozumí neoprávněné obstarávání jedu, omamné
nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku
nebo prekursoru jinému jiným způsobem, než je uveden v § 187 odst. 1 tr. zák.,
například darováním, výměnou za jinou věc apod.
Přechováváním je jakýkoli způsob držení jedu, omamné nebo psychotropní látky,
přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo prekursoru.
Pachatel nemusí mít takovou látku přímo u sebe, postačí, že ji má ve své moci.
Trestné je přechovávání omamné a psychotropní látky nebo jedu bez povolení v
množství větším než malém.
Rostlina konopí je zařazena v příloze č. 3 Seznamu omamných látek IV k zákonu
č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 167/1998 Sb.“). Účinná látka Delta
– 9 – THC je jako psychotropní látka zařazena do seznamu II. Úmluvy o
psychotropních látkách a uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zák. č.
167/1998 Sb.
Samotné pěstování rostliny konopí (rod Cannabis), kterou zvláštní zákon
považuje za omamnou látku ve smyslu § 195 odst. 1 tr. zák., nelze zároveň
ztotožňovat s pojmem výroba omamné nebo psychotropní látky podle § 187 tr. zák.
Poněvadž rostlina konopí (rod Cannabis) je již sama o sobě omamnou látkou
(SEZNAM IV, příloha č. 3 zák. č. 167/1998 Sb.), lze jejím neoprávněným
vypěstováním [§ 24 písm. a) citovaného zákona] pro vlastní potřebu v množství
větším než malém naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a
odst. 1 tr. zák. Její neoprávněné vypěstování pro jiného je pak opatřením
omamné látky jinému ve smyslu tohoto zákonného znaku uvedeného v § 187 odst. 1
tr. zák. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 18/2007 Sb.
rozh. trest.).
Kvalifikační znak prodej a přechovávání omamných a psychotropních látek ve
větším rozsahu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje
kvantitativní
i kvalitativní stránku prodeje a přechovávání takových látek ve svém celku a
míru ohrožení života a zdraví jejích uživatelů. Z hlediska naplnění této
okolnosti je proto zásadní množství a druh účinných látek a četnost osob,
jejichž potřebu mohou potenciálně uspokojit. Musí jít o množství, které značně
přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je
potenciálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob.
Vedle toho může mít význam též finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo
přechovávané látky, způsob provedení činu, kvalita takové látky, délka jejího
přechovávání a prodeje a počet osob, jimž byla skutečně prodána nebo pro
jejichž použití byla určena.
Vzhledem k uvedeným relevantním dovolacím námitkám obviněného je třeba v prvé
řadě uvést, že podle skutkových zjištění i právní věty obviněný naplnil znaky
skutkové podstaty takovým svým jednáním, které spočívalo v opatřování a
přechovávání omamné látky pro jiného. Proto nelze soudům nižších stupňů
vytýkat, že nevedly dokazování v tom směru, aby prokazovaly skutečnost, zda
obviněný z konopí vyráběl omamné nebo psychotropní látky; tato okolnost ostatně
ani nebyla zjištěna.
Zejména soud prvého stupně však podrobně popsal, v čem spočívala trestná
činnost obviněného, že se podílel na pěstování rostliny konopí, zabezpečoval
chod zařízení sloužícího k pěstování rostlin a zajišťujícího efektivní
pěstování rostlin tak, aby jich bylo co nejvíce v co nejkratším časovém
intervalu. Přitom však k pěstování této rostliny, která je zařazena v seznamu
omamných látek, neměl žádné povolení. Navíc tuto rostlinu pěstoval v množství,
které zjevně překračovalo potřebu jednoho člověka či několika málo osob, ale
bylo určeno pro jiné. V této souvislosti je vhodné uvést, že pro naplnění znaku
pro jiného není podmínkou, aby pachatel zároveň prováděl činnost překupníka
drog (srov. rozhodnutí č. 24/2000 – I. Sb. rozh. trest.).
Skutečnost, že obviněný opatřoval a přechovával omamnou látku pro jiného
vyplynula také z dalších důkazů. Předně bylo zjištěno od osoby, která
monitorovala předmětný objekt, že budovu navštěvovala řada dalších osob a
vozidel. V objektu bylo zajištěno 362 ks rostlin konopí s různým obsahem účinné
látky THC. Vzhledem k tomu, že obviněný v objektu pobýval od 22. 10. 2007,
soudy nižších stupňů logicky usoudily, že to musel být právě on, kdo o takto
velké množství rostlin pečoval, obsluhoval čerpadla a jiná zařízení a
zabezpečoval chod pěstírny.
Nejvyšší soud se s právním posouzením zjištěného skutku ztotožnil a z výše
uvedených důvodů dospěl k závěru, že výhrady obviněného nemají opodstatnění,
neboť rozsudek soudu prvního stupně ani usnesení odvolacího soudu vytýkanými
vadami netrpí. Oba soudy v souladu se zákonem vyložily a řádně odůvodnily
všechny rozhodné závěry z hlediska jimi použité právní kvalifikace a v jednání
obviněného zcela správně shledaly naplnění skutkové podstaty trestného činu
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265h odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a