8 Tdo 196/2025

8 Tdo 196/2025-174

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného Ing. Vlastimila Hudečka, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha – Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 10 To 66/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 10/2021, a rozhodl takto:

Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce zamítá.

1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2023, sp. zn. 10 T 10/2021, bylo podle § 231 odst. 1 tr. ř. za použití § 223 odst. 2 a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Ing. Vlastislava Hudečka (dále též jen „obviněný“) pro skutky popsané pod body 1) a 2), jimiž měl spáchat zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku jako účastník ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a zločiny křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný trestný čin již byl obviněnému uložen, a to rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 49 T 6/2019-3390, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2023, sp. zn. 3 To 98/2022.

2. Proti označenému usnesení soudu prvního stupně podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněného stížnost. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 10 To 66/2023, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost státního zástupce zamítl.

3. V žalobním návrhu, jakož i v usnesení soudu prvního stupně o zastavení trestního stíhání obviněného byly skutky, jichž se měl obviněný Ing. Vlastimil Hudeček dopustit, popsány tak, že

1) jako znalec z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, s úmyslem podat znalecký posudek, jehož závěrem bylo stanovení obvyklé ceny tržní výrazně vyšší, než jaká skutečně byla, a tím umožnit Josefu Kvapilovi, jako jednateli společnosti RILGAMEN, s. r. o., IČ 24671517, tehdy se sídlem Ústí nad Labem – Krásné Březno, Přístavní 483/27, nyní se sídlem Brno, Mečová 8, jehož trestní stíhání bylo z důvodů jeho úmrtí podle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. s přihlédnutím k ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) tr.

ř. zastaveno usnesením státního zástupce ze dne 15. 8. 2018 pod č. j. VZV 29/2018-107, úmyslně vylákat a neoprávněně získat peněžní prostředky od Metropolitního spořitelního družstva, IČ 25571150, tehdy se sídlem Brno, Jezuitská 14/13, kdy podal zkreslený znalecký posudek č. 996-035/2012 ze dne 10. 3. 2012, pro společnost RILGAMEN, s. r. o., jako objednavatele posudku, za účelem „Zjištění ceny nemovitosti“, a to pozemku parc. č. XY (druh pozemku ostatní plocha, způsob využití jiná plocha) zapsaném na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro XY, katastrální pracoviště XY, okres XY, obec XY, katastrální území XY, v rámci jehož vypracování vycházel účelově z důvodu snahy o dosažení co nejvyšší výsledné ceny, pouze z předpokladu, že parcela bude v novém připravovaném územním plánu města XY zařazena do zastavitelného území, aniž by si zajistil pro toto tvrzení jakékoliv podklady, kdy výše uvedenou nemovitost ocenil obvyklou cenou tržní, jejíž zjištění bylo provedeno porovnávací metodou, a cenu obvyklou stanovil ke dni ocenění, tj. 10.

3. 2012, na částku 80 041 470 Kč, přičemž tato cena byla 73x nadhodnocena, kdy podle znaleckého posudku č. 26-459/2017 ze dne 10. 6. 2017, zpracovaného znaleckým ústavem Appraising Alpha – znalecký ústav, s. r. o., IČ 17417905, se sídlem Praha 2, Trojanova 2022/12, byla za pomoci metody porovnávací, tržní hodnota předmětu zajištění v době jejího ocenění znalcem Ing. Vlastimilem Hudečkem odhadnuta na částku jen 1 092 600 Kč, Ing. Vlastimilem Hudečkem použité podklady při jejich správném posouzení byly způsobilé k vypracování znaleckého posudku, použitá metodika pro určení tržní ceny je správná, nicméně její použití je zmatečné, zavádějící a nepřezkoumatelné, znalec použité nálezy vyhodnotil špatně, protože se vůbec nezabýval skutečným využitím předmětu ocenění, a to hlavně v souvislosti s využitím podle ÚPd obce, při zjištění tržní ceny nebylo postupováno správně, byly špatně vyhodnoceny podklady, také nebyly doloženy správné srovnávací prvky, zaváděné koeficienty jsou nepřezkoumatelné, jednoznačně se jedná se o pozemek zemědělský a ostatní nestavební, podle sdělení obce k ÚPd obce pro inkriminované období, kdy takto postupoval v rozporu s ustanovením § 9 odst. 5 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, podle kterého se pro účely oceňování pozemek posuzuje podle stavu uvedeného v katastru nemovitostí, přičemž vypracováním tohoto nadhodnoceného znaleckého posudku, který byl následně bezprostředně po jeho vypracování užit Josefem Kvapilem, jednatelem společnosti RILGAMEN, s.

r.

o., jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako podstatný podklad žádosti o podnikatelský úvěr ve výši 33 000 000 Kč na financování obchodů s nemovitostmi, se tak podílel na způsobení škody družstvu Metropolitní spořitelní družstvo, IČ 25571150, tehdy se sídlem Brno, Jezuitská 14/13, ve výši 28 322 842,81 Kč,

2. jako znalec jmenovaný rozhodnutím Krajského soudu v Ústí na Labem ze dne 26. 10. 1999, č. j. Spr. 5669/99, pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování nemovitostí a jako smluvní odhadce tržní ceny zajišťovacích instrumentů k úvěrům, zapsaný v seznamu odhadců ve vnitřním předpisu MSD č. 42/2012, v úmyslu podat hrubě zkreslený znalecký posudek, ve kterém by byla stanovena cena obvyklá tržní oceňovaných nemovitostí v hrubém nepoměru k ceně skutečné, a tím umožnit další osobě použití tohoto posudku k vylákání a neoprávněnému získání peněžních prostředků, dne 23.

5. 2012 podal na základě objednávky od společnosti RAY-ON, a. s., IČ 27359760, hrubě zkreslený znalecký posudek č. 1038-076/2012 ke zjištění ceny nemovitostí: - pozemek parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště - 279 m2 - pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha - 142 m2 - pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, ostatní komunikace - 223 m2 – pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha - 2171 m2 -4- - pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha - 38443 m2 - pozemek parc.

č. XY – ostatní plocha, ostatní komunikace - 75 m2 - pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, jiná plocha - 893 m2 – pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, jiná plocha - 386 m2 - pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, jiná plocha -167 m2 - pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, jiná plocha - 150 m2 - pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, jiná plocha - 350 m2 - pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, jiná plocha - 221 m2 - pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, jiná plocha - 619 m2, vše zapsané na listu vlastnictví č. XY, vedeném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY, katastrální území XY, obec XY, v té době ve vlastnictví společnosti RAY-ON, a.

s., IČ 27359760, v rámci jehož vypracování vycházel účelově, nesprávně a cíleně, z důvodu snahy o dosažení co nejvyšší výsledné ceny, zcela rezignoval na obstarání dalších potřebných relevantních podkladů k vypracování posudku, jako např. nabývacího titulu k oceňovaným nemovitostem, šetření na místně příslušném Městském úřadu v obci XY, neakceptoval skutečný a veřejnosti v té době známý vývoj na daném segmentu trhu s pozemky vhodnými na výstavbu FVE, kdy v době oceňování pozemků již byla značně snížena podpora FVE spočívající v dotovaných výkupních cenách elektrické energie z FVE z nově vybudovaných zdrojů, obchod na daném segmentu trhu byl značně omezen a FVE se již prakticky nestavěly, poz.

parcely č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY ocenil jako pozemky stavební, ačkoli v katastru nemovitostí jsou uvedeny jako ostatní plocha, přičemž takto vědomě postupoval v rozporu se stěžejním oceňovacím předpisem, který mu jako znalci se zvláštní specializací oceňování nemovitostí musel být znám, tj. konkrétně s ustanovením § 9 odst. 3 zákona č.

151/1997 Sb., o oceňování majetku, v tehdy platném znění, podle kterého se pro účely oceňování pozemek posuzuje podle stavu uvedeného v katastru nemovitostí, kdy uvedené nemovitosti ocenil obvyklou tržní cenou na částku 43 236 620 Kč, jejíž zjištění bylo provedeno indexovou metodou, a tato jím stanovená obvyklá tržní cena předmětných pozemků je více jak 129x větší než cena 333 800 Kč, stanovená společností Appraising Alpha – znalecký ústav, s. r. o., revizním znaleckým posudkem č. 33-466/2017, vypracovaným na žádost policejního orgánu dne 21.

7. 2017, podklady použité Ing. Vlastimilem Hudečkem při jejich správném posouzení sice byly způsobilé pro vypracování znaleckého posudku, ale při vypracování posudku použil nevhodný cenový předpis, který slouží především pro daňové účely, tržní hodnotu nemovitostí stanovil za pomoci indexové metody, která je nepřezkoumatelná v zavedených indexech, na základě pouze 1 vzorku, který však nebyl identický /v tomto případě měl použít více obdobných vzorků pro snížení rozptylu a zvýšení přesnosti stanovené hodnoty/, použité podklady vyhodnotil nesprávně, neboť se v posudku vyjadřuje do budoucnosti a nikoli ke skutečnému stavu ke dni vypracování posudku, tedy jeho činnost při zpracování předmětného znaleckého posudku nebyla uskutečněna na základě veškerých dostupných -5- postupů a podkladů, ani rozhodné právní úpravy, kterou se měl v souladu s účelem posudku řídit, a tedy věděl, že výsledek nemůže odpovídat požadavku výkonu řádné znalecké činnosti, plynoucí z odpovědnostního postavení znalce, a vypracováním tohoto znaleckého posudku, jehož závěry se liší v míře, která není běžně odůvodnitelná rozdílností pohledu znalce, nýbrž v míře tak rozsáhlé, odůvodňující závěr, že se jedná o hrubě zkreslený posudek s vědomě nadhodnocenou obvyklou tržní cenou, Ing.

Vlastimil Hudeček si musel být vědom skutečnosti, že v důsledku tohoto značného nadhodnocení oceňovaných nemovitostí umožní objednateli posudku, příp. dalším osobám, získat neoprávněný prospěch, a jako znalec s mnohaletou praxí a současně jako pracovník stavebního úřadu Magistrátu města XY si musel být vědom, že znalecké posudky mají klíčový význam pro rozhodnutí různých orgánů státní správy, samosprávy i fyzických a právnických osob, neboť znalecké posudky jsou vyžadovány v případech, kdy je nezbytné vysoce odborně posoudit nějakou otázku, v daném případě ocenění nemovitostí sloužících jako předmět zástavy, což nasvědčuje tomu, že o skutečném účelu znaleckého posudku věděl, znalecký posudek byl vypracován bezprostředně před podáním žádosti o úvěr, kdy tento hrubě zkreslený znalecký posudek byl dne 24.

5. 2012 předsedou představenstva společnosti RAYON, a. s., IČ 27359760, Ing. Davidem Šafferem, MBA, použit jako podstatný podklad k žádosti o podnikatelský úvěr ve výši 34 000 000 Kč u Metropolitního spořitelního družstva, se sídlem Jezuitská 14/13, Brno, IČ 25571150, za účelem zřízení zástavy k poskytnutému úvěru /jednání popsané pod bodem 1)a),b) výrokové části usnesení/ a Ing.

Vlastimil Hudeček mu tímto jednáním napomohl k vylákání, neoprávněnému získání a neoprávněnému použití těchto peněžních prostředků a způsobení škody MSD ve výši 34 000 000 Kč, resp. škody stanovené v souladu s dosavadní soudní praxí na částku 30 021 947,95 Kč.

4. Jen pro úplnost lze doplnit, že ve věci obviněného byla nejprve státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze podána u Městského soudu v Praze obžaloba na Ing. Vlastimila Hudečka pod sp. zn. VZV 29/2018 ze dne 23. 4. 2019, a to pro výše uvedený skutek, která byla u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 10 T 6/2019. Ve věci byl společně s Ing. Vlastimilem Hudečkem obžalován ještě P. K. Dne 24. 7. 2019 byla k Městskému soudu v Praze podána další obžaloba státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. VYV 47/2018 ze dne 12. 7. 2019, kde byl obžalován Ing. Vlastimil Hudeček společně s Ing. Davidem Šafferem, MBA. Tyto dvě trestní věci byly usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2019 spojeny do jedné trestní věci vedené pod sp. zn. 10 T 6/2019. Věc obviněného Ing. Vlastimila Hudečka pak byla usnesením ze dne 2. 9. 2021 vyloučena ze společného řízení do samostatného řízení vedeného pod sp. zn. 10 T 10/2021, a bylo v ní rozhodnuto tak, jak bylo rekapitulováno výše v tomto usnesení.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 10 To 66/2023, podal nejvyšší státní zástupce (dále též jen „dovolatel“) v zákonné lhůtě a v neprospěch obviněného Ing. Vlastimila Hudečka dovolání s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. m), f) tr. ř. Namítl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

6. Dovolatel nejprve připomněl znění § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a jeho judikatorní výklad, který klade důraz na důsledné hodnocení trestné činnosti, jež je předmětem podané obžaloby, kdy nestačí pouhé srovnání trestních sazeb u jednotlivých trestných činů, ale je vždy nezbytné porovnávat trest, který buď již byl, anebo by měl být z hledisek § 39 a násl. tr. zákoníku za jiný trestný čin uložen, ve vztahu k trestu, který lze podle stejných hledisek očekávat za čin, jehož se má zastavení trestního stíhání týkat. Přihlíženo musí být také k povaze a závažnosti posuzovaného jednání, poměrům pachatele a jeho dosavadnímu způsobu života a v souvislosti s tím k účelu trestu a zároveň takové rozhodnutí nesmí být v rozporu s účelem trestního řízení, tj. že řízení musí působit k upevňování zákonnosti a k předcházení a zamezování trestné činnosti. Podle dovolatele však soudy tento výklad nerespektovaly, když řádně a komplexně nehodnotily podmínky pro zastavení trestního stíhání ve smyslu citovaného ustanovení, v důsledku čehož se jejich rozhodnutí ocitla mimo zákonný rámec.

7. K případu obviněného dovolatel zdůraznil, že jeho trestná činnost nebyla podle zjištění soudů pouze příležitostná a neuvážená, nýbrž se jednalo o předem naplánované, pečlivě promyšlené a dohodnuté jednání vícero osob, jejichž pohnutkou byla zištnost. Je zcela zjevné, že právě bez aktivní činnosti obviněného Ing. Vlastimila Hudečka, který za dohodnutou odměnu vyhotovoval hrubě zkreslené znalecké posudky, by žadatelé o úvěr nemohli být úspěšní a závažná majetková trestná činnost by páchána být nemohla.

Je tedy evidentní, že jeho jednání bylo pro předmětnou trestnou činnost „hlavních pachatelů“, tedy žadatelů o úvěr, naprosto zásadní. Pokud jde o předchozí odsouzení obviněného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 49 T 6/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2023, sp. zn. 3 To 98/2022, jímž soudy odůvodnily zastavení trestního stíhání, a tedy vyloučily možné navýšení trestu, tam byl obviněný pravomocně uznán vinným ze spáchání povahově shodných skutků s celkovou škodou přibližně 194 milionů Kč. Jeho jednání bylo Vrchním soudem v Praze kvalifikováno jako pokračující zločin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr.

zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, pokračující účastenství ve formě pomoci ke zločinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a další dvě účastenství ve formě pomoci ke zločinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Byl-li přitom obviněnému za takto zvlášť závažnou trestnou činnost pravomocně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 let, a to společně s peněžitým trestem ve výši 500 000 Kč a trestem zákazu činnosti na dobu 9 let, pak za situace, kdy je v nynějším trestním řízení stíhán pro další dva skutky s další souhrnnou škodou zhruba 58 milionů Kč a je podle § 211 odst. 6 tr.

zákoníku ohrožen shodnou trestní sazbou odnětí svobody na 5 až 10 let, by pominutí tak vysoké škody a tím i trestněprávních následků pro obviněného bylo jeho zcela nedůvodným zvýhodněním a bylo by v rozporu se samotným účelem trestního řízení. Při respektování výměry dříve uloženého peněžitého trestu a rozsahu vymezení a délky trestu zákazu činnosti totiž v rámci úvah o souhrnném (respektive společném souhrnném) trestu nepochybně existoval zákonný rámec pro případné navýšení trestu odnětí svobody, aby byla adekvátně zohledněna zejména závažnost jednání obviněného a byla tak zachovávána kritéria účelu trestního řízení vyplývající z § 1 odst. 1 tr.

ř.

8. Nejvyšší státní zástupce nepominul ani polehčující okolnosti, které však podle jeho názoru nelze přeceňovat. Jedná se totiž především o bezúhonnost obviněného a řádný výkon trestu odnětí svobody i jeho kladné hodnocení, ta však sama o sobě nemohou vést k zastavení trestního stíhání, zejména když je podle dovolatele podstatné, že obviněný nadále spáchání trestné činnosti zarputile popírá a svědčí tak o absenci kritického náhledu. Také rozporoval závěr soudu, že dosavadní řízení a předchozí odsouzení je dostatečné a přispělo k nápravě a resocializaci obviněného a že další trestání jeho osoby je tak neúčelné.

Naproti tomu právě množství skutků a zločinů, za které měl být obviněnému v případě vícečinného souběhu ukládán souhrnný (respektive společný souhrnný) trest, jejich závažnost, způsob provedení a pohnutka obviněného, jakož i výše škody ve svém souhrnu přesahující 252 milionů Kč, svědčí o tom, že závěr soudů o neúčelnosti trestního stíhání je nesprávný. Konstatoval, že i kdyby byl ukládán trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby 5 až 10 let, v případě dosud uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 8 let by se jednalo o trest pouze mírně nad její polovinou a zjevně by tak existoval prostor pro úvahy o uložení trestu ve výměře vyšší.

Obviněný totiž z hlediska závažnosti a rozsahu trestné činnosti učinil v podstatě vše pro to, aby mu byl ukládán trest odnětí svobody při horní hranici trestní sazby, přičemž ani případné navýšení kupříkladu o 1 rok nelze označit za „zcela bezvýznamné“ v porovnání s trestem, který mu již byl uložen. Na opodstatněnosti takového případného navýšení přitom nemohou nic změnit ani současně uložený peněžitý trest či trest zákazu činnosti.

9. Podle dovolatele by pak výše škody ve spojení se způsobem provedení trestných činů a jejich pohnutkou, zakládající vysokou závažnost jednání obviněného, nepochybně odůvodňovala také legitimní úvahy o možném postupu soudů podle § 43 odst. 1 věty první za středníkem tr. zákoníku, tj. zvýšení horní hranice trestní sazby o jednu třetinu. V tomto ohledu se neztotožnil s konstatováním Vrchního soudu v Praze (bod 42. odůvodnění jeho usnesení), že tato zpřísněná trestní sazba dosud u žádného z pachatelů nebyla použita, přičemž uvedené ustanovení by mělo být aplikováno pouze u recidivistů, u nichž je možnost nápravy značně oslabena.

Dovolatel zdůraznil, že zákon žádnou takovou podmínku nestanoví a nelze přehlížet zmiňovanou závažnost obviněným spáchaných zločinů, nad to nelze jako argument přijmout, že podobného postupu dosud v probíhajících řízeních u žádného pachatele užito nebylo. Doplnil, že pokud by soudy po řádném a komplexním vyhodnocení závažnosti veškeré trestné činnosti obviněného, za kterou by měl být ukládán souhrnný (respektive společný souhrnný) trest, dospěly k závěru o důvodnosti zpřísnění horní hranice trestní sazby postupem podle § 43 odst. 1 věty první za středníkem tr.

zákoníku, bylo by namístě ukládat trest odnětí svobody v rámci trestní sazby na 5 let až 13 let a 4 měsíce. Za takové situace by se v případě nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výši 8 let jednalo o trest uložený pouze v dolní polovině této trestní sazby.

10. Za podstatné dovolatel považoval také to, že veškerá trestná činnost obviněného Ing. Vlastimila Hudečka není a nebyla projednávána v jednom řízení. Na jeho osobu bylo dosud Vrchním státním zastupitelstvím v Praze podáno celkem 19 obžalob pro obdobnou úmyslnou trestnou činnost, trestná činnost, na které se měl podílet, vedla ke škodě přes 1,5 miliardy Kč poškozenému Metropolitnímu spořitelskému družstvu, čímž se zapojil do strůjcovství pádu poškozeného družstva. O několika obžalobách nebylo dosud rozhodnuto a o části soudy rozhodly právě postupem podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Byť nelze předjímat postup soudů, pokud by byl v této věci akceptován postup nalézacího soudu, pak by podle názoru dovolatele v případě totožného postupu soudů v dalších věcech tohoto obviněného zůstalo nepotrestáno velké množství skutků a trestných činů se souhrnnou škodou významně přesahující 1 miliardu Kč. Dovolatel se pak obával, že Městský soud v Praze rozhodne i v dalších trestních věcech tohoto obviněného o zastavení trestního stíhání se shodnými argumenty, což v podstatě potvrdil i Vrchní soud v Praze v rámci odůvodnění svého rozsudku ze dne 10. 2. 2023, sp. zn. 3 To 98/2022, v němž akcentoval, že je přesvědčen, že nejen v projednávané trestní věci, ale i v dalších navazujících trestních věcech, v nichž přichází v úvahu posouzení jednání obžalovaného jako dílčího útoku pokračujícího skutku, pro který byl v této věci odsuzován, již není s ohledem na veškeré okolnosti případu další prostor pro navyšování trestu odnětí svobody, ale ani i dalších trestů, a otvírá se tak v navazujících trestních věcech zákonná možnost postupu podle § 44 tr. zákoníku, či § 45 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 44 tr. zákoníku, nebo podle § 223 odst. 2 tr. ř.

11. Okrajově pak dovolatel poznamenal, že zcela bezpředmětným by bylo rovněž případné ospravedlňování zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. potřebou respektu k zásadě hospodárnosti a ekonomie řízení, která je mimo jiné realizována právě i tímto postupem. Je totiž zřejmé, že k vyloučení věci obviněného Ing. Vlastimila Hudečka ze společného řízení bylo přistoupeno až po skončení dokazování, a to pouze z důvodu vyčkání právní moci předchozího rozhodnutí. Stejně tak nemůže být argumentem pro případné zastavení trestního stíhání z uvedeného důvodu ani délka probíhajícího trestního řízení. Velmi rozsáhlá trestná činnost obviněného sice byla páchána v roce 2012, nicméně již v roce 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení, v roce 2018 bylo zahájeno trestní stíhání jeho osoby a v roce 2019 na něj byly podány obžaloby. Délka trestního řízení tedy s ohledem na složitost projednávání věcí více obviněných nemůže být hodnocena jako nepřiměřená. Uzavřel, že podmínky pro zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. nebyly dány.

12. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 10 To 66/2023, jemu předcházející usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2023, sp. zn. 10 T 10/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., načež podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Dospěl však k závěru, že dovolání není důvodné.

IV. Důvodnost dovolání

14. Dovolatel uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. m), f) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (tzv. první alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (tzv. druhá alternativa). Stížnost státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze byla zamítnuta poté, co soud druhého stupně na jejím podkladě meritorně přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V souladu s touto podmínkou dovolatel formulací vytýkaných vad odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Jde-li o zastavení trestního stíhání, lze tento důvod dovolání spatřovat mimo jiné i v tom, že soud zastavil trestní stíhání s odkazem na některý z fakultativních důvodů uvedených v § 172 odst. 2 tr. ř., ačkoliv žádný z nich nebyl dán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1200/2004). Námitky uplatněné v dovolání nejvyššího státního zástupce jsou z hlediska deklarovaného důvodu dovolání relevantní. Nejvyšší soud jim však nepřiznal takové opodstatnění, aby bylo nezbytné napadené (resp. napadená) rozhodnutí rušit.

16. Podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. státní zástupce může zastavit trestní stíhání, je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne. Z týchž důvodů může trestní stíhání zastavit i soud [§ 223 odst. 2, § 257 odst. 1písm. c) tr. ř.]. Městský soud v Praze dospěl v projednávané věci k závěru, že trest (v konkrétním případě společný souhrnný trest), k němuž může trestní stíhání obviněného vést, je zcela bez významu vedle trestu, který mu byl pro jiný trestný čin již uložen, a to rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 49 T 6/2019-3390, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2023, sp. zn. 3 To 98/2022.

17. V obecné rovině je vhodné připomenout, že zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. představuje průlom do převažující zásady legality, a to ve prospěch zásady oportunity, a je projevem diskreční pravomoci státního zástupce, případně soudu. K zastavení trestního stíhání obviněného z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. může v obecné rovině dojít pouze tehdy, pokud se neuplatní zásady a instituty trestního práva hmotného, které vyvození trestní odpovědnosti pachatele odvrátí, přednostní obligatorní důvody zastavení trestního stíhání upravené v § 172 odst. 1 tr.

ř. (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 6/1977 Sb. rozh. tr.) a jsou-li splněny zákonné předpoklady užití procesní oportunity. Závěr o faktické neúčelnosti dalšího trestního stíhání z důvodu, že trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který byl obviněnému pro jiný trestný čin již uložen, musí mít podklad ve zjištění, že jsou dány okolnosti, kterými dochází k naplnění zákonných předpokladů aplikace § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Hlavním hlediskem pro použití tohoto ustanovení je úvaha, zda uložený, popř. očekávaný trest za jiný skutek (kvalifikovaný jako trestný čin), bude dostatečný ke splnění účelu sledovaného trestní sankcí; zejména je třeba uvážit, zda trest dříve uložený, popř. očekávaný, dostatečně povede obviněného k tomu, aby vedl řádný život (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 23/1966 Sb. rozh.

tr.), dále jde i o to, aby byla zajištěna i ochrana společnosti před pachateli trestných činů. Při rozhodování je pak nutno vycházet nejen z porovnání trestních sazeb za jednotlivé trestné činy, nýbrž i z porovnání trestů, které by měly být podle kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku za jednotlivé trestné činy uloženy. Teprve po vyřešení předběžné otázky, jaké tresty by měly být uloženy za srovnávané trestné činy, může být učiněn závěr, zda trest, k němuž může stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který obviněného pro jiný čin podle očekávání postihne (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/1970-I.

Sb. rozh. tr.).

18. Alternativa obsažená v ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je vázaná na trest. Zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je tedy podmíněno výsledkem postupu, při kterém se posoudí postavení obviněného vyplývající z toho, jakému trestu uloženému pro jiný trestný čin se má podrobit (nebo ho již vykonává) nebo který ho podle očekávání postihne, a zároveň se zváží, zda a nakolik by se toto postavení změnilo v případě, že stávající trestní stíhání vyústí v uložení trestu za projednávaný trestný čin (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1241/2017). Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pro neúčelnost by mělo vycházet z komplexního zvážení všech specifických okolností projednávaného případu, které je následně nutno hodnotit především ve světle zásad pro ukládání trestních sankcí podle § 38 a § 39 tr. zákoníku (k tomu srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 3 Tz 68/2001). V případě, že jiný trestný čin je ve vícečinném souběhu se stíhaným skutkem, uplatní se ustanovení písmena a) zejména tehdy, jestliže lze očekávat upuštění od uložení souhrnného trestu (srov. § 44 tr. zákoníku), popř. uložení souhrnného trestu jako takového (srov. § 43 odst. 2 tr. zákoníku), který by jen nepatrně nebo jen v malém rozsahu převyšoval trest již uložený (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 48/1978, č. III/1964 Sb. rozh. tr.). Okolností, která podstatně zvyšuje závažnost činu, a tím i zpravidla vylučuje aplikaci § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., může být např. speciální recidiva pachatele (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 6 Tdo 16/2024, ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 6 Tdo 914/2023 aj.). Nutno podotknout, že při aplikaci zmiňovaného ustanovení je třeba mít na zřeteli i požadavek, aby zastavení trestního stíhání nebylo v rozporu s účelem trestního řádu a trestního řízení. Podle § 1 odst. 1 tr. ř. účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, přitom řízení musí mimo jiné působit k předcházení a zamezování trestné činnosti.

19. Nejvyšší státní zástupce v dovolání vyjádřil nesouhlas s hodnocením výše uvedených podmínek pro zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., jak je učinily městský a vrchní soud, které podle jeho názoru nebylo řádné a komplexní.

20. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že jejich úvahy vedoucí k ukončení trestního stíhání obviněného pro žalované skutky, v nichž obžaloba spatřuje zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a zločiny křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, jsou založené na shodné představě obou soudů o druhu, resp. výměře trestu, který by byl obviněnému ukládán v projednávané věci.

Při svém rozhodování vycházely z povahy a závažnosti jednání obviněného, posoudily výši způsobené škody, přihlédly k dosavadní trestní bezúhonnosti obviněného, k jeho chování ve výkonu trestu a k okolnostem souvisejícím s průběhem trestního řízení. Zohlednily rovněž trestní postih, který obviněný již v jiné trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 6/2019 podstoupil, přičemž na základě těchto úvah vyhodnotily, že případné nové odsouzení obviněného by nemohlo podstatně změnit jeho trestní postavení.

Zejména vrchní soud pak v rámci odůvodnění svého usnesení reagoval na námitky státního zástupce obsažené v jeho stížnosti, přičemž není od věci poznamenat, že dovolatel tuto argumentaci v podstatě opakoval. Ve shodě s názorem vrchního soudu lze k části dovolací argumentace zdůraznit, že dovolací soud přezkoumává rozhodnutí učiněné v nyní projednávané věci, a nemůže být ovlivněn spekulacemi o rozhodování soudů v jiných věcech, v nichž doposud nebylo rozhodnuto.

21. Je pravdou, že soudy výslovně nespecifikovaly, jakou konkrétní výměru trestu by v případě odsouzení obviněného zvažovaly, ani se výslovně nevyjádřily k možnosti upuštění od uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Takové podrobné odůvodnění by bylo vhodné zejména s ohledem na požadavek přezkoumatelnosti rozhodnutí a na zásadu, že trest musí být v poměru k povaze a závažnosti trestného činu. Uvedené nedostatky však v posuzované věci ztrácejí na významu ve světle nových skutečností, jež nastaly po podání dovolání nejvyššího státního zástupce.

Obviněný byl totiž dalším pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2024, sp. zn. 73 T 8/2022, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 4 To 52/2024, odsouzen pro jednání po právní stránce posouzené jako pokračující zločin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. ledna 2019, dále pokračující účastenství ve formě pomoci ke zločinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a trojnásobné samostatné účastenství ve formě pomoci ke zločinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou; dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 5 000 Kč, celkem tedy ve výměře 500 000 Kč; uložen mu byl i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, zvláštní specializace oceňování nemovitostí na dobu 10 let.

Těmito rozsudky byl zároveň (v rámci ukládání společného trestu) podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 1 T 4/2019, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 12 To 94/2020, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 45 T 5/2019, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 5 To 27/2020, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 74 T 3/2019, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23.

2. 2022, sp. zn. 5 To 57/2021, a také rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 49 T 6/2019-3390, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2023, sp. zn. 3 To 98/2022, a to ve výrocích o vině, trestu, jakož i dalších výrocích, které mají ve zrušeném výroku o vině svůj podklad. Znovu pak soud rozhodl o vině obviněného v celém rozsahu a o společném trestu za pokračující trestný čin i další sbíhající se trestné činy. Je tedy zjevné, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15.

2. 2024, sp. zn. 73 T 8/2022, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 4 To 52/2024, byl zrušen i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 49 T 6/2019-3390, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2023, sp. zn.

3 To 98/2022, jež byly relevantní z hlediska rozhodnutí Městského soudu v Praze v nyní projednávané věci o zastavení trestního stíhání obviněného z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř.

22. Pokud by soudy nižších stupňů v nyní posuzovaném případě uznaly obviněného vinným pro skutky pod body 1) a 2) výroku usnesení soudu prvního stupně, jimiž měl spáchat zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku jako účastník ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a zločiny křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, a ukládaly trest, pak by bylo na místě uložit trest odnětí svobody v sazbě stanovené v § 211 odst. 6 tr.

zákoníku, tedy podle ustanovení vztahujícího se na nejpřísněji trestný ze sbíhajících se trestných činů, tj. v rozpětí sazby od pěti do deseti let trestu odnětí svobody, a to celkem za pokračující zločin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. ledna 2019 (tzv. zastřešující trestný čin) a dalších 6 účastenství ve formě pomoci ke zločinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr.

zákoníku, když trest by byl ukládán jako trest společný a úhrnný ve smyslu § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku vůči trestu obviněnému uloženému již zmiňovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2024, sp. zn. 73 T 8/2022, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 4 To 52/2024. Za této situace nelze přehlédnout, že zpřísnění trestu ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku lze v případě trestu odnětí svobody provést výhradně v rámci 165 dnů, jež zbývají do maximální možné výměry trestu odnětí svobody, jehož horní hranice je v trvání 10 let, když tato nemůže být podle zásad ukládání trestu překročena včetně přepočtu dvojnásobku denních sazeb, v nichž byl vyměřen uložený peněžitý trest, jenž by pro případ přeměny nevykonaného peněžitého trestu představoval 200 dnů trestu odnětí svobody.

Prostor by nezůstal ani pro zpřísnění jiného z již uložených trestů, tedy trestu peněžitého, jak již byl obžalovanému uložen, když při jeho navýšení by nebylo lze předpokládat schopnost obžalovaného k jeho vykonání, navíc jeho zpřísnění by s sebou neslo i navýšení počtu denních sazeb, jimiž by trest byl vymezen, když i v tomto ohledu je soud limitován horní hranicí stanovenou pro trest odnětí svobody, přičemž trest zákazu činnosti byl uložen na samé horní hranici zákonného rozpětí. Vzhledem k aktuální právní situaci, kdy byl obviněnému v jiné věci uložen přísný trest odpovídající závažnosti jeho trestné činnosti, již nelze očekávat, že by v případě pokračování trestního řízení a eventuálního odsouzení v projednávané věci došlo k podstatnému (ba jakémukoliv) zpřísnění jeho trestního postihu.

23. Přestože nelze přehlédnout možnost fakultativního zvýšení trestní sazby podle § 43 odst. 1 věty první za středníkem tr. zákoníku, aplikace tohoto ustanovení je plně v dispozici soudu a není obligatorní. Ze způsobu úvah soudů nižších stupňů obsažených v odůvodnění jejich usnesení je navíc zřejmé, že tyto k využití tohoto mimořádného postupu neinklinují. Ve svých odůvodněních akcentují především skutečnosti svědčící ve prospěch obviněného, chování obviněného ve výkonu trestu, a nechat stranou pozornosti nelze ani to, že výše škody (cca 58 mil. Kč), jakkoliv ji nelze bagatelizovat, je ve srovnání s jinými trestními věcmi obviněného méně významná (kupř. cca 380 mil. Kč ve věci pod sp. zn. 73 T 8/2022). Z povahy trestné činnosti obviněného, spočívající v pomoci více pachatelům úvěrových podvodů formou znaleckých posudků, je zřejmé, že výše škody se vzhledem k akcesoritě účastenství navyšuje, aniž by bylo možno tuto skutečnost mechanicky přičítat pouze osobě obviněného. Pominout pak nelze ani dobu cca 13 let, která uplynula od spáchání projednávané trestné činnosti.

24. Pro zásah Nejvyššího soudu musí v konkrétním případě převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které pravomocnému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti takového pravomocného rozhodnutí. Tak tomu bude pouze při zásadních a podstatných vadách, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát, takže není možné trvat na právní moci. Vzhledem k výše uvedenému, zejména k tomu, že trest uložený obviněnému v jiné trestní věci je již natolik přísný, že další odsouzení v této věci by nemohlo vést k významnému zpřísnění jeho trestního postavení, Nejvyšší soud nepokládá za nezbytné ani účelné, aby bylo cestou mimořádného opravného prostředku řízení znovu otevřeno a ve věci dále jednáno a rozhodnuto.

25. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky dovolatele nejsou důvodné. Proto podané dovolání zamítl podle § 265j tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., poněvadž s projednáním v neveřejném zasedání souhlasili nejvyšší státní zástupce i obviněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 4. 2025

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu