8 Tdo 206/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných J. K., F. K., P. K., M. N. a obviněné právnické osoby MEDI HELP, spol. s r. o., se sídlem Na Čihadlech č. 833, Dobříš, okr. Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2023, č. j. 11 To 299/2023-968, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 79/2022, takto:
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují
I. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2023, č. j. 11 To 299/2023-968, ve výroku, jíž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných J. K., F. K., P. K., M. N. a společnosti MEDI HELP, spol. s r. o., - rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 6. 2023, č. j. 3 T 79/2022-921, ve výroku, jímž byli obvinění J. K., F. K., P. K., M. N. a společnost MEDI HELP, spol. s r. o., podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby náměstka okresní státní zástupkyně v Příbrami ze dne 20. 7. 2022, č. j. 1 ZT 116/2021-147. Dále v navazujícím výroku, jímž byli poškození se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy odkázáni podle § 229 odst. 3 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. - Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Příbrami přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Jinak zůstávají napadená rozhodnutí nedotčena.
1. Obvinění J. K., F. K., P. K., M. N., L. S. a společnost MEDI HELP, spol. s r. o., IČ: 46359443 se sídlem Na Čihadlech č. 833, Dobříš, okr. Příbram byli rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 6. 2023, č. j. 3 T 79/2022-921, podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby náměstka okresní státní zástupkyně v Příbrami ze dne 20. 7. 2022, č. j. 1 ZT 116/2021–147, která jim kladla za vinu spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli obvinění stíháni.
2. Rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 6. 2023, č. j. 3 T 79/2022-921, napadl státní zástupce odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 10. 2023, č. j. 11 To 299/2023-968, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu
3. Nejvyšší státní zástupce (dále zpravidla jen „dovolatel“, příp. „nejvyšší státní zástupce“) podal proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze v neprospěch obviněných J. K., F. K., P. K., M. N. a právnické osoby MEDI HELP, spol. s r. o., se sídlem Na Čihadlech č. 833, Dobříš, okr. Příbram (soudy uvádějí společnosti) dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Z podaného dovolání vyplývá, že se nejvyšší státní zástupce neztotožnil s právními závěry odvolacího soudu, který považoval postup soudu prvního stupně podle § 226 písm. a) tr. ř. za správný. V této souvislosti dovolatel zdůraznil, že není možno na podkladě soudy učiněných skutkových zjištění dospět k závěru, že se žalovaný skutek nestal. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 1988, sp. zn. 11 Tz 26/1988 (uveřejněné pod č. 37/1989 Sb. rozh. tr.) uvedl, že pokud se obviněný dopustil jednání popsaného v obžalobě, stal se skutek, pro který je stíhán, a není jej možno zprostit obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., nýbrž podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť předmětný skutek není trestným činem. Podle dovolatele bylo zproštění obviněných obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. nesprávné, neboť tito postupovali v rozporu s § 49 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, když nedbale navýšili u poškozené medikaci léku Methotrexat. Důvodné pochybnosti o tom, že se skutek nestal, tak v posuzované věci nevznikly. Soudy však fakticky zproštění obžaloby
opřely pouze o právní posouzení otázky příčinné souvislosti, nikoliv o reálné skutkové zjištění o tom, že by vůbec nedošlo k žalovanému jednání obviněnými. V této souvislosti dále uvedl, že lze akceptovat závěry soudů obou stupňů o tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním obviněných a smrtí poškozené. Za tohoto stavu dokazování však nebylo ani na místě zprostit obviněné obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. z důvodu, že v obžalobě označený skutek není trestným činem, neboť s ohledem na skutková zjištění, ke kterým soudy dospěly, vyvstal důvodný předpoklad, že by jiný orgán mohl skutek posoudit jako přestupek či kárné provinění.
Podle dovolatele tak existovaly důvody pro postoupení věci podle § 222 odst. 2 tr. ř., resp. podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř., což však soudy neučinily. Dovolatel tak vyjádřil názor, že předmětná věc byla nesprávně právně posouzena, když soud prvního stupně dospěl k závěru, že není na místě věc postoupit k projednání příslušnému správnímu či stavovskému orgánu. Závěrem podaného dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10.
2023, č. j. 11 To 299/2023-968, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil, dále zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 6. 2023, č. j. 3 T 79/2022-921, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a Okresnímu soudu v Příbrami přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, s tím, že vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr.
ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
4. Obvinění se k podanému dovolání vyjádřili prostřednictvím svých obhájců. Nejvyšší soud pro přehlednost a stručnost uvádí níže pouze shrnující závěry obviněných obsažené v předmětných vyjádřeních a jejich návrhy.
5. Podle obviněného M. N. oba soudy provedené důkazy správně vyhodnotily, rozhodnutí jsou správná po skutkové i právní stránce, přičemž byly vyčerpány všechny dostupné důkazy. Z těchto důvodů uvedený obviněný navrhl, aby podané dovolání bylo zamítnuto, neboť není důvodné, s tím, že vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
6. Obviněný F. K. považuje podané dovolání za zcela bezpředmětné a nedůvodné. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, popř. zamítl podle § 265j tr. ř., s tím, že vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
7. Podle obviněných MEDI HELP, spol. s r.o., P. K.te a J. K. došlo ke správnému postupu soudů, když rozhodly o zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. a tudíž v podaném dovolání nelze s úspěchem tvrdit, že skutek spočíval na nesprávném právním posouzení. Z podaného dovolání však podle obviněných není ani zřejmé, jaké konkrétní, individuálně určené jednání každého z nich by mělo být přestupkem či kárným proviněním. Z uvedených důvodů tak obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podané dovolání podle § 265j tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
10. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním [§ 265f odst. 1 tr. ř.] a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
11. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Stejně tak lze namítat nesprávnou aplikaci jiných norem hmotného práva.
12. Nejvyšší soud k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který nejvyšší státní zástupce v dovolání rovněž uplatnil, uvádí, že tento v sobě zahrnuje dvě alternativy. První z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. III. Důvodnost dovolání
13. Po prostudování uplatněných námitek dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně.
14. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že ke zproštění obviněných obžaloby došlo podle § 226 písm. a) tr. ř., tedy z důvodu, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli obvinění stíháni. Jinými slovy, soud prvního stupně dospěl k jiným skutkovým zjištěním, než popsala obžaloba. To svým vyjádřením potvrdil i odvolací soud, který k postupu soudu prvního stupně uvedl, že „souzní se závěry prvého soudu v tom, že všichni obžalovaní byli ve smyslu § 226 písm. a) tr. řádu zproštěni obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal tak, jak byla podána obžaloba“ (bod 13 usnesení).
15. Komentářová literatura k důvodu pro zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. uvádí, že tento důvod zproštění se uplatní, „když soud po vyčerpání všech dosažitelných důkazů opatřených a provedených za součinnosti stran a na základě výsledků provedeného dokazování nemůže spolehlivě (bez rozumných a důvodných pochybností – viz komentář k § 2 odst. 5) uzavřít, že se vůbec stal skutek uvedený v žalobním návrhu, který je předmětem rozhodování v hlavním líčení, tedy že se neuskutečnilo to, co se uvádí v popisu skutku. Zproštění je zde namístě jak v případě, pokud se prokáže, že se skutek nestal, tak i v případě, jestliže po úplném a správně provedeném dokazování (§ 2 odst. 5) a po všestranném zhodnocení všech dostupných důkazů (§ 2 odst. 6) zůstanou důvodné pochybnosti o tom, zda se skutek opravdu stal (srov. R 22/1968-II.). Na rozdíl od ustanovení § 172 odst. 1 písm. a) tr. ř. se podle § 226 písm. a) tr. ř. nevyžaduje prokázání (rozumná jistota), že se skutek nestal (srov. R 13/1982). Pro použití tohoto zprošťujícího důvodu rovněž není nutné, aby se nestalo vůbec nic z toho, co uvádí žalobní návrh v popisu skutku. Postačí, že se nestalo to, co tvoří podstatu skutku (srov. R 37/1989-II.), ovšem při respektování zásad pro hodnocení totožnosti skutku“ (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314 s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2814).
16. Z již shora zmíněného rozhodnutí č. 37/1989 – II. Sb. rozh. tr. mj. vyplývá, že „jestliže se obviněný dopustil jednání popsaného v obžalobě, stal se skutek, pro který je stíhán, a není možno jej zprostit obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Skutečnost, že nebyly naplněny další znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu – následek a úmyslné zavinění – je důvodem pro zproštění obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. (skutek, pro který je obviněný stíhán, není trestným činem)“. Z téhož rozhodnutí III. vyplývá, že „důvod zproštění uvedený v § 226 písm. a) tr. ř. je pro obviněného příznivější než důvod uvedený v § 226 písm. b) tr. ř“.
17. V rámci svých námitek uplatněných v dovolání k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nejvyšší státní zástupce předně uvedl, že se žalovaný skutek stal, a proto nemohl nalézací soud obviněné obžaloby zprostit podle § 226 písm. a) tr. ř., ale přicházelo by v úvahu zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř., a to za předpokladu, že by nebyly dány podmínky pro postoupení věci podle § 222 odst. 2 tr. ř., resp. § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř., což však soudy neučinily.
18. Z rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo jako správné potvrzeno rozhodnutím odvolacího soudu (odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných bylo zamítnuto) přitom vyplývá, že nalézací soud považoval za bezpečně prokázané, že dávkování léku Methotrexat v takové frekvenci jako byla předepsána obviněnými K., N., K. a ve své podstatě schválena K., je ve své podstatě postupem non lege artis, avšak v dané věci se nepodařilo bez důvodných pochybností prokázat, že tento postup způsobil smrt poškozené T., či vedl k její těžké újmě na zdraví, neboť na základě provedených důkazů se nabízí i ta varianta skutkového děje, že trombóza u poškozené, která byla zjištěna jako příčina jejího úmrtí, nemá s nadměrným dávkováním léku Methotrexat žádnou příčinnou souvislost a stejně tak septický stav, který u ní vznikl. Odvolací soud, který se, jak již bylo shora uvedeno se závěry nalézacího soudu ztotožnil, se na několika místech svého usnesení zmínil o tom, že existovaly pochybnosti o tom „zásadním, zda smrt poškozené nastala v příčinné souvislosti s předávkováním lékem Methotrexat“ (bod 8, 12 usnesení).
19. Při posuzování důvodnosti podaného dovolání bylo nutno vycházet nejen ze skutečností uvedených shora, ale dále brát rovněž v úvahu závěry nalézacího soudu, když uzavřel, že obvinění K., N., K. a K. svým jednáním zanedbali lékařskou péči o poškozenou tak, že jí neposkytli péči na náležité úrovni, navýšili z nedbalosti medikaci léku Methotrexat, čímž došlo ke snížení imunity této pacientky a tedy ke zhoršení jejího zdravotního stavu a o tomto stavu uvedení obvinění-lékaři, stejně jako obviněná právnická osoba měli a mohli vědět, přičemž porušili povinnost vyplývající z § 49 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., zákona o zdravotních službách ve znění pozdějších předpisů.
20. Ze všech výše uvedených skutečností tedy vyplynulo, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací nezpochybnily, že obvinění jednali způsobem uvedeným v obžalobě, pokud navýšili medikaci léku Methotrexat a konstatovaly v důsledku tohoto pochybení snížení imunity této pacientky a zhoršení jejího zdravotního stavu (taktéž i právnická osoba prostřednictvím svých zaměstnanců ve vazbě na uvedené ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., zákona o zdravotních službách ve znění pozdějších předpisů), aby následně dospěly k závěru, že vzhledem k důvodným pochybnostem o tom, že výše popsaná jednání a jejich jednáním jakožto svých zaměstnanců v rámci své činnosti i obviněné právnické osoby byl způsoben předmětný trestně postihnutelný následek a obviněné obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostily [resp. odvolací soud odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněných zamítl].
21. Za takto popsané situace nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že postup nalézacího soudu (následně potvrzený jako správný odvolacím soudem), kterým došlo ke zproštění obviněných podle § 226 písm. a) tr. ř. byl nesprávný, v rozporu s rozhodnutím publikovaným pod č. 37/1989 – II. Sb. rozh. tr., neboť tento rozsudek nalézacího soudu akceptoval jednání obviněných popsané v obžalobě tj., že pokud navýšili medikaci léku Methotrexat došlo v důsledku tohoto pochybení ke snížení imunity této pacientky a zhoršení jejího zdravotního stavu, avšak neztotožnil se již se závěrem podané obžaloby, že ke smrti poškozené došlo v příčinné souvislosti s jednáním obviněných. Je tedy nutno uvést, že v takovém případě nemohlo dojít ke zproštění obviněných podle § 226 písm. a) tr. ř., jak správně uvedl v dovolání nejvyšší státní zástupce, neboť na jedné straně bylo soudy konstatováno, že se obvinění (včetně obviněné právnické osoby) dopustili jednání popsaného v obžalobě, na druhou stranu bylo konstatováno, že tento následek (tj. smrt poškozené) nenastal v příčinné souvislosti s jejich jednáním. Takto učiněný závěr by však odpovídal zprošťujícímu důvodu § 226 písm. b) tr. ř.
22. Ve vztahu ke shora uvedenému je pak dále nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř. je možno obviněného zprostit za situace, kdy „v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem“. V případě tohoto důvodu zproštění se skutkový děj, který tvoří základ obžaloby, sice skutečně alespoň z podstatné části udál, protože došlo k tomu, v čem obžaloba spatřovala jednání a následek, tj. byla spolehlivě prokázána podstata skutku, o němž je soud povinen a oprávněn rozhodovat podle § 220 odst. 1 tr. ř., avšak prokázaný skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, nenaplňuje všechny objektivní i subjektivní znaky žádné skutkové podstaty trestného činu [rozhodnutí č. 37/1989 – II. – Jestliže se obviněný dopustil jednání popsaného v obžalobě, stal se skutek, pro který je stíhán, a není možno jej zprostit obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Skutečnost, že nebyly naplněny další znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu – následek a úmyslné zavinění – je důvodem pro zproštění obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.]. Současně je však nutno také zmínit, že pokud nalézací soud v novém řízení shledá, že zažalovaný skutek není trestným činem, ale mohl by ho jiný orgán posoudit jako přestupek nebo kárné provinění, nepřichází v úvahu zproštění obžaloby, ale věc musí být postoupena příslušnému orgánu podle § 222 odst. 2 tr. ř. Současně nelze přehlédnout rozhodnutí č. 27/2010 Sb. rozh. tr., stejně jako rozhodnutí č. 33/2015 Sb. rozh. tr., či č. 19/2017 Sb. rozh. tr. Z těchto rozhodnutí mj. vyplývá, že v případě zjištění, že skutek, pro který se řízení vede není trestným činem, ale mohl by být postoupen příslušnému orgánu, je třeba zkoumat, zda je možno jej jako přestupek projednat, zda nedošlo k jeho promlčení; stejně tak, že ve výroku, jímž se věc postupuje jinému orgánu, se uvede skutek, jak byl zjištěn soudem, bez ohledu, jak byl popsán v obžalobě.
23. Na uvedené skutečnosti musel Nejvyšší soud poukázat vzhledem k tomu, že k dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch výše uvedených obviněných zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu (pouze ohledně těch obviněných v jejichž neprospěch bylo dovolání podáno) a soudu prvního stupně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Z argumentace dovolatele (v neprospěch obviněných) vyplynulo pouze tolik, že podle jeho mínění došlo k nesprávné aplikaci zprošťujícího důvodu, což Nejvyšší soud z důvodů výše rozvedených shledal důvodným. Po zrušení zprošťujícího rozsudku (pouze ve vztahu k uvedeným obviněným) podle § 226 písm. a) tr. ř. bude na soudu prvního stupně, aby se opětovně věcí zabýval, přičemž nelze přehlédnout a posoudit skutečnosti, které dovolatel soudům nižších stupňů vytýkal, tedy že podle jeho mínění nejsou dány důvody pro postup podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť nebylo vyloučeno, že by jednání obviněných nemohlo být posouzeno jako „přestupek nebo kárné provinění a existovaly důvody pro postoupení věci“. V souvislosti se zrušeným rozsudkem soudu prvního stupně je vhodné zmínit některé skutečnosti, které již zazněly v rozsudku nalézacího soudu a podle názoru Nejvyššího soudu by neměly zůstat mimo pozornost tohoto soudu při novém rozhodnutí ve věci, pokud by měly ovlivnit rozhodování ve vztahu k odpovědnosti jednotlivých obviněných. Jde např. o skutkové zjištění, které konstatovalo, že „dle statistiky příjmů skladové karty ve spojení s objednávkou a dodacím listem byl Methotrexat u obviněné společnosti naskladněn dne 13. 2. 2019“, přičemž lék mohla obviněná společnost dostat nejdříve ve čtvrtek 14. 2. 2019 (předtím nebyl lék u obviněné společnosti k dispozici pět let) viz strana 6 rozsudku. Dále, že „uvedená látka byla u poškozené použita nejméně v dávce 120 mg, neboť nejméně jednu dávku si poškozená přivezla s sebou z předchozí hospitalizace“, přitom obžaloba uváděla celkové množství 220 mg, mj. bylo též konstatováno, „že u obviněné společnosti byla vedena zdravotnická dokumentace velmi liknavě a mnohdy v rozporu se skutečným stavem věci a tak nedocházelo k účinné kontrole lékařské péče včetně ordinování a poskytování léků pacientům v rámci obviněné společnosti, která shodně jako ve výroku tohoto usnesení zmínění obvinění porušili ustanovení § 49 odst. 1 zákona o zdravotnických službách“.
24. Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soud, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (srov. § 265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 17. 4. 2024
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu