8 Tdo 215/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. května
2011 dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 29. 9. 2010, sp. zn. 6 To 209/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 135/2008, a rozhodl t a k
t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 6 To 209/2010, v části, v níž byl
zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 1 T
135/2008, též ve výroku o vině pod body I. A) 1) – 12), dále ve výroku, jímž
bylo pod bodem A) 1) – 12) nově rozhodnuto o vině trestným činem podvodu podle
§ 250 odst. 1, 2 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, a ve výroku o trestu a
rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 1 T 135/2008,
ve výroku o vině pod bodem I.) A) 1) – 12) a ve výroku o trestu.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í současně také další rozhodnutí na
zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 1 T
135/2008, byl obviněný J. K. uznán vinným po body I.) A) 1) - 12), B) 1) - 10)
trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona č.
140/1961 Sb. (nadále tr. zák.), dílem sám, dílem jako spolupachatel podle § 9
odst. 2 tr. zák., pod body II.) 1) - 3) přečinem úvěrového podvodu podle § 211
odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále tr. zákoníku) jako spolupachatel
podle § 23 tr. zákoníku a odsouzen podle § 250 odst. 3, § 35 odst. 1 tr. zák. k
úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle § 39a
odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které zaměřil proti
výroku o vině i navazujícímu výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v
Ostravě ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 6 To 209/2010, byl podle § 258 odst. 1
písm. b), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a za
podmínek ustanovení § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak,
že obviněný byl uznán vinným pod body A) 1) – 12) trestným činem podvodu podle
§ 250 odst. 1, 2 tr. zák., pod body B) 1) – 10) a 1), 2), 3) trestným činem
úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst.
2, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta. Podle §
58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu
stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři léta. Podle § 49 odst. 1, § 50
odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu živnostenského podnikání s předmětem podnikání obchodní činnost – koupě
zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej včetně zprostředkování a s
předmětem podnikání zprostředkovatelské služby na dobu dvou let.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestných činů
dopustil tím, že
A)
v době nejméně od června 2005 do ledna 2006 v B. ve své prodejně mobilních
telefonů na N. jako obchodník, který byl na základě smlouvy o obchodním
zastoupení se společnostmi Eurotel, s. r. o., nyní Telefónica 02 Czech
Republic, a. s., a T-Mobile Czech Republic, a. s., oprávněn uzavírat za uvedené
společnosti s klienty paušální smlouvy na telekomunikační služby, jejichž
podmínkou bylo jednak odebrání cenově zvýhodněných mobilních telefonů včetně
SIM karet, jednak placení pravidelných měsíčních paušálů, v podvodném úmyslu
obohatit se na úkor uvedených společností uzavíral s klienty vesměs za úplatu
smlouvy o odběru cenově zvýhodněných mobilních telefonů, avšak toto zboží
klientům nepředal, ale po zaplacení aktivačních poplatků si je ponechal a
následně prodával dalším zákazníkům za plnou cenu, přičemž si byl vědom, že
poškozeným společnostem nebudou hrazeny ceny odebraných mobilních telefonů, ani
sjednané měsíční paušály, a způsobil tak uvedeným společnostem škodu,
sestávající z rozdílu mezi běžnou a zvýhodněnou cenou mobilních telefonů a z
neuhrazených plateb, a takto:
1) dne 10. 6. 2005 uzavřel s L. Š. smlouvu o odběru dvou mobilních telefonů
NOKIA 6230i v hodnotě po 9.499,- Kč za zvýhodněnou cenu po 3.499,- Kč a dvou
SIM karet s paušálními tarify T500, přičemž mobilní telefony si ponechal a
nezaplatil, přičemž L. Š. za podpis smlouvy vyplatil 600,- Kč, čímž způsobil
společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu ve výši 25.535,50 Kč,
2) dne 28. 6. 2005 uzavřel s D. B. smlouvu o odběru dvou mobilních telefonů
NOKIA 6230i v hodnotě po 9.499,- Kč za zvýhodněnou cenu po 3.499,- Kč a dvou
SIM karet s paušálními tarify T500, přičemž mobilní telefony si ponechal a
nezaplatil, čímž způsobil společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu ve
výši 25.648,- Kč,
3) dne 4. 8. 2005 uzavřel s B. N. smlouvu o odběru dvou mobilních telefonů, a
to NOKIA 6120 v hodnotě 3.299,- Kč za zvýhodněnou cenu 1,- Kč a Samsung E330 v
hodnotě 5.199,- Kč za zvýhodněnou cenu 499,- Kč a dvou SIM karet s paušálními
tarify T30 a T250, přičemž mobilní telefony si ponechal a nezaplatil, čímž
způsobil společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu ve výši 23.284,50
Kč,
4) ve dnech 26. 8. 2005 a 9. 9. 2005 uzavřel s D. Č. smlouvy o odběru dvou
mobilních telefonů SONY Ericsson v hodnotě 9.499,- Kč za zvýhodněnou cenu
3.999,- Kč a v hodnotě 5.299,- Kč za zvýhodněnou cenu 1,- Kč a dvou SIM karet s
paušálními tarify T250, přičemž D. Č. dal za podpis smluv 1.000,- Kč a mobilní
telefony si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti T-Mobile Czech
Republic, a. s., škodu ve výši 22.104,- Kč,
5) dne 31. 8. 2005 uzavřel s L. C. smlouvu o odběru dvou mobilních telefonů
Samsung E720 v hodnotě po 9.995,- Kč za zvýhodněnou cenu po 2.495,- Kč a dvou
SIM karet s paušálními tarify Gold a Silver, přičemž L.C. za podpis smlouvy
vyplatil 500,- Kč, mobilní telefony si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil
společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., škodu ve výši 27.131,- Kč,
6) dne 9. 9. 2005 uzavřel s E. H. smlouvu o odběru mobilního telefonu NOKIA
6230i v hodnotě 9.495,- Kč za zvýhodněnou cenu 1,- Kč a SIM karty s paušálním
tarifem Platinum, přičemž mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž
způsobil společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., škodu ve výši
19.817,- Kč,
7) dne 29. 9. 2005 uzavřel s P. Č. smlouvu o odběru mobilního telefonu NOKIA
6230i v hodnotě 9.499,- Kč za zvýhodněnou cenu 3.499,- Kč a SIM karty s
paušálním tarifem T250, přičemž mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž
způsobil společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu ve výši 13.354,- Kč,
8) dne 12. 10. 2005 uzavřel s J. Č. smlouvu o odběru mobilního telefonu SONY
Ericsson D750i v hodnotě 9.299,- Kč za zvýhodněnou cenu 2.999,- Kč a SIM karty
s paušálním tarifem T250, přičemž J. Č. dal za podpis smlouvy 1.000,- Kč a
mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti T-Mobile
Czech Republic, a. s., škodu ve výši nejméně 1.666,- Kč,
9) dne 9. 12. 2005 uzavřel se S. J. smlouvu o odběru mobilního telefonu NOKIA
6230i v hodnotě 8.995,- Kč za zvýhodněnou cenu 1,- Kč a SIM karty s paušálním
tarifem Eurotel Diamant, přičemž S. J. za podpis smlouvy dal 500,- Kč a mobilní
telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti Telefónica 02 Czech
Republic, a. s., škodu ve výši 18.898,50 Kč,
10) dne 21. 12. 2005 uzavřel s Ž. K. smlouvu o odběru mobilního telefonu
Samsung Z300 v hodnotě 9.495,- Kč za zvýhodněnou cenu 495,- Kč a SIM karty s
paušálním tarifem Eurotel Gold, Ž.K. dal za podpis smlouvy 500,- Kč a SIM
kartu, zatímco mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil
společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., škodu ve výši 14.507,- Kč,
11) dne 22. 12. 2005 uzavřel s P. K. smlouvu o odběru mobilního telefonu
Samsung E530 v hodnotě 8.495,- Kč za zvýhodněnou cenu 1,- Kč a SIM karty s
paušálním tarifem Eurotel Gold, za podpis smlouvy dal P. K. SIM kartu a 500,-
Kč, přičemž mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti
Telefónica 02 Czech Republic, a. s., škodu ve výši 12.851,- Kč,
12) dne 12. 1. 2006 uzavřel s R. G. smlouvu o odběru mobilního telefonu NOKIA
6230i v hodnotě 8.995,- Kč za zvýhodněnou cenu 995,- Kč a SIM karty s paušálním
tarifem Eurotel Platinum, přičemž R. G. dal za podpis smlouvy SIM kartu a 500,-
Kč, zatímco mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti
Telefónica 02 Czech Republic, a. s., škodu ve výši 17.868,- Kč,
čímž způsobil celkovou škodu ve výši 222.164,50 Kč,
B)
v době nejméně od 12. 5. 2005 do 27. 12. 2005 v B. v prodejně na N. jako
obchodník, který byl na základě mandátní smlouvy se společností Home Credit, a.
s., oprávněn uzavírat za tuto společnost s klienty smlouvy o spotřebitelském
úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru na nákup jím prodávaného zboží, v
podvodném úmyslu obohatit se na úkor uvedené společnosti a vylákat finanční
prostředky pod záminkou úvěrů uváděl do smluv nepravdivé údaje o zaměstnání
klientů a fiktivní údaje o koupi zboží, přičemž zboží ve skutečnosti odebíráno
nebylo, z vylákaného úvěru předal obviněný J. K. klientům vždy část hotovosti a
zbytek si ponechal pro vlastní potřebu, přičemž on i klienti byli srozuměni s
tím, že splátky úvěru nebudou řádně dle smluv hrazeny, čímž poškodí společnost
Home Credit, a. s., B., a takto:
1) obviněný J. K. a M. H., o jejíž trestné činnosti bylo rozhodnuto samostatně,
uzavřeli tři smlouvy o úvěrech na nákup zboží, v nichž uvedli fiktivní údaje o
zaměstnání a příjmu M. H., která byla bez zaměstnání a potřebovala peníze, a to:
a) dne 15. 6. 2005 smlouvu o úvěru ve výši 7.999,- Kč na fiktivní nákup
mobilního telefonu, z této částky převzala M. H. 3.000,- Kč a zbytek si
ponechal obviněný J. K., přičemž M.H. z 20 splátek zaplatila pouze 6, čímž
společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 5.119,- Kč,
b) dne 27. 9. 2005 smlouvu o úvěru ve výši 19.000,- Kč na fiktivní nákup PC
sestavy, z této částky převzala M. H. 5.000,- Kč a zbytek si ponechal obviněný
J. K., přičemž M. H. z 20 splátek uhradila pouze jednu, čímž společnosti Home
Credit, a. s., vznikla škoda 17.860,- Kč,
c) dne 24. 10. 2005 smlouvu o úvěru ve výši 10.493,- Kč na fiktivní nákup PC
sestavy, z této částky převzala M. H. 5.000,- Kč a zbytek si ponechal obviněný
J. K., přičemž M. H. z 15 splátek žádnou neuhradila, čímž společnosti Home
Credit, a. s., vznikla škoda 10.493,- Kč
2) obviněný J. K. společně P. H. a M. H., o jejichž trestní věci bylo
rozhodnuto samostatně,
dne 27. 10. 2005 uzavřeli obviněný J. K. a P. H. smlouvu o úvěru ve výši
12.100,- Kč na fiktivní nákup osobního počítače - notebooku, v níž uvedli
fiktivní údaje o zaměstnání a přijmu P. H., který byl bez zaměstnání a bez
prostředků, z částky úvěru předal obviněný J. K. 2x po 4.000,- Kč M. H., který
mezi nimi zprostředkoval kontakt, M. H. z toho předal P. H. 6.700,- Kč, zbytek
úvěru si ponechal obviněný J. K., přičemž P.H. z 20 splátek uhradil jen 4, čímž
společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 9.196,- Kč, přičemž P. H., který
byl zadlužen, takto postupoval na návod svého bratra M. H.,
3) obviněný J. K. společně M. H., o jehož trestní věci bylo rozhodnuto
samostatně,
dne 14. 11. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 16.950,- Kč na fiktivní nákup
PC sestavy, v níž uvedli osobní data synovce M. H. a fiktivní údaje o
zaměstnání a příjmu, z částky úvěru převzal M. H. 10.000,- Kč a zbytek úvěru si
ponechal J. K., přičemž M. H. z 20 splátek následně uhradil pouze 11, čímž
společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 5.663,- Kč,
4) obviněný J. K. a D. Č., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 23. 11. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 14.993,- Kč na fiktivní nákup
počítače, v níž uvedli fiktivní údaje o zaměstnání a příjmu D. Č., která ve
skutečnosti pobírala jen sociální dávky, z částky úvěru převzala D. Č. 6.000,-
Kč a zbytek si ponechal obviněný J. K., přičemž z 20 splátek nebyla uhrazena
žádná, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 14.993,- Kč,
5) obviněný J. K. a J. F., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 25. 11. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 13.490,- Kč na fiktivní nákup
fotoaparátu, v níž uvedli nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu J. F., která
pobírala pouze sociální dávky, z částky úvěru však J. F. oproti předchozí
dohodě neobdržela nic, od obviněného J. K. ani od M. F., která mezi nimi
kontakt zprostředkovala, přičemž z 20 splátek byly uhrazeny pouze dvě, čímž
společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 11.872,- Kč,
6) obviněný J. K. s Ž. P., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 16. 11. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 15.990,- Kč na fiktivní nákup
PC sestavy, v níž uvedl fiktivní údaje o jejím zaměstnání a příjmu, z částky
úvěru předal obviněný J. K. částku 4.000,- Kč M. F., která mezi nimi
zprostředkovala kontakt, a ta vyplatila Ž. P. 2.000,- Kč, zbytek úvěru si
ponechal obviněný J. K., přičemž z 20 splátek nebyla uhrazena žádná, čímž
společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 15.990,- Kč,
7) obviněný J. K. a I. B., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 14. 12. 2005 zavřeli smlouvu o úvěru ve výši 11.900,- Kč na fiktivní nákup
digitálního fotoaparátu, v níž uvedli nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu I.
B., která ve skutečnosti pobírala pouze invalidní důchod, z částky úvěru předal
obviněný J. K. I. B. 6.000,- Kč a zbytek do výše úvěru si ponechal, přičemž z
20 splátek nebyla uhrazena žádná, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla
škoda 11.900,- Kč,
8) obviněný J. K. a F. C., o jehož trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 19. 12. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 8.990,- Kč na fiktivní nákup
mobilního telefonu, s uvedením nepravdivých údajů o zaměstnání a příjmu F. C.,
který byl ve skutečnosti učněm bez příjmu, z částky úvěru předal obviněný J. K.
F. C. 5.000,- Kč a zbytek si ponechal, přičemž F. C. řádně nesplácel, splátky
hradil nepravidelně a v nižších částkách a poté splácet přestal, přičemž
společnosti Home Credit, a. s., dosud dluží 3.355,- Kč,
9) obviněný J. K. a O. G., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 21. 12. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 14.993,- Kč na fiktivní nákup
PC sestavy, v níž uvedli nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu O. G., která ve
skutečnosti pobírala pouze částečný invalidní důchod, z částky úvěru předal
obviněný J. K. O. G. 2.000,- Kč a zbytek si ponechal, přičemž následně O. G. z
20 splátek uhradila pouze 6, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda
9.593,- Kč,
10) obviněný J. K. a L. C., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 24. 8. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 12.800,- Kč na fiktivní nákup
počítače, v níž uvedli nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu L. C., která byla
ve skutečnosti bez zaměstnání a bez příjmu, z částky úvěru obviněný J. K. nedal
L. C. žádnou hotovost a peníze si ponechal, přičemž z 15 splátek bylo uhrazeno
pouze 7, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 6.633,- Kč,
v době nejméně od 12. 5. 2005 do 27. 12. 2005 v B. v prodejně na N. obviněný J.
K. jako obchodník, který byl na základě mandátní smlouvy se společností Home
Credit, a. s., oprávněn uzavírat za tuto společnost s klienty úvěrové smlouvy
na nákup jím prodávaného zboží, ve snaze získat úvěr a prodat zboží společně s
klienty záměrně uváděl do smluv nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu klientů,
případně nepravdivé údaje o typu prodávaného zboží tak, aby k prodeji zboží
došlo, neboť na základě pravdivých údajů by úvěry nebyly společností schváleny,
s vědomím, že splátky na úvěry nebudou řádně dle smluv hrazeny, a takto:
1) obviněný J. K. a J. V., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto zvlášť,
dne 12. 5. 2005 sjednali úvěr ve výši 3.199,- Kč na nákup mobilního telefonu
LG3300 se závazkem splatit úvěr ve 12 splátkách, přičemž obviněný J. K. vyplnil
ve smlouvě nepravdivé údaje o výši příjmu a J. V. tento údaj stvrdila podpisem
a následně po odběru zboží úvěr řádně nesplácela, čímž společnosti Home Credit,
a. s., vznikla škoda 413,- Kč,
2) obviněný J. K. a D. S., o jehož trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 27. 12. 2005 sjednali úvěr ve výši 12.000,- Kč na nákup digitálního
fotoaparátu Canon se závazkem splatit úvěr ve 20 splátkách, přičemž obviněný J.
K. vyplnil ve smlouvě nepravdivé údaje týkající se předmětu koupě a jeho ceny,
neboť ve skutečnosti D. S. na tuto smlouvu zakoupil mobilní telefon značky SONY
Ericsson, na který byla požadována vyšší akontace, kterou v době uzavření
neměl, a následně po odběru zboží uhradil pouze 8 splátek, čímž společnosti
Home Credit, a. s., vznikla škoda 6.240,- Kč,
3) obviněný J. K. a J. Š., o jehož trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 27. 12. 2005 sjednali úvěr ve výši 7.199,- Kč na nákup mobilního telefonu
SONY Ericsson 0750i a další úvěr ve výši 6.190,- Kč na nákup mobilního telefonu
NOKIA 6230i se závazkem splatit oba úvěry ve 12 splátkách, přičemž obviněný J.
K. vyplnil ve smlouvě nepravdivý údaj o výši příjmu a J. Š. tento údaj stvrdil
podpisem a následně po odběru zboží uhradil na každý úvěr pouze 2 splátky, čímž
společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 10.889,- Kč,
čímž způsobil celkovou škodu ve výši 140.209,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné
lhůtě dovolání. Dovolání bylo podáno s odkazem na dovolací důvod uvedený v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel namítal, že skutky tak, jak jsou v napadeném rozsudku vymezeny,
nenaplňují znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Skutková zjištění, na
nichž napadený rozsudek spočívá, jsou podle něj zcela nedostatečná, po věcné
stránce velmi neurčitá, rozporná a nepřezkoumatelná. Obviněný byl přesvědčen,
že závěry soudů obou stupňů jsou obecné a paušální, bez vazby na konkrétní
případy. Vytkl, že napadený rozsudek prakticky neobsahuje složku vlastních
skutkových zjištění v potřebné míře konkrétnosti u jednotlivých dílčích útoků,
a to ani s přihlédnutím k rozsudku soudu prvního stupně, obě rozhodnutí podle
jeho mínění obsahují pouhou rekapitulaci obsahu svědeckých výpovědí, což nelze
považovat za dostatečné. Přestože soudy rozhodovaly o celkem 25 dílčích
skutcích, zcela rezignovaly na individuální posouzení okolností každého dílčího
útoku, samotné posuzování důkazů vztahujících se k jednotlivým skutkům a
samostatné naplnění znaků skutkové podstaty u jednotlivých dílčích skutků a k
věci přistupovaly paušálně, čímž závěry vesměs posunuly do roviny pouhých
domněnek postrádajících při absenci konkrétních argumentů přijatelný podklad.
Skutková zjištění v rámci jednotlivých dílčích skutků nevystihují, co se v
daném konkrétním případě stalo, ale jedná se pouze o obecné proklamace.
Po věcné stránce se pak soudy při provádění dokazování nedůvodně odmítly
zabývat samotnou podstatou právních vztahů, v jejichž rámci mělo k projednávané
údajné trestné činnosti dojít. Dovolatel poukazoval na složitost komplexu
vícestranných právních vztahů a poukazoval na to, že kupř. ve věci
telekomunikačních služeb s poskytnutím dotovaných telefonů jde o komplex
vzájemných vztahů čtyř samostatných subjektů, a to operátora, obviněného jako
prodejce, dodavatele telefonů a koncového zákazníka. Pokud jde o telefony, tyto
vždy nakupoval předem, samostatně, vlastním jménem, za vlastní prostředky a za
plné ceny od operátorem určeného dodavatele a následně je opět samostatně
prodával zákazníkům, kteří mu za ně platili kupní cenu (tzv. dotovanou,
sníženou). Obviněný pak realizoval celou transakci ve vztahu se všemi subjekty
– operátorem, dodavatelem i zákazníkem. Finanční vypořádání bylo založeno na
smluvním vztahu s operátorem a smluvním partnerem a realizováno bylo výhradně
se smluvním partnerem T-Mobile, a. s., (společností SECTRON MOBIL, s. r. o.), a
to dokonce i když v konkrétním případě žádný telefon nefiguroval. Od operátora
T-Mobile, a. s., tak obviněný žádné prostředky nedostával. Vzhledem k relativní
složitosti a účasti většího počtu subjektů nelze posoudit zejména škodu,
obohacení, jejich výši ani příčinnou souvislost mezi rozhodnými znaky, která
je podle dovolatele za dané situace nevyhodnotitelná.
Obviněný měl za to, že ve vztahu k trestnému činu podvodu pod bodem A) v
napadeném rozsudku nelze nalézt skutková zjištění umožňující závěr, že majetek
poškozených telefonních operátorů byl konkrétním způsobem dotčen, a to zvláště
za situace, kdy dotované telefony byly majetkem obviněného. Popis skutku
nevystihuje ani objektivní stránku tohoto trestného činu, neboť odvolací soud
na žádném místě neuvedl, kdo měl být uveden v omyl, jakým konkrétním jednáním a
v čem měl omyl spočívat. Stejně tak nelze nalézt skutkové zjištění podřaditelné
pod znak škody, na žádném místě rozhodnutí se totiž vůbec o majetkové sféře
poškozených nehovoří, nikde není popsáno, o co konkrétního přišli, či co jim
neoprávněně ušlo. Pokud se v daném případě mělo jednat o ušlý zisk, bylo třeba
nejprve vyhodnotit, zda poškození vůbec měli právní nárok na plnění. Odmítl
závěr, že škoda je v projednávané věci tvořena „z rozdílu mezi běžnou cenou a
zvýhodněnou cenou telefonu a z neuhrazených plateb“ a znovu zopakoval, že
mobilní telefony byly prodávány z majetku obviněného a neprodávali je, a to ani
zprostředkovaně, poškození. Telefony kupoval za plnou cenu od smluvního
partnera. Podstata dotování telefonu pak spočívala v tom, že obviněný byl
povinen prodávat zákazníkům telefony za sníženou cenu s tím, že tato jeho
obchodní „újma“ byla následně kompenzována v rámci uzavřených smluvních vztahů.
Kupní cena za telefon inkasovaná standardně od zákazníků zůstávala obviněnému
jako prodávajícímu. Z toho dovozoval, že rozdíl mezi běžnou a zvýhodněnou cenou
mobilních telefonů nemůže představovat škodu na straně poškozených. Napadenému
rozsudku vytýkal také absolutní nepřezkoumatelnost tvrzených rozdílů cen,
protože pro závěr o běžných cenách si soudy neopatřily v provedeném dokazování
žádná skutková zjištění. Jde-li o poskytnutí telekomunikačních služeb ze strany
operátorů, namítl, že nebylo ani zjišťováno, zda vůbec nějaké konkrétní služby
byly zákazníkům poskytnuty. Jestliže je obvinění postaveno na konstrukci
jakéhosi vylákání služeb s úmyslem nezaplatit, pak výše škody musí spočívat v
ocenění konkrétních služeb. Při stanovení výše škody nelze bez dalšího vycházet
ze smluvené či fakturované ceny, ale je nutno zásadně zjišťovat cenu, za niž
se věc či jiná majetková hodnota (tedy i telekomunikační služba) v době a místě
činu obvykle prodává. Dovolatel poukazoval na to, že škoda je v napadeném
rozsudku koncipována jako nezaplacené paušály za služby až do ukončení smluv ze
strany poškozených. V návaznosti na požadavek příčinné souvislosti je tak
založeno významné zpochybnění rozsahu škody, jelikož při této konstrukci výše
způsobené škody závisela na aktivitě samotných poškozených a jejich libovolném
rozhodnutí, kdy smlouvy skončit. V rozsudku uvedené částky údajné škody jsou
podle něj zcela nepřezkoumatelné.
Odvolací soud si podle mínění dovolatele rovněž neujasnil, kdo měl být vůbec
jeho jednáním obohacen. Vzhledem k tomu, že prodával telefony ze svého majetku
zákazníkům s tím, že „mobilní telefony si ponechal“, a při současném zjištění
soudů, že zákazníci za telefony nezaplatili, není možno dovozovat žádné
obohacení ve vztahu obviněný – zákazník. Z napadeného rozsudku po stránce
skutkové rovněž nevyplývá, že by zákazníci od poškozených získali jakékoliv
konkrétní plnění, které by bylo možno považovat za obohacení. Obviněný dále
poukazoval na absenci příčinné souvislosti a tvrdil, že z rozsudku není patrno,
co je onou majetkovou dispozicí, která vedla ke škodě, a kdo takovou dispozici
provedl. V popisu skutku nelze nalézt jediné skutkové zjištění popisující
jednání poškozených či jakoukoliv jejich majetkovou dispozici. Zpochybnil
rovněž naplnění subjektivní stránky. Obecným východiskem konstrukce obvinění
bylo v daném případě tvrzení, že obviněný věděl, že zákazníci poškozeným
společnostem nebudou řádně hradit své závazky. V jednotlivých dílčích útocích
však podle dovolatele skutková zjištění pro takový zobecňující závěr chybí.
Ve vztahu k dílčím útokům trestného činu úvěrového podvodu pod bodem B)
dovolatel namítal, že napadený rozsudek neobsahuje žádné skutkové zjištění o
konkrétních nepravdivých údajích v rámci jednotlivých útoků, aby mohly být
přezkoumány a posouzeny. Pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí
používá formulaci „údaj o zaměstnání“, „údaj o příjmu“, lze na toto vyjádření
nahlížet pouze jako na upřesnění věcné oblasti, která však nenaznačuje obsah
údaje. Zpochybnil naplnění znaku subjektu, neboť se domníval, že pachatelem
může být na straně věřitele pouze osoba, která uvádí druhé smluvní straně
nepravdivé údaje, o což v posuzované věci nešlo. Nepřezkoumatelné se mu jevily
i závěry o výši škody, když způsob, jakým soud k částkám škody dospěl, není z
napadeného rozhodnutí zjistitelný. Namítl, že chybí-li skutková zjištění o
konkrétním údaji a v čem spočívala jeho nepravdivost, nelze posoudit, zda škoda
byla způsobena v příčinné souvislosti s těmito údaji. Ve vztahu k subjektivní
stránce vytýkal, že v rozhodnutích je pouze uvedeno obecné východisko, že měl
vědět, že zákazníci nebudou řádně hradit své závazky, bez uvedení konkrétních
skutkových zjištění. Právní závěr o vědomostní složce zavinění obviněného v
rozsahu znalosti budoucího chování každého jednotlivého zákazníka na základě
stávajících skutkových zjištění podle dovolatele učinit nelze.
Obviněný dále tvrdil, že jako prodejce telefonů a elektroniky realizoval
obchody ve značném objemu, jednalo se až o stovky obchodních případů s obratem
v řádech milionů korun ročně. Z tohoto množství zcela bezproblémových obchodů
bylo vybráno několik problematických případů neplatičů, které byly vytrženy z
kontextu. V celkovém objemu zjištěný podíl problémových obchodů prokazatelně
nepřekročil podíl, který je obvyklý u jiných obchodníků. Z existence daného
množství problémových obchodů absolutně nelze usuzovat na to, že obviněný o
nich musel nutně vědět, a proto se na nich podílel. V daném případě soudy svými
rozhodnutími kriminalizovaly jeho podnikatelskou činnost, bezdůvodně na něho
přenesly podnikatelská rizika dotčených společností z problémových obchodů a
dokonce i trestní odpovědnost za jednání jednotlivých zákazníků. Z toho
vyvozoval, že napadeným rozsudkem byla hrubým způsobem porušena zásada
subsidiarity trestní represe a princip ultima ratio.
Závěrem shrnul, že správnému právnímu posouzení brání především nedostatečná
skutková zjištění, což nelze nahradit pouhou rekapitulací obsahu důkazních
prostředků. Obviněný žádal, aby dovolací soud uložil soudu prvního stupně
věnovat se po stránce důkazní, skutkové i právní každému jednotlivému útoku
tak, aby obviněný mohl ve vztahu ke každému z nich uplatnit své právo na
obhajobu, což je při paušálním a obecném přístupu k věci vyloučeno. Navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i jemu
předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále a aby soudu prvního stupně
přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nevyužil svého práva a k
dovolání obviněného se věcně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání
odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i
odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, pro nimž bylo
podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému
rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je zčásti důvodné.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v
ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným
prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky
rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě
procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není
(a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.
Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem
odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci
nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat
Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je
možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění
správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu
dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán
skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito
soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z
hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost
a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v
té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení
dílčích skutků pod body A) napadeného rozsudku odvolacího soudu jako trestný
čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a pod body B) jako trestný čin
úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák.
K trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. pod bodem A)
Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě
cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije
něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku
škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí
škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč.
Objektivní stránku trestného činu podvodu představuje mimo jiné jednání
pachatele, který uvádí jiného v omyl. Za omyl je považován rozpor mezi
představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o
důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat;
omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí
o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k obohacení. Uvedením v omyl
pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci,
přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci. Objektem
trestného činu podvodu je cizí majetek a po subjektivní stránce se vyžaduje
zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky
trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a
následkem. Podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel
chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný
tímto zákonem [úmysl přímý podle § 4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým
jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je
způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl eventuální podle § 4 písm. b) tr. zák.].
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud
považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr.
zák., které spočívají v tom, že obviněný dílem sám, dílem společným jednáním ke
škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a
způsobil takovým činem škodu nikoli malou.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně však ani ve spojení s
odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů neobsahuje konkrétní
skutková zjištění, která by přesvědčivě naplňovala všechny zákonné znaky tohoto
trestného činu. Nejvyšší soud nemohl ignorovat především ty výhrady obviněného,
které byly zaměřeny k postupu soudů při objasnění otázky škody a stanovení její
výše.
Podstata jednání obviněného spočívala v tom, že jako obchodník, který byl na
základě smlouvy o obchodním zastoupení se společnostmi Eurotel, s. r. o., nyní
Telefónica 02 Czech Republic, a. s., a T-Mobile Czech Republic, a. s., oprávněn
uzavírat za uvedené společnosti s klienty paušální smlouvy na telekomunikační
služby, jejichž podmínkou bylo jednak odebrání cenově zvýhodněných mobilních
telefonů včetně SIM karet, jednak placení pravidelných měsíčních paušálů, v
podvodném úmyslu obohatit se na úkor uvedených společností uzavíral s klienty
vesměs za úplatu smlouvy o odběru cenově zvýhodněných mobilních telefonů, avšak
toto zboží klientům nepředal, ale po zaplacení aktivačních poplatků si je
ponechal a následně prodával dalším zákazníkům za plnou cenu, přičemž si byl
vědom, že poškozeným společnostem nebudou hrazeny ceny odebraných mobilních
telefonů, ani sjednané měsíční paušály, a způsobil tak uvedeným společnostem
škodu, sestávající z rozdílu mezi běžnou a zvýhodněnou cenou mobilních telefonů
a z neuhrazených plateb, přičemž v celkem 12 případech uvedených pod body A) 1)
– 12) napadeného rozsudku způsobil škodu v celkové výši nejméně 222.164,50 Kč.
Soudy obou stupňů ohledně objektivní stránky vycházely ze svědeckých výpovědí
zákazníků a listinných důkazů, zejména objednávek telekomunikačních služeb a
návrhů účastnických smluv pro společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., a
(nyní) Telefónica 02 Czech Republic, a. s. Na podkladě těchto důkazů dospěly k
závěru, že obviněný uzavíral za jmenované obchodní společnosti jako
zprostředkovatel s klienty paušální smlouvy na telekomunikační služby, jejichž
součástí bylo odebrání cenově zvýhodněných mobilních telefonů včetně SIM karet
a placení paušálních tarifů. Za uzavření těchto smluv dával klientům menší
finanční částky většinou v rozmezí 500,- až 1000,- Kč. Po uzavření smluv však
telefony klientům nepředal, fiktivně prodané telefony si ponechal, popř. je
prodal dalším osobám, které si zaplatily aktivaci SIM karty, a jež byla
používána až do doby, než byla služba zablokována, nebo je prodal bez SIM karty
jako nové.
Soudy obou stupňů zjistily, že klienti vyjmenovaní pod bodem A) napadeného
rozsudku odvolacího soudu neměli zájem o zakoupení mobilních telefonů, ale
chtěli toliko získat finanční prostředky, přičemž o této možnosti se většinou
dozvěděli od D. B. a M. F., kteří také zájemce do prodejny za obviněným dovedli
či je tam poslali. Obviněný tak zcela záměrně uzavíral smlouvy na
telekomunikační služby, o nichž věděl, že nebudou uhrazeny, neboť kupující
pocházející ze sociálně slabého prostředí, účastnické smlouvy podepisovali za
příslib finanční odměny za poskytnutí osobních údajů nutných pro uzavření
účastnických smluv, aniž by jejich cílem bylo získání mobilních telefonů nebo
zájem o využívání telefonních služeb (strana 15 rozsudku soudu prvního stupně,
strana 9 rozsudku odvolacího soudu).
Z jednotlivých svědeckých výpovědí rekapitulovaných soudem prvního stupně i
obsahu listin předložených poškozenými obchodními společnostmi je patrná
podobnost až shodnost rozhodných okolností, za nichž došlo k uzavření
účastnických smluv a následnému předání menší finanční částky jako odměny za
podpis účastnické smlouvy, o níž obviněný věděl, že závazky z ní nebudou
hrazeny. Obviněný zcela vědomě uváděl oba operátory v omyl, přičemž nepravdivým
údajem byl především pouze předstíraný zájem o poskytnutí telekomunikačních
služeb a s tím spojeného získání dotovaného telefonu a nepravdivě projevená
vůle zákazníků za tuto službu platit, když tito byli v celé transakci vedeni
vždy jen vidinou získaní drobné odměny za poskytnutí osobních údajů a podpisu
na účastnické smlouvě.
Nejvyšší soud nemá vzhledem k obsahu svědeckých výpovědí a listinných důkazů
pochybnosti o tom, že taková činnost obviněného představuje podvodné jednání
jako jeden ze znaků objektivní stránky podvodu podle § 250 tr. zák. a že se
tohoto jednání obviněný dopustil úmyslně, neboť ke škodě majetku společnosti
T-Mobile Czech Republic, a. s., a Telefónica 02 Czech Republic, a. s., uzavíral
jako nepřímý zástupce účastnické smlouvy, ač věděl, že závazky z nich
vyplývající nebudou plněny a čerpané služby nebudou hrazeny. Byli to právě oba
operátoři, kdo byli jednáním obviněného uvedeni v omyl, tito provedli
majetkovou dispozici, když v důsledku nepravdivých informací zákazníků a
obviněného poskytli telekomunikační služby.
Obviněný nesouhlasil ani s postupem soudů při stanovení výše způsobené
škody, jejich závěry označil za nepřezkoumatelné, omezily-li se v rozsudcích na
neurčitou formulaci, že škoda způsobená označeným společnostem měla sestávat „z
rozdílu mezi běžnou cenou a zvýhodněnou cenou mobilního telefonu a z
neuhrazených plateb“. Namítal, že soudy nereflektovaly, že zatímco ve vztahu k
telekomunikačním službám uzavíral se zákazníky smlouvy jako zástupce
poškozených společností, ve vztahu k prodeji zboží, tedy mobilních telefonů,
jednal samostatně, vlastním jménem a prodával je z vlastního majetku. Mobilní
telefony musel dříve sám za plnou cenu zakoupit a zaplatit za ně, a to nikoliv
od operátora, ale od tzv. smluvního partnera určeného poškozenými. Podstata
„dotace“ spočívala podle něj v tom, že byl povinen zákazníkům poškozených za
plnou cenu zakoupené mobilní telefony prodávat za sníženou, netržní cenu s tím,
že mu tato obchodní újma byla následně kompenzována v rámci uzavřených
smluvních vztahů. Z toho vyvozoval, že rozdíl mezi běžnou a zvýhodněnou cenou
mobilních telefonů nemůže představovat škodu na straně poškozených jako znak
skutkové podstaty trestného činu, protože zde neexistuje přímá souvislost.
Nesouhlasil ani se způsobem, jakým se soudy vypořádaly se škodou vzniklou v
souvislosti s poskytováním telekomunikačních služeb. Tvrdil, že škoda je v
podstatné části koncipována jako nezaplacené měsíční paušály za služby do
ukončení smluv ze strany poškozených, nebylo náležitě zjištěno, zda vůbec a
jaké telekomunikační služby měly být poskytnuty.
Nejvyšší soud shledal tyto námitky obviněného zpochybňující výši
způsobené škody zčásti opodstatněnými.
Podle § 89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za
kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle
prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených
nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav.
Ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři
kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc
v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání
stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý
stav. Vzájemný vztah těchto kritérií je takový, že primárním hlediskem je
hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že
teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je
použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně
vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně
vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav (k tomu srov. č. 39/2002 Sb.
rozh. tr.). Pokud je neoprávněným telefonováním, které má znaky trestného činu
podvodu podle § 250 tr. zák., způsobena škoda, je třeba při stanovení její výše
vycházet z ceny, za jakou se tato služba v době a místě činu poskytuje (podle
telefonního sazebníku). Ustanovení § 89 odst. 12 věty první tr. zák. se zde
použije analogicky.(srov. č. 44/1999 Sb. rozh. tr.).
K otázce způsobené škody a způsobu jejího stanovení soud prvního stupně
konstatoval, že obviněný svým jednáním způsobil škodu operátorovi T-Mobile
Czech Republic, a. s., a Eurotel nyní Telefónica O2 Czech Republic, a. s., a to
jednak tím, že dotovaný telefonní přístroj prodal za prodejní cenu jako
nedotovaný, a jednak umožnil, aby bylo použito SIM karet po jejich aktivaci až
do jejich zablokování operátorem, aniž by došlo k úhradě poskytnutých služeb.
Obviněný tak podle nalézacího soudu poškodil oba operátory o částku přesahující
500.000,- Kč (strana 15 rozsudku).
Odvolací soud poté, co na pokladě znaleckého posudku vypracovaného
znaleckým ústavem Ostravská znalecká, a. s., upravil výši škody u skutku
týkajícího se J. Č. pod bodem A) 8), mimo jiné konstatoval, že obviněný si
mobilní telefony, které byly předmětem smluv, ponechal a při aktivaci služeb si
byl vědom toho, že služby nebudou hrazeny osobami, které podepsaly příslušné
smlouvy, čímž poškozeným společnostem prostřednictvím svědků způsobil škodu
nejméně ve výši 222.164,50. Kč (strany 9, 10 rozsudku). V tzv. skutkové větě
výroku o vině k otázce stanovení škody ve shodě se soudem prvního stupně uvedl,
že „…obviněný si byl vědom, že poškozeným společnostem nebudou hrazeny ceny
odebraných mobilních telefonů, ani sjednané měsíční paušály, a způsobil tak
uvedeným společnostem škodu sestávající z rozdílu mezi běžnou cenou a
zvýhodněnou cenou mobilních telefonů a z neuhrazených plateb...“
Takový závěr je však vzhledem k provedeným důkazům a učiněným skutkovým
zjištěním nejasný a přinejmenším předčasný. Z výroku ani odůvodnění obou
rozhodnutí přesvědčivě nevyplývá, jakými úvahami se soudy při stanovení výše
škody řídily.
Soudy obou stupňů zřejmě vycházely toliko z vyúčtování služeb a
vyčíslení škody oběma operátory, jimi předložené listinné důkazy byly v rámci
hlavního líčení podle § 213 tr. ř. čteny (viz. č. l. 1256). Z obsahu
rozhodnutí však není patrno, jak tyto důkazy hodnotily. Soudy rezignovaly na
objasnění otázky, od koho obviněný telefony kupoval, zda mobilní telefony byly
jeho majetkem, zda a jakým způsobem byly vypořádávány obchody mezi operátory a
firmou obviněného J. K.-B., případně třetími subjekty.
Nejvyšší soud v podstatě sdílí obecná východiska soudů při stanovení
výše škody; správně je škoda způsobená podvodným jednáním spatřována jednak v
rozdílu mezi běžnou a zvýhodněnou cenou mobilních telefonů, jednak v ceně
hovorného, popř. dalších telekomunikačních služeb poskytnutých operátory (k
tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 11 Tdo
1104/2007). Soudům však nutno vytknout, že z popisu skutku zřetelně jasně
neplyne, co skutečně představuje škodu v rámci tzv. „neuhrazených plateb“ a ani
z odůvodnění rozhodnutí nelze jednoznačně vyčíst, že neuhrazené platby
nepředstavují úhradu sjednaných měsíčních paušálů, jak dovozuje mylně obviněný.
Vedle tohoto nedostatku nelze nevidět, že v popisu jednotlivých dílčích
skutků chybí konkretizace výše škody způsobené právě v důsledku neuhrazených
plateb za poskytnuté telekomunikační služby. V tomto ohledu je výtka obviněného
opodstatněná, jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu je v důsledku toho
nepřezkoumatelný, nelze se spokojit pouze s celkovým vyčíslením škody na částku
222.164,50 Kč. K odstranění tohoto nedostatku není nezbytně nutné uvádět
jednotlivé položky z vyúčtování předložených operátory, postačí alespoň rámcově
odkázat na typ poskytovaných telekomunikačních služeb a uvést finanční částku
představující jejich cenu.
Jakkoliv ani dovolací soud nezpochybňuje, že škodou způsobenou
podvodným jednáním obviněného označeným operátorům je i rozdíl mezi běžnou a
zvýhodněnou cenou mobilního telefonu, a to za předpokladu, že tento rozdíl jimi
byl skutečně zaplacen, s ohledem na stávající důkazní situaci a zjištění soudů
nelze se s obhajobou obviněného beze zbytku vypořádat a označit ji za
bezpředmětnou.
Z obsahu spisu vyplývá existence právních vztahů mezi společností T-Mobile
Czech Republic, a. s, společností SECTRON MOBIL, s. r. o., a J. K. jako
nepřímým partnerem. Na č. l. 927, 928 je založeno Potvrzení ke smlouvě o
obchodním zastoupení a Rámcové smlouvě o koupi zboží a poskytování služeb. Z
tohoto potvrzení je patrno toliko prohlášení, že práva a povinnosti nepřímého
partnera mají vyplývat ze smluvního vztahu mezi společností T-Mobile Czech
Republic, a. s, a společností SECTRON MOBIL, s. r. o. Ve vztahu ke společnosti
Telefónica O2 Czech republic, a. s., je na č. l. 936 až 940 založena smlouva o
obchodním zastoupení uzavřená společností EuroTel Praha, spol. s r.o., a
společností TIPA, spol. s r. o., Na č. l. 942 se sice nachází smlouva o
zprostředkování mezi společností TIPA, spol. s r.o., a firmou J. K. – B., která
je však datována 1. 8. 2006 a tudíž není pro posouzení vzájemných vztahů mezi
jednotlivými smluvními partnery relevantní.
V dalším řízení se jeví nezbytným zaměřit pozornost na objasnění
vzájemných vztahů mezi obviněným, operátory T-Mobile Czech Republic, a. s,
Telefónica O2 Czech republic, a. s., a tzv. smluvními partnery, jak o nich
hovoří obviněný v textu dovolání, na otázku vzájemného finančního vypořádání
souvisejícího s nákupem a prodejem mobilních telefonů. K odstranění
pochybností, na něž upozorňuje obviněný, je nezbytné vyžádat si vyjádření
poškozených společností a dalších participujících smluvních partnerů, případně
vyslechnout informované zástupce poškozených společností i smluvních partnerů
jako svědky.
Na Okresním soudu v Bruntále proto bude, aby v naznačeném rozsahu doplnil
dokazování, ozřejmil povahu právních vztahů mezi operátory, smluvními partnery
a firmou obviněného J. K. – B., objasnil systém úhrad za odebrané telefony a
poté aby svoji pozornost soustředil ke stanovení výše způsobené škody. Nezbytné
také bude, aby v již naznačeném směru konkretizoval skutková zjištění co do
výše způsobené škody u každého z dílčích skutků a v návaznosti na právní
posouzení skutku aby neopomněl odůvodnit konkrétní formu úmyslného zavinění.
K trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. pod bodem B)
Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí,
kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo
dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí,
způsobí-li takovým činem škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se podle § 89
odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu pod bodem B) se
podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu úvěrového podvodu
podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. spočívající v tom, že obviněný při sjednávání
úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a takovým činem způsobil škodu nikoli
malou.
Objektivní stránku trestného činu úvěrového podvodu představuje zvláštní způsob
podvodného jednání pachatele, který uvádí při sjednávání úvěrové smlouvy
nepravdivé údaje. Za nepravdivé údaje se považují údaje, jejichž obsah vůbec
neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o
některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy. Objektem trestného
činu úvěrového podvodu je cizí majetek (zejména to budou finanční prostředky) a
po subjektivní stránce se vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat
všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i
příčinný vztah mezi jednáním a následkem.
Skutková část výroku o vině napadeného rozsudku soudu druhého stupně ve spojení
s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů v obou zde
uvedených případech obsahuje konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné
znaky tohoto trestného činu naplňují. Je evidentní, že soudy obou stupňů
věnovaly náležitou pozornost zjištěním, o něž opřely svůj závěr o uvedení
nepravdivých údajů týkajících se příjmů a zaměstnání žadatelů o úvěr, resp. o
druhu kupovaného zboží, o existenci úmyslného zavinění, a námitky obviněného
zpochybňující subjekt, objektivní a subjektivní stránku trestného činu nemohou
obstát. Jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že obviněný neuplatnil
výhradu vůči povaze uzavíraných smluv coby smluv úvěrových, a proto též tato
otázka nebyla předmětem přezkumu dovolacího soudu.
Dovolatel namítal, že v daném případě nebyly naplněny znaky subjektu, neboť při
uzavírání úvěrových smluv vystupoval na smluvní straně věřitele, nikoliv
dlužníka, a aby byl pachatelem na smluvní straně věřitele, musel by nepravdivý
údaj uvádět druhé smluvní straně. S touto námitkou souhlasit nelze.
Pachatelem trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák.
spáchaného uvedením nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy může být
především kterýkoliv z účastníků úvěrové smlouvy, typicky věřitel či dlužník
nebo fyzická osoba jednající za dlužníka nebo za věřitele coby právnické osoby.
Může jím však být i jiná osoba, která se bezprostředně, ale i zprostředkovaně
podílí na sjednávání úvěrové smlouvy a v souvislosti s tím uvede nepravdivé
údaje, jelikož sjednávání úvěrové smlouvy nelze chápat jen jako vlastní
uzavření úvěrové smlouvy, neboť za její sjednávání je třeba považovat i
jednání, které uzavření takové smlouvy předchází, v jehož rámci si strany
úvěrové smlouvy poskytují určité informace a na základě nich vyjadřují svá
stanoviska. Pachatelem tedy může být i osoba, která má vědomost o nepravdivosti
údajů uváděných při sjednávání úvěrové smlouvy a přesto dopustí, aby tyto
nepravdivé údaje sloužily jako podklad pro rozhodnutí poskytnout úvěr věřiteli,
který tak byl uveden v omyl o skutečném stavu. Právě takovou osobou byl
obviněný, který se aktivně podílel na sjednávání podmínek relevantních pro
uzavření úvěrových smluv, jelikož byl na základě mandátní smlouvy s poškozenou
společností Home Credit, a. s., oprávněn uzavírat za tuto společnost smlouvy o
spotřebitelském úvěru, o revolvingovém úvěru a též úvěrové smlouvy, přičemž bez
jeho podvodného jednání realizovaného v součinnosti s dlužníky úvěrových smluv
by k uvedení v omyl společnosti Home Credit, a. s., a ani následku v podobě
způsobené škody nedošlo (k tomu srov. přiměřeně rozhodnutí č. 36/2009, 37/2010
Sb. rozh. tr.).
Obviněný dále namítal, že pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí
používá formulaci „údaj o zaměstnání“, „údaj o příjmu“, lze na toto vyjádření
nahlížet pouze jako na upřesnění věcné oblasti, k níž údaj směřuje, čímž ale
není ani naznačen obsah údaje, který jako jediný může být pro posouzení
pravdivosti nebo nepravdivosti podstatný. Zpochybňoval rovněž naplnění
subjektivní stránky uvedeného trestného činu a poukazoval na to, že soudy
učinily paušální závěr, že měl vědět, že zákazníci nebudou řádně hradit své
závazky, bez uvedení konkrétních skutkových zjištění. Právní závěr o vědomostní
složce zavinění obviněného v rozsahu znalosti budoucího chování každého
jednotlivého zákazníka na základě stávajících skutkových zjištění podle
dovolatele učinit nelze. Ani tyto výtky obviněného nejsou opodstatněné.
Ve vztahu k dílčím skutkům pod bodem B) 1) až 10) v první části popsaného
skutku soudy obou stupňů ohledně nepravdivých údajů obsažených v úvěrových
smlouvách shodně vycházely z obsahu jednotlivých smluv, které obviněný podepsal
s M. H., P. H., M. H., D. Č., J. F., Ž. P. I. B., F. C., O. G., L. C., a na
podkladě těchto důkazů uzavřely, že obviněný jako obchodník, který byl na
základě mandátní smlouvy se společností Home Credit, a. s., oprávněn uzavírat
za tuto společnost s klienty smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o
revolvingovém úvěru na nákup jím prodávaného zboží, uváděl do smluv nepravdivé
údaje o zaměstnání klientů a fiktivní údaje o koupi zboží, přičemž zboží ve
skutečnosti odebíráno nebylo, z vylákaného úvěru předal obviněný J. K. klientům
vždy část hotovosti a zbytek si ponechal pro vlastní potřebu, přičemž on i
klienti byli srozuměni s tím, že splátky úvěru nebudou řádně dle smluv hrazeny.
Odvolací soud rovněž připomněl obsah úvěrových smluv i okolnosti jejich
uzavření, o nichž ve svých výpovědích hovořili slyšení svědci. Tito přicházeli
za obviněným do prodejny s tím, že na základě uvedení fiktivních údajů při
uzavření smlouvy jim obviněný poskytne nějaké finanční prostředky, když se
obecně po B. říkalo, že obviněný je oprávněn poskytovat půjčky. Svědci v zásadě
uváděli, že přišli do prodejny, podepsali nějaké smlouvy, které vyplňoval
obviněný, zboží nepřevzali a dostali od obviněného určité finanční prostředky.
Z výpovědi svědků P. H. či Ž. P. se kupř. podává, že obviněný vyplňoval úvěrové
smlouvy i v jejich nepřítomnosti, nemohl proto znát, kde jsou žadatelé
zaměstnáni a jaké jsou jejich výdělkové poměry. Svědci ostatně uváděli, že se
jich na to obviněný ani neptal a teprve zpětně po přečtení smlouvy zjišťovali,
jaké údaje týkající se zaměstnání a výdělku obviněný do úvěrových smluv uvedl.
Na pokladě svědeckých výpovědí a úvěrových smluv dospěl odvolací soud k závěru,
že obviněný uzavíral smlouvy s osobami, které potřebovaly finanční prostředky,
nešlo jim o úvěr na zakoupení zboží, které obviněný prodával. Za podpis
požadovaly menší finanční prostředky, neboť byly ve finanční tísni, jelikož šlo
vesměs o osoby ze sociálně a finančně slabých vrstev.
Vzhledem k tomu je zcela přiléhavý závěr odvolacího soudu, že obviněný úmyslně
a vědomě uzavíral se svědky smlouvy, do jejichž obsahu vědomě uváděl nepravdivé
a zfalšované údaje ohledně zaměstnání a výdělku účastníků smluv, předmětem
smluv byly věci, které klienti nepřevzali, a že za takové situace, si obviněný
musel být vědom i toho, že svědci – zákazníci, kteří byli nemajetní, žádné
zboží nezískali, nebudou hradit splátky úvěrů (strany 11, 12 napadeného
rozsudku). Závěr, že jednal v úmyslu přímém podle § písm. a) tr. zák. je tak
zcela opodstatněný.
K dílčím útokům pod bodem B) 1) až 3) ve druhé části je třeba uvést, že v
těchto případech - na rozdíl od bodů B) 1) – 10) - došlo k odebrání zboží,
avšak ve smlouvách o úvěrech byly uvedeny údaje, o jejichž nepravdivosti
obviněný věděl. Podstata jeho jednání spočívala v tom, že jako obchodník, který
byl na základě mandátní smlouvy se společností Home Credit, a. s., oprávněn
uzavírat za tuto společnost s klienty úvěrové smlouvy na nákup jím prodávaného
zboží, ve snaze získat úvěr a prodat zboží, společně s klienty záměrně uváděl
do smluv nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu klientů (J. V., J. Š.),
případně nepravdivé údaje o typu prodávaného zboží (D. S.), tak, aby k prodeji
zboží došlo, neboť na základě pravdivých údajů by úvěry nebyly společností
schváleny, s vědomím, že splátky na úvěry nebudou řádně dle smluv hrazeny.
V případě J. V. byla nepravdivým údajem informace, že žadatelčin čistý měsíční
příjem činí 12.000,- Kč, když skutečností bylo, že tato sdělovala obviněnému
příjem 10.000,- Kč, resp. 8.000,- Kč. Obviněný, který věděl, že tato částka
nemusí pro poskytnutí úvěru stačit, do smlouvy uvedl, že příjem žadatelky byl
vyšší. Nepravdivým údajem v úvěrové smlouvě D. S. byl předmět koupě, když
obviněnému byl ve skutečnosti prodán mobilní telefon, ačkoliv podle úvěrové
smlouvy se mělo jednat o digitální fotoaparát. Obviněný proto musel vědět, že
ve smlouvě jím uvedený údaj o prodávaném zboží není pravdivý. V případě
úvěrových smluv, které uzavřel obviněný s J. Š., uvedl obviněný nepravdivé
údaje týkající se příjmu J. Š., který mu žádnou konkrétní výši příjmu nesdělil
s tím, že je osobou samostatně výdělečně činnou a údaj o příjmu doplní, až jej
zjistí z daňového přiznání, což se však nikdy nestalo. Přesto je ve smlouvě,
kterou vyplnil obviněný, uvedena částka 18.000,- Kč jako čistý měsíční příjem
žadatele. I tyto dílčí skutky naplňují skutkovou podstatu trestného činu
úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., neboť i v těchto případech měl
obviněný vědomost, popř. byl minimálně srozuměn s tím, že údaje v úvěrových
smlouvách pravdivé nejsou, z čehož plyne, že jednal nejméně v úmyslu nepřímém
podle § 4 písm. b) tr. zák.
Za nepřezkoumatelné dovolatel označil i závěry o výši škody. Vytýkal, že
způsob, jakým soudy k jednotlivým částkám představujícím škodu dospěly, není z
napadeného rozhodnutí zjistitelný. Ani s touto výtkou nelze souhlasit.
Odvolací soud ve skutkové větě vyjádřil způsobenou škodu u jednotlivých dílčích
skutků jako rozdíl mezi peněžní částkou představující výši čerpaného úvěru a
peněžní částkou představující zaplacené splátky. Celkovou škodu ve výši
140.209,- Kč pak tvoří součet všech peněžních částek poskytnutých z titulu
sjednaných úvěrů snížený o uhrazené splátky.
Obviněný poukazoval také na porušení zásady trestního práva jako prostředku
ultima ratio, když v daném případě soudy svými rozhodnutími kriminalizovaly
podnikatelskou činnosti obviněného, bezdůvodně na něho přenesly podnikatelská
rizika dotčených společností z problémových obchodů i trestní odpovědnost za
jednání jednotlivých zákazníků.
V daných souvislostech je třeba s odkazem na judikaturu Ústavního soudu jakož i
obecných soudů k uplatnění principu ultima ratio zdůraznit, že trestněprávní
kvalifikaci určitého jednání, které má ve své podstatě soukromoprávní základ,
jako trestného činu je třeba považovat za krajní právní prostředek, který má
význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních
společenských hodnot. Z uznávaného principu právního státu, jímž je
chápání trestní represe jako prostředku ultima ratio vyplývá, že ochrana
závazkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského (popř.
obchodního práva) a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení
občanskoprávních vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného
činu a svou intenzitou dosahuje předpokládaného stupně společenské
nebezpečnosti, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost. Trestní postih má
místo pouze tam, kde jiné prostředky ochrany práv fyzických a právnických osob
jsou vyčerpány nebo jsou neúčinné či nevhodné. V právním státě je zásadně
nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování
subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny
předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady
zcela nezpochybnitelně zjištěny. Právní řád, byť vnitřně diferencovaný, tvoří
jednotu a jako s takovým je třeba s ním zacházet při aplikaci jednotlivých
ustanovení a institutů, a proto, pokud jde o naplnění objektivních i
subjektivních znaků trestného činu, při promítnutí principu trestněprávní
represe jako posledního prostředku - „ultima ratio“ - nemůže být ignorována
občanskoprávní stránka věci (srov. k tomu také nálezy Ústavního soudu pod sp.
zn. I. ÚS 4/04, II. ÚS 372/03, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 897/2005
atd.).
O takovou situaci ale přece v případě skutku obviněného nešlo. Činy
obviněného J. K. evidentně vykazují znaky kriminálního jednání a úmyslných
trestných činů. Jejich podstata byla založena na opakovaném úmyslném
protiprávním jednání, které zásadním způsobem vybočilo z rámce civilních vztahů
mezi obviněným jako zprostředkovatelem obchodu a společností Home credit, a.
s., poskytující spotřebitelské úvěry. Účelem a smyslem uzavíraných
spotřebitelských úvěrů nebyla snaha obviněného získat pro poškozenou společnost
zákazníka, který chce financovat nákup zboží cestou spotřebitelského úvěru a za
tuto službu zaplatit, ale páchání trestného činu. Mimo okruh relevantních
otázek se v daných souvislostech ocitly argumenty obviněného, že si orgány
činné v trestním řízení vybraly z velkého množství spotřebitelských úvěrů jeho
prostřednictvím uzavřených jen ty problémové, u nichž zákazníci neplnili
smluvní podmínky, poněvadž je zjevné, že jejich prostřednictvím se toliko
snažil obecně relativizovat a bagatelizovat význam své trestné činnosti a
naznačoval, že se vlastně žádné trestné činnosti nedopustil. Taková námitka
však svou povahou odpovídá námitkám skutkovým, které však nemohou být
přezkoumávány v rámci dovolacího řízení.
Odvolací soud proto nepochybil, pokud na podkladě uvedených skutkových zjištění
dospěl k závěru, že se obviněný dopustil jednání, které naplňuje všechny znaky
trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Nejvyšší soud
shledal námitky dovolatele vůči právnímu posouzení jeho jednání pod bodem B)
rozsudku odvolacího soudu jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst.
1, 3 tr. zák. zjevně neopodstatněnými.
Protože právní posouzení skutku je z důvodů, jež byly shora vyloženy, nesprávné
ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen ohledně
dílčích skutků uvedených v bodě A) 1) – 12) rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší
soud z podnětu dovolání obviněného napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
zrušil v části, v níž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27.
1. 2010, sp. zn. 1 T 135/2008, též ve výroku o vině pod body I. A) 1) – 12),
dále ve výroku, jímž bylo pod bodem A) 1) – 12) nově rozhodnuto o vině trestným
činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, a ve
výroku o trestu a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2010, sp.
zn. 1 T 135/2008, ve výroku o vině pod bodem I.) A) 1) – 12) a ve výroku o
trestu. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu. Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl; při novém rozhodování je soud prvního stupně vázán
právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Pro úplnost
dovolací soud dodává, že jeho rozhodnutím zůstal nedotčen výrok o vině trestným
činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. a nově je třeba
rozhodnout v rozsahu odpovídajícím výroku o vině pod bodem A) 1) – 12) výroku o
vině odvolacího soudu, což odpovídá dílčím skutkům pod body I. A) 1) – 12)
rozsudku soudu prvního stupně, a taktéž o trestu za celý komplex trestné
činnosti. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla v označených částech zrušena jen v
důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže
dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková