8 Tdo 220/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2005 o dovolání obviněného B. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 6 To 422/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 3 T 55/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. H. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 19. 7. 2004, sp. zn. 3 T 55/2004, byl obviněný B. H. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 197a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 9. 2. 2004 v době kolem 11.00 hodin, v P., v prodejně D. – d. m., s. r. o., poté co vzhledem k podezření na drobnou krádež z jeho strany byly uzamčeny dveře vedoucí z prodejny, přistoupil k ostraze prodejny – svědkyni J. T., na její výzvu z kapsy vyndal nůž o velikosti cca 15 až 20 cm, nůž přiložil špičkou mezi prsy svědkyně J. T., říkal, že to v prodejně rozbije a po skončení své kontroly, při které u něho nebylo nalezeno žádné odcizené zboží, z prodejny odešel, přičemž svědkyni J. T. řekl „ty černá chrapounko, já ti přijdu ustřelit palici“.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň – město odvoláním, směřujícím zejména proti výroku o vině. K jeho odvolání byl podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Trestných činů vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. se podle skutkových zjištění odvolacího soudu obviněný dopustil tím, že dne 9. 2. 2004 v době kolem 11.00 hodin, v P., v prodejně D. – d. m., s. r. o., poté co vzhledem k podezření na drobnou krádež z jeho strany byly uzamčeny dveře vedoucí z prodejny, přistoupil k ostraze prodejny – J. T., z kapsy vyndal nůž s čepelí, tento jí přiložil špičkou mezi prsy a vyzval ji k okamžitému otevření dveří prodejny s tím, že to tam jinak „rozbordelaří“, v důsledku čehož J. T. dala pokyn k otevření dveří prodejny, obviněný z prodejny odešel a při odchodu jí řekl „ty černá chrapounko, přijdu ti ustřelit palici“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, směřující proti výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že zjištění odvolacího soudu, že poté, co z kapsy vyndal nůž s čepelí a přiložil jej poškozené mezi prsy, vyzval ji, aby okamžitě otevřela dveře s tím, že jinak to tam „rozbordelaří“, je nesprávné a neodpovídá důkazům, které byly v řízení provedeny. Odvolací soud podle něj účelově vytrhl jednu z verzí výpovědi poškozené a ostatní důkazy, ze kterých bylo zřejmé, že objektivní stránka trestného činu vydírání naplněna nebyla, bagatelizoval nebo zcela opomenul. Upozornil, že potřebná pozornost nebyla věnována výpovědím svědkyň J. K. a Z. G., které popisují některé části incidentu v podstatě shodně jako poškozená,
liší se však právě v těch bodech, které jsou pro právní posouzení skutku zásadní. Právní posouzení skutku jako trestného činu vydírání spáchaného se zbraní je podle dovolatele nesprávné; skutek měl být kvalifikován jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., jak jej posoudil soud prvního stupně. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání poukázal na to, že dovolatel napadl právní hodnocení skutku pouze zdánlivě, neboť k závěru o vadném právním posouzení skutku jako trestného činu vydírání dospěl nikoliv rozborem hmotně právních náležitostí výroku o vině, nýbrž výkladem hlavních ve věci provedených důkazů v tom smyslu, aby dosáhl zmenšení rozsahu viny. Dodal, že takové námitky však nenaplňují žádný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, především výpověď svědkyně J. T., a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Plzni. V podstatě vytkl, že odvolací soud nevěnoval potřebnou pozornost zásadám rozhodným pro hodnocení důkazů, jak jsou uvedeny v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Nesouhlasil se způsobem hodnocení výpovědi poškozené - svědkyně J. T., poněvadž odvolací soud podle něj skutková zjištění relevantní pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vydírání opřel o jednu z verzí poškozené a ostatní důkazy, jmenovitě výpovědi svědkyň J. K. a Z. G., z nichž vyplývaly jiné poznatky o průběhu rozhodného skutkového děje, bagatelizoval nebo opomenul. Naznačil, že pokud by odvolací soud vyšel z provedených důkazů a správně je posoudil, nemohl by dospět k jinému závěru, než že o existenci pohrůžky násilím jsou přinejmenším důvodné pochybnosti a že obhajoba obviněného nebyla jednoznačně vyvrácena.
Obviněný tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku; fakticky uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, které nejsou pro právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, relevantní. Je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby (viz strany 7, 8 napadeného rozsudku odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Ve vztahu k právnímu posouzení skutku dovolací soud nad rámec úvah obsažených v odůvodnění napadeného rozsudku poznamenává, že trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. nebyly spáchány v ideálním souběhu, jak vyvozuje dovolatel. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že k jednání vykazujícímu znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. došlo „po skončení jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání“ a po ukončení prohlídky obviněného, což vede k závěru, že trestné činy byly spáchány v reálném souběhu.
Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., reálně uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu vydírání v podobě zjištěné odvolacím soudem nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková