8 Tdo 220/2025-303
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání obviněného D. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 10 To 360/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 T 16/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. J. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 10 T 16/2024, byl obviněný D. J. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 337 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil označeného přečinu tím, že v blíže nezjištěné době ode dne 3. 1. 2024 23:20 hodin, kdy byl naposledy viděn na nestřeženém pracovišti společnosti W.E.L.L. Pack, s. r. o., na adrese XY, obec XY, okres XY, do dne 4. 1. 2024 2:43 hodin, kdy byl na silnici č. 2752 mezi 16 km - 16,5 km u obce XY zadržen policií, jako odsouzený vykonávající nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici Jiřice, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2023, č. j. 4 T 66/2022-72, který byl obviněnému doručen oproti podpisu doručenky nejpozději 24. 5. 2023 a následně nabyl právní moci a vykonatelnosti, přinejmenším po zamítnutí návrhu na vrácení lhůty k podání opravného prostředku provedeného usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023, č. j. Nt 581/2023-156, jako trest souhrnný ve výměře 16 měsíců a dále rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 5 T 36/2023, který nabyl právní moci dne 29. 11. 2023 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 To 266/2023, jako trest souhrnný ve výměře 8 měsíců, svévolně bez příslušného povolení opustil nestřežené pracoviště ve společnosti W.E.L.L. Pack, s. r. o., hala č. 37, kde byl pracovně zařazen a které je součástí areálu Věznice Jiřice v části volné věznice, jenž nepodléhá režimu střežení, a odešel z oddělení s nízkým stupněm zabezpečení samostatného objektu věznice.
3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 10 To 360/2024, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 10 To 360/2024, obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., které posléze prostřednictvím obhájce doplnil dalším podáním datovaným dnem 28. 2. 2025. Byť se tak stalo po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, přičemž podle § 265f odst. 2 tr. ř. platí, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, dovolací soud i k tomuto podání obviněného přihlédl, poněvadž v něm obviněný jen blíže specifikoval již dříve rámcově zmiňovaná rozhodnutí soudu, jež měl vykonávat v rozporu se zákonem, nešlo tedy o změnu rozsahu či důvodů dovolání.
5. Dovolatel nejprve rekapituloval ve věci vydaná rozhodnutí. Naplnění uplatněných dovolacích důvodů spatřoval v neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou, nesouladu mezi důkazy a skutkovými závěry, v nesprávném právním posouzení skutku a nesplnění povinnosti soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit. Oba soudy nižších stupňů opřely napadená rozhodnutí o závěry, které nemají oporu v provedených důkazech. Obviněný znovu opakoval, že nepřevzal rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022, které nabylo právní moci pouze na základě falešného podpisu ohledně jeho přijetí. Vyjádřil přesvědčení, že byl do výkonu trestu odnětí svobody dodán nezákonně, protože zmíněný rozsudek nemohl nabýt právní moci. Obviněný proto podal trestní oznámení na neznámého pachatele, o jehož výsledku nebyl dosud informován. V této souvislosti podal návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k určení pravosti podpisu, ale soud jeho návrh zamítl. Stejně tak zamítl jeho návrh na vyslechnutí jeho přítelkyně I. H. za účelem vyjasnění zásadních skutečností ohledně hlavních líčení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 4 T 66/2022. Obviněný dále upozornil na to, že byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody nezákonně na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 50 T 98/2022 (který byl ve výroku o trestu odnětí svobody zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022), jelikož už neexistoval, a přesto jej obviněný vykonával do 12. 4. 2023. Obvodní soud pro Prahu 8 v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 T 36/2023 mu uložil souhrnný trest s chybným započtením trestů. Obviněný proto podle svých slov podal stížnost pro porušení zákona, o jejímž průběhu nebyl taktéž informován. Upozornil, že nyní je ve výkonu trestu odnětí svobody na osm měsíců na základě souhrnného trestu uloženého mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 4 T 42/2023 a Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 5 T 36/2023, avšak trest byl zrušen Obvodním soudem pro Prahu 10 při obnově řízení jako nezákonný, a přesto z něj obviněný vykonal šest měsíců. Obviněný měl za to, že nebyl jednoznačně zjištěn skutkový stav věci a nebyly odstraněny zřejmé pochybnosti o řízeních u Obvodních soudů pro Prahu 8 a pro Prahu 9. Pracoviště opustil právě s ohledem na zmíněná pochybení soudů jako projev zoufalého pokusu upozornit na nezákonnost výkonu jeho trestu, čímž se chtěl domoci svého práva na spravedlivý proces.
6. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí (bez jeho další konkretizace) zrušil.
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že dovolání obviněného je založeno na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku vypořádaly v napadených rozhodnutích, s jejichž nosnými body se ztotožňuje. Nalézací soud realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen co kdo rozsahu, ale i navazujících skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž odvolací soud, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. Povinností obecného soudu není akceptovat jakýkoli důkazní návrh, avšak odmítne-li provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit, což nalézací soud učinil pod bodem 17. svého rozhodnutí a odvolací soud pod bodem 7. svého rozhodnutí.
8. Námitkami obviněného uvedenými v dovolání se velmi podrobně zabýval soud prvního stupně pod body 20.–25. odůvodnění svého rozhodnutí, jakož i odvolací soud pod bodem 7. odůvodnění svého rozhodnutí. Státní zástupkyně s úvahami zde uvedenými souhlasila s tím, že odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ve věci sp. zn. 4 T 66/2022, jakož i navazující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 5 T 36/2023 a navazující rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 266/2023 byly obviněnému i jeho tehdejší obhájkyni JUDr. Arnoštové prokazatelně doručeny oproti podpisu doručenky, respektive oproti vystavení elektronického potvrzení o dodání do datové schránky. Obviněný v této věci evidentně využil svého práva a prostřednictvím obhájkyně inicioval odvolací řízení, které bylo ke dni 4. 1. 2024 skončeno. Tvrzení obviněného, že budou uvedené rozsudky dodatečně přezkoumávány z titulu stížnosti pro porušení zákona, pak bylo vyvráceno prostým zjištěním, že v neskončené trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 1 T 146/2023 žádná stížnost pro porušení zákona ve věci obviněného D. J. podána nebyla. Především je však třeba poukázat na skutečnost, že sám obviněný připustil, že z nestřeženého pracoviště věznice uprchl. Z toho je spolehlivě usvědčován výpovědí svědka P. M., úředními záznamy policie o průběhu pátrání po něm, ale i zprávou Věznice Jiřice. Obhajoba, že byl do výkonu trestu dodán nezákonně, neboť nepřevzal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2023, sp. zn. 4 T 66/2022, a na to navazující další soudní rozhodnutí specifikovaná ve výroku o vině, byla plně vyvrácena výše uvedenými důkazy. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy plně prokázáno s tím, že i použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.
9. Státní zástupkyně tedy navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
13. Obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu vytkl, že skutková zjištění soudu prvního stupně nemají spolehlivou oporu v provedeném dokazování, což podmiňoval tím, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Za ty označil znalecký posudek z oboru písmoznalectví k určení pravosti jeho podpisu na protokolu Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 4 T 66/2022 a výslech jeho přítelkyně I. H. jako svědkyně k vyjasnění pochybností o hlavních líčeních konaných Obvodním soudem pro Prahu 9 ve věci sp. zn. 4 T 66/2022.
14. Soud prvního stupně zamítnutí písmoznaleckého posudku k ověření podpisu obviněného pod protokolem ze dne 20. 3. 2023 založeným na č. l. 80 ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022 (sepsaným soudní úřednicí paní Rampasovou), oproti němuž si měl obviněný vyzvednout rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2023, sp. zn. 4 T 66/2022, vysvětlil následovně (srov zejména bod 17. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Vyhodnotil jej jako nadbytečný, jelikož tvrzení obviněného, k jejichž prokázání by sloužil, byla jednak vyvrácena dalšími důkazy a současně také nemají ve vztahu k projednávané věci žádný význam.
Tvrzení obviněného o zfalšování jeho podpisu na předmětném protokolu vyvrací podle soudu prvního stupně jak závěry policejního šetření, které jej nepotvrdilo, tak i závěry Ministerstva spravedlnosti ČR, které podněty obviněného k podání stížnosti pro porušení zákona v této věci odložilo. Nalézací soud dále zohlednil skutečnost, že o převzetí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022 obviněným (oproti podpisu protokolu ze dne 20. 3. 2023) byl k datu 22. 3. 2023 pořízen ještě úřední záznam umístěný na č. l.
82 spisu sp. zn. 4 T 66/2022 sepsaný asistentkou soudu na základě telefonátu s obviněným. Skutečnost, že si obviněný převzal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022, oproti podpisu protokolu z 20. 3. 2023, nezávisle na sobě potvrdily dvě osoby. Paní Rampasová při vystavení protokolu ze dne 20. 3. 2023, pod sankcí trestního stíhání za spáchání trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny ve smyslu § 348 odst. 1 tr. zákoníku, a také asistentka soudce formou úředního záznamu na č. l.
82 spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022, ta přinejmenším pod sankcí pracovně právního postihu za nepravdivý úřední záznam. Tyto skutečnosti již také obdobně zohlednil Městský soud v Praze v usnesení ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. Nt 581/2023, při hodnocení návrhu obviněného na navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022. Obviněnému pak byl předmětný rozsudek reálně doručen ještě jednou, dne 24. 5. 2023, a to oproti podpisu poštovní doručenky, přímo do Věznice Jiřice.
Z hlediska právní kvalifikace projednávaného činu tudíž nalézací soud považoval za podstatnou skutečnost, že byl obviněnému rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022 prokazatelně doručen a k datu 3. a 4. 1. 2024 byl pravomocný a vykonatelný.
15. Soud prvního stupně zamítnutí návrhu obviněného na doplnění dokazování výslechem svědkyně I. H. (přítelkyně obviněného) podle § 216 odst. 1 tr. ř. taktéž pečlivě pod bodem 17. odůvodnění svého rozsudku zdůvodnil. Shledal jej nadbytečným, protože daná skutečnost, že se obviněný nijak neomluvil z hlavního líčení konaného Obvodním soudem pro Prahu 9 dne 13. 2. 2023, byla dostatečně vyvrácena jinými důkazy. Blíže uvedl, že o takové jeho omluvě není ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022 žádný záznam. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 9 Mgr. Vaníček rozhodující ve věci sp. zn. 4 T 66/2022 v záznamu z hlavního líčení ze dne 13. 2. 2023 prohlásil, že se obviněný z hlavního líčení nařízeného na den 13. 2. 2023 neomluvil. Omluvil se pouze z hlavního líčení nařízeného v téže věci na 16. 1. 2023 (viz záznam na č. l. 63 spisu), což však již nedoplnil požadovanou lékařskou zprávou. Nalézací soud shrnul, že si lze stěží představit, že by soudce (již z povahy funkce osoba nestranná a nezávislá) na hranici trestní odpovědnosti, resp. přinejmenším odpovědnosti kárné, zatajoval omluvy obviněného a takto nastanuvší situaci zneužíval k vedení hlavního líčení. Konkrétně hlavního líčení ve věci ve své podstatě bagatelní kriminality. Podle zde popsaných zjištění naopak právě obviněný, co do tvrzení o omluvě z hlavního líčení nařízeného na den 13. 2. 2023, účelově směšuje pravdu a lež, kdy omluvu ze 16. 1. 2023 zaznamenanou ve spisu i v protokolu z hlavního líčení ze dne 16. 1. 2023 zaměňuje s neexistující omluvou ze dne 13. 2. 2023.
16. Z uvedeného je patrné, že soud prvního stupně dostatečně zdůvodnil, proč nevyhověl oběma návrhům obviněného na doplnění dokazování a považoval je za nadbytečné. Námitky obviněného v tomto směru proto nemohou obstát. Nejedná se tedy o tzv. opomenuté důkazy, neboť nejde o situaci, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud v tomto kontextu neshledal žádný, už vůbec ne zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů.
17. Druhý dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
18. Obviněný v dovolání namítl, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2023, sp. zn. 4 T 66/2022, jako rozhodnutí soudu, jehož výkon měl mařit svým útěkem z výkonu trestu odnětí svobody podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, nenabyl právní moci, jelikož nepodepsal jeho převzetí (na protokolu o doručení je podle něj falešný podpis), a nebyl mu tudíž řádně doručen. Na základě něj byl vězněn od 13. 4. 2023 nezákonně. Současně uvedl, že mu nepředcházelo hlavní líčení. Tento rozsudek byl zrušen dne 13. 2. 2023, a přesto existuje jako pravomocný dnem 29. 3. 2023 a protokol z hlavního líčení je datován dnem 20. 3. 2023. Uvedené rozhodnutí tak podle jeho názoru neexistuje.
19. Není od věci v obecné rovině uvést, že přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se dopustí, kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že uprchne stráži, z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že zmařil výkon rozhodnutí soudu tím, že uprchl z výkonu trestu odnětí svobody. Předmětem ochrany tohoto přečinu je pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, kterým se rozumí rozhodnutí vynutitelné státní mocí. K trestní odpovědnosti pachatele je logicky nutné, aby rozhodnutí bylo již v době jeho jednání vykonáváno. Tyto otázky musí orgán činný v trestním řízení řešit jako předběžné otázky ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř.
20. Nejvyšší soud považuje za nutné nejprve určit, jaký konkrétní trest obviněný vykonával k datu 3. 1. 2023, kdy uprchl z Věznice Jiřice, a jakým rozhodnutím, jehož výkon mařil tím, že uprchl z výkonu trestu odnětí svobody, mu byl tento trest uložen. Soud prvního stupně ve skutkové větě výroku o vině svého rozsudku ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 10 T 16/2024, nyní napadeném dovoláním označil za rozhodnutí, jež měl obviněný svým útěkem mařit, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2023, sp. zn. 4 T 66/2022 (ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.
10. 2023, sp. zn. Nt 581/2023), a současně rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 5 T 36/2023, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 To 266/2023. Pod bodem 27. odůvodnění svého rozsudku dále vysvětlil, že obviněný se dopustil zmaření výkonu rozhodnutí soudu uprchnutím z výkonu trestu odnětí svobody ve vztahu ke všem trestům odnětí svobody, jež mu byly toho času pravomocně (i vykonatelně) uloženy, tedy jak ve vztahu k trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022, tak i ve vztahu k trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 5 T 36/2023, ve spojení s rozsudkem Městského soudu sp. zn. 5 To 266/2023, protože ve smyslu § 77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, se postupně uložené a nevykonané tresty odnětí svobody z hlediska jejich výkonu považují za trest jediný, což se projevuje i v trestním právu hmotném, např. v rámci řízení o podmíněném propuštění.
Jednotnost všech souběžně uložených a nevykonaných trestů odnětí svobody je také závěrem konstantním a dlouhodobě judikovaným Ústavním soudem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 2148/21).
21. Nejvyšší soud dotazem na Centrální evidenci vězněných osob ověřil, že obviněný k inkriminovanému datu 3. 1. 2024, kdy uprchl z Věznice Jiřice, vykonával souhrnný trest v délce 16 měsíců z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2023, sp. zn. 4 T 66/2022, a to od 4. 4. 2023 do plánovaného konce 3. 8. 2024. Poté, co byl dne 4. 1. 2024 zastižen na útěku a dodán zpět do výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, pokračoval zde ve výkonu trestu z tohoto rozsudku sp. zn. 4 T 66/2022. Z uvedeného je patrné, že sice lze souhlasit s nalézacím soudem, že k datu 3. 1. 2024 byly obviněnému uloženy dva samostatné tresty na základě pravomocných a vykonatelných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022 a Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 5 T 36/2023, a že postupně uložené a nevykonané tresty odnětí svobody z hlediska jejich výkonu se v intencích zákona o výkonu trestu odnětí svobody považují za trest jediný. Avšak z hlediska trestní odpovědnosti za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je významné, že k datu 3. 1. 2024 mohl obviněný fakticky vykonávat pouze jeden trest odnětí svobody. Tím byl právě souhrnný trest uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022, a nikoli trest uložený obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 5 T 36/2023.
22. Pokud soud prvního stupně ve skutkové větě výroku o vině označil vyjma rozsudku sp. zn. 4 T 66/2022 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 5 T 36/2023, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 To 266/2023, za rozhodnutí soudu, jehož výkon měl obviněný stíhaným jednáním mařit ve smyslu § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jedná se o nepřesnost, která však nemá vliv na výslednou právní kvalifikaci stíhaného skutku. Jediným rozhodnutím, které svým útěkem z výkonu trestu odnětí svobody obviněný mařil, byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2023, sp. zn. 4 T 66/2022. Nejvyšší soud proto nemůže přezkoumávat výtky dovolatele směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 5 T 36/2023, popřípadě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 4 T 42/2023, neboť obviněný k rozhodnému datu 3. 1. 2024 tresty těmito rozhodnutími uložené nevykonával. V nyní posuzované trestní věci nemají žádný vliv na právní posouzení stíhaného skutku spočívajícího v útěku obviněného dne 3. 1. 2024 z nestřeženého pracoviště umístěného v areálu Věznice Jiřice, kde byl pracovně zařazen během jeho výkonu trestu odnětí svobody v této věznici, kde vykonával trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2023, sp. zn. 4 T 66/2022.
23. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů nyní napadených dovoláním je patrno, že obviněný námitky o absenci doručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2023, sp. zn. 4 T 66/2022, do jeho rukou s tím, že protokol sepsaný u Obvodního sodu pro Prahu 9 dne 20. 3. 2023 za něj podepsal někdo jiný, vznáší již od počátku trestního řízení v této věci, jakož i v řízeních dalších, jak bude uvedeno dále. Soud prvního stupně se proto touto jeho argumentací zabýval, provedl k ní obsáhlé dokazování a logicky vysvětlil, proč jí neuvěřil.
Nejvyšší soud si pro ověření jeho závěrů vyžádal předmětný spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022 a spis Městského soudu v Praze vedený pod sp. zn. Nt 581/2023. Poté, co se seznámil s jejich obsahy, se plně ztotožnil se závěry nalézacího soudu uvedené mimo jiné v bodech 22. a 23. odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně náležitým způsobem bez důvodných pochybností prokázal, že hlavní líčení konané dne 13. 2. 2023 (bez přítomnosti obviněného, který se k němu nedostavil bez poskytnutí relevantní omluvy), v jehož závěru Obvodní soud pro Prahu 9 vyhlásil předmětný rozsudek, skutečně proběhlo, neboť obviněný již dříve taktéž zpochybňoval i to, že se vůbec konalo.
Tento soud dále poukázal na skutečnost, že shodné námitky obviněného o padělání soudního protokolu ze dne 20. 3. 2023 byly přezkoumány k jeho podnětům, návrhům a oznámením vícero orgány státní moci. Jednalo se o policejní orgán, který nezahájil trestní řízení a trestní oznámení obviněného odložil (úřední záznam Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Vnější služba, místní oddělení Vršovice č. j. KRPA-104523-8/ČJ-2024-001419-JUP ze dne 4. 6. 2024, č. l. 159 spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 10 T 16/2024), protože nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.
Dále je přezkoumal Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. Nt 581/2023, kterým zamítl návrh obviněného na vrácení lhůty k podání opravného prostředku podaný z totožných důvodů. Věcí se zabývalo i Ministerstvo spravedlnosti ČR (viz níže), které nalézacímu soudu a opakovaně i obviněnému sdělilo, že v trestních věcech obviněného stížnost pro porušení zákona podána nebude.
24. Nejvyšší soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022 dále zjistil, že danou věc posléze znovu přezkoumal i Obvodní soud pro Prahu 9, který usnesením ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 5 Nt 4/2024, podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítl návrh obviněného na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 4 T 66/2022 (č. l. 254–258 trestního spisu tohoto soudu vedeného pod sp. zn. 4 T 66/2022). Zde se soud znovu pečlivě zabýval těmito obdobnými námitkami obviněného a vyvrátil jeho tvrzení, že rozsudek nenabyl právní moci z důvodů jeho nedoručení a zfalšovaní podpisu na protokolu o jeho převzetí.
Poukázal přitom mimo jiné i na to, že obviněnému v této souvislosti předložil několik dokumentů obsahující jeho podpis, aby sdělil, který podpis je podle něj skutečně jeho. Konkrétně poukázal na obviněným podepsaný záznam o sdělení podezření ze dne 17. 11. 2022 (č. l. 3 spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 vedený pod sp. zn. 4 T 66/2022), a následný protokol o výslechu podezřelé osoby podepsaný na každé straně z téhož dne (č. l. 4–6 téhož spisu), které obviněný podepsal celkem 5 podpisy v rozmezí zhruba 30 minut.
Obviněný k dotazu soudu potvrdil, že jen jeden podpis na protokolu o výslechu osoby podezřelé je skutečně jeho a zbylé ne, což z logiky věci je nutno považovat za nonsens, když jej musel podepsat postupně v krátkém časovém sledu za sebou. Žádný z těchto podpisů přitom není stejný. Ke stížnosti obviněného pak věc přezkoumal i Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 12. 1. 2025, sp. zn. 7 To 43/2025, danou stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl (č. l. 259–260 trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 vedeného pod sp. zn. 4 T 66/2022).
Nejvyšší soud v tomto směru konstatuje, že prostým nahlédnutím na doručenky umístěné i v nyní posuzované věci Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 10 T 16/2024, které obviněný jinak nerozporoval, je na první pohled patrné, že obviněný se skoro pokaždé podepisuje jinak, tedy jedná se o jeho standardní jednání, které posléze zneužívá k obhajobě, že daný konkrétní dokument nepodepsal. Nejvyšší soud proto dále odkazuje na zmíněné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací, neboť není úkolem Nejvyššího soudu znovu reprodukovat jejich obsah, když se nalézací soud danou argumentací pečlivě zabýval a vypořádal se s ní (viz např. rozsudek ESLP ze dne 19.
12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
25. Zcela zásadní pro posouzení dané věci je však skutečnost, že dovolatel byl stíhán pro skutek spočívající v tom, že tento rozsudek byl obviněnému podle skutkové věty výroku o vině „doručen oproti podpisu doručenky nejpozději 24. 5. 2023”. To znamená, že předmětný rozsudek mu byl do výkonu trestu odnětí svobody prokazatelně doručen do vlastních rukou nejpozději více jak sedm měsíců předtím, než dne 3. 1. 2024 utekl z výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice. Byl s ním tedy prokazatelně seznámen a nemůže teď zpochybňovat, že neexistuje anebo že nenabyl právní moci, což bylo vyvráceno již v předchozím řízení před soudy nižších stupňů, jak bylo popsáno shora. Jeho dovolací argumentace proto nemůže v tomto směru obstát.
26. Nelze dále přisvědčit námitce obviněného spočívající v tom, že byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody nezákonně na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 50 T 98/2022 (který byl ve výroku o trestu odnětí svobody zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022), jelikož už neexistoval, a přesto jej obviněný vykonával do 12. 4. 2023. Doba výkonu trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 50 T 98/2022, mu byla po jeho zrušení z důvodu ukládání souhrnného trestu řádně započítána do souhrnného trestu v délce trvání 16 měsíců uloženého rozsudkem Okresního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022, a to konkrétně doba věznění od 4. 4. 2023 do 12. 4. 2023. Tedy byl dodán řádně do výkonu trestu odnětí svobody na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 50 T 98/2022, který byl posléze zrušen ve výroku o trestu, a byl mu uložen souhrnný trest rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 66/2022, který bezprostředně navazoval.
27. Další tvrzení obviněného uvedené v dovolání, že nebyl informován o skutečnosti, zda v jeho věci, ať už vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 4 T 66/2022, popřípadě u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 36/2023, byla podána stížnost pro porušení zákona, je nepravdivé. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 20. 9. 2024 u Okresního soudu v Nymburce (č. l. 164 a verte) plyne, že tento soud provedl podle § 213 odst. 1 tr. ř. sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 8. 8. 2024 na č. l.
156, z něhož je patrné, že obviněný se na ministerstvo obracel opakovaně, a to ve věcech sp. zn. 4 T 66/2022 a 50 T 98/2022 vedených Obvodním soudem pro Prahu 9, a ministr spravedlnosti podněty obviněného k jejímu podání odložil. Obviněný s daným postupem nesouhlasil, obracel se na ministerstvo ve svých trestních věcech opakovanými podněty i nadále, a byl proto vyrozuměn ředitelkou odboru dohledu a kárné agendy přípisem ze dne 23. 10. 2023, že jeho podnět k podání stížnosti pro porušení zákona se odkládá, a že i jeho další podněty budou odkládány, aniž by o tom byl písemně vyrozumíván, pokud nebudou obsahovat jiné skutečnosti podstatné pro posouzení věci.
Obviněný byl u tohoto hlavního líčení osobně přítomen, tedy byl seznámen i s obsahem předmětného sdělení, z něhož mimo jiné plyne, že byl o výsledku vyrozuměn předtím i přímo ministerstvem spravedlnosti.
28. Dovolatel též namítl, že Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem sp. zn. 5 T 36/2023 rozhodl o uložení souhrnného trestu s nesprávným započtením trestů. Dále, že je nyní podle svého tvrzení ve výkonu trestu odnětí svobody na osm měsíců na základě souhrnného trestu mu uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 4 T 42/2023 a Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 5 T 36/2023, avšak trest byl zrušen Obvodním soudem pro Prahu 10 při obnově řízení jako nezákonný, a přesto z něj obviněný vykonal šest měsíců. Nejvyšší soud k tomu jen stručně shrnuje, že v nyní posuzované trestní věci není v dovolacím řízení oprávněn přezkoumávat postup soudů v jiných trestních věcech obviněného (vedených Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 36/2023 a Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 42/2023), neboť se jedná o samostatné věci, v nichž byly obviněnému ukládány samostatné (byť souhrnné) tresty. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 1 Nt 6006/2024, podle § 284 odst.1 tr. ř. povolil obnovu řízení ve prospěch obviněného, které bylo skončeno pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 4 T 42/2023, neboť vyšly najevo skutečnosti a důkazy dříve soudu neznámé. V důsledku toho zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 4 T 42/2023, který nabyl právní moci dne 20. 9. 2023, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 248/2023, v celém rozsahu, jakož i obsahově navazující rozhodnutí, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu. Obviněný proto bude moci svou argumentaci ohledně rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci sp. zn. 4 T 42/2023 (a související trestní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 36/2023), kterou nyní uplatňuje v dovolacím řízení, uplatnit v obnoveném řízení. Nejvyššímu soudu nepřísluší blíže se zabývat námitkami nerelevantními pro rozhodnutí o dovolání v konkrétní posuzované věci.
29. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
30. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že nebylo relevantně přihlíženo k podání označenému jako doplnění dovolání ze dne 24. 3. 2025 zpracovanému obviněným (došlému Nejvyššímu soudu dne 28. 3. 2025), a to především proto, že nebylo vyhotoveno prostřednictvím obhájce. Podmínka, že obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce uvedená v § 265d odst. 2 tr. ř., platí nejen pro relevantní samotné „podání dovolání“, ale i pro každé jeho doplnění. Nestalo-li se tak a doplnění dovolání nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, nepovažuje se za doplnění dovolání, byť bylo takto označeno. Nadto v označeném podání byly obsaženy další námitky, kterými již byly měněny důvody dovolání v rozporu s dříve (pod bodem 4. tohoto usnesení dovolacího soudu) zmiňovaným ustanovením § 265f odst. 2 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2024, sp. zn 4 Tdo 555/2024, aj.).
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 4. 2025 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu