8 Tdo 278/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2005 o dovolání obviněného L. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 8 To 115/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 10/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. o d m í t á.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2004 , sp. zn. 45 T 10/2004, byl obviněný L. H. uznán vinným v bodě 1. pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Odsouzen byl podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný byl též podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro jednání, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Tento rozsudek obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 8 To 115/2004, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Proti posledně uvedenému usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. R. Ch. dovolání, jež vymezil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se ve vztahu k pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. domnívá, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. K takto vymezenému dovolacímu důvodu podrobněji poukázal na obsah výpovědí svědků H. D. a J. K., podle kterých se poškozený V. K. choval před začátkem konfliktu agresivně a byl silně opilý nebo zfetovaný. V této souvislosti poukázal rovněž na výpověď poškozeného V. K., v níž i on sám popsal, že na obviněného útočil. Dovolatel dále vyjádřil, že oba jmenovaní svědci i poškození nepotvrdili, že by (obviněný) u sebe měl nůž, s tím, že u sebe míval jen pilníček nebo krátký nožík. V této souvislosti zmínil i výpověď znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. I. G. učiněnou u hlavního líčení, podle níž předmět, kterým byla poškozenému zranění způsobena, musel být v dlani pachatele fixován, musel proniknout oděvem, podkožím a svalem o tloušťce 1 - 2 cm. Takovým předmětem nemohl být podle závěru soudu ani pilníček. Vytkl proto soudům, že dostatečně nezvážily všechny okolnosti, k nimž v této souvislosti bylo třeba též přihlížet. S ohledem na takto rozvedené skutečnosti označil použitou právní kvalifikaci jako pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. za nesprávnou s tím, že jeho jednání mělo být posouzeno jako spáchané v nutné obraně podle § 13 tr. zák., případně jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. nebo jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení v celém jeho výroku zrušil a poté přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K předmětnému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolatel doslova zopakoval argumentaci použitou v odvolání a domáhal se odlišné právní kvalifikace na základě jinak formulovaných skutkových zjištění, než jaká jsou uvedena v popisu skutku v rozhodnutí soudu prvního stupně. Jde tudíž o námitky, které nemíří proti hmotně právnímu posouzení věci, nýbrž proti samotným skutkovým zjištěním, na která ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá. Protože dovolání netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Rovněž konstatoval, že obsah dovolání vyhovuje náležitostem formulovaným v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).
Dovolání lze z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat tehdy, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru a dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž je opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil pouze námitky zaměřené proti způsobu, jakým bylo prováděno dokazování, na jehož základě soud prvního stupně dospěl k popsaným skutkovým závěrům. Svou argumentací se soustředil jen na námitky ohledně správnosti zjištění, že se dopustil skutku, jímž byl uznán vinným, když ve skutečnosti neuvedl jedinou skutečnost vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného oběma soudy. Jestliže obviněný vyjádřil požadavek na aplikaci ustanovení § 13 tr. zák. o nutné obraně, resp. na použití jiné, méně přísné právní kvalifikace, podmiňoval ji současně odlišným posouzením provedených důkazů. Z charakteru těchto námitek dovolatele je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snažil primárně dosáhnout změny zjištěného skutkového stavu ve svůj prospěch, a teprve následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval nesprávné právní posouzení skutku.
Obviněný se tak svým pojetím dovolání ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť sice formálně uplatnil dovolací důvod vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti svůj mimořádný opravný prostředek založil na námitkách, které nejsou způsobilé nejen tento, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit; ve vztahu k nim proto neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného L. H. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto je jako takové podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová