8 Tdo 295/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025 o dovolání obviněného J. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 2 To 171/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 181/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 7 T 181/2009, byl obviněný J. Š. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Dušek Tours, s. r. o., se sídlem Moravské náměstí 4, 602 00 Brno, IČ: 48907154, jejímž právním nástupcem je společnost Thomas Cook, s. r. o., se sídlem Praha 7, Heřmanova 40/593, IČ: 25773283, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 2 To 171/2024, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

3. Pro úplnost je třeba doplnit, že předchozí odsuzující rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 7 T 181/2009, a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 55 To 426/2010, byly podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušeny usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2024, sp. zn. 7 T 181/2009, neboť byly vydány v řízení proti uprchlému a obviněný navrhl jejich zrušení.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 2 To 171/2024, obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

5. Dovolatel namítl, že odvolací soud nebyl správně obsazen, jelikož podle rozvrhu práce měl o odvolání rozhodnout senát 55 To a nikoli senát 2 To, čímž došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podstatou tohoto práva je skutečnost, že příslušnost soudu pro řešení konkrétní věci se musí řídit předem stanovenými pravidly a podle nich se musí přidělit věc konkrétnímu soudci nebo senátu takto určeného soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15). Soudce má být vybrán podle zákonných a předem stanovených transparentních pravidel dostupných a srozumitelných pro účastníky řízení i veřejnost. Tato pravidla nebyla v případě dovolatele dodržena. Odvolání obviněného bylo předloženo odvolacímu soudu dne 8. 7. 2024. Jeho přidělení se mělo řídit rozvrhem práce odvolacího soudu na rok 2024 ve znění změny č.

8. Na straně 16 v části C. čl. III. odst. 1 [pozn.: dále bod 1)] je upraveno speciální přednostní přidělování věcí v odvolacím řízení týkající se věcí, kterým předchází jiná rozhodovací činnost konkrétního senátu nebo s kterou tato rozhodovací činnost souvisí v dané trestní věci. Pro případ obviněného jsou relevantní pravidla sub a) a případně sub e). Obviněný nepovažuje tuto systematiku za zcela ideální a přehlednou. V jeho věci nebyla užita správně. Senátu byla přidělena nepravomocná věc, v níž již v minulosti rozhodoval odvolací senát 55 To o odvolání proti dřívějšímu rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 26.

8. 2010, sp. zn. 7 T 181/2009, v řízení vedeném odvolacím soudem pod sp. zn. 55 To 426/2010. Na tom nemůže nic změnit ani pravidlo uvedené v pododstavci e) upravující situaci, kdy dojde ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a věc se znovu vrátí tomuto soudu. Věc měla být přidělena do senátu 55 To na základě pravidla uvedeného sub a), kdy věc napadne odvolacímu soudu tzv. zdola, tedy po rozhodnutí soudu prvního stupně, na rozdíl od pravidla sub e), které se použije na případ, kdy odvolacímu soudu se vrátí věc tzv. shora po zrušení věci Nejvyšším či Ústavním soudem.

V nyní posuzovaném případě došlo ke zrušení dřívějších meritorních rozhodnutí vydaných v původním řízení vedeném proti obviněnému jako uprchlému podle § 306a odst. 2 tr. ř. k návrhu obviněného, tedy mělo být aplikováno pravidlo sub a). Věc byla předložena odvolacímu soudu k meritornímu přezkumu podruhé po takovém zrušení. Z pravidla sub a) je nutno vycházet i podle výkladu ad absurdum, jelikož v situaci, byl-li by postup podle ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. aplikován pouze ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu, věc by zůstala u původního odvolacího senátu a nedávalo by smysl, aby byla po takovém autoremedurním zrušení přidělena jinému senátu, byť tato situace není zdánlivě upravena minimálně v pravidlu sub e) a jazykovým výkladem patrně ani v pravidlu sub a), které zjevně cílí na situaci, kdy odvolací soud rozhoduje o opravném prostředku proti jinému rozhodnutí než v minulosti.

Nevztahuje se na situaci, kdy rozhoduje podruhé o témž opravném prostředku.

6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 2 To 7/2024, a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (pozn.: uvedeno Krajského soudu v Ostravě) ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 2 To 171/2024, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podanému dovolání uvedl, že obsazením soudu ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu se rozumí nejen to, zda soud rozhodl v senátě nebo samosoudcem, ale i to, zda byl senát správně složen z hlediska poměru počtu soudců a přísedících. Zároveň jde o to, zda v senátě zasedali ti soudci a přísedící, kteří k tomu byli povoláni podle předem stanovených pravidel specifikovaných v rozvrhu práce soudu. Státní zástupce si s ohledem na jistou specifičnost řešené problematiky vyžádal od Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sdělení ze dne 18. 2. 2025, z něhož posléze vycházel, když dospěl k závěru, že vznesená námitka obviněného je neopodstatněná. Obviněný ji neuplatnil v odvolacím řízení, přestože již z vyrozumění o konání veřejného zasedání nařízeného na den 10. 12. 2024 doručeného jeho obhájci Mgr. Petru Šupalovi dne 19. 11. 2024 (a dále obhájce dne 5. 12. 2024 nahlížel do spisu), bylo zřejmé, který odvolací senát bude ve věci rozhodovat. K vytýkanému pochybení nedošlo, neboť o řádném opravném prostředku obviněného rozhodoval senát, který k tomu byl podle platného rozvrhu práce povolán. Právo na zákonného soudce mu tudíž upřeno nebylo.

8. Klíčové jsou podle něj následující skutečnosti. K okolnosti přidělení předmětné věci vedené pod sp. zn. 2 To 171/2024 do odvolacího oddělení 2 To je třeba předně uvést, že tato trestní věc z hlediska rozvrhu práce nespadala do režimu přednostního přidělení ani do žádné specializace, jak je stanoveno v oddílu C., čl. III. body 1), 2) rozvrhu práce. Mohla tudíž napadnout do kteréhokoli ze dvou odvolacích soudních oddělení olomoucké pobočky Krajského soudu v Ostravě, tedy jak 2 To, tak i 55 To. Obviněným namítané přednostní přidělení věci do senátu 55 To podle oddílu C., čl. III. bodu 1) písm. a) rozvrhu práce se přitom v daném případě uplatnit nemohlo. Je sice pravdou, že krajský soud rozhoduje v rámci odvolacího řízení vždy o odvolání podaném proti nepravomocnému rozhodnutí nalézacího soudu, avšak pojem „nepravomocná věc“ je zde třeba chápat ve smyslu trestního řádu. V tomto případě se z hlediska pravidel rozvrhu práce pro přidělování věcí nejednalo o „nepravomocnou“ věc, nýbrž o věc „pravomocnou“, a to právě v důsledku existence usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 55 To 426/2010, vydaném proti obviněnému v tehdy vedeném řízení, jímž byl stíhán a odsouzen jako uprchlý. Jím bylo také dané trestní řízení pravomocně skončeno.

9. Státní zástupce zdůraznil, že citované ustanovení v oddílu C., čl. III. bodu 1) písm. a) rozvrhu práce o přednostním přidělení věci témuž senátu míří pouze na případy, kdy daný senát krajského soudu zruší v odvolacím (stížnostním) řízení nepravomocné meritorní rozhodnutí okresního soudu a věc mu vrátí k novému projednání a rozhodnutí, okresní soud poté v téže věci znovu meritorně rozhodne a posléze je znovu podán opravný prostředek, o němž následně podle oddílu C., čl. III. bodu 1) písm. a) rozvrhu práce skutečně rozhoduje stejný senát krajského soudu, který zrušil předchozí rozhodnutí okresního soudu (zjednodušeně řečeno platí pravidlo, že ve věci až do jejího pravomocného skončení rozhoduje o všech odvoláních stále stejný odvolací senát). To se však v daném případě nestalo, neboť Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci svým usnesením ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 55 To 426/2010, tehdy napadený rozsudek okresního soudu nezrušil a věc mu nevrátil k novému projednání a rozhodnutí, nýbrž na podkladě odvolání obviněného změnil toliko výrok o náhradě škody a jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn. Tím bylo také řízení pravomocně skončeno.

10. Pokud obviněný dále namítá, že v rozvrhu práce je nešťastně zvolen termín „nepravomocně“, jedná se z jeho strany o nepochopení předmětných ustanovení rozvrhu práce a zvláštnosti řízení proti uprchlému, které v ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. zakotvuje specifické právo uprchlého obviněného dosáhnout v některých případech následného zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku. Pakliže tedy nyní bylo třeba ve věci v odvolacím řízení znovu rozhodovat pouze z důvodu, že uprchlý obviněný po svém zadržení využil svého práva na zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku podle § 306a odst. 2 tr. ř., a okresní soud tak musel pravomocný rozsudek dne 6. 2. 2024 sám zrušit a ve věci znovu rozhodnout novým rozsudkem, nemohla nastat (a také nenastala) ani varianta předvídaná v oddílu C., čl. III bodu 1) písm. e) rozvrhu práce, podle něhož se přednostně přidělují také věci, v nichž došlo k povolení obnovy řízení a věci obživlé, v nichž bylo původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším soudem nebo Ústavním soudem, pokud v nich senát již v minulosti rozhodoval. O žádnou z těchto situací v této věci nešlo.

11. Státní zástupce nad rámec dovolací argumentace obviněného pro úplnost doplnil, že senát 55 To rozhodoval o odvolání obviněného dne 10. 12. 2010 ve složení předseda senátu JUDr. Jaroslav Hudeček a soudci JUDr. Jaroslav Malátek a JUDr. Anton Bucheň, přičemž žádný z těchto soudců již u krajského soudu nepůsobí z důvodu jejich odchodu do starobního důchodu. Z uvedeného tedy plyne, že i kdyby věc dne 8. 7. 2024 napadla do senátu 55 To, na nynějším rozhodování o odvolání obviněného by se stejně nemohl podílet žádný ze soudců krajského soudu, kteří rozhodovali v roce 2010.

12. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

13. Nejvyšší soud si k námitkám obviněného týkajícím se pravidel stanovených v rozvrhu práce vyžádal vyjádření místopředsedy Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci JUDr. Michala Jelínka. Ten po seznámení s dovoláním obviněného uvedl, že dovolací argumentace obviněného je lichá, neboť odvolací senát 2 To rozhodl v souladu s tehdy platným rozvrhem práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2024. Upozornil na to, že tato námitka nebyla vznesena v rámci odvolacího řízení, ačkoli obhájce obviněného Mgr. Petr Šupal převzal již dne 19. 11. 2024 vyrozumění o konání veřejného zasedání nařízeného na den 10. 12. 2024 a poté dne 5. 12. 2024 nahlížel do spisu, tedy věděl, který senát bude ve věci rozhodovat. Nynější námitku obviněného považuje proto za ryze účelovou snahu obviněného zvrátit pro něj nepříznivé rozhodnutí krajského soudu v dovolacím řízení.

14. Shrnul, že nyní posuzovaná věc podle rozvrhu práce nespadala do režimu přednostního přidělení věci a ani do žádné specializace, jak je stanoveno v oddílu C., čl. III. body 1), 2) rozvrhu práce. Mohla tedy napadnout do obou odvolacích senátů 2 To nebo 55 To, přičemž senát 2 To vygeneroval počítač na základě nastavení podle pravidel rozvrhu práce. Přednostní přidělení věci do senátu 55 To podle oddílu C., čl. III. bodu 1) písm. a) rozvrhu práce namítané obviněným se nemohlo uplatnit. Z povahy věci je zřejmé, že krajský soud rozhoduje v odvolacím řízení vždy o odvolání podaném proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu.

V tomto případě se však z hlediska vnitřních pravidel rozvrhu práce pro přidělování věcí nejednalo o „nepravomocnou“ věc, nýbrž o věc „pravomocnou“, a to právě v důsledku existence usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 55 To 426/2010, vydaném v tehdy vedeném řízení proti uprchlému obviněnému, kterým bylo dané trestní řízení pravomocně skončeno. Obviněným citované ustanovení rozvrhu práce v oddílu C., čl. III. bodu 1) písm. a) o přednostním přidělení věci témuž senátu míří pouze na případy, kdy daný senát krajského soudu zruší v odvolacím (stížnostním) řízení nepravomocné meritorní rozhodnutí okresního soudu a věc mu vrátí k novému projednání a rozhodnutí, okresní soud poté v téže věci znovu meritorně rozhodne a ve věci je znovu podán opravný prostředek, o němž následně podle oddílu C., čl.

III. bodu 1) písm. a) rozvrhu práce skutečně rozhoduje stejný senát krajského soudu, který zrušil předchozí rozhodnutí okresního soudu. Zjednodušeně řečeno platí pravidlo, že ve věci až do jejího pravomocného skončení rozhoduje o všech odvoláních či stížnostech stále stejný odvolací senát. Taková situace nyní nenastala. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci svým usnesením ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 55 To 426/2010, tehdy napadený rozsudek okresního soudu nezrušil a věc mu nevrátil k novému projednání a rozhodnutí, nýbrž na podkladě odvolání obviněného toliko změnil výrok o náhradě škody a jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn, čímž bylo dané řízení pravomocně skončeno.

Pokud obviněný dále namítá, že v rozvrhu práce je nešťastně zvolen termín „nepravomocně“, tak se jedná o zjevné nepochopení předmětných ustanovení rozvrhu práce a zvláštnosti řízení proti uprchlému, které v ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. zakotvuje zcela zvláštní právo uprchlého obviněného dosáhnout v některých případech následného zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně (a nikoli soudem druhého stupně).

15. Jestliže bylo třeba ve věci v odvolacím řízení nyní znovu rozhodovat pouze z důvodu, že uprchlý obviněný po svém zadržení využil svého práva na zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku podle § 306a odst. 2 tr. ř., a okresní soud tak musel pravomocný rozsudek dne 6. 2. 2024 sám zrušit a ve věci znovu rozhodnout novým rozsudkem, pak dále nemohla nastat a také nenastala ani varianta předvídaná v oddílu C., čl. III bodu 1) písm. e) rozvrhu práce, podle něhož se do téhož oddělení přednostně přidělují také věci, v nichž došlo k povolení obnovy řízení a věci obživlé, v nichž bylo původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším soudem nebo Ústavním soudem, pokud v nich senát již v minulosti rozhodoval. Je zřejmé, že žádná z těchto možností (tedy tzv. obživnutí věci po zrušení pravomocného rozhodnutí na základě mimořádného opravného prostředku nebo na základě ústavní stížnosti) v této věci nenastala.

16. I on doplnil, že původní obsazení senátu 55 To, který rozhodoval o prvním odvolání obviněného dne 10. 12. 2010 ve složení z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Hudečka a soudců JUDr. Jaroslava Malátka a JUDr. Antona Bucheně, již nemůže v dané věci rozhodnout, neboť funkce těchto soudců zanikla po jejich odchodu do starobního důchodu. Z uvedeného tedy plyne, že i kdyby věc dne 8. 7. 2024 napadla do senátu 55 To (což se s ohledem na platný rozvrh práce stát mohlo, jak uvedeno shora), tak by se na nynějším rozhodování o odvolání obviněného stejně v žádném případě nemohl podílet a také by se již nepodílel žádný ze soudců krajského soudu, který ve věci rozhodoval v roce 2010.

17. Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce a místopředsedy odvolacího soudu, jež mu byla doručena, rekapituloval jejich závěry a konstatoval, že argumentace odvolacího soudu je vadná, neboť odvolacím soudem zmíněné pravidlo pro rozlišování pravomocných a nepravomocných věcí se nikde v rozvrhu práce ani v žádném jiném předpise nevyskytuje. Krajský soud v Ostravě tedy fakticky přiznal, že existují jakási vnitřní pravidla pro to, jakým způsobem vykládat a používat rozvrh práce, která ovšem zjevně v tomto rozvrhu práce obsažena nejsou. I pokud by tomu tak bylo, nelze k takovým pravidlům přihlížet. Jednalo by se o pravidla nepřístupná veřejnosti, s nimiž se účastník řízení nemůže seznámit předem a jež by tak pomáhala zabezpečit možnost veřejné kontroly objektivního, nezávislého a přezkoumatelného přidělování zákonného soudce. Pokud snad odvolací soud skutečně k ustavení příslušného soudce či senátu kromě zveřejněného rozvrhu práce užívá ještě svá neveřejná vnitřní pravidla, zavdává to pochybnost o zákonnosti jakéhokoliv jeho rozhodnutí. Předestřel, v jakých variantách může odvolací soud rozhodnout o předložené věci s tím, že by vždy rozhodoval senát 55 To. Pravidlo přidělení vyplývající z čl. III. bodu 1) písm. e) rozvrhu práce je podle něj fakticky redundantní, respektive jeho smyslem je podle jeho názoru jisté utvrzení toho, že výše uvedené setrvání senátu se použije v „mimořádných“ případech obživnutí věci, která již byla jednou pravomocná. Tato skutečnost nutně vyplývá již z výše uvedeného výkladu pravidla v čl. III bodu 1) písm. e) rozvrhu práce, jehož text začíná právně nepříliš častým výrazem „také“, což naznačuje jisté „utvrzení“, jehož smyslem toto pravidlo má právě být. Pokud by již řečené nevyplývalo přímo z jazykového výkladu, lze odkázat na účel přednostního přidělování věci, jímž je v daném případě předpokládané obeznámení „původního“ odvolacího senátu s věcí a zachování konzistence jeho rozhodování. Tento účel je pak třeba sledovat ve všech případech nového rozhodování ve věci a vyjmutí případného nového řízení probíhajícího na základě žádosti obviněného původně stíhaného jako uprchlého by nedávalo nejmenší smysl a rozlišování mezi ním a řízením probíhajícím např. na základě povolené obnovy řízení či zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo Ústavního soudu by bylo zcela proti smyslu tohoto pravidla.

18. Místopředseda Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci k dotazu Nejvyššího soudu doplnil, že termín „vnitřní pravidla rozvrhu práce“ užil při výkladu jednotlivých ustanovení rozvrhu práce krajského soudu pro vysvětlení pojmů „pravomocná a nepravomocná věc“ z pohledu trestního řádu a z pohledu rozvrhu práce. Žádná vnitřní pravidla rozvrhu práce u krajského soudu neexistují a rozdělení každé věci do soudního oddělení se řídí výlučně rozvrhem práce sestaveným ve smyslu ustanovení § 41 a následujících zákona o soudech a soudcích.

III. Přípustnost dovolání

19. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

20. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.

22. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil s odkazem na skutečnost, že odvolací soud nebyl náležitě obsazen, protože o jeho odvolání měl podle rozvrhu práce na rok 2024 ve znění změny č. 8 rozhodnout senát 55 To a nikoli senát 2 To. Tím došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce.

23. Pojem „soud, který nebyl náležitě obsazen“, nelze podle praxe soudů redukovat jen na zjevné případy, kdy rozhodoval samosoudce namísto senátu, kdy byl senát nesprávně obsazen, pokud byl složen z předsedy senátu a přísedících, ač měl rozhodovat senát složený ze soudců (či opačně), pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle § 197 tr. ř., apod. Pod tento pojem je nutno zahrnout i případy, kdy všichni soudci, kteří věc projednávají a rozhodují, odpovídali kritériím zaručujícím zásadu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (k tomu př. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 1171/14, ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. III. ÚS 1098/24 aj.).

24. Právo na zákonného soudce zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) znamená, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Tímto zákonem je zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), který upravuje základní pravidla pro přidělování věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, v § 41 až § 45. Konkrétní pravidla pak stanoví rozvrh práce každého soudu, který vydává předseda soudu po projednání se soudcovskou radou na období kalendářního roku a je veřejně přístupný.

Platí zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. V rozvrhu práce soudu se zejména jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních [§ 42 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích]. Judikatura Ústavního soudu opakovaně zdůrazňuje, že mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl.

38 odst. 1 Listiny, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu. Osoba soudce ve složení senátů musí být jista předem, než obžaloba dojde soudu. Pokud příslušný senát, stanovený rozvrhem práce soudu, projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát toliko tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.).

Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly, určenými rozvrhem práce (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98, aj.).

25. Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor (viz nález ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 1171/14), že pro obecné soudy je rozvrh práce základním organizačním pravidlem jejich rozhodovací činnosti (jde o lex specialis ve vztahu k obecně stanoveným pravidlům příslušnosti soudu a soudce), přičemž i takový akt je zapotřebí správně a adekvátně interpretovat ve smyslu posuzované problematiky. Současně však Ústavní soud respektuje tu skutečnost, že v praxi správné přidělení věci podle rozvrhu práce soudu nemusí být vždy zcela jednoznačné, ale závisí na odpovídajícím použití a výkladu hmotného práva.

Pokud jde o transparentnost a předvídatelnost rozvrhu práce, nevyloučil Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře, že určení příslušného soudního senátu, potažmo soudce, je možné též za použití kritéria charakteru posuzované sporné právní otázky. Opět je nutno připomenout, že účelem a smyslem ústavně zaručeného práva na zákonného soudce je bránit libovůli a účelové manipulaci při přidělování věcí jednotlivým soudcům. Při použití kritéria spočívajícího v posouzení hmotněprávní či procesněprávní kvalifikace sporné právní otázky může být v určité míře přítomna úvaha soudu, kterou je nutno učinit poté, co příslušná věc soudu napadne, a to zejména u věcí z právního pohledu složitějších.

I rozvrh práce jako souhrn pravidel pro přidělování věcí nutně podléhá soudcovské interpretaci. Samotnou možnost této interpretace, tedy možnost spornou otázku právně kvalifikovat, je-li v rozvrhu práce možnost této interpretační úvahy předem připuštěna, nelze a priori považovat za rozpornou s požadavkem předvídatelnosti a transparentnosti rozvrhu práce. Jinak řečeno, kritérium sporné právní otázky, i když jde o kritérium nutně podléhající další interpretaci, nelze považovat za kritérium nejasné či neurčité, tedy nezpůsobilé transparentně stanovit příslušnost zákonného soudce (nález ze dne 21.

1. 2015, sp. zn. II. ÚS 1589/13, bod 36.). Je však nutno zdůraznit, že se jedná o kritérium, podle něhož je věc přidělována bezprostředně po jejím napadení soudu. Připouští-li rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě určitou úvahu interpretující konkrétní ustanovení rozvrhu práce (výklad pojmu "hmotněprávní či procesněprávní kvalifikace sporné právní otázky"), musí být při posuzování respektu ústavního práva na zákonného soudce z okolností konkrétního případu zřejmé, že při výkladu tohoto pojmu nejde o libovůli, ale jedná se o postup racionální, logický a zdůvodnitelný (viz nález Ústavního soudu ze dne 21.

1. 2025, sp. zn. III. ÚS 1098/24).

26. Z předloženého trestního spisu se podává, že obviněný podal prostřednictvím tehdejšího obhájce Mgr. Ladislava Bárty odvolání dne 6. 6. 2024 (č. l. 520, 521) a pro nesplnění náležitostí bylo po vrácení věci Krajským soudem v Ostravě – pobočkou v Olomouci k výzvě Okresního soudu v Olomouci doplněno dne 26. 8. 2024 (č. l. 532, 534). Odvolání spolu s trestním spisem bylo poprvé předloženo Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci dne 8. 7. 2024 (č. l. 526). Odvolání obviněného bylo projednáno senátem 2 To ve složení předseda JUDr. Michal Jelínek, JUDr. Markéta Langerová a Mgr. Pavlína Hajtmarová ve veřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2024 (č. l. 544).

27. Pro určení odvolacího senátu Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci je proto rozhodný rozvrh práce ve znění jeho změny č. 8 účinné od 1. 7. 2024 (dále také jen „rozvrh práce“). Podle něj na odvolacím úseku tohoto krajského soudu s pracovištěm v Olomouci rozhodovaly 2 trestní senáty, které se vzájemně zastupují, a to senát 2 To ve složení JUDr. Michal Jelínek, Mgr. Zuzana Vladyková, JUDr. Markéta Langerová a Mgr. Pavlína Hajtmarová (poměr nápadu – 75 % nevazební, 75 % vazební) a senát 55 To ve složení JUDr. Michaela Burešová, JUDr. Lenka Konrádová, Mgr. Jana Jelénková a Mgr. Bc. Vlastimil Vitoul po dobu dočasného přidělení (poměr nápadu – 100 % nevazební, 100 % vazební). Senát 2 To rozhoduje: a) obecnou působnost, b) o opravných prostředcích proti rozhodnutím Okresních soudů Olomouc a Šumperk ve věcech podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a ve věcech rozhodování o změně způsobu výkonu trestu a c) specializaci organizovaná kriminalita. Senát 55 To rozhoduje: a) obecnou působnost, a dále má specializaci: b) cizina, c) dopravní, d) finanční, e) vojenskou, f) korupce. Změnou rozvrhu práce č. 8 došlo ke změně ve složení senátu 55 To tak, že jeho původnímu řídícímu předsedovi senátu JUDr. Jaroslavu Hudečkovi zanikla funkce soudce dne 30. 6. 2024 vzdáním se funkce podle § 95 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, čímž byl vyřazen jako řídící předseda senátu 55 To a místo něj byla do něj nově zařazena řídící předsedkyně senátu JUDr. Michaela Burešová. Současně dnem 1. 7. 2024 byl do něj dočasně přidělen soudce Okresního soudu v Olomouci Mgr. Bc. Vlastimil Vitoul. To znamená, že od 1. 7. 2024 rozhodoval senát 55 To ve složení JUDr. Michaela Burešová, JUDr. Lenka Konrádová, Mgr. Jana Jelénková a dočasně přidělený soudce Mgr. Bc. Vlastimil Vitoul.

28. Nejvyšší soud po seznámení se s obsahem rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a s jeho změnami od 1. 7. 2024 dospěl k závěru, že lze souhlasit s vyjádřením místopředsedy odvolacího soudu (a současně též předsedou senátu 2 To) JUDr Michalem Jelínkem i státním zástupcem, že na nyní posuzovanou věc se nevztahuje dovolatelem namítané ustanovení oddílu C., čl. III. bodu 1) písm. a) ani písm. e) rozvrhu práce. Písmeno a) tohoto ustanovení pamatuje na situace, kdy se přednostně přidělují nepravomocné věci senátu, který již v minulosti rozhodoval o odvolání proti rozsudku nebo o stížnosti proti usnesení, jímž bylo ve věci meritorně rozhodnuto (vrácení a postoupení věci, zastavení trestního stíhání včetně podmíněného, narovnání apod.), včetně případů, kdy byla věc vrácena okresnímu soudu bez věcného vyřízení, tedy jedná se o věci, kdy původní rozsudek či usnesení, vůči nimiž odvolání anebo stížnost směřuje, dosud nenabyla právní moci, kdy odvolací (stížnostní) soud zruší nepravomocné meritorní rozhodnutí okresního soudu a věc mu vrátí k novému projednání a rozhodnutí, okresní soud poté v téže věci znovu meritorně rozhodne a ve věci je znovu podán opravný prostředek, o němž následně rozhoduje stejný senát krajského soudu, který zrušil předchozí rozhodnutí okresního soudu.

Taková situace však v případě obviněného nenastala. V nyní posuzované věci naopak došlo k nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 7 T 181/2009, jakož i usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 55 To 426/2010, kterými bylo rozhodnuto o vině a trestu dovolatele, proti němuž bylo v době vydání obou těchto rozhodnutí vedeno řízení proti uprchlému podle § 302 a následujících tr. ř. Jedná se o specifickou situaci, kdy pravomocný rozsudek (respektive i pravomocné usnesení odvolacího soudu) vydaný v řízení proti uprchlému lze k návrhu obviněného podle § 306a odst. 2 tr.

ř. zrušit a hlavní líčení se provede znovu, čehož obviněný využil. S ohledem na specifika takového postupu se tudíž nemůže jednat ani o situaci předvídanou oddílem C., čl. III. pod bodem 1) písm. e) rozvrhu práce, neboť se nejedná ani o věc, v níž došlo k povolení obnovy řízení, ani o věc obživlou, v nichž bylo původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším soudem nebo Ústavním soudem, pokud v nich senát již v minulosti rozhodoval, jelikož v této věci nebyla povolena obnova řízení, ani ve věci nerozhodoval Nejvyšší či Ústavní soud. Současně není podle druhu projednávané trestné činnosti dána podle rozvrhu práce žádná specializace, nejednalo se o věc s přednostním přidělením (v době prvního nápadu věci nešlo o věc, která byla vrácena okresnímu soudu bez věcného vyřízení), tudíž spadá do obecné působnosti.

Podle oddílu C. čl. II. rozvrhu práce nazvaného Pravidla rozdělování nápadu v odvolacích soudních odděleních – obecná kritéria se podle bodu 1) tohoto článku při nápadu věci na podatelně soudu označí podacím razítkem den jejího doručení. Pro účely rozdělování nápadu se vychází z chronologické posloupnosti napadlých věcí.

Podle bodu 2) tohoto článku se napadlé věci do jednotlivých soudních oddělení rozdělují pravidelným rotačním principem po jedné věci v pořadí daném podle jejich číselného označení od nejmenšího po nejvyšší číslo formou přidělování věcí přímo konkrétnímu soudci, který bude jejím referentem, po započtení věcí přednostně přidělených (tj. specializace a předcházení – viz oddíl C., čl.

III. Rozdělení nápadu) a podle časového pořadí nápadu věcí. S ohledem na skutečnost, že rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě ve znění změny č. 8 neobsahuje speciální pravidla pro přidělení věcí obživlých k návrhu obviněného podle § 306a odst. 2 tr. ř. po zrušení pravomocného rozsudku či pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu vydaných v řízení proti uprchlému, lze pro takový případ užít pravidlo stanovené oddílem C., čl. III. bodem 15) rozvrhu práce, podle něhož není-li výslovně stanoveno jinak, platí pro odvolací soudní oddělení podpůrná pravidla stanovená pro senáty prvního stupně.

Zde požadované kritérium zrušení pravomocného rozhodnutí po odpadnutí podmínek řízení proti uprchlému existuje právě v části B. nazvané Trestní oddělení - I. stupeň, čl. II. bodu 10) rozvrhu práce. Zde je stanoveno, že věci pravomocně skončené, v nichž bude pokračováno z různých zde vyjmenovaných důvodů, a taktéž v případě, kdy původní rozhodnutí bylo zrušeno podle § 306a odst. 2 tr. ř., znovu projedná, není-li v přehledu trestních oddělení výslovně stanoveno jinak, senát, který ve věci rozhodoval naposledy.

Nemůže-li ve věci rozhodovat předseda senátu rozhodující původní věc, přidělí se věc podle rozvrhu práce stejně, jako by šlo o nově napadlou věc. Předseda senátu, kterému byla věc přidělena, ji projedná s přísedícími, kteří věc původně rozhodovali. Pokud již nejsou přísedícími krajského soudu, přibere přísedící ze svého oddělení.

29. Pozornosti dovolacího soudu zde neuniklo především označení typově stejné věci jako v posuzovaném případě jako "pravomocného rozhodnutí". Nad rámec řečeného lze navíc upozornit, že původní senát 55 To Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ve složení předseda senátu JUDr. Jaroslav Hudeček a soudci JUDr. Jaroslav Malátek a JUDr. Anton Bucheň rozhodoval o odvolání obviněného ze dne 16. 9. 2010 (č. l. 143,144) směřujícímu proti původnímu rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 8.

2010, sp. zn. 7 T 181/2009, vydanému v řízení proti uprchlému. Ke dni nápadu odvolání obviněného směřujícího proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 2 To 171/2024, to znamená ke dni 8. 7. 2024, z výše uvedeného původního senátu 55 To jako senátu, který ve věci rozhodoval naposledy ve smyslu části B., čl. II. bodu 10) rozvrhu práce, nezůstal žádný z jeho soudců, neboť k tomuto okamžiku žádný z nich již nebyl ani soudcem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, a to včetně jeho předsedy JUDr.

Jaroslava Hudečka. Byl tedy splněn předpoklad, že ve věci nemůže rozhodovat ani předseda senátu rozhodující původní věc, tudíž věc byla podle části B., čl. II. bodu 10) rozvrhu práce přidělena podle jeho pravidel stejným způsobem, jako by se jednalo o nově napadlou věc. Dovolatelova argumentace, že o jeho současném odvolání musel rozhodovat senát 55 To, jelikož rozhodoval o jeho prvním ve věci podaném odvolání proti původnímu odsuzujícímu rozsudku vydanému v řízení proti uprchlému, neobstojí, neboť ke dni 1.

7. 2024 u odvolacího soudu žádný ze soudců senátu 55 To rozhodující původní věc již nepůsobil. Nemohla být proto po téměř 14 letech od původního rozhodování o odvolání obviněného objektivně zachována kontinuita tak, že by bylo původní složení senátu obeznámeno s projednávanou pravomocnou věcí, která obživla po zrušení ve věci vydaných pravomocných rozhodnutí o vině a trestu obviněného k jeho návrhu podle § 306a odst. 2 tr. ř.

30. Věc byla v souladu s účinným rozvrhem práce podle jeho části C., čl. II. bodu 1) přidělena tak, že po nápadu věci byla tato na podatelně soudu označena podacím razítkem se dnem jejího doručení. Pro účely rozdělování nápadu se vychází z chronologické posloupnosti napadlých věcí. Dále podle následujícího bodu 2) se napadlé věci do jednotlivých soudních oddělení rozdělují pravidelným rotačním principem po jedné věci v pořadí daném podle jejich číselného označení od nejmenšího po nejvyšší číslo formou přidělování věcí přímo konkrétnímu soudci, který bude jejím referentem, po započtení věcí přednostně přidělených (tj. specializace a předcházení – viz oddíl C., čl. III. Rozdělení nápadu) a podle časového pořadí nápadu věcí v rámci tzv. kolečka nejprve řídícímu předsedovi senátu pověřenému vedením soudního oddělení, v dalším kolečku předsedovi senátu vyjmenovanému v kolonce jako první předseda senátu pod ním, v následujícím kolečku předsedovi senátu vyjmenovanému v kolonce jako druhý předseda senátu pod ním, v dalším kolečku členovi senátu, který je v kolonce členové senátu uveden jako první v pořadí a v následujícím kolečku členovi senátu, který je v kolonce členové senátu uveden jako druhý v pořadí. Pokud není tímto rozvrhem práce výslovně stanoveno jinak, přidělením věci konkrétnímu soudci (referentovi) je současně určeno i složení senátu, který věc bude projednávat (viz oddíl C., čl. IV. a čl. V. Ustavení tříčlenných senátů ve čtyřčlenných soudních odděleních). Z uvedeného tedy plyne, že věc mohla napadnout senátu 2 To i 55 To a počítačem byla věc přidělena senátu 2 To. K pochybením namítaným obviněným v dovolání tudíž nedošlo a napadené rozhodnutí odvolacího soudu a řízení, jež mu předcházelo, vytýkanými vadami netrpí. Přidělení věci senátu 2 To není výrazem libovůle či účelové manipulace, dovolací soud nezjistil pochybení při přidělení věci zákonnému soudci dosahující ústavněprávní intenzity spočívající v porušení čl. 38 odst. 1 Listiny. Takové pochybení ostatně odvolacímu soudu nevytýkal ani obviněný v řízení o odvolání či veřejném zasedání o odvolání, třebaže on i jeho obhájce byli obeznámeni s přidělením věci senátu 2 To.

31. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 5. 2025

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu