8 Tdo 298/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2005 o dovolání obviněného K. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 7 To 470/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 2 T 50/2004,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. P. o d m í t á .
Obviněný K. P. podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 7 To 470/2004, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání, které podal proti všem výrokům rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 2 T 50/2004. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Mgr. Š. D. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. dopustil tím, že dne 19. 1. 2004 v době od 18:00 do 19:20 hodin v T., na parkovišti na ulici T., poblíže sportovního areálu po rozbití skleněné výplně zadních dveří zaparkovaného automobilu tov. značky Škoda Fabia, vnikl do vozidla, odkud odcizil tašku se sadou nerezového nádobí a zabudované autorádio zn. Panasonic, vše v hodnotě 3.200,- Kč a poškozením vozidla způsobil škodu ve výši 2.300,- Kč vše ke škodě majitelky vozidla Mgr. Š. D.
Obviněný v dovolání, podaném v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům, odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při zdůraznění stanoviska, že v rámci dovolání nic nenamítá proti učiněným skutkovým zjištěním, uvedl, že provedené důkazy měly vést k jinému právnímu závěru. Znovu opakoval již uplatněnou obhajobu, že tašku našel a ponechal si ji. Za těchto okolností se měl odvolací soud zabývat možností kvalifikovat jeho jednání pouze jako trestný čin zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. Protože však způsobená škoda nepřesáhla částku 5.000,- Kč, nelze jeho jednání právně posoudit jako trestný čin. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě jakož i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku zrušil a aby sám rozhodl ve věci tak, že jej podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že soudy zjištěné jednání obviněného bylo správně kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Dodala, že s ohledem na dostupný spisový materiál je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extremním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil pouze námitky proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud ve Frýdku – Místku a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. V zásadě vytkl, že svým jednáním spočívajícím v tom, že si ponechal nalezenou tašku s věcmi, místo aby nález oznámil, naplnil zákonné znaky trestného činu zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. Protože však výše škody nedosáhla částky 5.000,- Kč (tj. škody nikoli nepatrné), nešlo o žádný trestný čin.
Je zjevné, že skutkové okolnosti, z nichž obviněný vyvozoval, že se nedopustil trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jsou jeho skutkovou verzí, s níž se však soud prvního stupně neztotožnil a v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč obhajobě obviněného neuvěřil (strana 3 a 4). Podstatou jeho skutkových zjištění byl závěr, že obviněný po rozbití skleněné výplně dveří vozidla poškozené do vozidla vnikl a odcizil k její škodě tašku se sadou nádobí a autorádio.
Obviněný tak ve skutečnosti, ačkoliv sám zdůrazňoval, že proti skutkovým zjištěním nic nenamítá, brojil proti jejich správnosti a nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku; fakticky uplatnil námitky skutkové, které nejsou pro právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, relevantní.
Je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Soudy zjištěné skutkové okolnostmi nejsou v extrémním nesouladu s jejich právními závěry.
Nad rámec řečeného Nejvyšší soud poznamenává, že nelze přihlížet k té části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, v níž se vyjádřil k nemožnosti posoudit jednání obviněného spočívající v nálezu tašky s věcmi jako trestný čin zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. (strana 3 napadeného usnesení). Tuto část odůvodnění rozhodnutí není možné interpretovat jinak než jako reakci odvolacího soudu na obviněným uplatněnou obhajobu a jeho popis skutkových okolností, aniž by však právě tyto skutkové okolnosti byly relevantní pro právní kvalifikaci skutku zjištěného soudem prvního stupně. Odvolací soud totiž konstatoval, že soud prvního stupně provedl všechny dostupné a potřebné důkazy, že tyto zhodnotil způsobem, kterému nelze nic vytknout ani s hlediska ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., a že je proto na místě závěr, že soud prvního stupně vyvodil z provedených důkazů úplná a správná skutková zjištění (strana 2 napadeného usnesení).
Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., reálně uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu krádeže v podobě zjištěné soudy obou stupňů nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí, kterou učinil v závěru svého dovolání, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu. Soud prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. března 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková