8 Tdo 306/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
31. března 2010 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 8 To 302/2009, který rozhodl jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T
1/2009, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 2 T 1/2009, byl
M. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„od přesně nezjištěné doby v měsíci červenci roku 2006 do 11. 7. 2008 v místě
svého současného bydliště v bytě činžovního domu na ulici K. ve Ž. a na
dalších místech veřejnosti přístupných fyzicky a psychicky týral svoji manželku
T. K., trvale bytem Ž., K., současně bytem B., S., a to tím způsobem, že:
- v červenci roku 2006 na společné dovolené v T. kvůli tomu, že nedodržovala
jeho příkazy, jí vulgárně nadával, poléval u lehátka studenou vodou, vyhazoval
věci z hotelu a nepouštěl do pokoje, přičemž po návratu domů jí na veřejnosti
nadával, že je neschopná, následkem čehož se poškozená T. K. koncem srpna roku
2006 odstěhovala i se svými dětmi K. K., a A. K., mimo společné bydliště, kam
se však na prosby obviněného po dvou dnech vrátila, avšak po uplynutí cca 14
dní jí počal obviněný v místě společného bydliště pod různými záminkami
vulgárně nadávat a opakovaně jí sdělovat to, že je neschopná, což mělo za
následek, že poškozená T. K. měla obavy vracet se domů, přičemž vulgární
jednání pokračovalo, a to:
- dne 1. 10. 2007 ve 21:30 hodin, kdy poškozenou T. K. obviněný v obývacím
pokoji společného bydliště uchopil za levé ucho a vlasy, přitáhl ji k sobě a
rukou sevřenou v pěst přiloženou k jejímu obličeji jí vyhrožoval zabitím a
vyhozením z bytu na ulici,
- dne 4. 10. 2007 kolem 22:00 hodin v dětském pokoji společného bydliště, kde
seděla na posteli, ji udeřil do oblasti levého spánku a oka a dalších nejméně
10 úderů sevřenou pěstí vedl na hlavu a horní polovinu těla, kdy fyzického
napadání zanechal, počal jí však vyhrožovat, že ji klidně i dodělá a na její
snahu zavolat policii uvedl, že policii sdělí, že byl napaden on,
- do konce měsíce ledna roku 2008 ji pravidelně vulgárními výrazy nadával a od
přesně nezjištěné doby měsíce února 2008 jí opakovaně vyhrožoval zabitím, a to
tak, že si někoho najde a zaplatí, aby ji zlikvidoval, že takové lidi zná a
dokáže je najít,
- dne 28. 3. 2008 ve společné domácnosti kolem 08:30 hodin poškozenou T. K.
fyzicky napadl tak, že ji v místnosti ložnice natlačil ke zdi, hranou pravé
ruky jí tlačil na krk a poté ji shodil na postel, kde s ní smýkal a tlačil
rukou na krk, v kuchyni ji uchopil zezadu rukou pod krkem do tzv. kravaty,
druhou rukou jí otočil hlavu a vyhrožoval, že ji konečně zabije a svého jednání
zanechal až na volání poškozené o pomoc, následně pak přiběhl na chodbu, kde
shodil na podlahu tašku s notebookem značky HP 530, který měla T. K. od
zaměstnavatele, kdy na tašku dupnul, takže došlo k rozbití displeje tohoto
notebooku, čímž způsobil firmě Soral & Hanzlík, s. r. o., P., K., škodu ve výši
12.721,- Kč,
- dne 13. 4. 2008 kolem 13:30 hodin v místě společného bydliště přišel za
poškozenou do obývacího pokoje, kde ji vyzval, aby mu vrátila mobilní telefon,
který poškozená předtím vzala jejich dceři, kdy k poškozené, když byla v
podřepu přistoupil, hodil s ní o zem, vytrhl jí z rukou kabelku, vyházel na zem
všechny osobní věci a s mobilním telefonem značky Samsung praštil o zem,
přičemž dále jí opakovaně pravidelně vyhrožoval zabitím a 1x týdně ji přitom
otevřenou dlaní udeřil do obličeje nebo naplival do obličeje,
- dne 23. 5. 2008 okolo 19:10 hodin ve společném bydlišti, poté, co mu
poškozená ukázala návrh dohody na vypořádání společného jmění manželů po
rozvodu, jí vyhrožoval, že se soudu nedožije, že ji zlikviduje,
- dne 25. 5. 2008 ve společném bydlišti přišel za poškozenou do dětského
pokoje, vyhrožoval jí, že ji zničí, chytil ji za ruce a následně otevřenou
dlaní udeřil a hodil o sedací soupravu,
- dne 27. 5. 2008 ji opět ve společném bydlišti vyhrožoval, že ji nechá zabít,
že nebude spát a ve vyhrožování likvidací pokračoval i v průběhu měsíce června
roku 2008,
- dne 9. 7. 2008 kolem 08:00 hodin a pak ve 12:30 hodin ve společném bydlišti
chytil poškozenou za vlasy a shodil ji na zem z důvodu sporu o odvezení dětí na
víkend k jeho rodičům a kolem 21:00 hodin v jednání pokračoval, kdy ji opět
chytil za vlasy, shodil na zem, odtáhl od hlavních vchodových dveří a když
poškozená odešla do dětského pokoje a sedla si zde na postel, tuto napadl
vulgárními výrazy a do 23:05 hodin chodil průběžně do tohoto pokoje, kde ji
tahal za vlasy, sevřenou pěstí ji 3x udeřil do hlavy, prudce jí rukou sevřel
čelist, několikrát ji shodil na postel a když si sedla, tak na ni skočil,
povalil ji na záda, rukama zacpal ústa a vyhrožoval, že ji dodělá a poradí si s
ní, kdy ji takto držel po dobu jedné minuty, což u poškozené vyvolalo důvodnou
obavu o život, přičemž obviněný poté, co se poškozené podařilo se sevření
vyprostit, v době, kdy ležela na posteli na zádech, jí loktem tlačil na klíční
kost a zase vyhrožoval, že to s ním bude muset vydržet ještě 15 let, kdy
poškozená utrpěla drobné poranění a pohmoždění ve vlasaté části hlavy, levého
předloktí, čelisti a bolestivost za pravým uchem, přičemž následně byla
ošetřena na chirurgické ambulanci Fakultní nemocnice Brno,
- dne 10. 7. 2008 se poškozená T. K. ze společného bydliště odstěhovala,
přičemž dne 11. 7. 2008, když si kolem 16:30 hodin přijela do bytu pro osobní
věci, před činžovním domem obviněný přišel k jejímu vozidlu, ve kterém seděla,
a počal na ni vulgárně křičet, vyhrožovat likvidací, rukou jí chytil za
obličej, dloubnul do žeber a dále 2x sevřenou pěstí udeřil do obličeje,
přičemž shora popsané jednání obviněného mělo za následek to, že od 3. 4. 2008
ze strachu o život, osobně i telefonicky, vícekrát kontaktovala Intervenční
centrum SPONDEA Brno, kde také z 27. na 28. 5. 2008 z obavy před dalším násilím
ze strany obviněného přespala, a kdy věc několikrát oznámila na Policii ČR“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako trestný
čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst.
1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) a jednak jako trestný čin poškozování
cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podle § 215a odst. 2 tr.
zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou
let, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně
odložil na zkušební dobu dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou
společnost SORAL & HANZLIK, s. r. o., K., P., odkázal s jejím nárokem na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v
Brně rozhodl usnesením ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 8 To 302/2009, tak, že je
podle § 256 tr. ř. zamítl.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a
prostřednictvím obhájce JUDr. Zdeňka Bučka podal proti němu dovolání, které
opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel především v obecné rovině uvedl, že jednotlivých skutků, jimiž byl
uznán vinným, se nedopustil, a že se jedná pouze o formu msty ze strany jeho
současné manželky (jako důvody uváděl příčiny rozvratu manželství a negativní
postoj dětí vůči ní). V podrobnostech pak namítal, že proti němu svědčí pouze
výpověď poškozené T. K., což je důkaz zcela tendenční, účelový, který má za cíl
jej poškodit a znemožnit mu mít ve své péči nezletilé děti. K výpovědím svědků,
které navrhla obžaloba, uvedl, že ani jeden z nich nebyl nikdy přímým
účastníkem jakéhokoliv napadání či domácího násilí z jeho strany vůči
poškozené. Ohledně svědků MUDr. J. H., Z. K., policistů Policie ČR v Kyjově a
pracovnic Městského úřadu Kyjov sociálního odboru Mgr. P., Mgr. N. a Mgr. H.
uvedl, že je považuje za nevěrohodné z důvodů, které obšírně uváděl již v
odvolání. Soudům obou stupňů rovněž vytkl, že nevyhověly jeho návrhům na
provedení dalších důkazů, zejména výslechu dcery K. K., která byla svědkem
rodinných konfliktů a mohla by pravdivě uvést, že obětí týrání byl naopak on
sám.
Obviněný dále zpochybnil zákonnost provedení důkazu, a to přehrávkou části DVD
nosiče se zvukových záznamem, který měl být pořízen bez jeho souhlasu ve dnech
23. 5. 2008 a 25. 5. 2008 právě poškozenou T. K. (v této souvislosti odkázal na
nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 191/05).
V závěru svého podání dovolatel navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná
ustanovení), aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9.
2009, sp. zn. 8 To 302/2009, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní
zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupkyně“) a uvedla, že obviněný neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom
smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky trestných činů, jimiž byl
uznán vinným (tj. trestných činů týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě
nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí
věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.). Pouze takto formulované dovolání by přitom
odpovídalo tomu, jak je v zákoně vymezen dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. Polemika obviněného se skutkovými zjištěními soudů a jeho
nesouhlas s tím, jakým hodnocením důkazů soudy dospěly ke svým skutkovým
zjištěním, deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Z povahy, obsahu a
smyslu uplatněných námitek je zjevné, že obviněný dovoláním usiloval o
prosazení své vlastní verze skutkového stavu, kterou založil na tvrzení, že k
žádnému týrání z jeho strany vůči manželce T. K. v inkriminovaném období
nedocházelo. Obviněnému šlo tedy o to, aby se předmětem právního posouzení stal
jiný skutkový stav, než jaký zjistily soudy. Tím se ovšem ocitl mimo hranice
uplatněného dovolacího důvodu.
Státní zástupkyně dále uvedla, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. není podřaditelná ani ta část dovolání, ve které obviněný vytýkal
soudům, že jako k důkazu přihlédly ke zvukovému záznamu na DVD nosiči, který
byl pořízen T. K. při jednom z konfliktů v jejich domácnosti. K tomu dodala, že
podle § 89 odst. 2 věty první tr. ř. za důkaz může sloužit vše, co může přispět
k objasnění věci, zejména výpověď obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a
listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Okruh důkazních prostředků
výslovně uvedených v citovaném ustanovení může být v konkrétních případech
doplněn i dalšími výslovně zde nezmíněnými, což zákon umožňuje jednak
demonstrativním výčtem vyjmenovaných důkazních prostředků, ale i obecnou
formulací, podle které „za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění
věci“. Pouze touto formulací je vyjádřeno určité omezení obecně stanoveného
okruhu přípustných důkazních prostředků ve smyslu, že důkaz musí mít vztah k
objasňované věci a musí být způsobilý prokázat nebo vyvrátit dokazovanou
skutečnost. Žádný úkon, který může přispět k objasnění věci, nelze apriorně
vyloučit z okruhu přípustných důkazních prostředků jen proto, že jde o úkon
určitého druhu a že ho zákon výslovně neupravuje. K důkazu lze proto využít i
zvukové, obrazové a jiné záznamy získané při použití operativně pátracích
prostředků v souladu s trestním řádem podle § 158b odst. 3 tr. ř. a § 158d
odst. 7 tr. ř., avšak za důkaz mohou sloužit i soukromě pořízené obrazové nebo
zvukové záznamy, byť byly opatřeny bez vědomí osob, jejichž osobní projevy jsou
takto zaznamenány (odkázala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5.
2007, sp. zn. 5 Tdo 459/2007, publikované pod č. 7/2008 Sb. rozh. trest.).
Státní zástupkyně shrnula, že mezi provedenými důkazy na straně jedné a soudy
učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé není žádný extrémní rozpor.
Skutková zjištění soudu mají zřetelnou oporu v obsahu svědecké výpovědi
poškozené. Soudy zaznamenaly i dílčí rozpory, které vyvstaly mezi svědeckou
výpovědí poškozené a některými dalšími důkazy, zejména pokud se týká některých
časových údajů ze svědecké výpovědi svědka MUDr. J. H.; tyto rozpory překlenuly
logickými a přesvědčivě zdůvodněnými úvahami, přičemž vysvětlily, proč považují
svědeckou výpověď poškozené za věrohodnou a proč ji akceptují jako podklad
svých skutkových zjištění. Svědecká výpověď poškozené nestojí nijak osamoceně a
je podporována širším okruhem objektivně zjištěných okolností, které se týkají
jejího týrání. Veškeré zjištěné okolnosti svědčí o tom, že závěr o vině
obviněného vyjmenovanými trestnými činy je zcela správný. Jednání obviněného
vůči poškozené manželce gradovalo, poškozená se sice snažila celou rodinnou
situaci odpovídajícím způsobem řešit, obviněný jí však při těchto jejích
snahách vyhrožoval a manipuloval proti ní děti. Jednání tak dosahovalo i
potřebného stupně společenské nebezpečnosti. Nesouhlas obviněného s postupem
soudu při hodnocení důkazů a se skutkovým zjištěním soudů není za uvedeného
stavu dovolacím důvodem.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní
věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno
osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i
obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný
dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona,
jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §
265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale
tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn
konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení
skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno
namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně
kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o
trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného
prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost
dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci
ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat
postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen
vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný
skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se
totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu
srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02,
III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen
vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a
teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní
posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska
nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky,
a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i
stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o
něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou
obstát. Uplatněné výhrady totiž směřovaly převážně do rozsahu provedeného
dokazování soudy obou stupňů (resp. neprovedení jím navrhovaného výslechu dcery
K. K.) a do způsobu hodnocení jednotlivých důkazů (svědeckých výpovědí T. K.,
MUDr. J. H., Z. K., policistů Policie ČR v Kyjově a pracovnic sociálního odboru
Městského úřadu Kyjov) z jejich strany.
Z povahy vytýkaných vad je mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli dovolatel ve
svém podání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g)
tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní,
jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení
provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž
změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků
(tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž
byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových,
resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou
konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky
skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve
vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov.
též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne
2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy,
existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními
závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání.
V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění
rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými
důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a
právními závěry soudů na straně druhé.
Pokud jde o námitku obviněného, že soudy jako k důkazu přihlédly ke zvukovému
záznamu na DVD nosiči, který byl pořízen T. K. při jednom z konfliktů v jejich
domácnosti, jde o námitku procesního charakteru, která není pod uplatněný
dovolací důvod podřaditelná. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že se plně
identifikuje s názorem státní zástupkyně v jejím vyjádření k podanému dovolání,
které bylo záměrně a téměř doslovně citováno v předcházejícím textu. Stačí
proto zdůraznit, že s ohledem na znění § 89 odst. 2 tr. ř. nelze předem
vyloučit žádný druh důkazního prostředku, vyjma případů, ve kterých přímo z
trestního řádu nebo jiného právního předpisu vyplývá nepřípustnost určitého
důkazu. V posuzované věci o takový případ (tj. vyloučení použitelnosti důkazu
podle § 89 odst. 3 tr. ř.) evidentně nejde, přičemž nepřípustnost důkazu
použitého soudem prvního stupně nelze dovodit ani z eventualit uvedených v
odborné literatuře k § 89 odst. 2. tr. ř. (například Šámal, P. a kol. Trestní
řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 770 a násl.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval
podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu
předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do
základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k
extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a