8 Tdo 308/2016-30
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2016 o dovolání
obviněného B. CH. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci
ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 2 To 211/2015, který rozhodl jako soud odvolací v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 193/2014,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. Ch. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 2 T
193/2014, byli obvinění B. Ch. a B. Š. (bytem T., okres P.) uznáni vinnými, že
1) B. Ch. a B. Š. společně
v únoru 2013, poté co se dozvěděl, že třetí osoba má zájem o koupi motorového
vozidla Hyundai Santa Fe, černé barvy, nabízeného v autobazaru v P., který
provozuje společnost CMN, s. r. o., na ulici L., se B. Ch. do tohoto autobazaru
dostavil a se zástupkyní společnosti GE Money Auto, s. r. o., se sídlem Praha
4, Vyskočilova 1422/1a, otevřel jednání o uzavření úvěrové smlouvy na nákup
předmětného motorového vozidla nabízeného za celkovou částku 399 000 Kč,
přičemž za účelem uzavření úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru GE Money Auto,
s. r. o., zároveň opatřoval jím požadované dokumenty a poté, co zjistil, že
věřitel po zájemci Družstvo VM & MR, IČ 276 48 834, se sídlem Českolipská
391/22, Praha 9 – Střížkov (dále jen „Družstvo“) rovněž požaduje předložení
cestovního pasu jeho předsedy P. G. P., oslovil svého známého B. Š. a zajistil
opatření listiny označené jako „pověření zaměstnance“, ve které vystupuje
Družstvo jako zmocnitel a B. Š. jako zaměstnanec – zmocněnec pověřený uzavřením
smlouvy na financování vozidla, čímž smluvní jednání dovedl do stavu před
samotným podpisem úvěrové i kupní smlouvy, načež se dne 11. 2. 2013 B. Š. na
předchozí žádost B. Ch.a s jeho příslibem, že kvůli tomu nebude mít žádné
potíže, dostavil do autobazaru, kde vystupoval jako zaměstnanec Družstva a
podepsal předem připravenou úvěrovou dokumentaci, zejména úvěrovou smlouvu,
ačkoliv v Družstvu nikdy nebyl zaměstnán a se zástupci Družstva nikdy nejednal,
což B. Ch. i B. Š. již od počátku věděli, načež na základě nepravdivého
pověření zaměstnance a domněnky, že smlouvu za Družstvo skutečně uzavírá jeho
pověřený zaměstnanec, došlo ze strany úvěrové společnosti ke schválení úvěrové
smlouvy znějící na částku 299 000 Kč, splatnou pravidelnými měsíčními splátkami
po 7 767 Kč po dobu 72 měsíců, která měla sloužit k úhradě části kupní ceny za
osobní motorové vozidlo nabízené v označeném autobazaru za celkovou částku 399
000 Kč a úvěrová společnost poté vyplatila částku 299 000 Kč prodejci vozidla
Hyundai Santa Fe, který B. Š. téhož dne včetně klíčů a dokladů k vozidlu i
úvěrové dokumentace obratem předal B. Ch., kdy přitom sami nikdy neměli v
úmyslu úvěr řádně splácet, tedy vylákáním částky 299 000 Kč tak B. Ch. a B. Š.
způsobili společnosti GE Money Auto, s. r. o., škodu, která byla později
ponížena prodejem nalezeného vozidla věřitelem a úhradou splátek třetí osobou
smluvených v době prodlení Družstva s hrazením úvěru, kdy ke dni 30. 3. 2015
zbývalo doplatit 92 387,13 Kč,
2) B. Ch. sám
dne 21. 2. 2013 v Přerově na ulici L. v autobazaru provozovaném společností
CMN, s. r. o., prostřednictvím zástupkyně společnosti GE Money Auto, s. r. o.,
se sídlem P., V., požádal o poskytnutí úvěru na částku 200 000 Kč, která měla
sloužit k úhradě části kupní ceny za osobní motorové vozidlo Audi A4 Avant II,
bez přidělené r. z., nabízené v označeném autobazaru za celkovou částku 250.000
Kč, přičemž jako žadatele o úvěr označil Družstvo VM & MR, se sídlem Praha 9 –
Střížkov, Českolipská 391/22, zastoupené pověřeným zaměstnancem B. Š., aniž by
B. Š. zakoupení vozidla podnítil a o jeho koupi projevil zájem a zejména aniž
by byl B. Š. u Družstva zaměstnán, kdy po prověření žádosti ze strany úvěrové
společnosti však kvůli předchozímu úvěru znějícímu na částku 299 000 Kč na
nákup vozidla Hyundai Santa Fe, sjednanému jménem uvedeného Družstva dne 11. 2.
2013, ke schválení žádosti o úvěr nedošlo, přičemž B. Ch. nezamýšlel v případě
jednání úvěrové smlouvy závazek osobně řádně platit a předmětné vozidlo se
pouze snažil pokoutně získat.
2. Takto popsané jednání v bodě 1) a 2) u obviněného B. Ch. a v bodě 1)
u obviněného B. Š. soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin
úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Zatímco obviněnému B.
Ch. uložil podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1
roku a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku
zařadil do věznice s dozorem, obviněnému B. Š. uložil podle stejného ustanovení
trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr
zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců, přičemž
podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu současně uložil, aby v průběhu zkušební doby
podmíněného odsouzení podle svých sil a možností nahradil škodu způsobenou
přečinem. Oběma obviněným soud uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost
zaplatit na náhradě škody poškozené GE Money Auto, s. r. o., se sídlem Praha 4,
Vyskočilova 1422/1a, IČ 60112743, částku 92 987,13 Kč; se zbytkem uplatněného
nároku na náhradu škody odkázal tuto poškozenou společnost podle § 229 odst. 2
tr. ř. a řízení na věcech občanskoprávních.
3. Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Krajský
soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 2 To
211/2015, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
4. Obviněný B. Ch. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) se
ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce
Mgr. Jana Kozáka proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že napadené usnesení
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení.
5. Na začátku svého podání dovolatel zopakoval výrok odsuzujícího
rozsudku a pak stručně shrnul prokázané skutkové okolnosti posuzovaného
případu. Zdůraznil přitom, že v žádném případě neinicioval uzavření dané
úvěrové smlouvy a nákup vozidla. Vystupoval pouze jako jakýsi prostředník mezi
autobazarem, společností, která poskytovala úvěr a svědkem J. K., který jednal
ve vztahu k Družstvu VM & MR (dále jen „Družstvo“). Součástí podkladů pro
uzavření předmětné leasingové smlouvy byla i plná moc, podle níž, družstvo
pověřilo spoluobviněného B. Š. k jednání o jejím uzavření. V tomto ohledu
připustil, že údaj o tom, že druhý obviněný je zaměstnancem družstva, nebyl
pravdivý, i to, že tato skutečnost byla oběma obviněným od počátku známa.
6. Dále dovolatel citoval ustanovení § 211 odst. 1 tr. zákoníku, které
předpokládá, že trestného činu úvěrového podvodu se dopustí ten, kdo při
sjednávání úvěrové smlouvy nebo čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě
zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. V návaznosti na to uvedl, že
nebylo prokázáno, že by úvěrovou smlouvu sjednával, a to ani v prvním ani v
druhém případě, když v dané věci vystupoval jako zprostředkovatel, v dobré
víře, že je postupováno v souladu s právním řádem. On sám žádné listiny
nepodepisoval, žádné plné moci nevystavoval. Za této situace neměly soudy důvod
uvažovat v tom směru, že by zmíněný úvěr měl či neměl v úmyslu splácet, neboť
nebyl smluvní stranou sjednané úvěrové smlouvy a nebylo tedy možné dovozovat,
že by mu taková povinnost za nějakých okolností vznikla.
7. Obviněný vyslovil také pochybnost o závěrech soudu, že společnosti GE
Money Auto, s. r. o. (dále též „úvěrová společnost“), vznikla škoda ve výši 299
000 Kč, protože na základě uzavřené leasingové smlouvy mělo vozidlo zn. Hyundai
Santa Fe zůstat ve vlastnictví této společnosti až do jeho úplného zaplacení.
8. Následně se dovolatel zaměřil na fakt, že v již několikrát zmiňované
plné moci byl spoluobviněný B. Š. označený jako zaměstnanec družstva, a
vyslovil názor, že bylo vhodné posoudit, zda skutková podstata přečinu
úvěrového podvodu mohla být naplněna nesprávností tohoto údaje. Zákon
předpokládá, že se musí jednat o hrubě zkreslené údaje nebo údaje, které se
zamlčí. V té souvislosti by bylo třeba zabývat se otázkou, jak zásadní význam
pro sjednávání dané úvěrové smlouvy má právě tato skutečnost. Součástí žádosti
o úvěr totiž byly i doklady dokumentující ekonomickou situaci družstva, což má
z hlediska poskytovatele značný vliv na posouzení schopnosti druhé strany
dostát svým závazkům z úvěrové smlouvy.
9. V této souvislosti obviněný připomněl názor odvolacího soudu, který
dovodil, že osoba, jež vystupuje za danou společnost, stvrzuje pravdivost
údajů, které se o této společnosti uvádí, a stvrzuje i vědomost o budoucím
řádném splácení úvěru. Podle soudu druhého stupně jde o podstatnou okolnost
mající významný vliv na ochranu majetku oprávněného subjektu. Pro takový závěr
ovšem (z jeho pohledu) absentují důkazní zjištění. Vystavená plná moc
zavazovala spoluobviněného B. Š. pouze k podepsání úvěrové smlouvy a k ničemu
dalšímu. Soudy podle názoru dovolatele měly nesprávně vyložit povinnosti, které
vyplývají pro zmocněnce z podepsané plné moci. Výše nastíněným způsobem tak
povinnosti právního subjektu vykládat nelze. Je nepochopením reálného života
předpokládat, že by zaměstnanec nějakého podniku měl být informován tak, aby
byl schopen garantovat schopnosti subjektu, jehož zastupuje, plnit své závazky.
10. K bodu 2) výroku o vině odsuzujícího rozsudku dovolatel jen krátce
poznamenal, že s ohledem na zjištěné skutečnosti nelze dovozovat, že by došlo
ke spáchání přečinu úvěrového podvodu pouhým dotazem na příslušnou úvěrovou
společnost.
11. Soudy obou stupňů, podle názoru obviněného, výrazným způsobem v
rozporu se zákonem rozšířily odpovědnost a výklad toho, kdo se dopustí
úvěrového podvodu, a proto nesprávně hmotněprávně posoudily předmětný skutek,
který – s ohledem na jeho objektivní i subjektivní stránku – vůbec nelze za
přečin považovat.
12. V závěru svého podání dovolatel (aniž by uvedl příslušní zákonná
ustanovení) navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě
– pobočky v Olomouci ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 2 To 211/2015, a jemu
předcházející rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 2 T
193/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
dále aby přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném
zasedání.
13. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k
podanému dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřil.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo
podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §
265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu
určeném podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti
předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval otázku, zda obviněným
uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení
zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného
dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení
zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný
trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako
specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v něm není možno
namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových
zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat
postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2
odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení
procesních, nikoliv hmotněprávních. V dovolacím řízení je naopak povinen
vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to
zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do
pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení
Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02,
sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 a další). V této souvislosti je
také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád
obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§
277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a
násl. tr. ř.).
16. Z tohoto pohledu Nejvyšší soud mohl námitky, které obviněný ve svém
podání uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, považovat
za relevantně uplatněné. Při vázanosti skutkovými zjištěními obou soudů nižších
stupňů posuzoval nejprve námitku, která se týkala míry participace obviněného
na dané trestné činnosti. Ten podle svých slov vystupoval pouze v roli jakéhosi
prostředníka mezi úvěrovou společností a družstvem, ani v jednom případě
neinicioval koupi výše zmíněných vozů, a tvrdil, že nebylo prokázáno, že by on
sám úvěrové smlouvy sjednával, když v rámci skutku popsaného v bodě 1) výroku
odsuzujícího rozsudku žádné listiny nepodepisoval a žádné plné moci
nevystavoval, a u skutku uvedeného pod bodem 2) téhož rozsudku učinil pouze
dotaz na úvěrovou společnost.
17. K této argumentaci Nejvyšší soud považuje za potřebné poznamenat, že
na základě skutkového stavu věci, který soudy obou stupňů dovodily (a
koneckonců i podle vlastních slov dovolatele), to byl právě on, kdo v obou
případech inicioval jednání o uzavření úvěrové smlouvy, i nadále se jej aktivně
účastnil (ať již osobně nebo prostřednictvím e-mailové komunikace) a u skutku
pod bodem 1) rozsudku se nepřímo podílel na opatření a následném předložení
plné moci, jež obsahovala nepravdivý údaj (o čemž věděl), zatímco u skutku pod
bodem 2) rozsudku uvedl tento dokument – v souvislosti se žádostí o poskytnutí
dalšího úvěru – přímo sám.
18. K naplnění skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle § 211
odst. 1 tr. zákoníku přitom není nutné, aby byl pachatel jednou ze stran
úvěrové smlouvy. Postačuje, aby se na jejím sjednávání podílel pouze
zprostředkovaně a v souvislosti s tím uvedl nepravdivé údaje, hrubě zkreslené
údaje nebo podstatné údaje zamlčel. Právě takové jednání bylo obviněnému u
skutků v bodě 1) i 2) výroku o vině prokázáno. Posuzovaný trestný čin je
dokonán již uvedením nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením
podstatných údajů, bez ohledu na to, zda k uzavření úvěrové smlouvy nakonec
došlo či nikoliv, a v tomto světle je pak nutné nahlížet na jeho čin v bodě 2)
výroku soudu prvního stupně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.
7. 2011, sp. zn. 7 Tdo 902/2011, publikované v Souboru trestních rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. Beck, Praha, v Sešitě 77/2011 pod č. T 1406). Lze tedy
shrnout, že v obou případech naplnil dovolatel skutkovou podstatu zmiňovaného
přečinu, v prvém bodě jako spolupachatel s obviněným B. Š. podle § 23 tr.
zákoníku, zatímco v druhém bodě on sám jako pachatel podle § 22 odst. 1 tr.
zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck,
2012, str. 2110).
19. Jako zjevně neopodstatněnou shledal Nejvyšší soud i námitku
nenaplnění jednoho za znaků objektivní stránky přečinu, jímž byl dovolatel
uznán vinným, a to znaku uvedení nepravdivých, hrubě zkreslených údajů nebo
zamlčení podstatných údajů, konkrétně nepravdivého údaje v plné moci.
Nepravdivým údajem je takový údaj, jehož obsah vůbec neodpovídá skutečnému
stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité
skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy (srov. Šámal, P. a kol. Trestní
zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2109). Takový údaj může být
obsažen jak přímo v úvěrové smlouvě, tak i v jakémkoliv jiném dokumentu
vyžadovaném v celém procesu sjednávání úvěrové smlouvy, například v žádosti o
úvěr (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 8 Tdo
1268/2008, publikované jednak pod č. 36/2009 Sb. rozh. tr., jednak v Souboru
trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, Praha, v Sešitě 51/2009 pod
č. T 1144). Proto uvedení tohoto jediného nepravdivého údaje (bez ohledu na
obsah všech ostatních předložených dokumentů), postačovalo k naplnění daného
znaku objektivní stránky probíraného přečinu. K tomu je namístě připomenout
výpověď svědkyně T. Ž., zástupkyně úvěrové společnosti, podle níž by bez
předložení předmětné plné moci ke schválení úvěru vůbec nedošlo. Proto
nepravdivá informace v ní uvedená (podle níž měl být obviněný B. Š. zaměstnanec
družstva, pověřený ke sjednání úvěrové smlouvy), sehrála v celém případu
naprosto zásadní úlohu. Všechny právě uvedené skutečnosti byly navíc oběma
obviněným velice dobře známy. Je tedy zcela nepochybné, že oba dva bezezbytku
naplnili skutkovou podstatu přečinu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, a to v
úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V podrobnostech pak lze
odkázat na str. 6-7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se touto
otázkou detailně zabýval.
20. Dovolatel vyjádřil také pochybnost, zda jednáním jeho a
spoluobviněného B. Š. způsobili úvěrové společnosti škodu ve výši 299 000 Kč,
když ta po celou dobu zůstala vlastníkem vozidla zn. Hyundai Santa Fe. Nezmínil
již ale, že uzavřením úvěrové smlouvy (na základě nepravdivých údajů) zmíněnou
částku od této společnosti skutečně vylákali, což samo o sobě dostačuje k
naplnění znaku větší škody a ve svém důsledku i kvalifikované skutkové postaty
přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku. To navíc dokresluje
fakt, že jakmile automobil získali do své dispozice, obratem jej předali k
užívání dalším osobám, aniž by měli jakýkoli vliv na jeho další osud anebo na
to, zda bude úvěr splácen či nikoliv. Soudy nižších instancí proto správně
dovodily zavinění obou obviněných (tedy i dovolatele) ve vztahu ke škodlivému
následku jejich trestného činu ve formě nejméně vědomé nedbalosti podle § 16
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
21. Nad rámec uvedeného a jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že –
vázán rozsahem a důvody dovolání (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.) – nepřezkoumával
správnost uloženého trestu odnětí svobody, jakkoliv nepřehlédl, že dovolatel
spáchal posuzovaný skutek předtím, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek v jiné
jeho trestní věci (šlo o rozsudek Okresního soud v Přerově ze dne 21. 1. 2015,
sp. zn. 2 T 2/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky
v Olomouci ze dne 17. 7. 2015, sp. zn. 2 To 119/2015), takže již oběma soudům
nižších instancí se nabízely úvahy o možné aplikaci ustanovení § 43 odst. 2 tr.
zákoníku o souhrnném trestu.
22. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.)
Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu