8 Tdo 362/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedáním konaném dne 24. března 2005 o dovolání obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 3 To 732/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 151/2003, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 3 T 151/2003, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 9 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na 36 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Š. K. částku 7.885,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu krádeže dopustil v podstatě tím, že dne 14. 8. 2003 v době od 19.10 do 20.00 hodin v M. O., na parkovišti vnikl do osobního motorového vozidla tovární značky Daewoo Nubira, tak, že po rozbití zadního levého okénka z tohoto automobilu odcizil riflovou kabelku s mobilním telefonem zn. Nokia 3310 a dámskou peněženku, vše v hodnotě 2.350,- Kč ke škodě poškozené R. K. a dále hnědý kožený batoh, ve kterém byly klíče od bytu, dámské kožené boty a mobilní telefon zn. Nokia 5510, vše v hodnotě 7.885,- Kč ke škodě poškozené B. K.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 3 To 732/2004, bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. J. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, výroku o trestu i výroku o náhradě škody. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že jednání, jehož se měl dopustit, po celou dobu popíral, ale i kdyby se ho dopustil, není za ně trestně odpovědný, poněvadž nebyl schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a ovládat je. Poznamenal, že v řízení bylo prokázáno, že trpí vážnou duševní chorobou – paranoidní schizofrenií. Upozornil na znalecký posudek MUDr. L. P. ze dne 2. 4. 2003 pro účely jiného trestního řízení vedeného pod sp. zn. 3 T 253/2000, v jehož závěrech bylo uvedeno, že je schopen chápat smysl trestního stíhání jen omezeně, není schopen se účinně hájit a ani není schopen výkonu trestu; na podkladě tohoto znaleckého posudku bylo trestní stíhání zastaveno. Naopak znalec MUDr. I. D., který vypracoval znalecký posudek v nyní posuzované trestní věci, dospěl ve svém znaleckém posudku ze dne 19. 9. 2003 k závěrům, že onemocnění obviněného je ve stadiu plné stabilizace, kompenzace a remise a že ovládací a rozpoznávací schopnosti jsou sníženy pouze nepodstatně. Obviněný dodal, že při takto diametrálně odlišných závěrech žádal o vypracování nového znaleckého posudku, avšak odvolací soud navrhovaný důkaz neprovedl, aniž zdůvodnil proč. Vyjádřil přesvědčení, že vzhledem k pochybnostem o správnosti závěrů znaleckého posudku nebyla spolehlivě zodpovězena otázka příčetnosti jako hmotně právní podmínky jeho trestní odpovědnosti. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil a aby Okresnímu soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Ostravě a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i Krajský soud v Ostravě. V podstatě vytkl, že především se skutku nedopustil a nadto že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení znaleckého posudku znalce MUDr. I. D. Podle jeho přesvědčení měly být prováděny další důkazy k prověření jeho příčetnosti jako hmotně právní podmínky trestní odpovědnosti.
Obviněný tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů; fakticky uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, které nejsou pro právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, a pro otázku jeho trestní odpovědnosti jakožto pachatele trestného činu relevantní.
Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., reálně uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se jednak trestného činu krádeže nedopustil, a především že ho nespáchal jako trestně odpovědný pachatel. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad, což však v posuzovaném případě zjištěno nebylo. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby ve vztahu k hodnocení znaleckého posudku znalce MUDr. I. D. (viz zejména strana 3 rozsudku soudu prvního stupně a strany 5, 6 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Soud prvního stupně konkrétně upozornil, že znalci MUDr. I. D., který obviněného aktuálně vyšetřil, byl znalecký posudek MUDr. L. P. znám, reagoval na něj a vysvětlil, proč se jejich závěry liší. Opíraje se o tyto poznatky nebylo třeba doplnit dokazování o vypracování dalšího znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková