8 Tdo 417/2025-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2025 o dovolání obviněné K. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 8 To 334/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 110/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. R. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. 12 T 110/2024, byla obviněná K. R. (dále též jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) uznána vinnou přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jí byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému J. D. na náhradě škody částku 280 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná dopustila trestné činnosti tím, že dne 2. 8. 2024 v době okolo 09:30 hod. v Brně v blízkosti rohu ulice XY a ulice XY přišla k poškozenému J. D. a vzala si bez jeho vědomí menší textilní tašku značky Tapple s popruhem přes rameno barvy khaki v současné hodnotě 300 Kč, kdy tašku měl poškozený zavěšenou přes rukojeť chodítka, které užíval jako pomůcku k chůzi a které měl před sebou a tohoto se držel, v tašce se dále nacházel mobilní telefon značky Aligator, černé barvy, v současné hodnotě 1 100 Kč včetně SIM karty, kožená peněženka v současné hodnotě 500 Kč, občanský průkaz, platební karta České spořitelny, a. s., VISA na jméno J. D. a finanční hotovost ve výši nejméně 280 Kč, s taškou i jejím obsahem poté rychlou chůzí odešla, následně mu tašku bez finanční hotovosti a platební karty hodila zpět k nohám, čímž svým jednáním způsobila poškozenému škodu odcizením ve výši 2 180 Kč,
a uvedeného jednání se dopustila i přesto, že byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2024, sp. zn. 5 T 140/2024, který nabyl právní moci dne 28. 7. 2024, odsouzena pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
3. Citovaný rozsudek napadla obviněná odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 8 To 334/2024, odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 8 To 334/2024, obviněná podala prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř.
5. Dovolatelka namítla, že nebyla prokázána skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu, jakož i skutek sám, tedy že se jej dopustila právě ona. Proto mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnuto v její prospěch. Soudy nesprávně posoudily její trestní odpovědnost a objektivní stránku trestného činu. Je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Jediným usvědčujícím důkazem měla být výpověď poškozeného, který však neviděl, jak mu obviněná měla brát údajně odcizené věci, a že by se v jeho tašce přehrabovala. Nevěděl, kolik měl v tašce peněz, kdy přesně mu měly být jeho věci odcizeny, ani kým. Před soudem prvního stupně vypověděl, že se domnívá, že je odcizila obviněná, protože se pohybovala na ulici kolem něj. Viděl pouze to, jak mu tašku s věcmi vracela. Tato skutečnost nijak nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu krádeže. Žádný z důkazů nepotvrdil výpověď poškozeného, popis skutku vychází pouze z jeho domněnek. Hodnotící úvahy poškozeného byly v této věci použity jako jediný podklad pro vyslovení viny obviněné, ačkoli samy o sobě nejsou důkazem a nemohou být při hodnocení věci brány v potaz.
6. Odcizení věcí nevyplývá z žádného dalšího důkazu. S přihlédnutím k výpovědi svědka K. B. popisujícího, že poškozený opakovaně sbíral nějaké tmavé předměty ze země, lze dovodit, že obviněná poškozenému pouze vrátila věci zpět, když poškozenému věci upadly. Obviněná je zvedla ze země a odhodila je směrem k poškozenému. Na žádném z kamerových záznamů není zachyceno odcizení věcí, je z nich pouze zřejmé, že obviněná šla po stejné cestě jako poškozený. Obviněná si nebyla vědoma (a ani nemohla), kde se kamery nacházejí. Řetězec důkazů prokazující vinu obviněné nelze vytvořit ani kombinací výpovědi poškozeného s kamerovými záznamy a výpověďmi svědků K. B. a D. K. Spáchání trestného činu je vyvozeno z předchozí trestní minulosti obviněné zejména majetkového charakteru, na což oba soudy nižších stupňů poukázaly při zkráceném odůvodnění napadených rozhodnutí následujících po jejich vyhlášení, ač v samotném odůvodnění tato okolnost absentuje. Předchozí trestní minulost obviněné nemůže sloužit k domýšlení skutkového stavu. Může být zohledněna jen při úvahách o uložení trestu jako přitěžující okolnost. Soudy taktéž opomněly vzít v potaz skutečnost, že obviněná předchozí majetkovou činnost od počátku plně doznala a v nynější věci ji od počátku popírá.
7. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 8 To 334/2024, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. 12 T 110/2024, jakož i veškerá další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Městskému soudu v Brně věc znovu projednat a o ní rozhodnout.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání obviněné podle § 265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že v něm nastíněná argumentace nespadá pod užité dovolací důvody. Obviněná závažné vady skutkového charakteru předpokládané ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky ani nenamítla. Především popřela, že by z její strany došlo k jednání majícímu podobu stíhaných přečinů, respektive že by se vůbec inkriminovaný skutek stal, a pouze vyslovuje názor, že soudy pochybily při hodnocení důkazů, když z nich dovodily skutková zjištění vykazující znaky trestné činnosti. Oba soudy nižších stupňů naopak správně dospěly k závěru, že obviněná se dopustila shora uvedené trestné činnosti bez důvodných pochybností. Výpověď poškozeného nelze označit za nejasnou, nedostatečnou či rozpornou, jak tvrdí obviněná. Jeho usvědčující výpověď naopak plně koresponduje se všemi dalšími provedenými důkazy, tj. s kamerovými záznamy či výpověďmi svědků K. B. a D. K., z nichž lze dovodit, že jediným, kdo mohl poškozeného okrást způsobem popsaným ve výroku o vině, byla právě obviněná. Ve svém souhrnu zmíněné důkazy vytvářejí vzájemně propojený celek, na jehož základě lze dovodit vinu obviněné s praktickou jistotou. Státní zástupce se ztotožnil s hodnocením provedených důkazů a v podrobnostech odkázal na přezkoumávaná rozhodnutí. Pokud obviněná nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, neztotožňuje se se skutkovými zjištěními soudů nebo nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, nejsou tyto její námitky dovolacím důvodem. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být založeno jen na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho případně jiné skutkové i právní závěry. Z přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., vina byla spolehlivě zjištěna, usvědčující důkazy tvoří vzájemně souladný komplex, přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky uvedené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná.
9. Státní zástupce měl za to, že obviněnou uplatněná argumentace není podřaditelná pod užitý dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se s ním obsahově míjí. Dovolání tak podala z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto navrhl odmítnout je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
10. Obviněná prostřednictvím svého obhájce podala k vyjádření státního zástupce repliku, v níž shrnula, že ve svém dovolání namítla, že nebyla prokázána skutková podstata trestného činu, resp. že relevantní skutková zjištění soudu pro naplnění znaků trestného činu krádeže jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Znovu zopakovala, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se skutek stal a že se jej dopustila právě ona, a proto mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnuto v její prospěch. Oba soudy nižších stupňů se dopustily deformace důkazů a vybočily z mezí volného hodnocení důkazů. Své hodnotící závěry jasně a logicky nevysvětlily. Skutková zjištění soudů představují porušení základního ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces, neboť jsou v extrémním rozporu s důkazy. Ani vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Jinak řečeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 260/05).
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná uplatnila důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175.): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (tzv. první alternativa), nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (tzv. druhá alternativa). Obviněná jej uplatnila v podobě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání jako řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
15. Naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněná spatřovala ve stručnosti v tom, že stíhaný skutek nespáchala, neboť věci poškozenému neodcizila, pouze mu je vrátila, když mu upadly. Namítla existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, zpochybnila výpověď poškozeného, nesouhlasila s hodnocením jeho výpovědi provedeným soudem prvního stupně. Odcizení nepotvrdil žádný další z provedených důkazů. Oba soudy její vinu dotvořily na základě jí spáchané předchozí trestné činnosti majetkového charakteru. Její trestní minulost lze zohlednit jen v úvahách o ukládaném trestu, nikoli ve vztahu k její vině. Proto mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnuto v její prospěch, což se nestalo.
16. Nejvyšší soud však pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v projednávané věci nezjistil. Neshledal zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků stíhaných trestných činů s obsahem provedených důkazů ani pochybení při hodnocení důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudu odvolacího (zejména body 6.–10. rozsudku soudu prvního stupně, bod 5.
usnesení odvolacího soudu) vyplývá takový vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů, který lze akceptovat. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily.
Soud prvního stupně pečlivě hodnotil výpověď poškozeného J. D., jehož výpověď dokreslovaly výpovědi svědků K. B., D. K. i zajištěné kamerové záznamy, a přihlédl současně ke skutečnosti, že poškozený ihned po činu o něm podal oznámení na policii, kde uváděl konkrétně, co mu bylo odcizeno, jakým způsobem a jako osobou, načež zasahující strážníci ihned nechali zablokovat odcizenou platební kartu. Skutečnost, že svědek K. B. viděl, jak poškozený sbíral tmavé předměty ze země a kontroloval si obsah svého zavazadla, potvrzuje skutečnost, že tak činil poté, co mu jej obviněná odcizila, a kontroloval jeho obsah, když mu jej obviněná vrátila tak, že jej pohodila na zem (viz bod 7.
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
17. Námitky obviněné znovu uplatněné v dovolání jsou jen opětovným zopakováním její obhajoby z předchozích fází řízení, s nimiž se postupně soud prvního stupně a posléze i soud odvolací v odůvodněních svých rozhodnutí vypořádaly, proto není třeba jejich opodstatněnost opakovaně v jednotlivostech zevrubně rozebírat. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabývaly. K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
18. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelky, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo či obecně pravidel spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
19. Tvrdí-li obviněná, že její předchozí majetková trestná činnost, ke které se doznala, měla být zohledněna toliko při úvahách o druhu a výši trestu, nelze s ní souhlasit. Předmětným rozsudkem soudu prvního stupně byla shledána vinnou (mimo jiné) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, který spáchala podle jeho právní věty tak, že si přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila, čin spáchala na věci, kterou měla jiná osoba při sobě, a byla za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzena. Cizí věc si přisvojila tím, že se nepozorovaně zmocnila menší textilní tašky poškozeného s popruhem přes rameno, kterou měl zavěšenou přes rukojeť chodítka před sebou a chodítka se držel, přičemž se takového jednání dopustila i přesto, že byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2024, sp. zn. 5 T 140/2024, který nabyl právní moci dne 28. 7. 2024, odsouzena pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, která ji měla uplynout 28. 1. 2026. Tohoto přečinu se dopustila dne 28. 7. 2024 ve stručnosti tím, že si přisedla na schodech vedoucích k XY v Brně k poškozenému (47 let), kterému nejprve sahala na zapnutou kapsu kalhot, kde měl peněženku a na které měl ruku, kam se nedostala, a sáhla mu do druhé kapsy, z níž mu odcizila mobilní telefon, a řekla poškozenému, že jej vymění za jeho peněženku, a následně rychlým krokem odešla směrem k obchodnímu domu XY. Nynější trestné činnosti se tedy dopustila za pět dní od spáchání této předešlé krádeže mobilního telefonu jako věci, který měl poškozený při sobě, za kterou byla téhož dne pravomocně odsouzena trestním příkazem sp. zn. 5 T 140/2024. V nyní posuzované věci si vyhlédla poškozeného J. D., to znamená dvakrát tak starého muže ve věku 93 let pohybujícího se za pomoci chodítka, tedy osobu vysokého věku postiženou relevantním fyzickým hendikepem (zvlášť zranitelnou oběť), která se i s ohledem na s tím spojenou bezbrannost nemohla krádeži ubránit, čehož zneužila. Obviněná tedy ve smyslu § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku si znovu přisvojila cizí věc, kterou měl jiný při sobě, ačkoli byla za takový čin v posledních třech letech odsouzena a potrestána. Tuto okolnost soud prvního stupně zohlednil pod bodem 10. odůvodnění rozsudku, kde podrobně zdůvodnil, proč ji shledal vinnou i skutkovou podstatou přečinu krádeže v intencích druhého odstavce. Přiléhavě ji tedy promítl do úvah o vině i trestu obviněné, jak mu ukládá zákon, a tyto náležitě pojal i do písemného odůvodnění svého rozsudku, kde je blíže vysvětlil (viz body 10., 11. rozsudku).
20. Nejvyšší soud uzavírá, že obviněná s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. napadeným rozhodnutím vytýkala vady, kterými netrpí. Dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné, proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 6. 2025
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu