I kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného v této části důvodné, je
zcela zřejmé, že projednání dovolání v rozsahu odpovídajícím přesnému vymezení
subjektu, k jehož obohacení došlo, by nemohlo zásadně ovlivnit postavení
obviněného, poněvadž skutek by nadále vykazoval znaky trestného činu podvodu
podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. i při změně, ke které by případně došlo v
souladu s touto dovolací námitkou obviněného. Z dikce „…ke škodě cizího majetku
sebe nebo jiného obohatí …“ obsažené v ustanovení § 250 odst. 1 tr. zák. plyne,
že obohacená osoba nemusí být vždy totožná s osobou pachatele a že z hlediska
naplnění znaků trestného činu podvodu není rozhodné, zda došlo k obohacení
samotného obviněného (pachatele), jiného subjektu, popřípadě obviněného i
jiného subjektu zároveň. Současně je evidentní, že otázka, která má být z
podnětu dovolání řešena, nemá po právní stránce význam, který by bylo lze
označit jako zásadní, neboť nejde o otázku, jejíž řešení by v rozhodovací
činnosti soudů vyvolávalo pochybnosti či větší obtíže.
Ve vztahu k výroku o vině obviněný odkázal též na důvod dovolání uvedený v §
265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že odvolací soud jeho odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně v této části v podstatě zamítl, přestože měl
výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně zrušit pro nesprávné právní
posouzení skutku.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a)
až k) tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se
opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému
vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální
odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný opřel dovolání o tu část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.,
která je vyjádřena dikcí „ bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného
prostředku …, byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.“, tj. o druhou ze dvou alternativ uvedených
v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje mimo
jiné na ty případy, kdy byl řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku
soudu prvního stupně, tj. jeho odvolání, jako nedůvodný zamítnut poté, co
odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu
prvního stupně a ztotožnil se s ním. O takovou situaci se však v posuzovaném
případě nejednalo. Odvolací soud z podnětu odvolání obviněného meritorně
přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, odvolání obviněného však nezamítl.
Shledal sice správným výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale zrušil
výrok o trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. o trestu znovu
rozhodl. Odvolání obviněného nebylo zamítnuto, čímž nebyl splněn základní
předpoklad dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř.
Obviněný uvedl, že označil-li odvolací soud skutkové a právní závěry za správné
a ponechal-li výrok o vině beze změny, odvolání v podstatě ve vztahu k výroku o
vině zamítl, což by odůvodňovalo použití citovaného důvodu dovolání. Tento
názor Nejvyšší soud nesdílí.
Především je třeba poznamenat, že postup a způsob rozhodnutí odvolacího soudu
byl v souladu s dikcí § 258 odst. 2 tr. ř. Podle § 258 odst. 2 tr. ř. jestliže
je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší
odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok
o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které
mají ve výroku o vině svůj podklad. Protože odvolací soud zjistil vadu v
dílčím, oddělitelném výroku o trestu, zrušil správně pouze tuto oddělitelnou
část napadeného rozsudku a o trestu sám rozhodl. To, že výrok o vině shledal
správným, vyjádřil tím, že jej ponechal beze změny, aniž by to muselo být
vyjádřeno zvláštním výrokem. Odvolání obviněného ve vztahu k výroku o vině
nebylo možno zamítnout. Podle § 256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne,
shledá-li, že není důvodné. Ve smyslu citovaného ustanovení postupuje odvolací
soud jen tehdy, jestliže je odvolání nedůvodné v celém rozsahu, nelze jej
zamítnout pouze zčásti.
Odkaz na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je
proto přiléhavý toliko tenkrát, je-li řádný opravný prostředek skutečně
zamítnut. Analogie, jak to naznačuje dovolatel, není v tomto případě na místě,
poněvadž nápravy vadného rozhodnutí odvolacího soudu, resp. odstranění vad
řízení, které mu předcházelo, lze účinně dosáhnout prostřednictvím ostatních
dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Na
nevhodnost užití analogie ostatně upozornilo i dovolání obviněného. Dovolatel
odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ve vztahu k
výroku o vině, současně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. ve vztahu k výroku o vině; přitom je ale evidentní, že neuplatnil žádnou
námitku, která by opodstatnila důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. samostatně stran výroku o trestu. Dovolání proti výroku o trestu mělo svůj
podklad v námitce nesprávného právního posouzení skutku, který podle jeho
názoru nenaplnil znaky trestného činu podvodu. Za dané situace nebylo možné
odkázat na dva relativně samostatné okruhy dovolacích důvodů, které by zvlášť
reflektovaly výrok o vině a zvlášť výrok o trestu. Protože však odvolání, které
směřovalo i proti výroku o trestu, nebylo zamítnuto, nebylo možno ani odkázat v
jakékoliv podobě na dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Opíralo-li se dovolání i o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.,
bylo fakticky podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným
ustanovení § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b), f) tr.
ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková