8 Tdo 454/2025-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 11 To 104/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 247/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 11 T 247/2023, byl obviněný R. P. uznán vinným přečiny nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené AAAAA (pseudonym) částku 100 Kč.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil označených přečinů tím, že dne 3. 4. 2023 v době od 11:30 hodin do 13:52 hodin poté, co se v XY na křižovatce ulic XY a XY náhodně potkal se svou bývalou přítelkyní AAAAA, vzal bez jejího souhlasu z její tašky, která byla pověšená na kočárku, mobilní telefon zn. VIVO 12, modré barvy, v hodnotě 2 000 Kč se SIM kartou T-Mobile tel. číslo XY a špuntová sluchátka nezjištěné značky v hodnotě 100 Kč, a to tak, že si začal v mobilním telefonu prohlížet zprávy a komunikaci poškozené s jinými osobami, která byla v telefonu uchovávána, a na opakovanou žádost poškozené k vrácení jejího mobilního telefonu nereagoval a odmítl jej vrátit, špuntová sluchátka roztrhl a vyhodil na zem, a poté v parku v XY u křižovatky ulic XY a XY AAAAA ústně napadl slovy „mrdko, rakovino“ a své nadávky podpořil výhružkami, že ji zabije a uřízne hlavu, poté ji fyzicky napadal, a to tak, že ji udeřil dlaní sevřenou v pěst do oblasti hlavy, poté opětovně dlaní sevřenou v pěst do levé části krku, následně poškozenou chytil za týl a udeřil ji dlaní sevřenou v pěst do tváře, přičemž v důsledku těchto úderů si poškozená musela sednout na lavičku, aby neupadla, a poté, co se znovu postavila, ji znovu jednou udeřil otevřenou dlaní do obličejové části, pročež poškozená již vysílením upadla na betonovou opěrku lavičky, a v době, kdy seděla na lavičce, tak ji ještě jednou udeřil otevřenou dlaní přes obličej a přisednul si k ní, následně ale vytáhl z kapsy zavírací nůž s délkou čepele 10 cm, který položil na lavičku, a poškozené opětovně vyhrožoval uříznutím hlavy, čímž poškozené AAAAA ještě více zvýšil obavu o její zdraví a život, neboť si byla jista, že své výhružky naplní, a následně tímto nožem píchnul přes rukáv její bundy, čímž jí ale nezpůsobil žádné zranění ani škodu na majetku, načež oba odešli směrem k autobusovému nádraží v XY, kde po spatření policejní hlídky mobilní telefon poškozené v nestřeženém okamžiku hodil do kočárku, a takového jednání se dopustil, ač věděl, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 12.
2. 2021, sp. zn. 14 T 12/2021, pravomocným dne 26. 2. 2021, odsouzen pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 1 roku, a jejím navazujícím prodloužením až do 26. 2. 2023, a dále přesto, že věděl, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 1 T 113/2022, pravomocným dne 9. 11. 2022, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, které dosud nevykonal a které mu byly usnesením soudu ze dne 20.
3. 2023 přeměněny na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 200 dnů do věznice s ostrahou.
3. Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání směřující proti výroku o vině a trestu. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 11 To 104/2024, jeho odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 11 To 104/2024, napadl obviněný R. P. (dále také jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce dovoláním.
5. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Měl za to, že poškozená je nevěrohodná, její tvrzení o výhružkách ze strany obviněného za současného použití nože a jí udávaná obava o život nejsou podpořeny žádným dalším důkazem. Obviněný žádný nůž neměl a po předmětném incidentu seděl s poškozenou na nádraží v XY v pizzerii, tedy nemohla mít z jeho osoby strach. Ve vztahu k naplnění znaků trestného činu krádeže uvedl, že neměl v úmyslu odcizit poškozené telefon, ten jí vzal jen za účelem přečtení zpráv poškozené a jejího milence, telefon si nechtěl přivlastnit. Nemohlo proto dojít k naplnění subjektivní stránky tohoto činu. Oba soudy nižších stupňů se nezabývaly skutečností, že mu poškozená psala řadu dopisů do výkonu trestu, z nichž jednoznačně vyplývá, že se necítila obviněným ohrožena, naopak k němu má hluboký citový vztah. O důvěryhodnosti poškozené musí vzbuzovat pochybnost i to, že v průběhu vyšetřování obsah jejích dopisů zlehčovala, ve výpovědi dne 1. 11. 2023 uvedla, že obsah dopisů nemyslela vážně, že s obviněným hrála hru, psala mu z nudy. Obviněný uvedl, že se k poškozené zachoval nesprávně v důsledku záchvatu žárlivosti, ale nevyhrožoval jí, jak ona sama tvrdí, v jeho jednání absentoval jakýkoli úmysl jí ublížit anebo odcizit její mobilní telefon. Jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako přečiny krádeže a nebezpečného vyhrožování, a to zejména pro absenci naplnění minimálně subjektivní stránky těchto přečinů.
6. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, a pokud sám nerozhodne podle § 265m tr. ř., aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc se závazným právním názorem k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání ve svém vyjádření shrnula, že v něm obviněný doslovně opakuje námitky prolínající se celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Obviněný v dovolání namítl nesoulad skutkových zjištění a provedených důkazů. Soud prvního stupně realizoval komplexní a bezvadné dokazování co do rozsahu i navazujícího formování skutkových závěrů. Soud druhého stupně odvolání obviněného řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. Nelze přisvědčit námitce obviněného o nevěrohodnosti poškozené. Z provedeného dokazování plyne, že poškozená byla v přítomnosti obviněného ze strachu na základě jeho nátlaku a protože jí vzal telefon. Poškozená naopak byla správně vyhodnocena jako svědkyně věrohodná, když její výpověď potvrdili i svědci Š. P., M. K. a I. L., o jejichž věrohodnosti nebyl důvod pochybovat. Vzájemně se doplňovali a potvrzovali skutkový děj v intencích výroku rozsudku soudu prvního stupně (stejně tak listinné důkazy, zejména protokol o ohledání místa činu včetně dokumentace, lékařské zprávy a další). Výpověď obviněného, že nůž nepoužil, a uříznutím hlavy poškozené nevyhrožoval, je plně vyvrácena výpovědí poškozené, jejíž výpověď nepostrádá logiku a věrohodnost, na rozdíl od výpovědí obviněného. Jednání obviněného R. P. bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace jeho jednání je plně přiléhavá.
8. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
11. Obviněný v dovolání výslovně odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že jej vymezil tak, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Takto obviněným vymezený dovolací důvod odpovídá jeho zákonnému znění do 31. 12. 2021. Zákonem č. 220/2021 Sb., kterým byl mimo jiné změněn trestní řád, došlo k 1. 1. 2022 ke změně dovolacích důvodů tak, že za písmeno f) byl vložen nový dovolací důvod pod písmenem g), který lze uplatnit, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) až l) tr. ř. byly nadále označeny jako dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) až m) tr. ř. Namítá-li obviněný v dovolání fakticky pochybení v právní kvalifikaci skutku, měl by v dovolání odkázat na zákonné ustanovení upravující dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., což však neučinil. Třebaže obviněným deklarované důvody dovolání v kontextu jím uplatněných dovolacích námitek nekorespondují s důvodem dovolání uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není vážných pochyb o tom, že je lze podřadit pod důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
13. Dovolatel blíže nevymezil, kterou z těchto variant uplatňuje. Z charakteru jím uplatněných námitek lze dovodit, že se nejvíce přiblížil první variantě, a to že skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud v tomto kontextu neshledal žádný, už vůbec ne zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů ani pochybení při hodnocení důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (zejména body 10.–12.) vyplývá přesvědčivý vztah mezi zde učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Dovolací argumentace obviněného představuje opětovné zopakování části jeho obhajoby, s níž se soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal, proto není třeba jeho opodstatněnost znovu v jednotlivostech zevrubně rozebírat. V tomto ohledu nelze přisvědčit obviněnému co do výtek vůči hodnocení věrohodnosti poškozené AAAAA. Soud prvního stupně se podrobně zabýval věrohodností poškozené AAAAA jako stěžejní svědkyně, posoudil ji v kontextu zejména výpovědi obviněného a svědků J. P. (matky poškozené), Š. P. (sestry obviněného), I. L., lékařských zpráv poškozené o jejím ošetření po napadení obviněným a související hospitalizací poškozené na psychiatrickém oddělení ve Fakultní nemocnici Hradec Králové a prohlášení poškozené o zpětvzetí trestního oznámení.
14. Soud prvního stupně považoval za trestněprávně irelevantní následnou dohru celé události v podobě prohlášení o zpětvzetí trestního oznámení podepsaného poškozenou, což vedle svědecké výpovědi matky poškozené potvrzuje nátlak, který byl činěn na poškozenou. Ten ostatně dokládá i lékařská zpráva o jejím psychickém zhroucení. Vzal v potaz i výpověď poškozené ohledně dopisů, které psala obviněnému do výkonu trestu o tom, že jej miluje a že bude vše v pořádku, což zdůvodnila tím, že mu psala, aby nebyla středem pozornosti, a chtěla hrát hru, že je s obviněným zadobře, aby nebyla okolím nucena svá obvinění stáhnout. Jednalo se o rodinu obviněného, která za ní chodila, aby tak učinila. Sestra obviněného sepsala papír a řekla poškozené, že jakmile jej podepíše, bude obhájce na její straně a nepůjde o křivou výpověď. Nerozuměla tomu, bylo jí sedmnáct let, a tak to podepsala. Hned další den to šla stáhnout. Její výpověď potvrdila sestra obviněného, která uvedla, že zpětvzetí trestního oznámení sepsala za poškozenou a poškozená je podepsala. Nátlak na poškozenou potvrdila i její matka, která uvedla, že v létě u nich byl bratr obviněného L., který chtěl, aby poškozená stáhla svou výpověď. Není tudíž možné souhlasit s obviněným, že se oba soudy opomněly zabývat dopisy poškozené. Naopak soud prvního stupně důkladně zohlednil skutečnost, že prohlášení poškozené o zpětvzetí trestního oznámení týkajícího se jejího napadení obviněným bylo vynucené nátlakem ze strany rodiny obviněného a poškozená psala obviněnému dopisy do výkonu trestu o tom, že jej miluje, právě z důvodu obavy, aby nátlak nepokračoval.
15. Je nutno odmítnout i námitku obviněného, že poškozené nevyhrožoval, když bylo relevantním způsobem prokázáno, že jí vyhrožoval smrtí, tedy že ji zabije a uřízne hlavu, a své slovní výhružky umocnil i za pomoci zavíracího nože s délkou čepele 10 cm, který položil na lavičku a posléze jím poškozenou píchl přes rukáv její bundy. Výslechem zasahujícího policisty M. K. bylo dále prokázáno, že poškozená seděla s obviněným v pizzerii ze strachu, který byl na ní patrný, a proto s druhým zasahujícím policistou obviněného od poškozené oddělili a vzal ji bokem, aby se poškozená obviněného nebála a sdělila tomuto svědkovi, co se mezi ní a obviněným událo. Poškozená podle svého vyjádření setrvávala v přítomnosti obviněného pouze proto, že se i nadále snažila na obviněném domoci vrácení svého telefonu a kočárku s jejich společným dítětem, což odmítal, a mobilní telefon jí vrátil nedobrovolně až poté, co spatřil policejní hlídku a v nestřeženém okamžiku jej hodil do kočárku.
16. Výtku dovolatele ohledně absence subjektivní stránky přečinů nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž lze uplatnit za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
17. Není od věci připomenout, že oba označené přečiny jsou přečiny úmyslnými, přičemž postačí zavinění ve formě eventuálního, nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Zavinění jakožto psychický stav pachatele ke skutečnostem odpovídajícím znakům uvedeným v zákoně tu musí být v době činu, v okamžiku trestného jednání pachatele. Bezvýznamné jsou představy a vůle pachatele před činem nebo po něm. Tento vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu, je navenek seznatelný pouze tím, že buď slovní informaci o něm poskytne sám pachatel, nejčastěji ve své výpovědi, nebo tím, že se projeví v chování pachatele. V odborné trestněprávní literatuře a v judikatorní praxi byl opakovaně vysloven názor, že úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěr o úmyslu, jestliže o této otázce chybí doznání pachatele, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo z jiných okolností objektivní povahy. Úsudek o zavinění lze vyvodit i ze zjištěných okolností subjektivní povahy, např. z pohnutky činu (viz např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 41/1967 Sb. rozh. tr.). Ve vztahu k oběma přečinům soud prvního stupně vyvodil zavinění ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 14. rozsudku soudu prvního stupně). Co do přečinu nebezpečného vyhrožování ve smyslu § 353 tr. zákoníku není pochyb o tom, že popis skutku tento právní závěr beze zbytku podporuje a bylo by nadbytečné správné úvahy soudu prvního stupně znovu reprodukovat.
18. Ve vztahu k přečinu krádeže obviněný v konkrétní rovině namítl, že neměl v úmyslu odcizit poškozené telefon, ten jí vzal jen za účelem přečtení zpráv poškozené a jejího milence, telefon si nechtěl přivlastnit. Takto uplatněnou námitku je ale nutno označit za mimoběžnou, neboť obviněný nebyl uznán vinným přečinem krádeže § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, proto, že by poškozené odcizil mobilní telefon, nýbrž sluchátka, která měla poškozená při sobě, jak vyplývá z odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Nutno podotknout, že důvody, proč obviněný nebyl uznán vinným přečinem krádeže i ve vztahu k mobilnímu telefonu, soud prvního stupně přesvědčivě nevysvětlil (srov. bod 14. rozsudku soudu prvního stupně, shodně bod 21. usnesení odvolacího soudu), ale pokud tak neučinil, rozhodl tak ve prospěch obviněného.
19. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 6. 2025
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu