8 Tdo 473/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2006 o
dovolání obviněného P. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1.
2006, sp. zn. 8 To 70/2005, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T
4/2005, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. o d m í t
á .
Obviněný P. M. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 8 To 70/2005, jímž
bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 4. 2005, sp.
zn. 52 T 4/2005. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestnými činy vydírání podle
§ 235 odst. 1 tr. zák. a vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §
219 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody
na deset roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do
věznice s ostrahou; současně byl zrušen výrok o trestu trestního příkazu
Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. 5 T 196/2004, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů
dopustil tím, že v J. v ul. S. dne 21. 4. 2004 v odpoledních hodinách v
pronajatém bytě ve 4. podlaží v opilosti a po vykouření marihuanové cigarety
poté, co zjistil, že mu U. M. odcizila 1.000,- Kč bankovku volně ležící na
gauči, byt uzamkl a požadoval vrácení peněz a když poškozená popírala, že mu je
odcizila, opakovaně ji udeřil rukou do obličeje, přitom jí vyhrožoval, že jí
udělá problémy a nechá ji vyhodit ze zaměstnání, v tomto jednání pokračoval i
poté, co mu peníze vrátila a chtěla opustit byt, což odmítl s tím, aby si zase
sedla, že to spolu ještě nedořešili, a v době, kdy poškozená vylezla na parapet
otevřeného okna, obviněný kolem 16.30 hodin v hněvu v konfliktní situaci silným
tlakem pod těžiště do kolen či stehen ji z okna vystrčil, což vedlo k rotaci a
pádu jejího těla z výšky 13,70 m na travnatý povrch, při kterém utrpěla
rozsáhlá zranění zejména v dutině lební, hrudní a břišní, a na následky
polytrauma při mnohočetných poranění více orgánových systémů téhož dne v 19.45
hodin zemřela.
Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině trestným činem vraždy podle §
219 odst. 1 tr. zák. i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvody podle
§ 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) tr. ř.
Zpochybnil správnost zjištěného skutkového stavu a upozornil, že nebyly
provedeny základní důkazy, které navrhoval, že byly přehlédnuty zjevné
nesprávnosti znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, specializace forenzní
biomechanika a že se soudy nezabývaly skutečnostmi svědčícími v jeho prospěch.
Stěžejní výhrady dovolatele směřovaly proti správnosti znaleckého posudku
znalce prof. PhDr. J. S., DrSc., proti jeho závěrům postavil závěry expertízy
doc. dr. K. J., CSc. a vytkl, že soudy nekriticky převzaly znalecký posudek
prof. PhDr. J. S., DrSc., který hodnotily hrubě laicky a bez souvislostí s
dalšími důkazy. Ve shodě s již uplatňovanou obhajobou znovu poukazoval na
potřebnost doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, provedení jím
navrhovaných vyšetřovacích pokusů a výslechu znalců prof. PhDr. J. S., DrSc., i
doc. dr. K. J., CSc., event. nepovede-li tento postup k odstranění rozporů a
nejasností, žádal o opatření nového znaleckého posudku. Vytkl rovněž, že se
soudy nezabývaly motivem jeho jednání a vyvozoval, že tak nebyla dostatečně
prokázána ani subjektivní stránka trestného činu vraždy.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze
jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zrušil a
aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
obviněného uvedla, že dovolací argumentace obviněného se míjí s věcným
naplněním deklarovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
poněvadž je vybudována výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností.
Protože napadené rozhodnutí nespočívá na důvodu dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., nemohl odvolací soud tím, že zamítl odvolání jako nedůvodné,
založit ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navrhla, aby
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl,
protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného
je zjevně neopodstatněné.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a)
až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj.
podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na
daný případ ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je
vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí“ a na niž též odkázal obviněný, evidentně nevztahuje.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě
meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v
tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr.
ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v
ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným
prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky
rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních
vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další
instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava
řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje
dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k
právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení
o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy
skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to
především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je
možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění
správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu
dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán
skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito
soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z
hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost
a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně
uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí
věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr.
ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující
některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil především námitky,
které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny
provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský
soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a z nichž vycházel v napadeném
usnesení i Vrchní soud v Praze. Právě takovou povahu mají jeho výhrady,
jestliže vytkl, že soudy neprovedly všechny jím navrhované důkazy (nebylo
provedeno doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, nebyl proveden
žádný z jím navrhovaných vyšetřovacích pokusů, odvolací soud nevyslechl
zpracovatele jím předložené expertízy doc. dr. K. J., CSc.) a že nekriticky
opřely své rozhodnutí o jeho vině o znalecký posudek z oboru kriminalistiky,
specializace forenzní biomechanika.
Těžiště dovolání obviněného spočívalo především v námitce, že znalecký posudek
z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechanika znalce prof. PhDr.
J. S., DrSc. nereflektuje všechny zjištěné okolnosti a je zjevně nesprávný.
Žádal proto, aby byl k prověření jeho obhajoby (na pádu poškozené z okna svým
jednáním žádný podíl neměl) vypracován nový znalecký posudek pro případ, že
nebudou odstraněny rozpory mezi znaleckým posudkem znalce prof. PhDr. J. S.,
DrSc. a zpracovatelem jím předkládané expertízy doc. dr. K. J., CSc. Posouzení
otázky, zda znalecký posudek je úplný, zda správně přihlíží ke skutečnostem
vyplývajícím z dokazování a zda existují pochybnosti o jeho věcné správnosti
nelze zahrnut pod žádný z důvodů dovolání, jak jsou vyjmenovány v ustanovení §
265b tr. ř. Pro dovolací soud je v daných souvislostech významné především
zjištění, že jde o námitku procesně právní povahy, kterou nelze subsumovat pod
zákonem taxativně vyjmenované důvody dovolání. Stejné povahy, tj. výlučně
procesně právní, jsou rovněž výhrady, že soudy neprovedly obviněným navrhované
doplnění dokazování.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž
prostřednictvím se na podkladě vlastní verze skutkového děje primárně domáhal
změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových
zjištění vyvozoval, že se činu nedopustil. Oproti skutkovým zjištěním soudů, že
to byl on, kdo v konfliktní situaci silným tlakem pod těžiště do kolen či
stehen poškozenou z okna vystrčil, postavil vlastní skutkovou verzi, podle níž
se on svojí silou na pádu poškozené z okna nepodílel. Takto uplatněnými
námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů,
nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku; vytýkané vady mají povahu
vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních. Námitky
skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto
ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov.
též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne
2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Nad rámec řečeného a jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že námitky
vztahující se k hodnocení znaleckého posudku z oboru kriminalistika,
specializace forenzní biomechanika znalce prof. PhDr. J. S., DrSc. obsažené v
dovolání jsou obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny v řízení před soudy
obou stupňů, především pak v řízení odvolacím a odvolací soud se s nimi
zevrubně vypořádal v odůvodnění svého usnesení. Stejně tak odvolací soud
vysvětlil, proč neshledal potřebným a účelným doplnit dokazování o důkazy
navrhované obviněným (viz zejména strany 4, 5).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl (s jistou tolerancí)
relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný namítl, že v tzv.
skutkové větě není objasněn motiv jeho činu, čímž nebyla prokázána subjektivní
stránka trestného činu vraždy. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu
dovolání je tedy významná otázka, zda byly naplněny znaky trestného činu vraždy
i po stránce subjektivní.
Trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo úmyslně
usmrtí jiného.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s
odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní
skutková zjištění, která přesvědčivě vyjadřují zákonné znaky trestného činu
vraždy. Skutková zjištění vyjadřují vedle jednání obviněného, který v hněvu v
konfliktní situaci silným tlakem pod těžiště do kolen či stehen vystrčil z okna
poškozenou U. M., která předtím vylezla na parapet otevřeného okna, což vedlo k
rotaci a pádu jejího těla z výšky 13,70 m na travnatý povrch, též následek
spočívající v tom, že v důsledku tohoto pádu utrpěla poškozená mnohočetná
poranění více orgánových systémů, kterým téhož dne podlehla.
Námitky obviněného zpochybňující subjektivní stránku trestného činu nemohou
obstát, poněvadž ve vztahu k zavinění soudy učinily taková zjištění, která
zákonné znaky úmyslu nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zák. evidentně naplňují.
Podle § 4 písm. b) tr. zák. je čin spáchán úmyslně mimo jiné též tehdy,
jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení
způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění vyjadřuje
jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní
právo. Na takové „srozumění“ se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou
konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel
představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.
Soud prvního stupně v těchto souvislostech v odůvodnění svého rozsudku uvedl,
že obviněný tím, že zatlačil do těla poškozené, která se nacházela na okně,
úmyslným jednáním způsobil, že poškozená spadla z okna dolů a s ohledem na
charakter zranění jí nebylo možno pomoci a následovala smrt. Zdůraznil, že
obviněný si musel být vědom toho, že pokud zasáhne tělo tlakem do oblasti pod
nebo nad těžištěm, dojde k pádu a že se zřetelem k pádu ze čtvrtého poschodí
musí dojít k závažnému následku. Podle soudu si musel uvědomit, že dopadne-li
tělo z této výšky, dojde s největší pravděpodobností k závažnému zranění, jež
končí většinou smrtí. Proto vyvodil, že musel vědět, že svým jednáním může
způsobit fatální následek (smrt poškozené), a pro ten případ s tím byl
srozuměn; lhostejnost obviněného k následku - s přihlédnutím ke konkrétním
okolnostem - nebylo možné podle soudu kvalifikovat jinak než jako kladné
stanovisko k možnému následku a tedy srozumění s ním (strana 11 rozsudku).
Odvolací soud závěry soudu prvního stupně označil za správné a sám dodal, že
pokud obviněný silným tlakem pod těžiště do kolen či stehen zatlačil do těla
poškozené v době, kdy se nacházela na parapetu okna, a vystrčil ji tak ven,
musel si být vědom, že dojde k pádu poškozené z okna ven a že si poškozená může
pádem ze čtvrtého poschodí a výšky více jak 13 metrů způsobit těžká poranění
takového charakteru, že mohou vést i k její smrti, k čemuž také posléze došlo.
Připomněl, že při inteligenci obviněného zjištěné znalkyní z oboru klinické
psychologie si obviněný musel být takové možnosti vědom a se smrtelným
následkem musel být přinejmenším srozuměn (strana 12 napadeného usnesení).
Výhrada obviněného, že subjektivní stránka trestného činu vraždy nemohla být
prokázána pro absenci uvedení motivu jeho činu v tzv. skutkové větě, není
relevantní. Nebyla-li motivace činu ve skutkové větě výroku o vině uvedena,
nemá to přímý vliv na závěry o naplnění subjektivní stránky činu a ve svých
důsledcích též na správnost právního posouzení skutku. Z odůvodnění rozsudku
soudu prvního stupně se však podává, že i této otázce byla věnována pozornost a
podle závěrů znaleckého posudku z klinické psychologie čin obviněného nebyl v
rozporu s jeho osobnostní strukturou a vycházel z kombinace vnitřních i
vnějších faktorů, šlo o jednání v afektu ve stavu prostého hněvu, neplánované,
situačně podmíněné (strana 9 rozsudku); s těmito závěry se v odůvodnění
napadeného usnesení ztotožnil i odvolací soud (strana 11). Ani takto zjištěná
motivace činu nevylučuje správnost závěru o naplnění subjektivní stránky
trestného činu vraždy ve formě úmyslu nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zák.,
jak jej přesvědčivě vyvodily soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí,
kterou učinil v závěru svého dovolání, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou
k podání takového návrhu. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s
příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody
pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková