8 Tdo 490/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2004 o dovolání obviněného L. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. 11 To 591/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 129/2003,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. R. o d m í t á .
Obviněný L. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. 11 To 591/2003, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 10 T 129/2003. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře dvě stě hodin, k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Č. p., a. s., Region V. Č., V. M., částku 184.230,- Kč.
Podle zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 8. 2. 2000 kolem 11.00 hodin spolu s R. D. telefonicky oznámili na Policii ČR, obvodní oddělení v K. n. O. dopravní nehodu, ke které mělo dojít v týž den a tutéž dobu na účelové komunikaci mezi obcemi K. n. O. a Z., a to tak, že R. D. jako řidič osobního automobilu zn. Peugeot 40, v důsledku nevěnování se plně řízení při otáčení s vozidlem jeho pravou přední částí narazil do střední části motocyklu v majetku obviněného L. R. zn. Kawasaki ZX 900R, stojícího na krajnici vozovky, tento srazil do příkopu; dopravní nehodu šetřila Policie ČR, OŘ Dopravní inspektorát v R. n. K. a téhož dne byla R. D. jako viníkem a následující den obviněným L. R. jako poškozeným tato nahlášena Č. p., a. s., pobočka R. n. K., jako škodní událost, v důsledku čehož bylo obviněnému na základě pojistné smlouvy poskytnuto ve dvou splátkách pojistné plnění v celkové výši 184.230,- Kč, přičemž následným šetřením bylo zjištěno, že k poškození motocyklu Kawasaki ZX 900R, nedošlo při popsané dopravní nehodě oznámené obviněným a R. D. Policii ČR dne 8. 2. 2000, neboť tato dopravní nehoda byla obviněným a R. D. pouze zinscenována za účelem následného získání pojistného plnění, a obviněný tak způsobil Č. p., a. s., škodu v celkové výši 184.230,- Kč.
Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, výroku o trestu i výroku o náhradě škody a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav a nesouhlasil se závěrem, že společně s R. D. zinscenoval dopravní nehodu za účelem získání pojistného plnění. Podrobně popsal okolnosti související s koupí motocyklu a dluhem, který vůči němu R. D. údajně měl. Trval na tom, že k dopravní nehodě skutečně došlo. Soudy podle něj učinily nesprávné závěry o spáchání trestného činu na podkladě nepodložených nepřímých důkazů, především nelze podle něj bez pochybností vycházet ze znaleckého posudku znalce Ing. J. D. a za nedostatek označil i to, že nebyl osobně vyslechnut svědek T. R. Upozornil, že soudy hodnotily důkazy v jeho neprospěch a že porušily zásadu in dubio pro reo. Uzavřel, že se trestného činu pojistného podvodu nemohl dopustit, poněvadž mu nebylo prokázáno žádné úmyslné jednání. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení; obviněný podle něj ve skutečnosti vytkl neúplnost provedeného dokazování, domáhal se odlišného hodnocení důkazů a z požadavku na změnu skutkových zjištění se odvíjela i jeho tvrzení o neexistenci subjektivní stránky trestného činu pojistného podvodu. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že společně s R. D. dopravní nehodu dne 8. 2. 2000 pouze zinscenoval za účelem následného získání pojistného plnění. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou uvedl, že k dopravní nehodě skutečně došlo a učinily-li soudy odlišný závěr, nesprávně hodnotily znalecký posudek Ing. J. D. i výpovědi slyšených svědků v jeho neprospěch, a to zejména tam, kde se vyskytly určité pochybnosti o přesvědčivosti důkazů, čímž porušily zásadu in dubio pro reo. Uzavřel, že se nemohl dopustit trestného činu pojistného podvodu, poněvadž mu nebylo prokázáno úmyslné jednání a tedy naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu.
Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu pojistného podvodu nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Namítl-li obviněný, že mu nebylo prokázáno úmyslné jednání a zavinění ve vztahu k trestnému činu pojistného podvodu, nutno uvést, že závěr o formě zavinění (§ 4, § 5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Obviněný zaměřil dovolání proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková