U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 o dovolání
obviněného M. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2016,
sp. zn. 6 To 37/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 1/2014, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá.
1. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 15. 1. 2016,
sp. zn. 69 T 1/2014, uznal obviněného M. H. (dále převážně jen „obviněný“,
příp. „dovolatel“) vinným, že
jako advokát zapsaný v seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou se
sídlem Z., L., s dlouholetou praxí vykonávanou v advokátní kanceláři Z. v
období od 1. 1. 2000 do 13. 11. 2011 zneužívaje své dobré jméno advokáta a své
advokátní kanceláře úmyslně vylákal pod falešnou záminkou výhodného zhodnocení
v blíže neupřesněných obchodních aktivitách obžalovaného, výhodného úročení
peněz na účtu advokáta, realizace právních služeb, které nehodlal provést, od
níže uvedených poškozených různé finanční částky, které přijímal buď převodem
na účet, zpravidla však v hotovosti nebo je nechal složit do advokátní úschovy,
přičemž zapůjčené či složené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil,
případně použil na jiný účel než bylo dohodnuto, zejména na splácení svých
dřívějších dluhů a svou potřebu, když s ohledem na postupně narůstající dluhy
si musel být vědom toho, že nebude schopen svým slibům dostát, čímž úmyslně
poškozené uváděl v omyl, kdy
1) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2000 do 24. 2. 2009 ve Z., v úmyslu sebe
obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční
prostředky v celkové výši 5.362.000 Kč od J. T., trvale bytem V., V., které mu
byly postupně vyplaceny v hotovosti a byly zajištěny směnkou se splatností do
31. 7. 2009, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po
opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl J. T. v omyl a způsobil mu tak škodu
ve výši 5.362.000 Kč,
2) dne 8. 1. 2010 ve Z., přijal od J. T., trvale bytem V., V., v hotovosti na
základě příjmového pokladního dokladu finanční prostředky ve výši 1.500.000 Kč,
z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 8. 1. 2010, na zakoupení
nemovitosti, přičemž finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe
obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně a v
rozporu s podmínkami smlouvy a bez vědomí J. T., použil pro vlastní potřebu, a
po opětovných urgencích je zpět nevrátil, čímž uvedl J. T. v omyl a způsobil mu
škodu ve výši 1.500.000 Kč,
3) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2000 do 30. 9. 2009 ve Z., si na základě
písemné smlouvy o půjčce postupně vypůjčil finanční prostředky v celkové výši
2.000.000 Kč od J. L., trvale bytem M., Z.-M., které byly zajištěny smlouvou o
půjčce ze dne 30. 9. 2009 splatnou do 13. 10. 2009, vrátil pouze částku 200.000
Kč a zbytek nevrátil, a to ani po prodloužené době splatnosti do 31. 12. 2011,
čímž uvedl J. L. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 1.800.000 Kč,
4) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2003 do 23. 5. 2007 ve Z., v úmyslu sebe
obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody postupně vypůjčil
finanční prostředky v celkové výši 12.955.000 Kč od P. K., trvale bytem S., K.,
které byly zajištěny 2 směnkami ze dne 23. 5. 2007 se splatností do 31. 12.
2007, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po
opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl P. K. v omyl a způsobil mu tak škodu
ve výši 12.955.000 Kč,
5) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2009 ve Z., v úmyslu sebe
obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody zapůjčil finanční
prostředky ve výši 21.500.000 Kč od I. K., bytem K., Z., zajištěné vlastní
směnkou splatnou k datu 31. 12. 2009, které mu byly postupně vyplaceny v
hotovosti, dále v průběhu roku 2008 ve Z. si na základě ústní dohody vypůjčil
finanční prostředky ve výši 2.200.000 Kč a v průběhu roku 2009 ve Z. si
vypůjčil finanční prostředky ve výši 320.000 Kč, zajištěné vlastní směnkou se
splatností k datu 31. 8. 2009, přičemž jistiny přes opětovné urgence do
současné doby nesplatil, vyplatil pouze dosud neustanovenou částku na
dohodnutých úrocích, a tímto I. K. uvedl v omyl a způsobil mu škodu nejméně
24.020.000 Kč,
6) v době od 14. 9. 2006 do 6. 11. 2006 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a
nevrátit peníze, převzal na základě ústní dohody pod záminkou jejich zhodnocení
na svém bankovním účtu, finanční prostředky v celkové výši 1.320.000 Kč od P.
V., trvale bytem B. n., Z., které postupně převzal v hotovosti na základě
výdajových pokladních dokladů ze 14. 9. 2006 na částku 370.000 Kč, ze dne 15.
9. 2006 na částku 375.000 Kč, ze dne 18. 9. 2006 na částku 375.000 Kč a ze dne
6. 11. 2006 na částku 200.000 Kč (částku ve výši 200.000 Kč dne 6. 11. 2006 M.
H. vrátil), částka ve výši 1.120.000 Kč byla dne 13. 5. 2008 zajištěna směnkou
se splatností do 31. 12. 2008 s tím, že tyto finanční prostředky vrátí dle
aktuální potřeby P. V., přičemž za tyto poskytnuté prostředky vyplatil v
průběhu let 2006 až 2008 pouze zhodnocení v dosud nezjištěné výši, a v průběhu
měsíců dubna až listopadu 2011 po opakovaných ústních výzvách k vrácení
poskytnuté částky ve výši 1.120.000 Kč vrátil pouze 75.000 Kč a zbývající
částku použil pro svoji osobní potřebu, splatnost prostředků oddaloval, čímž
uvedl P. V. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 1.045.000 Kč,
7) v období od 1. 1. 2007 do 3. 12. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a
nevrátit peníze, uvedl v omyl poškozenou I. Ch., trvale bytem M., Z.– M., tím,
že pod záminkou zhodnocení finančních prostředků od této přijal na základě
ústních dohod vklad hotovosti 111.625 EUR zajištěný směnkou ze dne 1. 3.2009 se
splatností do 31. 12. 2009, dne 5. 5. 2009 vklad hotovosti 100.000 EUR se
splatností do 31. 12. 2009 a dne 3. 12. 2009 vklad hotovosti 100.000 EUR se
splatností k datu 31. 12. 2010, přičemž v červenci 2010 vrátil pouze částku
11.400 EUR, tyto vklady patřičně nezhodnotil a odměnu nevyplatil, jistiny
nevrátil, ale použil je pro vlastní potřebu, čímž poškozenou I. Ch. uvedl v
omyl a způsobil jí škodu ve výši nejméně 300.225 EUR, což po přepočtu odpovídá
částce 8.086.491 Kč,
8) v době od 15. 1. 2007 do 29. 1. 2009 ve Z., přijal od společnosti
Agropodnik, a. s., IČ: 454 74 761, Skalice nad Svitavou 169, na bankovní
účet vedený u Volksbank CZ, a. s., finanční prostředky v celkové výši 2.600.000
Kč, které mu byly postupně vypláceny z titulu uzavřené písemné plné moci o
právním zastoupení se společností Duräumat CS, s. r. o., IČ: 454 74 761, třída
Osvobození 1487, 686 04 Kunovice a následné dohody o narovnání mezi společností
Agropodnik, a. s. a společností Duräumat CS, s. r. o, přičemž z této celkové
částky postupně vyplatil finanční prostředky ve výši 2.182.825 Kč, dle potřeb
společnosti Agro ZS Morava, s. r. o., které bylo toto plnění dne 3. 1. 2007
postoupeno a zbylou část svěřených prostředků ve výši 417.175 Kč, po požadavku
společnosti Agro ZS Morava, s. r. o., již nevyplatil, neboť je použil v rozporu
s dohodnutými podmínkami a bez vědomí zástupců společnosti je vybral a použil
pro vlastní potřebu, čímž uvedl v omyl společnost Agro ZS Morava, s. r. o.,
zastoupenou jednatelem Z. S., trvale bytem T. O., K. a způsobil jí tak škodu ve
výši 417.175 Kč,
9) v době od 29. 12. 2008 do 31. 12. 2008 ve Z., přijal od Z. S., trvale bytem
T. O., K., jednatele společnosti Agro ZS Morava, s. r. o., IČ: 607 40 957, V
Ú., K., v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 1.000.000 Kč, na základě
příjmových pokladních dokladů vystavených na částku 350.000 Kč ze dne 29. 12.
2008, na částku 350.000 Kč ze dne 30. 12. 2008 a na částku 300.000 Kč ze dne
31. 12. 2008, z titulu uzavřené písemné plné moci o právním zastoupení ze dne
30. 7. 2007 a ústní dohody o úschově finančních prostředků pro vyplacení
pohledávky společnosti KOVO, s. r. o., IČ: 629 66 162, Zaříčany 59, 285 72 Bílé
Podolí, přičemž tyto finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe
obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně v
rozporu s podmínkami dohody a bez vědomí zástupců společnosti Agro ZS Morava,
s. r. o. použil pro vlastní potřebu, čímž uvedl v omyl společnost Agro ZS
Morava, s. r. o., zastoupenou jednatelem Z. S., trvale bytem T. O., K., a
způsobil tak škodu ve výši 1.000.000 Kč,
10) dne 3. 2. 2010 v K., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, uzavřel se
společností Agro ZS Morava, s. r. o., IČ: 607 40 957, V Úzkých 1487, 686 04
Kunovice, písemnou smlouvu o bezúročné půjčce peněz na celkovou částku 750.000
Kč, která mu byla vyplacená postupně v hotovosti na základě příjmových
pokladních dokladů vystavených na částku 375.000 Kč ze dne 3. 2. 2010 a na
částku 375.000 Kč ze dne 4. 2. 2010, se splatností do 11. 2. 2010, přičemž
zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích
nevrátil, čímž společnost Agro ZS Morava, s. r. o., zastoupené jednatele Z. S.,
trvale bytem T. O., K., uvedl v omyl a způsobil tak škodu ve výši 750.000 Kč,
11) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2008 do 20. 1. 2009 ve Z., v úmyslu sebe
obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil v několika
případech finanční prostředky v celkové výši 6.750.000,- Kč od J. K., trvale
bytem K. S., F.– H. V., které mu byly postupně vypláceny v hotovosti a byly
zajištěny směnkou se splatností do 6. 3. 2009, přičemž zapůjčené finanční
prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, až po datu
splatnosti postupně uhradil pouze částku ve výši 1.160.000 Kč, čímž J. K. uvedl
v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 5.590.000 Kč,
12) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2008 do 1. 1. 2010 ve Z., v úmyslu sebe
obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční
prostředky v celkové výši 12.200.000 Kč od L. S., trvale bytem U K., Ch., které
mu byly vyplaceny postupně v hotovosti a byly zajištěny směnkou ze dne 16. 9.
2009 na částku 9.200.000 Kč splatnou do 30. 7. 2010 a směnkou ze dne 16. 9.
2009 na částku 3.000.000 Kč splatnou do 11. 4. 2011, přičemž zapůjčené finanční
prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl
L. S. v omyl, a způsobil mu tak škodu ve výši 12.200.000 Kč,
13) v době od 10. 1. 2008 do 29. 9. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a
nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky v
celkové výši 6.360.000 Kč od P. F., trvale bytem N. P., Z.-V., které mu byly
postupně vyplaceny v hotovosti, na základě vystavené směnky na částku 2.000.000
Kč ze dne 10. 1. 2008 se splatností do 20. 2. 2008 a směnku na částku 2.000.000
Kč ze dne 26. 6. 2008 se splatností do 31. 7. 2008 a směnku na částku 2.360.000
Kč ze dne 29. 9. 2009 se splatností do 6. 10. 2009, přičemž vypůjčené finanční
prostředky k datu splatnosti nevrátil, splacení oddaloval, až na základě
sepsaného notářského zápisu ze dne 20. 5. 2010 sp. zn. NZ 72/2010 uhradil
poškozenému prostřednictvím několika splátek částku 140.000 Kč, zbylou část po
opětovných urgencích do současné doby nevrátil, čímž uvedl P. F. omyl, a
způsobil mu škodu ve výši 6.220.000 Kč,
14) v přesně nezjištěnou dobu od 20. 5. 2008 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a
nevrátit peníze, si na základě ústní dohody zapůjčil finanční prostředky ve
výši 8.000.000 Kč od E. T., trvale bytem S., Z., které mu byly vypláceny v
hotovosti, kdy částka 4.000.000 Kč byla zajištěná směnkou se splatností k datu
6. 6. 2008 a částka 4.000.000 Kč byla zajištěna směnkou se splatností k datu
13. 6. 2008, dále dne 1. 11. 2010 si na základě ústní dohody vypůjčil od E. T.
finanční prostředky ve výši 319.000 Kč, které mu byly vyplaceny v hotovosti a
byly zajištěné směnkou se splatností k datu 30. 11. 2010, přičemž po lhůtě
splatnosti vrátil poškozenému po několika urgencích pouze částku 40.000 Kč a
částku ve výši 36.888 Kč vyfakturoval poškozenému za právní služby a tímto
jednáním E. T. uvedl v omyl a způsobil mu škodu nejméně 8.242.112 Kč,
15) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 7. 2008 do 2. 9. 2008 ve Z., v úmyslu sebe
obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční
prostředky v celkové výši 4.300.000 Kč od M. G., trvale bytem H., M., které mu
byly vyplaceny postupně v hotovosti, zajištěné notářským zápisem NZ 343/2009 ze
dne 2. 9. 2008 se zástavním právem na byt v budově na adrese H., Z., se
splatností do 20. 11. 2008, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě
splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl M. G. v omyl a
způsobil mu tak škodu ve výši 4.300.000 Kč,
16) dne 29. 10. 2008 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na
základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky ve výši 2.200.000 Kč od F.
K., trvale bytem H., H., které mu byly vyplaceny v hotovosti a byly zajištěné
směnkou se splatností do 5. 12. 2008, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve
lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl F. K. v omyl
a způsobil mu tak škodu ve výši 2.200.000 Kč,
17) od 4. 12. 2008 do 12. 11. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit
peníze, si na základě ústních dohod zapůjčil finanční prostředky v celkové výši
13.700.000 Kč od M. K., trvale bytem L., O.-Ch., které mu byly postupně
vyplaceny převodem na bankovní účet vedeného u Volksbank CZ, a. s., zajištěné
směnkou ze dne 25. 9. 2009 na částku 4.000.000 Kč se splatností do 12. 10.
2009, směnkou ze dne 25. 9. 2009 na částku 8.400.000 Kč se splatností do 8. 10.
2009 a částku ve výši 1.300.000,- Kč ze dne 12. 11. 2009 zajištěnou
exekutorským zápisem ze dne 15. 10. 2010 se splatností do 28. 2. 2011, přičemž
zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích
nevrátil, čímž uvedl M. K. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 13.700.000 Kč,
18) v době od 21. 12. 2008 do 31. 8. 2010 ve Z. si na základě ústní dohody
vypůjčil ve třech případech finanční prostředky v celkové výši 8.120.000 Kč od
M. S., trvale bytem M. S., S.-B., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti,
které byly zajištěny směnkami na částku 4.030.000 Kč ze dne 21. 12. 2008 se
splatností do 31. 3. 2012, na částku 2.090.000 Kč ze dne 23. 8. 2009 se
splatností do 31. 3. 2012 a na částku 2.000.000 Kč ze dne 31. 8. 2010 se
splatností do 31. 3. 2012, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě
splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl M. S. v omyl a
způsobil jí tak škodu ve výši 8.120.000 Kč,
19) dne 23. 3. 2011 v B. přijal od M. S., trvale bytem M. S., S.– B., v
hotovosti na základě písemného potvrzení finanční prostředky ve výši 300.000
Kč, finanční prostředky ve výši 350.000 Kč dne 29. 3. 2011 v H. a finanční
prostředky ve výši 70.000 Kč dne 3. 6. 2011 v Bílovci za účelem vyřízení a
složení peněžité záruky pro A. S., trvale bytem M. S., S.-B., v rámci jeho
trestního stíhání, pro které byl vzat usnesením Okresního soudu v Karviné ze
dne 24. 3. 2011 pod sp. zn. 0Nt 235/2011 do vazby z důvodu ustanovení § 67
písmena a), b), c) trestního řádu, přičemž o nahrazení vazby peněžitou zárukou
u Okresního soudu v Karviné nepožádal, návrh na složení peněžité záruky
nepodal, peněžitou záruku ani nesložil, kdy nahrazení vazby touto zárukou
nebylo ani za existence důvodu vazby podle § 67 písmena b) trestního řádu
přípustné, přijaté finanční prostředky do úschovy přijímal s úmyslem sebe
obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně a v
rozporu s dohodnutými účely a bez vědomí M. S. použil pro vlastní potřebu, čímž
poškozenou M. S. uvedl v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 720.000 Kč,
20) dne 3. 6. 2011 ve Z. přijal od M. S., trvale bytem M. S., S. –B., finanční
prostředky ve výši 3.018.000 Kč, z titulu uzavřené smlouvy o úschově ze dne 3.
6. 2011, na jím určený bankovní účet vedený u UniCredit Bank, a. s., za účelem
koupě nemovitosti, přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe
obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, když následně finanční prostředky
neoprávněně a v rozporu s dohodnutými účely a bez vědomí M. S. použil pro
vlastní potřebu, čímž poškozené M. S. způsobil škodu ve výši 3.018.000 Kč,
21) v době od 1. 1. 2009 do 18. 9. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a
nevrátit peníze, si na základě písemných smluv o půjčkách zapůjčil finanční
prostředky v celkové výši 5.935.000 Kč od I. S., trvale bytem K., Z.– M., které
mu byly postupně vyplaceny v hotovosti zajištěnou směnkou ze dne 29. 7. 2009 na
částku 2.060.000 Kč se splatností do 1. 9. 2009, směnkou ze dne 4. 8. 2009 na
částku 1.050.000 Kč se splatností do 7. 9. 2009, směnkou ze dne 18. 9. 2009 na
částku 2.825.000 Kč se splatností do 29. 9. 2009, přičemž zapůjčené finanční
prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl
I. S. v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 5.935.000 Kč,
22) v blíže nezjištěnou dobu od 1. 9. 2009 do 15. 9. 2009 ve Z., v úmyslu sebe
obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční
prostředky ve výši 2.584.000 Kč od M. S., trvale bytem T. T. B., Z., které mu
byly vyplaceny v hotovosti, zajištěné směnkou se splatností do 22. 9. 2009,
přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných
urgencích nevrátil, až po datu splatnosti postupně uhradil pouze částku ve výši
2.084.000 Kč, čímž uvedl M. S. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 500.000
Kč,
23) v době od 10. 5. 2009 do 15. 9. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a
nevrátit peníze, si na základě smluv o půjčkách zapůjčil finanční prostředky v
celkové výši 11.900.000 Kč od P. Z., trvale bytem K., Z., které mu byly
postupně vyplaceny v hotovosti, smlouva ze dne 10. 5. 2009 na částku ve výši
4.000.000 Kč splatná do 17. 2. 2010, smlouva ze dne 23. 6. 2009 na částku
2.000.000 Kč splatná do 22. 2. 2010, smlouva ze dne 17. 8. 2009 na částku
4.000.000 Kč splatná do 2. 3. 2010, smlouva ze dne 15. 9. 2009 na částku
1.900.000 Kč splatná do 2. 3. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve
lhůtách splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl P. Z. v
omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 11.900.000 Kč,
24) dne 5. 6. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na
základě písemné smlouvy o půjčce zapůjčil finanční prostředky ve výši 2.000.000
Kč od B. J., trvale bytem Z., Z., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti
a byly zajištěné směnkou se splatností do 5. 8. 2009, přičemž ze zapůjčených
finančních prostředků po opětovných urgencích vrátil pouze částku 60.000 Kč,
čímž B. J. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 1.940.000 Kč,
25) v době od 10. 6. 2009 do 23. 11. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a
nevrátit peníze, si na základě ústních dohod zapůjčil finanční prostředky v
celkové výši 3.800.000 Kč od B. P., trvale bytem V., Z., které mu byly postupně
vyplaceny v hotovosti a zajištěné směnkou ze dne 10. 6. 2009 na částku
1.200.000 Kč se splatností do 22. 6. 2009 a směnkou ze dne 23. 11. 2009 na
částku 2.500.000 Kč se splatností do 30. 11. 2009, přičemž zapůjčené finanční
prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl
B. P. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 3.800.000 Kč,
26) v době od 11. 6. 2009 do 16. 7. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a
nevrátit peníze, si na základě smlouvy o půjčce zapůjčil finanční prostředky ve
výši 1.545.000 Kč od L. S., trvale bytem K., Z.-M., které mu byly postupně
vypláceny v hotovosti a byly zajištěné směnkou se splatností do 16. 7. 2009,
přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných
urgencích nevrátil, čímž uvedl L. S. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši
1.545.000 Kč,
27) v době od 30. 6. 2009 do 9. 11. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a
nevrátit peníze, si na základě ústních dohod vypůjčil finanční prostředky v
celkové výši 6.965.000 Kč od M. P., trvale bytem P., Z., které mu byly postupně
vyplaceny v hotovosti a zajištěny směnkou na částku 5.090.000 Kč vystavenou dne
30. 6. 2009 splatnou do 17. 8. 2009, směnkou na částku 1.545.000 Kč vystavenou
dne 29. 6. 2010 splatnou do 30. 9. 2010, směnkou na částku 250.000 Kč
vystavenou dne 19. 10. 2010 splatnou do 19. 11. 2010 a směnkou na částku
80.000,- Kč vystavenou dne 9. 11. 2010 splatnou do 20. 11. 2010, přičemž
zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích
nevrátil, až po datu splatnosti po vyhotovení dohody o uznání dluhu a splátkách
ze dne 18. 1. 2011 postupně uhradil pouze částku 50.000 Kč, čímž uvedl M. P. v
omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 6.915.000 Kč,
28) dne 19. 8. 2009 přijal na svůj podnikatelský bankovní účet, vedený u
Volksbank CZ, a. s., peněžní prostředky ve výši 703.300 Kč, které mu byly
převedeny Krajskou nemocnicí T. Bati, a. s., z titulu uzavřené písemné smlouvy
o právním zastoupení a plné moci ze dne 11. 3. 2002 s V. M., trvale bytem k.,
V., k zastupování při žalobě na ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy v
penězích, proti žalované Krajské nemocnici T. Bati, a. s., kdy rozsudkem
Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2009 pod č. j. 24C 30/2002-284 byla V. M.
přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích ve výši 500.000 Kč a M. H., jako
právnímu zástupci žalobkyně, ve výši 203.300 Kč, přičemž v úmyslu získat tyto
peněžní prostředky a použít je pro vlastní potřebu, tyto zamlčel a nevyplatil
je poškozené dle smlouvy o právním zastoupení, čímž V. M. uvedl v omyl a
způsobil ji škodu ve výši 500.000 Kč,
29) dne 16. 9. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na
základě písemné smlouvy o půjčce zapůjčil finanční prostředky ve výši 5.000.000
Kč od J. H., trvale bytem P., L., které mu byly převedeny na jeho bankovní účet
vedený u Volksbank CZ, a. s., zajištěné směnkou se splatností do 31. 12. 2009,
přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných
urgencích nevrátil, čímž uvedl J. H. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši
5.000.000 Kč,
30) dne 25. 10. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na
základě ústní dohody zapůjčil finanční prostředky ve výši 1.500.000 Kč od K.
V., trvale bytem J. P. – H., které mu byly dne 27. 10. 2009, převedeny z účtu
vedeného u České spořitelny, a. s., na účet vedený u Volksbank CZ, a. s., se
splatností dle potřeby K. V., přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě
splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl K. V. v omyl a
způsobil jí tak škodu ve výši 1.500.000 Kč,
31) dne 16. 11. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na
základě ústní dohody zapůjčil finanční prostředky ve výši 1.000.000 Kč od I.
R., trvale bytem P., Z., které mu byly vyplaceny v hotovosti, zajištěné směnkou
se splatností do 15. 12. 2009, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě
splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, až po datu splatnosti postupně
uhradil částku ve výši 935.000 Kč, čímž uvedl I. R. v omyl a způsobil mu tak
škodu ve výši 65.000 Kč,
32) v době od 19. 11. 2009 do 26. 10. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a
nevrátit peníze, si na základě ústní dohody zapůjčil opakovaně finanční
prostředky v celkové výši 9.700.000 Kč od P. K., trvale bytem K., Z.-M., které
mu byly postupně vyplaceny v hotovosti, dne 19. 11. 2009 částka ve výši
1.700.000 Kč zajištěna směnkou se splatností do 30. 11. 2009 a dne 19. 4. 2010
částka ve výši 4.000.000 Kč zajištěna exekutorským zápisem EZ 2/10 se
splatností do 31. 7. 2010, dne 26. 10. 2010 částka ve výši 4.000.000 Kč
zajištěna směnkou splatnou do 30. 6. 2011, čímž uvedl P. K. v omyl a způsobil
mu tak škodu ve výši 9.700.000 Kč,
33) v době od 14. 12. 2009 do 26. 2. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a
nevrátit peníze, si na základě ústní dohody a smlouvy o krátkodobé finanční
výpomoci zapůjčil finanční prostředky v celkové výši 9.000.000 Kč od J. T.,
trvale bytem V., T., které mu byly postupně vyplaceny na jeho bankovní účet
vedený u Volksbank CZ, a. s. a dále v hotovosti, přičemž zapůjčené finanční
prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, až po datu
splatnosti postupně uhradil pouze částku ve výši 1.650.000 Kč, čímž uvedl J. T.
v omyl a způsobil mu škodu ve výši 7.350.000 Kč,
34) dne 21. 12. 2009 ve Z. přijal od M. T., bytem D., P., na svůj osobní
bankovní účet, vedený u Volksbank CZ, a. s., finanční prostředky ve výši
230.000 EUR, z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 21. 12. 2009,
zajištěné směnkou se splatností do 8. 1. 2010, na zakoupení nemovitosti,
přičemž tyto finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe obohatit a
nepoužít je na sjednaný účel, tyto finanční prostředky neoprávněně v rozporu s
podmínkami smlouvy a bez vědomí M. T. vybral a použil je pro vlastní potřebu,
čímž poškozeného M. T. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu nejméně 230.000
EUR, což po přepočtu odpovídá částce 6.065.100 Kč,
35) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 3. 2010 do 12. 4. 2010 ve Z., v úmyslu sebe
obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody zapůjčil finanční
prostředky ve výši 875.000 Kč od P. K., trvale bytem O., Z.– M., které mu byly
postupně vypláceny v hotovosti a byly zajištěny směnkou se splatností do 12. 8.
2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po
opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl P. K. v omyl a způsobil mu tak škodu
ve výši 875.000 Kč,
36) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 3. 2010 do 12. 4. 2010 ve Z., v úmyslu sebe
obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústních dohod zapůjčil finanční
prostředky v celkové výši 875.000 Kč od J. R., trvale bytem N., Z., které mu
byly postupně vyplaceny v hotovosti a byly zajištěny směnkou se splatností do
12. 8. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po
opětovných urgencích nevrátil, až po datu splatnosti postupně uhradil pouze
částku ve výši 45.000 Kč, čímž J. R. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu ve
výši 830.000 Kč,
37) dne 9. 3. 2010 ve Z. přijal od poškozeného F. B., Š., Z., na svůj osobní
bankovní účet vedený u Volksbank CZ, a. s., finanční prostředky ve výši 800.000
Kč, z titulu uzavřené ústní smlouvy o úschově na zakoupení nemovitosti, přičemž
tyto finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem je nevrátit, sebe
obohatit a nepoužít na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně v rozporu
s podmínkami smlouvy a bez vědomí F. B. vybral a použil je pro vlastní potřebu,
čímž poškozeného F. B. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu nejméně 800.000 Kč,
38) dne 11. 3. 2010 ve Z. přijal od Z. K., trvale bytem L., M., na svůj
bankovní účet vedený u Volksbank CZ, a. s., finanční prostředky v částce
500.000,- Kč ze dne 11. 3. 2010, v částce 500.000 Kč ze dne 12. 3. 2010 a na
základě příjmového pokladního dokladu v částce 300.000 Kč ze dne 23. 3. 2010, v
celkové výši 1.300.000 Kč, z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne
11. 3. 2010 na zakoupení nemovitosti od L. Z., trvale bytem J., V. n. V.,
přičemž tyto finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe obohatit a
nepoužít je na sjednaný účel, tyto finanční prostředky neoprávněně v rozporu s
podmínkami smlouvy a bez vědomí Z. K. použil pro vlastní potřebu, přičemž po
nabytí právní moci rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Z. kraj, Katastrální
pracoviště Z., na svůj bankovní účet vedený u Volksbank CZ, a. s., finanční
prostředky ve výši 9.000.000 Kč, z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze
dne 19. 5. 2010, na zakoupení stavebních pozemků, přičemž tyto finanční
prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na
sjednaný účel, tyto finanční prostředky neoprávněně v rozporu s podmínkami
smlouvy a bez vědomí zástupců společnosti Pronext, a. s., použil pro vlastní
potřebu, přičemž po opakovaných urgencích vrátil jen celkově částku 1.050.000
Kč, zbylou část prostředků do současné doby nevrátil, čímž uvedl společnost
Pronext, a. s., zastoupenou předsedkyní představenstva E. K., trvale bytem P.
ž., Z., v omyl a způsobil tak škodu ve výši 7.950.000 Kč,
45) dne 28. 5. 2010 ve Z., přijal od společnosti H.– STAVBY, s. r. o., IČ:
26950421, se sídlem v Bystřici pod Hostýnem – Hlinsko pod Hostýnem 74, 768 41
Hlinsko pod Hostýnem, na svůj bankovní účet vedený u Volksbank CZ, a. s.,
finanční prostředky ve výši 2.000.000 Kč, z titulu uzavřené písemné smlouvy o
úschově ze dne 28. 5. 2010, za účelem obstarání nemovitosti ke koupi do data
15. 7. 2010, kdy v případě nezrealizování koupě mělo dojít ke zpětnému vrácení
finančních prostředků do data 31. 7. 2010, následně dne 15. 6. 2010 od této
společnosti opět přijal na bankovní účet vedený u Komerční banky, a. s.,
finanční prostředky ve výši 2.000.000 Kč, z titulu uzavřené písemné smlouvy o
úschově ze dne 15. 6. 2010, za účelem koupě nemovitosti do data 5. 7. 2010, kdy
v případě nerealizování koupě mělo dojít ke zpětnému vrácení finančních
prostředků, přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a
nepoužít je pro obstarání a koupi nemovitosti, finanční prostředky neoprávněně
v rozporu s dohodnutými podmínkami a bez vědomí zástupců společnosti použil pro
vlastní potřebu, čímž společnost H.– STAVBY, s. r. o., zastoupenou jednatelem
P. H., trvale bytem V., V., uvedl v omyl a způsobil tak škodu v celkové výši
4.000.000 Kč,
46) dne 30. 6. 2010 ve Z. přijal od I. J., trvale bytem T., Z., na bankovní
účet vedený u Komerční banky, a. s., finanční prostředky ve výši 2.100.000 Kč z
titulu půjčky, která byla zajištěna smlouvou o úschově ze dne 30. 6. 2010, kde
jako důvod úschovy bylo uvedeno zakoupení nemovitosti, která bude
identifikována do data měsíce srpna 2010 a v případě nemožnosti identifikace
nemovitosti v dané lhůtě budou finanční prostředky do pěti dnů vráceny
složiteli, přičemž finanční prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil, čímž uvedl
I. J. v omyl a způsobil mu škodu ve výši 2.100.000 Kč,
47) dne 8. 7. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na
základě ústních dohod zapůjčil finanční prostředky ve výši 4.000.000 Kč od I.
J., trvale bytem T., Z., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti a byly
zajištěny smlouvou o půjčce a směnkou se splatností do 31. 8. 2010, přičemž
zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích
nevrátil, čímž uvedl I. J. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 4.000.000 Kč,
48) dne 27. 8. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na
základě písemné smlouvy o půjčce zapůjčil finanční prostředky ve výši 600.000
Kč od L. Š., trvale bytem Ř., P., které mu vyplatil v hotovosti, zajištěné
směnkou se splatností do 24. 9. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve
lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil a až po datu splatnosti
uhradil pouze částku ve výši 240.000 Kč, čímž uvedl L. Š. v omyl a způsobil mu
tak škodu ve výši 360.000 Kč,
49) dne 10. 9. 2010 ve Z. přijal od H. R., trvale bytem V., P. – N. M., na
bankovní účet vedený u Raiffeisen Bank, a. s., finanční prostředky ve výši
1.500.000 Kč z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 10. 9. 2010 a
znění dodatku této smlouvy o úschově ze dne 4. 5. 2011, přičemž tyto finanční
prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na
sjednaný účel dle podmínek smlouvy o úschově, přičemž tyto finanční prostředky,
a to neoprávněně, resp. v rozporu s podmínkami platné smlouvy a jejího dodatku,
bez vědomí H. R. vybral a použil je pro vlastní potřebu, tím poškozenou H. R.
uvedl v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 1.500.000 Kč,
50) dne 4. 5. 2011 ve Z., přijal od H. R., trvale bytem V., P. – N. m.,
finanční prostředky ve výši 95.000 Kč na jím určený bankovní účet vedený u
UniCredit Bank, a. s., z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 10.
9. 2010 a ve znění dodatku této smlouvy o úschově ze dne 4. 5. 2011, s úmyslem
nepoužít je na sjednaný účel dle podmínek smlouvy o úschově, když tyto finanční
prostředky následně neoprávněně v rozporu s podmínkami smlouvy a jejího dodatku
a bez vědomí H. R. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozené H. R. způsobil
škodu 95.000 Kč,
51) dne 30. 9. 2010 v K. V., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na
základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky ve výši 6.243.000 Kč od M.
P., trvale bytem P., K. V., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti a byly
zajištěny dvěma směnkami vystavenými dne 30. 9. 2010, splatnost částky ve výši
5.000.000 Kč byla do 23. 11. 2010 a splatnost částky ve výši 1.243.000 Kč byla
do 31. 12. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani
po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl M. P. v omyl a způsobil mu tak
škodu ve výši 6.243.000 Kč,
52) dne 8. 10. 2010 ve Z. přijal od společnosti SoMil Zlín, s. r. o., IČ: 634
94 612, Dlouhá 258, 763 15 Slušovice, v hotovosti na základě příjmového
pokladního dokladu finanční prostředky ve výši 118.620 Kč, z titulu uzavřené
písemné smlouvy o právním zastoupení, za účelem složení těchto finančních
prostředků do úschovy Krajskému soudu v Brně k datu 9. 10. 2008 ve věci vedené
pod sp. zn. 7C 214/2007, kdy tyto finanční prostředky do úschovy Krajského
soudu v Brně nesložil, ale použil je pro vlastní potřebu, čímž uvedl společnost
SoMil, s. r. o., zastoupenou jednatelkou D. S., trvale bytem D., S., v omyl a
způsobil tak škodu ve výši 118.620 Kč,
53) v době od 12. 10. 2010 do 30. 11. 2010 ve Z. přijal od společnosti JM
Engineering Zlín, s. r. o., Třída Tomáše Bati 3296, 760 01 Zlín, na základě
výdajových pokladních dokladů finanční prostředky v celkové výši 694.000 Kč,
vyplacených v částce 400.000 Kč ze dne 12. 10. 2010, v částce 110.000 Kč ze dne
13. 10. 2010, v částce 120.000 Kč ze dne 24. 11. 2010 a v částce 64.000 Kč ze
dne 30. 11. 2010, z titulu uzavřené písemné smlouvy o právním zastoupení, a to
za účelem odvodu financí ve prospěch účtu Finančního úřadu ve Zlíně, ve
prospěch účtu Okresní správy sociálního zabezpečení ve Zlíně a ve prospěch účtu
Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, přičemž tyto finanční prostředky přijal s
úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, když tyto finanční
prostředky neoprávněně a bez vědomí zástupců společnosti použil pro vlastní
potřebu, čímž uvedl společnost JM Engineering Zlín, s. r. o., zastoupenou
jednatelem J. K., trvale bytem B., Z., v omyl a způsobil tak celkovou škodu ve
výši 694.000 Kč,
54) dne 18. 10. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na
základě smlouvy o půjčce vypůjčil finanční prostředky ve výši 2.120.000 Kč od
M. H., trvale bytem K., Z., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti a byly
zajištěny exekutorským zápisem 012 EZ 38/10 ze dne 18. 10. 2010 s dohodnutou
dobou splatnosti do data 30. 6. 2011 a ústně přislíbil, že půjčku dále zajistí
zástavní smlouvou k nemovitosti do data 30. 11. 2010, což neučinil a zapůjčené
finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil,
čímž uvedl M. H. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 2.120.000 Kč,
55) v době od 2. 12. 2010 do 3. 2. 2011 ve Z. přijal od Zemědělského družstva
Olšava – Sehradice, Sehradice 217, 763 23 Dolní Lhota u Luhačovic, finanční
prostředky ve výši 18.300 Kč, a to dne 2. 12. 2010, 18.300 Kč dne 4. 1. 2011 a
18.400 Kč dne 3. 2. 2011 na jím určený bankovní účet vedený u UniCredit Bank,
a. s., z titulu uzavřené písemné plné moci k právnímu zastoupení J. F., trvale
bytem D., Z., ze dne 30. 9. 2010, v rámci Dohody o narovnání k vyplacení
odstupného od Zemědělského družstva Olšava – Sehradice ze dne 1. 12. 2010,
přičemž tyto finanční prostředky přijal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je
na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně a bez vědomí J. F. použil pro
vlastní potřebu, kdy po několika urgencích poškozené vrátil jen částku 38.100
Kč a zbylou část už do současné doby neuhradil, čímž J. F. způsobil škodu ve
výši 16.900 Kč,
56) v době od 20. 1. 2011 do 29. 7. 2011 ve Z. přijal od A. C., trvale bytem
B., L., v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 570.000 Kč na základě
příjmových pokladních dokladů vystavených na částku 500.000 Kč ze dne 20. 1.
2011, na částku 35.000 Kč ze dne 8. 7. 2011 a na částku 35.000 Kč ze dne 29. 7.
2011, a to z titulu uzavřené dohody o právním zastoupení pro vyplacení
pohledávek (z částky uhradil exekutorovi částku ve výši 30.000 Kč), přičemž
tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na
sjednaný účel, když finanční prostředky neoprávněně v rozporu s dohodnutými
podmínkami a bez vědomí A. C. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozenou A. C.
uvedl v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 540.000 Kč,
57) dne 24. 1. 2011 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na
základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky ve výši 2.500.000 Kč od M.
G., trvale bytem V., které mu byly vyplaceny v hotovosti a byly zajištěné
směnkou se splatností do 31. 3. 2011, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve
lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl M. G. v omyl
a způsobil mu tak škodu ve výši 2.500.000 Kč,
58) dne 2. 2. 2011 ve Z., přijal od M. V., trvale bytem V., Z., v hotovosti
finanční prostředky ve výši 100.000 Kč na základě příjmového pokladního dokladu
z titulu právního zastoupení v rámci rozvodového řízení, a to za účelem složení
těchto finančních prostředků do advokátní úschovy, přičemž tyto finanční
prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel,
když finanční prostředky neoprávněně v rozporu s dohodnutými podmínkami a bez
vědomí M. V. použil pro vlastní potřebu, čímž ji uvedl v omyl a způsobil jí
škodu ve výši 100.000 Kč,
59) dne 7. 9. 2011 ve Z. přijal v hotovosti od J. Z., trvale bytem N. V., Z.,
finanční prostředky ve výši 55.255 Kč z titulu uzavřené písemné smlouvy o
poskytnutí právní pomoci a plné moci ze dne 4. 3. 2011 k zastupování v soudním
řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně, a to jako úhradu Exekutorskému úřadu
Zlín - I. D., vyplývající z usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně,
pod č. j. 58 Co 148/2011-45 a dále si na základě této smlouvy vyfakturoval
finanční prostředky ve výši 10.800 Kč jako zálohu na právní pomoc, přičemž
finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný
účel, když tyto finanční prostředky neoprávněně a v rozporu se smlouvou použil
pro svoji potřebu a v rámci smlouvy žádnou právní pomoc nevykonal, čímž
poškozenou J. Z. uvedl v omyl a způsobil jí tak škodu nejméně 66.055 Kč,
60) dne 21. 4. 2011 ve Z. přijal od V. H., trvale bytem I. V., Z.– M., v
hotovosti na základě příjmového pokladního dokladu finanční prostředky ve výši
75.000 Kč na základě ústní dohody, a to pod záminkou vypracování žaloby na
ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy v penězích, jako zálohu pro
uhrazení soudního poplatku a dalších výdajů s tím spojených u Krajského soudu v
Brně, přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a
nepoužít je na sjednaný účel, když následně finanční prostředky neoprávněně a v
rozporu s dohodnutým účelem a bez vědomí V. H. použil pro vlastní potřebu,
žalobu ke Krajskému soudu v Brně nepodal, čímž poškozenou V. H. uvedl v omyl a
způsobil jí tak škodu ve výši 75.000 Kč,
61) dne 21. 4. 2011 na základě právního zastoupení přijal ve Z., v hotovosti
prostřednictvím příjmového pokladního dokladu od A. G., bytem J., finanční
prostředky ve výši 80.000 Kč, a to za účelem neprodleného vyřízení exekuce na
majetek povinného A. G., vedené Exekutorským úřadem Kroměříž, pod sp. zn. 122
EX 85/09, přičemž tyto finanční prostředky přijal se záměrem sebe obohatit a
nepoužít je na deklarovaný účel, neboť ani nijak neusiloval o vyřízení věci v
rámci svého právního zastoupení, finanční prostředky nevrátil zpět majiteli a
bez vědomí a v rozporu s požadavky A. G. tyto použil pro vlastní potřebu, čímž
A. G. uvedl v omyl a způsobil mu škodu ve výši 80.000 Kč,
62) dne 18. 5. 2011 ve Z., přijal na základě příjmových pokladních dokladů finanční
prostředky ve výši 20.500 Kč, dne 27. 5. 2011 finanční prostředky ve výši
18.000 Kč a dne 3. 8. 2011 finanční prostředky ve výši 14.670 Kč, a to za
účelem úhrady nákladů spojených se zrušením žaloby podané u Okresního soudu v
Uherském Hradišti vedené pod spisovou značkou 4C 151/2007, přičemž tyto
finanční prostředky přijímal se záměrem sebe obohatit a nepoužít je na
deklarovaný účel, kdy vyplacení finančních prostředků k deklarovanému účelu jen
sliboval, na opakované upomínky o jejich vyplacení nereagoval a následně nebyl
ani k zastižení, finanční prostředky nevrátil a bez vědomí a v rozporu s
požadavky A. G. je použil pro vlastní potřebu, čímž A. G. uvedl v omyl a
způsobil mu škodu ve výši 53.170 Kč,
63) dne 23. 5. 2011 v B. přijal od A. S., trvale bytem L., B., v hotovosti na
základě pokladního příjmového dokladu finanční prostředky ve výši 100.000 Kč, a
to za účelem vyřízení a složení peněžité záruky pro A. S., trvale bytem M. S.,
S.– B., v rámci jeho trestního stíhání, pro které byl vzat usnesením Okresního
soudu v Karviné ze dne 24. 3. 2011 pod sp. zn. 0Nt 235/2011 do vazby v Ostravě
z důvodu podle § 67 písmena a), b), c) trestního řádu, kdy o nahrazení vazby
peněžitou zárukou u Okresního soudu v Karviné nepožádal, návrh na složení
peněžité záruky nepodal, peněžitou záruku nesložil, přičemž nahrazení vazby
touto zárukou za existence důvodu vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu
nebylo ani přípustné, což jako advokát jasně věděl, tedy převzaté finanční
prostředky již přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel,
tyto neoprávněně a v rozporu s dohodnutým účelem a bez vědomí A. S. použil pro
vlastní potřebu, čímž poškozeného A. S. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu ve
výši 100.000 Kč,
64) dne 2. 6. 2011 ve Z. přijal od K. Š., trvale bytem H., F.– H. V., v
hotovosti na základě příjmového pokladního dokladu finanční prostředky ve výši
38.000 Kč, a to z titulu uzavřené plné moci o právním zastoupení ze dne 16. 7.
2008, za účelem vyřízení úhrady nákladů na péči Oborové zdravotní pojišťovně
zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Roškotova 1225/1, 140 00 Praha 4,
a dále pak přijal dne 29. 6. 2011 v hotovosti prostřednictvím příjmového
pokladního dokladu finanční prostředky ve výši 220.000 Kč, za účelem zastoupení
ve věci „vypořádání společného jmění manželů“, přičemž tyto finanční prostředky
přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel k úhradě
nákladů na péči pojišťovně a vypořádání společného jmění manželů, když finanční
prostředky neoprávněně a v rozporu s dohodnutými podmínkami a bez vědomí K. Š.
použil pro vlastní potřebu, čímž poškozeného K. Š. uvedl v omyl a způsobil mu
tak škodu ve výši 258.000 Kč,
65) v době od 7. 6. 2011 do 8. 6. 2011 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit
peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky ve výši 585.000
Kč od P. K., trvale bytem N. M., Z., které mu byly postupně vyplaceny v
hotovosti oproti příjmovým pokladním dokladům, dne 7. 6. 2011 na částku 435.000
Kč a dne 8. 6. 2011 na částku 150.000 Kč, přičemž zapůjčené finanční prostředky
ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl P. K. v
omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 585.000 Kč,
66) v době od 20. 6. 2011 do 30. 6. 2011 ve Z., přijal od S. U., trvale bytem
P., O., v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 490.000 Kč, na základě
příjmových pokladních dokladů vystavených dne 20. 6. 2011 na částku 290.000 Kč,
dne 28. 6. 2011 na částku 100.000 Kč a dne 30. 6. 2011 na částku 100.000 Kč, a
to z titulu uzavřené ústní dohody o právní pomoci R. G. (roz. U.), trvale bytem
D., O., přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a
nepoužít je na sjednaný účel pro vyplacení J. G., trvale bytem L., O., a to v
rámci vypořádání společného jmění manželů, finanční prostředky neoprávněně v
rozporu s dohodnutými podmínkami a bez vědomí S. U. použil pro vlastní potřebu,
čímž poškozeného S. U. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 490.000 Kč,
67) v době od 15. 8. 2011 do 13. 10. 2011 ve Z., přijal od H. B., trvale bytem
N. M., Z., v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 65.000 Kč, na základě
příjmových pokladních dokladů vystavených dne 15. 8. 2011 na částku 60.000 Kč a
ze dne 13. 10. 2011 na částku 5.000 Kč, a to z titulu uzavřené písemné smlouvy
o právním zastoupení před Okresním soudem ve Zlíně, resp. pro uhrazení
způsobené škody, přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe
obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně v
rozporu s dohodnutými podmínkami a bez vědomí H. B. použil pro vlastní potřebu,
přičemž v rámci uhrazení škody vyplatil jen částku 10.000 Kč, čímž H. B. uvedl
v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 55.000 Kč,
čímž od poškozených podvodně vylákal celkovou částku 248.392.436 Kč.
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně
kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5
písm. a) tr. zákoníku a uložil mu podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí
svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr.
zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.
zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu
deseti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu současně uložil povinnost zaplatit na
náhradě škody poškozeným:
• J. T., bytem V., částku 6.862.000 Kč,
• P. K., bytem K., S., částku 12.955.000 Kč,
• I. K., bytem Z., K., částku 24.020.000 Kč,
• I. Ch., bytem Z.-M., M., částku 8.086.491 Kč,
• společnosti Agropodnik, a. s., IČ: 45474761, Skalice nad Svitavou 169, částku
417.175 Kč,
• Z. S., bytem K., T. O., částku 1.000.000 Kč,
• společnosti Agro ZS Morava s. r. o., IČ: 607 40 957, Kunovice, V Úzkých 1487,
částku 750.000 Kč,
• J. K., bytem F.– H. V., K. S., částku 5.590.000 Kč,
• P. F., bytem Z., V., N. P., částku 6.220.000 Kč,
• E. T., bytem Z., S., částku 8.242.112 Kč,
• F. K., bytem H., částku 2.200.000 Kč,
• M. K., bytem O., Ch., L., částku 13.700.000 Kč,
• M. S., bytem S.– B., M. S., částku 8.840.000 Kč,
• I. S., bytem Z., K., částku 5.935.000 Kč,
• B. P., bytem Z., V., částku 3.800.000 Kč,
• L. S., bytem Z., K., částku 1.545.000 Kč,
• M. P., bytem Z., P., částku 6.885.000 Kč,
• V. M., bytem V., částku 500.000 Kč,
• J. H., bytem L., P., částku 5.000.000 Kč,
• K. V., bytem P. – H., J., částku 1.500.000 Kč,
• I. R., bytem Z., P., částku 65.000 Kč,
• M. T., bytem P., D., částku 230.000 EUR,
• Z. K., bytem M., L., částku 570.000 Kč,
• společnosti JACOM s. r. o., IČ: 181 885 83, Holešov, Přerovská 761, částku
25.000 Kč,
• M. H., bytem L., částku 6.000.000 Kč,
• A. Š., bytem D., částku 3.550.000 Kč,
• P. V., bytem P. – Z., P. B., částku 800.000 Kč,
• P. V., bytem P. – T., V., částku 856.000 Kč,
• společnosti Pronext, a. s., IČ: 262 36 923, Zlín, Zálešná II/3409, částku
7.950.000 Kč,
• společnosti H.– STAVBY, s. r. o., IČ: 269 50 421, Bystřice pod Hostýnem –
Hlinsko pod Hostýnem 74, částku 4.000.000 Kč,
• I. J., bytem Z., T., částku 6.100.000 Kč,
• L. Š., bytem P., Ř., částku 360.000 Kč,
• H. R., bytem P. – N. M., V., částku 1.500.000 Kč,
• společnosti SoMil Zlín, s. r. o., IČ: 634 94 612, Slušovice, Dlouhá 258,
částku 118.620 Kč,
• M. H., bytem Z., K., částku 2.120.000 Kč,
• A. C., bytem L., B., částku 540.000 Kč,
• M. G., bytem V., částku 2.500.000 Kč,
• M. V., bytem Z., V., částku 100.000 Kč,
• J. Z., bytem Z., N. V., částku 66.055 Kč,
• V. H., bytem Z., I.V., částku 75.000 Kč,
• A. G., bytem J., částku 133.170 Kč,
• A. S., bytem B., L., částku 100.000 Kč,
• K. Š., bytem F.– H. V., H. 131, částku 258.000 Kč,
• P. K., bytem Z., N. M., částku 585.000 Kč,
• S. U., bytem O., P., částku 490.000 Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. soud odkázal poškozené I. Ch., P. F., E. T., B. P.,
L. S., V. M., K. V., P. V., P. V., L. Š., H. R., A. C., M. G., A. S. a S. U. se
zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Citovaným rozsudkem nalézací soud dále podle § 226 písm. b) tr. ř.
další obviněnou B. O., Z., zprostil obžaloby, že
po předchozí dohodě v období měsíce října 2010, kdy B. O. věděla, že M. H. je v
insolvenci a sama na tohoto podala návrh na exekuci již na jaře roku 2010, pak
i přes tyto známé a podložené skutečnosti, kdy měl M. H. obstavené účty, o čemž
ji M. H. rovněž předem informoval, když částečně z těchto peněz chtěla pokrýt
svoji pohledávku vůči M. H. a v části usnadnit přístup k zablokovaným finančním
prostředkům M. H., neboť tento již měl obstavené všechny své účty, pak:
1) dne 3. 6. 2011 ve Z. přijal od M. S., trvale bytem M. S., S.-B., finanční
prostředky ve výši 3.018.000 Kč, z titulu uzavřené smlouvy o úschově ze dne 3.
6. 2011 na jím určený bankovní účet vedený u UniCredit Bank, a. s., kdy po
předchozí dohodě věděl, že tento účet náleží B. O., která v té době věděla, že
M. H. má v návaznosti na své dluhy obstaveny účty, a i přesto předem
souhlasila, že finanční prostředky, které jí bude M. H. zasílat na její
bankovní účet, bude následně M. H. předávat k jejich dalšímu volnému užívání,
přičemž předmětné finanční prostředky ve výši 3.018.000 Kč byly zaslané na účet
B. O., a to od společnosti Smart Capital, a. s., Hněvotínská 241/52, 779 00
Olomouc, za účelem koupě nemovitosti, přičemž M. H. tyto finanční prostředky
přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, když následně
finanční prostředky neoprávněně a v rozporu s dohodnutými účely a bez vědomí M.
S. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozenou M. S. uvedli společně v omyl a
způsobili jí tak škodu ve výši 3.018.000 Kč,
2) dne 4. 5. 2011 ve Z. přijal M. H. od H. R., trvale bytem V., P. – N. m.,
finanční prostředky ve výši 95.000 Kč na jím určený bankovní účet vedený u
UniCredit Bank, a. s., z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 10.
9. 2010 a ve znění dodatku této smlouvy o úschově ze dne 4. 5. 2011, kdy po
předchozí dohodě věděl, že tento účet náleží B. O., která předem souhlasila, že
finanční prostředky, které jí bude M. H. zasílat na tento účet, pak tato
následně M. H. předá k jejich dalšímu volnému užívání, přičemž předmětné
finanční prostředky ve výši 95.000 Kč si nechal zaslat na účet B. O., a to s
úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel dle podmínek smlouvy o
úschově, když tyto finanční prostředky následně neoprávněně v rozporu s
podmínkami smlouvy a jejího dodatku a bez vědomí H. R. použil pro vlastní
potřebu, čímž poškozenou H. R. uvedli společně v omyl a způsobili jí tak škodu
nejméně 95.000 Kč,
3) v době od 2. 12. 2010 do 3. 2. 2011 ve Z. přijal M. H. od Zemědělského
družstva Olšava – Sehradice, Sehradice 217, 763 23 Dolní Lhota u Luhačovic,
finanční prostředky ve výši 18.300 Kč, a to dne 2. 12. 2010, 18.300 Kč dne 4.
1. 2011 a 18.400 Kč dne 3. 2. 2011 na jím určený bankovní účet vedený u
UniCredit Bank, a. s., z titulu uzavřené písemné plné moci k právnímu
zastoupení J. F., trvale bytem D., Z., ze dne 30. 9. 2010, v rámci Dohody o
narovnání k vyplacení odstupného od Zemědělského družstva Olšava – Sehradice ze
dne 1. 12. 2010, kdy po předchozí dohodě věděl, že předmětný účet náleží B. O.,
která předem souhlasila, že finanční prostředky, které jí bude M. H. zasílat na
tento účet, pak tato následně M. H. předá k jejich dalšímu volnému užívání,
přičemž tyto finanční prostředky přijal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je
na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně a bez vědomí J. F. použil pro
vlastní potřebu, kdy po několika urgencích poškozené vrátil jen částku 38.100
Kč a zbylou část už do současné doby neuhradil, čímž společně uvedli J. F. v
omyl a způsobili jí tak škodu ve výši 16.900 Kč,
čímž měla spáchat zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr.
zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu
označený skutek není trestným činem.
4. Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce (ten tak
učinil v neprospěch obou obviněných) odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v
Olomouci rozsudkem ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 6 To 37/2016, tak, že v bodě I. z podnětu odvolání obviněného M. H. a státního zástupce napadený rozsudek podle
§ 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to v jeho
odsuzující části ohledně obviněného M. H. Poté podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově
rozhodl tak, že obviněného znovu uznal vinným skutky přesně popsanými shora pod
body 1) až 67), u nichž však upravil znění právní věty, když oproti jejímu
znění z rozsudku nalézacího soudu na jedné straně tzv. vypustil text, že
obviněný „obohatil jiného“, a druhé straně doplnil text, že čin spáchal „jako
osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného“, v důsledku
čehož zjištěné jednání právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin podvodu
podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Stejně
jako soud prvního stupně mu uložil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku jednak
trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej však zařadil
podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, a
jednak podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu výkonu advokacie na dobu deseti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu
rovněž uložil (v částečně pozměněné podobě, jak vysvětlil na str. 68 až 72
odůvodnění rozsudku) i povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
• J. T., bytem V., částku 6.862.000 Kč,
• P. K., bytem K., S., částku 12.955.000 Kč,
• I. K., bytem Z., K., částku 24.020.000 Kč,
• I. Ch., bytem Z.– M., M., částku 8.086.491 Kč,
• společnosti Agropodnik, a. s., IČ: 45474761, Skalice nad Svitavou 169, částku
417.175 Kč,
• Z. S., bytem K., T. O., částku 1.000.000 Kč,
• společnosti Agro ZS Morava s. r. o., IČ: 607 40 957, Kunovice, V Úzkých 1487,
částku 750.000 Kč,
• J. K., bytem F.– H. V., K. S., částku 5.590.000 Kč,
• P. F., bytem Z., V., N. P., částku 6.220.000 Kč,
• E. T., bytem Z., S., částku 8.242.112 Kč,
• F. K., bytem H., částku 2.200.000 Kč,
• M. K., bytem O., Ch., L., částku 13.700.000 Kč,
• M. S., bytem S.– B., M. S., částku 8.840.000 Kč,
• I. S., bytem Z., K., částku 5.935.000 Kč,
• B. P., bytem Z., V., částku 3.800.000 Kč,
• L. S., bytem Z., K., částku 1.545.000 Kč,
• M. P., bytem Z., P., částku 6.885.000 Kč,
• V. M., bytem V., částku 500.000 Kč,
• J. H., bytem L., P., částku 5.000.000 Kč,
• K. V., bytem P. – H., J., částku 1.500.000 Kč,
• M. T., bytem P., D., částku 230.000 EUR,
• Z. K., bytem M., L., částku 570.000 Kč,
• společnosti JACOM s. r. o., IČ: 181 885 83, Holešov, Přerovská 761, částku
25.000 Kč,
• M. H., bytem L., částku 6.000.000 Kč,
• A. Š., bytem D., částku 3.550.000 Kč,
• P. V., bytem P. – Z., P. B., částku 800.000 Kč,
• P. V., bytem P. – T., V., částku 856.000 Kč,
• společnosti Pronext, a. s., IČ: 262 36 923, Zlín, Zálešná II/3409, částku
7.950.000 Kč,
• společnosti H.– STAVBY, s. r. o., IČ: 269 50 421, Bystřice pod Hostýnem –
Hlinsko pod Hostýnem 74, částku 4.000.000 Kč,
• L.
Š., bytem P., Ř., částku 360.000 Kč,
• společnosti SoMil Zlín, s. r. o., IČ: 634 94 612, Slušovice, Dlouhá 258,
částku 118.620 Kč,
• M. H., bytem Z., K., částku 2.120.000 Kč,
• A. C., bytem L., B., částku 540.000 Kč,
• M. G., bytem V., částku 2.500.000 Kč,
• M. V., bytem Z., V., částku 100.000 Kč,
• J. Z., bytem Z., N. V., částku 55.255 Kč,
• V. H., bytem Z., I. V., částku 75.000 Kč,
• A. G., bytem J., částku 133.170 Kč,
• A. S., bytem B., L., částku 100.000 Kč,
• K. Š., bytem F.– H. V., H., částku 258.000 Kč,
• P. K., bytem Z., N. M., částku 585.000 Kč,
• S. U., bytem O., P., částku 490.000 Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odvolací soud odkázal poškozené I. Ch., P. F., E.
T., I. S., B. P., L. S., V. M., K. V., P. V., P. V., L. Š., H. R., společnost
SoMil Zlín, s. r. o., A. C., M. G., J. Z. a S. U. se zbytky nároků na náhradu
škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak
odkázal s nárokem na náhradu škody na stejné řízení i poškozeného I. R., bytem
Z., P., a Krajskou nemocnici T. Bati a. s., Zlín, Havlíčkovo nábřeží 600.
Nakonec odvolací soud v bodě II. výroku rozsudku podle § 256 tr. ř.
odvolání státního zástupce ve zbylé části ohledně obviněné B. O. zamítl.
5. Obviněný M. H. se ani s rozhodnutím odvolacího soudu nespokojil a
podal proti němu prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Jaroslavy Martincové
Strnadové dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož
naplnění spatřoval ve třech směrech – jednak v nesprávném právním posouzení
skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, dále v extrémním rozporu
mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a právním závěrem soudu, a
konečně v porušení práva na spravedlivý proces a zásad trestního řízení.
6. V obsáhlém odůvodnění svého podání se dovolatel v prvním z uvedených
směrů soustředil hned na několik okruhů problémů. V podrobnostech uvedl, že oba
soudy nižších stupňů vyhodnotily nesprávně, že se zvlášť závažného zločinu
podvodu podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku dopustil všemi 67 dílčími útoky (srov.
shora) a v rámci pokračující trestné činnosti ve smyslu ustanovení § 116 tr.
zákoníku. Tuto námitku uplatnil již ve svém odvolání, ale odvolací soud se s ní
náležitě nevypořádal. Jeho právní závěr vyzněl tak, že právní kvalifikace i u
dílčích útoků [myšleno zejména útoků popsaných pod body 8), 9), 19), 52), 53),
55), 56), 58), 59), 60), 61), 62), 63), 64), 66) a 67)] je správná, a to i při
vědomí judikatury ve vztahu k trestnému činu zpronevěry podle § 206 tr.
zákoníku (odvolací soud v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího
soudu pod sp. zn. 8 Tdo 1069/2015). I když odvolací soud podle dovolatele
„cítil“, že zjištěné skutkové okolnosti by spíše svědčily o tom, že by se mohlo
jednat o skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry (o čemž prý svědčí odkaz
na právě citované rozhodnutí Nejvyššího soudu), přesto uzavřel, že obviněný měl
již od počátku úmysl nepoužít převzaté finanční prostředky na účel, pro který
byly určeny. To však podle dovolatele neodpovídá skutkovým okolnostem
[konkrétně u dílčích útoků popsaných pod body 8) a 52) prý nic takového nebylo
zjištěno a není to ani v popisu skutku, a u útoku pod bodem 8) je prý zvláštní,
že soudy konstatovaly vznik škody jen ve výši 417.175 Kč, když přijímal celou
částku 2.600.000 Kč]. Obdobně je tomu i u dalších shora vyjmenovaných dílčích
útoků, které vyznívají spíše jako zpronevěra, než jako podvod, zejména když v
některých případech byly v určitém rozsahu poskytovány jako protislužby úkony
právních služeb.
7. Další výtku dovolatel uplatnil ve vztahu k otázce, zda „popsaný
skutek dílčích útoků je vůbec trestným činem, a to z hlediska všech
hmotněprávních podmínek trestnosti, které jsou stanoveny v obecné i zvláštní
části trestního zákona“. I když dovolatel zmínil trestní zákon, není pochyb o
tom, že své výhrady v tomto směru vztahoval k trestnímu zákoníku, neboť
následně citoval znění jeho § 116 o pokračování v trestném činu a zdůraznil
požadavek blízké časové souvislosti mezi jednotlivými dílčími útoky. V
návaznosti na to vyjádřil pochybnost o tom, zda oba nižší soudy náležitě
posuzovaly, zda u všech jednotlivých dílčích útoků jsou naplněny znaky skutkové
podstaty trestného činu podvodu. Sám pak uzavřel, že soudy nižších stupňů
nepostupovaly správně, pokud všechny dílčí útoky uvedené ve výroku rozsudku
pojaly jako jediný pokračující trestný čin.
8. Obviněný poté (stále v rámci prvního z uvedených směrů) zaměřil
pozornost k otázkám subjektivní a objektivní stránky spáchaného trestného činu.
K první z těchto otázek uvedl, že soudy nižších stupňů provedeným dokazováním
ani přesně nezjistily, v jakém období, kdy a kolik prostředků mu bylo
poškozenými předáno (výše způsobené škody prý posuzovaly v souvislosti se
směnkami, které byly vystaveny vždy až několik měsíců až let po faktickém
transferu, čili předání peněz). Vyslovil názor, že vystavením směnky, která má
zajišťovací charakter a slouží jako uznání celkového dluhu z předchozích půjček
včetně jejich zhodnocení, nedochází k žádné majetkové dispozici, z čehož
dovodil, že i kdyby existoval jeho úmysl nevrátit finanční prostředky (nebo je
nepoužít např. na zhodnocení) v době vystavení směnky, pak takový úmysl nemůže
v tomto časovém úseku naplnit subjektivní stránku trestného činu podvodu. Pokud
však nalézací soud posuzoval subjektivní stránku k jinému časovému úseku, pak
to z odůvodnění jeho rozhodnutí nevyplývá. V tomto ohledu tedy obviněný
spatřoval absenci subjektivní stránky.
9. K absenci objektivní stránky obviněný uvedl, že ji napadá v podstatě
z důvodů naposledy uvedených, avšak z jiného pohledu. Podstatou objektivní
stránky u trestného činu podvodu je to, že poškozený v důsledku uvedení v omyl,
využití něčího omylu, případně zamlčení podstatných skutečností ze strany
pachatele, učiní nějakou majetkovou dispozici a poškozenému tak vznikne škoda.
Ve vazbě na to zdůraznil, že trestně právně relevantní jednání může být jen
takové jednání pachatele, které předchází transferu majetkové hodnoty z
dispozice poškozeného do dispozice pachatele. Ve výše uvedených případech
dílčích útoků v souvislosti s podepsáním směnek již žádná majetková dispozice
nebyla učiněna, proto ani nemohlo dojít ke způsobení škody, a již vůbec nemohla
být zjištěna přesná výše škody z toho hlediska, jaká částka byla vlastně
fakticky převzata.
10. Poté dovolatel zaměřil svou pozornost k „absenci vzniku konkrétní
výše škody“. Namítl, že nalézací soud při zjišťování konkrétní výše škody vždy
automaticky vzal do úvahy tu částku, která je uvedena na směnce, přestože sami
poškození potvrdili, že částky na směnce neodpovídají částkám, které byly
fakticky předány. S odkazem na konkrétní dílčí útoky (č. 1, 3, 4 a 5) si
položil otázku, proč nalézací soud poukázal pouze a jen na ty dílčí útoky,
které jsou po důkazní stránce zřejmé, a naopak se vůbec nezabýval těmi, kde
výše škody (nikoliv celkový dluh) je zcela nejasná a souhrn celkového dluhu na
směnkách, tedy nikoliv škoda v pojetí trestního práva, představuje téměř 80
milionů Kč (na několika dalších stranách svého podání se pak dovolatel na
několika dílčích útocích pokusil demonstrovat údajná pochybení nalézacího soudu
při vyčíslení způsobené škody).
11. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení spatřoval dovolatel v tom, že
soudy nižších instancí chybovaly jak v oblasti trestního práva hmotného, tak v
oblasti občanského práva hmotného. Pochybení v prvé oblasti spatřoval v tom, že
soudy skutková zjištění o výši škody u jednotlivých dílčích útoků nesprávně
vyložily a v důsledku toho pak provedly nesprávný právní závěr o existenci a
výši škody, neboť předmětem útoku v jednotlivých dílčích skutcích nemůže být ta
část finančních prostředků, které se fakticky nepředaly (např. tam nemůže být
zahrnuto jejich zhodnocení a už vůbec ne částka představující smluvní pokutu).
Soudy tak ve svém důsledku nerozlišovaly mezi škodou (dluhem) v civilním řízení
a škodou v trestním řízení. To považoval za tzv. extrémní rozpor mezi skutkovým
zjištěním, které soudy učinily, a provedenými důkazy (zejména výpověďmi
poškozených).
12. Pochybení ve druhé z uvedených oblastí dovolatel spatřoval v tom, že
soudy nesprávně aplikovaly příslušná ustanovení občanského zákoníku (zejména
těch, která se týkají závazkových vztahů). V podrobnostech uvedl, že nalézací
soud principiálně nesprávně aplikoval institut půjčky. Půjčka finančních
prostředků je totiž tzv. reálným kontraktem, což znamená, že tento závazkový
vztah vznikne již samotným předáním finančních prostředků (posléze podepsaná
směnka ze strany dlužníka je pouze zajišťovacím instrumentem závazkového vztahu
půjčky). Proto v případech, kdy směnky byly vystavovány dodatečně až po
několika měsících nebo letech, nemohou být dokladem osvědčujícím vznik půjčky k
datu předcházejícímu vystavení směnky. Nalézací soud však v těchto dílčích
útocích posuzoval právní kvalifikaci pouze v souvislosti s vystavenými
směnkami, ačkoliv finanční transfery peněz probíhaly časově většinou delší dobu
předtím. V této nepřehledné důkazní situaci o to více vyvstává problematika
skutečně způsobené škody, která ve skutečnosti může být v souhrnu o
desetimilionové až stomilionové částky nižší. V takovém případě měla být
akceptována zásada „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Nevyjasněná
občanskoprávní podstata věci přitom nemá vliv pouze na otázku výše způsobené
škody v pojetí trestního práva, ale může mít zásadní vliv na problematiku délky
páchání trestné činnosti a ve svém důsledku i na výměru uloženého trestu.
13. V rámci dovolacích námitek týkajících se jiného nesprávného
hmotněprávního posouzení obviněný napadl také výrok nalézacího soudu o
povinnosti nahradit způsobenou škodu. I když je pravdou, že odvolací soud ze
své vlastní iniciativy částečně korigoval výrok o náhradě škody, který byl
původně obsahem rozsudku soudu prvního stupně, i přesto je přesvědčen, že
platný výrok o náhradě škody je nesprávný. Nalézací soud jej jednak měl zavázat
k náhradě škody jen v té výši, která aktuálně existovala ke dni rozhodnutí, a
se zbytkem nároku měl poškozené odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních,
jednak neměl připustit uplatňování nároku na náhradu škody u těch poškozených,
kteří tak neučinili v souladu s § 44 odst. 3 tr. ř. (to obviněný demonstroval
na několika dílčích útocích, jimiž měla být způsobena škoda konkrétním
poškozeným).
14. V pasáži dovolání označené jako „Extrémní rozpory“ dovolatel nejprve
deklaroval svou vědomost nejen o tom, jak jsou zákonem a judikaturou vymezeny
mantinely dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i o tom,
že výjimku z těchto pravidel představuje zjištění extrémního nesouladu mezi
skutkovými zjištěními a právním posouzením věci nebo provedenými důkazy, a
následně své přesvědčení o existenci takového extrémního nesouladu v dané věci
konkretizoval. Extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním (tak, jak je popsáno u
jednotlivých dílčích útoků) a důkazy s následným právním závěrem nalézacího
soudu spatřoval v tom, co uváděl již shora v části týkající se výše škody v
trestním řízení. Extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a provedenými důkazy,
které se týkají právní kvalifikace podle § 209 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku
pak viděl v tom, že odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) posoudil
jeho jednání podle uvedené přísnější právní kvalifikace, když dospěl k závěru,
že (obviněný) všechny dílčí útoky spáchal (s odkazem na zákon č. 85/1996 Sb., o
advokacii, ve znění pozdějších předpisů) jako advokát, tedy jako osoba se
zvlášť uloženou povinností hájit zájmy poškozených. Takový závěr je však podle
dovolatele v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť u většiny dílčích
útoků (konkrétně pod č. 4, 12, 13, 16, 17, 22, 29, 33, 35 a 41) jako advokát
nevystupoval, což prý potvrdili i jednotliví poškození.
15. Další extrémní rozpor obviněný spatřoval mezi skutkovým závěrem o
naplnění „jednotného záměru“ (společný úmysl pokrývající všechny jednotlivé
dílčí útoky) s provedeným dokazováním. Vyslovil názor, že důkazně musí být
prokázáno, že jednotlivé dílčí útoky jsou po subjektivní stránce spojeny jedním
a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí alespoň v
hrubých rysech i další útoky, které se po objektivní stránce jeví jako postupné
realizování jediného záměru s blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku,
přičemž každý další dílčí útok naplňuje znaky téhož trestného činu. Z tohoto
pohledu nelze spatřovat naplnění subjektivní souvislosti zejména mezi dílčími
skutky, které byly započaty v období roku 2000 – 2003 a mezi dílčími skutky,
které byly započaty až v letech 2007 a dále. Tuto pasáž uzavřel argumentem, že
v uvedeném směru bylo nutno aplikovat zásadu „in dubio pro reo“, která vyplývá
z ústavně garantovaného principu presumpce neviny.
16. Dovolatel spatřoval extrémní rozpor rovněž mezi skutkovým zjištěním
a provedenými důkazy v oblasti poskytnutí právních služeb. Ten dovozoval
zejména u dílčích útoků popsaných pod body 19), 56), 60) a 63) výroku rozsudku,
ohledně nichž nebylo prokázáno, že právní služby nebyly jednotlivým poškozeným
poskytnuty. Poslední extrémní rozpor pak spatřoval mezi skutkovým zjištěním a
provedenými důkazy u dílčích útoků týkajících se splnění závazků, kde namítal,
že u některých dílčích útoků bylo prokázáno, že jeho závazky byly splněny a
skutková zjištění učiněná soudem jsou s těmito důkazy v rozporu, což se mělo
týkat především dílčích útoků popsaných pod body 4), 16), 22), 23), 25), 34) a
37) výroku rozsudku.
17. Porušení práva na spravedlivý proces shledával obviněný v tom, že
soudy – už s ohledem na rozsáhlost a složitost případu, zejména z pohledu počtu
poškozených a množství dílčích útoků – nevěnovaly jednotlivým případům
potřebnou pozornost. To se mělo týkat především těch dílčích útoků, jejichž
předmětem byly „půjčky“ finančních prostředků, kdy každý z těchto dílčích útoků
mohl být rozdělen do tzv. poddílčích útoků u každého poškozeného samostatně.
Zopakoval, že u mnoha z těchto dílčích útoků existují pouze směnky, které podle
jeho názoru nemohou být považovány za doklad, který osvědčuje, kolik finančních
prostředků bylo převzato, zvláště když ani sami poškození v těchto případech
nebyli schopni specifikovat ani celkovou výši odměny zakomponované do poslední
směnky. Za této důkazní situace pak nalézací soud nemohl učinit takové skutkové
závěry, které jsou u těchto dílčích útoků formulovány pod body 1), 3) – 7), 11)
– 16), 18), 22) – 27), 32), 33), 35), 36), 51), 54) a 57) výroku rozsudku.
Pokud tak učinil, postupoval v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a
čl. 8 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť ani zmíněná
rozsáhlost a složitost věci nemohla vést k jeho rezignaci na respektování
ústavních mezí trestního řízení.
18. Dovolatel rovněž namítal, že pokud u některých sporných dílčích
útoků stály proti sobě výpovědi poškozených a jeho výpovědi, měl nalézací soud
hodnotit provedené důkazy obzvlášť důkladně za přísného respektování principu
presumpce neviny. Jestliže v těchto případech soud uvěřil poškozeným, spatřoval
v tom porušení práva na spravedlivý proces, neboť poškození byli zainteresováni
na výsledku trestního řízení v tom smyslu, že v případě uznání jeho viny a
přiznání náhrady škody budou mít v ruce exekuční titul, kterého by v opačném
případě museli dosáhnout podáním civilní žaloby. Trestní pravomocný rozsudek
tak byl pro poškozené „velmi levnější variantou“, což je mohlo motivovat k
tomu, aby vypovídali, tak jak vypovídali.
19. Porušení práva na spravedlivý proces obviněný shledával také v tom,
že nalézací soud neprovedl všechny důkazy, které se nabízely. Konkrétně mělo
jít o důkazy, jimiž by se mohlo osvědčit jeho tvrzení, že u některých dílčích
útoků byly závazky splněny dokonce v termínu splatnosti [mělo jít o dílčí útoky
pod body 3), 4), 16), 22) – 25), 29), 33), 34) a 37) rozsudku]. Obdobně se
nabízelo provedení důkazu klientskými spisy jednotlivých poškozených, které
jsou vedeny jak v elektronické, tak listinné podobě [v tomto případě mělo jít o
dílčí útoky pod body 7), 10), 19), 27), 52), 56), 59), 61), 62), 63) a 64)
rozsudku]. Poslední případ porušení práva na spravedlivý proces pak obviněný
spatřoval v tom, že soudy nedostatečně a v rozporu s ustanovením § 125 tr. ř.
odůvodnily výrok o náhradě škody, přičemž se nevypořádaly ani s námitkami,
které jím byly v průběhu trestního řízení uplatněny.
20. V závěru svého podání obviněný zmínil, že je mu známo, že Nejvyšší
soud může i v případě ztotožnění se s dovolacími námitkami dovolatele
rozhodnout o odmítnutí dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. K tomu
však současně dodal, že se domnívá, že takové rozhodnutí nepřichází v dané věci
v úvahu, neboť v případě akceptace jeho námitek by se jeho postavení mohlo
zásadně změnit v jeho prospěch (způsobená škoda by pak mohla být daleko nižší,
což by mohlo mít zásadní význam pro úvahy o výši trestu, který mu byl vyměřen
právě s ohledem na výši škody při horní hranici sazby).
21. Z těchto podstatných důvodů dovolatel navrhl (aniž ovšem citoval
konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud „shledal dovolání důvodným a
napadené rozhodnutí zrušil“.
22. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr.
ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u
Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém
vyjádření uvedla, že byť je dovolací argumentace obviněného co do své podstaty
v prvé řadě založena na zpochybnění celkově způsobeného trestného následku, k
jehož konečné výši měly oba ve věci činné soudy dospět, aniž by zohlednily a
jako předběžnou otázku náležitě vyřešily jak občanskoprávní povahu každého
přisouzeného dílčího skutku, tak i odlišný právní režim všech dílčích plateb
poškozených, aby teprve v těchto intencích mohly posoudit subjektivní stránku
jeho jednání, nejsou tyto hmotněprávní námitky způsobilé k věcnému projednání v
rámci řízení o dovolání, neboť nebyly uplatněny při respektu ke skutkovému
podkladu výroku o jeho vině. Proto konstatovala, že obviněnému přisouzené
jednání spočívá na těch podstatných skutkových okolnostech, kdy v postavení
advokáta v rozporu se svými povinnostmi, vyplývajícími z tam označeného
ustanovení zákona o advokacii a při zneužití svého dobrého jména advokáta a své
advokátní kanceláře úmyslně vylákal pod falešnou záminkou výhodného zhodnocení
peněz ve svých blíže neupřesněných obchodních aktivitách, výhodného úročení
peněz na účtu advokáta, realizace právních služeb, které nehodlal provést, od
tam uvedených poškozených různé finanční částky, které přijímal buď převodem na
účet nebo je nechal složit do advokátní úschovy, přičemž zapůjčené či složené
finanční prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil, případně použil na jiný účel
než bylo dohodnuto, zejména na splácení svých dřívějších dluhů a pro svou
potřebu, když s ohledem na postupně narůstající dluhy si musel být vědom toho,
že nebude schopen svým slibům dostát, čímž poškozené úmyslně uváděl v omyl, a
kdy za dále přisouzených okolností, popsaných pod body 1) až 67) výroku o vině,
od tam vyjmenovaných poškozených podvodně vylákal celkovou částku 248.392.436
Kč.
23. Státní zástupkyně dále uvedla, že vyplývá-li z popisu tzv. skutkové
věty výroku o dovolatelově vině – v návaznosti na jeho shora rekapitulovanou
uvozující část – způsob, jakým prostřednictvím tam specifikovaných podvodných
záminek v jednotlivých případech vylákal od poškozených jejich finanční
prostředky – ať již v jednorázových částkách či postupně – a tyto za
dohodnutých podmínek nevrátil, pak je výše škody takovým jednáním způsobená
vyčíslena pouze v této příčinné souvislosti, aniž by v uvedeném směru mohl
sehrát jakoukoliv roli jím poukazovaný směnečný způsob zajištění jeho
finančních závazků vůči poškozeným. Pokud dovolatel v této spojitosti namítal,
že v případech dílčích útoků nebyla v souvislosti s podepsáním směnek žádná
majetková dispozice učiněna a nemohlo tak dojít ke způsobení škody s tím, že
trestněprávně relevantní může být jen takové jednání pachatele, které předchází
transferu majetkové hodnoty z dispozice poškozeného do dispozice pachatele, pak
se taková námitka zcela míjí s popisem přisouzených dílčích útoků, ze kterého
rozhodně nevyplývá, že by byl okamžik vystavení směnky určujícím momentem k
uskutečnění finančního transferu poškozených, jestliže k uvedenému
zajišťovacímu institutu docházelo až s notným časovým odstupem od poskytnutí
vylákaných finančních prostředků, a tudíž až po uskutečnění toho kterého
dílčího podvodného jednání.
24. Především z těchto důvodů státní zástupkyně nepřisvědčila
dovolatelově námitce o absenci objektivní stránky skutkové podstaty trestného
činu podvodu ve smyslu § 209 tr. zákoníku, odůvodněné tím jeho argumentem, že
nebyl naplněn její obligatorní znak, tj. způsobení škody v těch případech, kdy
byly zapůjčené finanční prostředky zajištěny vystavením směnky. Taková námitka
totiž nebyla uplatněna při respektu ke skutkovému podkladu výroku o
dovolatelově vině a nelze jí tak přiznat právní relevanci v řízení o dovolání.
Přitom zcela shodným způsobem lze nahlížet i na ten v této souvislosti
uplatněný námitkový okruh, který se vztahuje ke zpochybnění míry důkazní
podloženosti výše vylákaných finančních částek v těch případech, které jsou z
hlediska zajištění návratnosti poskytnutých peněz pokryty směnkou, popř. jiným
zajišťovacím institutem a opět toliko na okraj plně odkázat na ty hodnotící
úvahy soudů, ve kterých přesvědčivým způsobem vysvětlily, ze kterých důkazních
podkladů vycházely při stanovení výše způsobené škody v jednotlivých případech,
tak jak byla vyčíslena v rámci popisu dílčích podvodných útoků. Stalo se tak
přitom s akcentem na důslednost, s jakou jednotliví poškození ve svých
výpovědích rozlišovali mezi výší zapůjčené a fakticky převzaté jistiny od
jejího smluvního navýšení o tzv. zhodnocení, to vše pochopitelně v nezbytném v
kontextu se smluvními podklady a jinými listinnými důkazy (odkázala tu na str.
95 zdola až 96 rozsudku soudu prvního stupně a na pasáže pod body V/2 a V/6
rozsudku odvolacího soudu).
25. Jestliže dovolatel v souvislosti s vyčíslením výše způsobené škody
dále namítal nesprávnou aplikaci norem občanského práva hmotného s tím, že
jedině řádné posouzení předběžné otázky o tom, zda vzniklé závazky civilního
charakteru byly či nebyly splněny řádně, je rozhodné z toho hlediska, zda vůči
němu může být vyvozena trestní odpovědnost v případech, ve kterých byla v
souvislosti s uzavřením půjčky vystavena směnka, a jestliže v té souvislosti
soudům vytýkal, že principiálně nesprávně aplikovaly normy občanského práva
hmotného, pokud jde o institut půjčky jakožto kontraktu reálné povahy, přičemž
si nevyjasnily občanskoprávní podstatu věci u každého dílčího skutku samostatně
tak, že nezkoumaly konkrétní vznik a zánik jednotlivých půjček u každého
poškozeného a nemohly tak ani zcela vyloučit, že právě směnečné sumy neobsahují
pouze zhodnocení nebo jiné příslušenství z původních jistin, které byly nebo
mohly být zcela nebo z části splaceny, a to s dopadem na posouzení míry
protiprávnosti jeho jednání u jednotlivých půjček, státní zástupkyně k těmto
výhradám nejprve obecně uvedla, že posouzení určité okolnosti jako předběžné
otázky ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř., kterou je třeba primárně vyřešit pro
rozhodnutí o vině, obecně zapadá do rámce uplatněného dovolacího důvodu.
Předběžná otázka je taková otázka, která sama není předmětem prováděného
řízení, ale její vyřešení je předpokladem rozhodnutí o vlastním předmětu
řízení. Pokud by předběžná otázka zůstala nezodpovězenou, nebylo by možno
pokračovat v řízení a rozhodnout o jeho předmětu. Z hlediska podmínek pro
posouzení dovolatelovy trestní odpovědnosti však státní zástupkyně neshledala
rozhodným vyřešení předběžné otázky (v daném případ povahy, vzniku a vývoje
jeho občanskoprávních závazků k poškozeným, jakož i způsobu jejich zajištění),
neboť vlastním předmětem trestního řízení je podvodný modus operandi, kterého v
přisouzených případech vůči poškozeným použil k vylákání jejich finančních
prostředků, a který se tak stal vlastním obsahem uzavřených závazkových vztahů,
ať již byly po stránce formální pokryty smlouvou o půjčce, popř. smlouvou o
advokátní úschově, event. jiným dvoustranným právním úkonem, dokládajícím
transfer finančních prostředků od poškozených do jeho dispozice a zajištěným
prostřednictvím jím vystavených směnek; k související otázce výše způsobené
škody s přihlédnutím k rozsahu směnečné sumy pak odkázala na již výše uvedený
komentář.
26. V této argumentační návaznosti ohledně dovolatelem uplatněné námitky
absence jeho úmyslného zavinění při způsobení škody v případě tzv. sloučení
půjček již stávajících do půjčky jediné a současně kryté směnkou pak – podle
státní zástupkyně – nelze soudům vytýkat, že se podrobněji nezabývaly vývojem
právních vztahů z těch dílčích půjček, které se staly předmětem postupného
sloučení včetně jejich následného zajištění, neboť se takový následný
kontraktační postup nikterak nepromítl do plnění dovolatelovy platební
povinnosti, neboť jím při vědomí své setrvalé platební neschopnosti sledoval
pouze formální deklaraci svého korektního postoje vůči poškozeným (v
podrobnostech odkázala na str. 54 rozsudku odvolacího soudu).
27. Mimo uplatněný dovolací důvod a tudíž mimo přisouzené skutkové
okolnosti výroku o dovolatelově vině pak podle názoru státní zástupkyně míří
rovněž ta část uplatněné dovolací argumentace, kterou dovolatel opět s akcentem
na nezbytné ujasnění občanskoprávní povahy věci poukazuje na rozdílný právní
režim a tím i právní důvod nabytí jeho vlastnického práva k platbám, které měly
sloužit jako zálohy za právní služby a na které s ohledem na shora vyjádřenou
podstatu jeho podvodného jednání nelze nahlížet jinak než na účelově použitou
právní formu, kterou však nenaplnil odpovídajícím obsahem, spojeným s
legitimními právními účinky jeho jednání a tím i vylučujícími způsobení
škodlivého následku na straně poškozených klientů.
28. Podle státní zástupkyně nelze ani při jisté dávce tolerance za
ojedinělou kvalifikovanou námitku, způsobilou k jejímu věcnému projednání v
rámci řízení o dovolání, považovat tu, která se vztahuje k přisouzenému
kvalifikačnímu znaku podle § 209 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (spáchá-li
takový čin osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného) s
tím, že ve všech dílčích útocích měl dovolatel vystupovat jako advokát. Z
popisu uvozující části výroku o vině se totiž slovní spojení, vyjadřující jeho
postavení v přisouzených případech, vztahuje na zneužití jeho dobrého jména
jako advokáta, jakož i jeho advokátní kanceláře bez ohledu na jím poukazované
formální mantinely vztahu advokát – klient (dané plnou mocí nebo smlouvou o
poskytování právní pomoci) a za kterého pod falešnými záminkami výhodného
zhodnocení prostřednictvím blíže neurčených obchodních aktivit, výhodného
úročení peněz na účtu advokáta, jakož i realizace právních služeb buď přijal v
hotovosti, nebo nechal složit na advokátní účet peníze poškozených. Nebyl tedy
uznán vinným tím, že přisouzeným způsobem vždy vystupoval v právním vztahu,
zakládajícím výkon činnosti advokáta, ale v širších souvislostech s tím
spojených a plynoucích z jeho společensky uznávaného postavení v tomto právním
oboru, za kterých tak pro jeho dosavadní či potenciální klienty představoval
důvěryhodnou osobu, se kterou tito neváhali vstoupit do závazkových vztahů a
odevzdat do její dispozice své finance v domnění, že jim z její strany budou
navráceny za dohodnutých podmínek včetně přislíbeného bonusu jejich zhodnocení.
29. Nad rámec podaného vyjádření pak státní zástupkyně dodala, že v
namítaném směru je tedy zcela bez významu, že obviněný v listinných materiálech
tzv. důrazně rozlišoval, zda je v pozici advokáta nebo soukromé fyzické osoby,
a tudíž že v případech posledně zmíněných uváděl pouze své rodné číslo, nikoliv
IČ, jakož i svoji soukromou adresu nikoliv sídlo advokátní kanceláře s
připojením otisku firemního razítka. V uvedeném směru pak naopak lze považovat
za podstatné, že ho poškození vnímali jako osobu známou zejména z oblasti
právního prostředí a jako erudovaného advokáta, ačkoliv ne ve všech případech
mezi nimi byl založen oficiální právní vztah advokát ? klient. Takový chybějící
formální vztah však dovolatele, který za výše popsaných okolností vůči
poškozeným fakticky vystupoval jako by byli jeho klienti, nezbavoval jeho
odpovědnosti za plnění povinností advokáta ve smyslu § 16 odst. 1, 2 zákona č.
85/1996 Sb., zákona o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, včetně
povinnosti dodržování zásad plynoucích z příslušného profesního kodexu. A to
zejména v těch případech, ve kterých i přes chybějící formální právní titul k
výkonu advokacie postupoval tak, jakoby takový titul byl dán a používal takové
prostředky při kontaktu s poškozenými, které jsou vypovídající o jeho postavení
advokáta (účet advokáta, advokátní úschova apod.). V každém případě pak lze za
zcela správné považovat přisouzení uvedeného kvalifikačního momentu ve smyslu §
209 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, byť by se vztahoval pouze na některé z
dílčích útoků pokračujícího trestného činu podvodu. Případné zohlednění takové
skutečnosti by přicházelo do úvahy při úvahách o výměře trestu pouze za té
situace, že by se v uvedeném směru stala rozhodnou trestní sazba uvedená v §
209 odst. 4 tr. zákoníku; dovolatel však byl v daném případě uznán vinným ve
smyslu výše přisouzené právní kvalifikace podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm.
b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
30. Z hlediska této právní kvalifikace zjištěného jednání obviněného pak
podle názoru státní zástupkyně nelze přisvědčit ani té dovolatelově námitce, že
je právní posouzení jeho jednání jako uvedeného zvlášť závažného zločinu
podvodu nesprávné, a to zejména z toho důvodu, že na jeho straně nebyly
naplněny podmínky § 116 tr. zákoníku o pokračující trestné činnosti, a to že
všech 67 podvodných útoků bylo spojeno jednotným trestným záměrem, podobným
způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí. Takovou námitku uplatnil opět
při chybějícím respektu k popisu tzv. skutkové věty výroku rozsudku o jeho
vině, který je vymezen obdobím od 1. 1. 2000 do 13. 11. 2011, do jehož rámce
nepochybně zapadají i jím označené útoky ad 1), 3), 4) a 5) výroku rozsudku s
tam popsaným dlouhodobým, resp. několikaletým vývojem jeho nesplácených
finančních závazků, v jehož průběhu docházelo jak k jejich časovému prolínání s
pozdějšími závazky, tak i k návaznosti v časové řadě dalších vztahů téhož
právního typu, zakládaných ve všech případech pod tam uvedenými (a bez ohledu
na jejich formální označení) nepravdivými záminkami v úmyslu se obohatit na
majetku poškozených. To vše aniž by z hlediska takto naplněné časové
souvislosti, jakož i souvislosti v předmětu útoku, nebyl rovněž dán dovolatelův
jednotný záměr tak, jak jej v bližších podrobnostech přisouzeného způsobu
řešení jeho nedobré finanční situace specifikoval odvolací soud na str. 59
zdola svého rozsudku.
31. Státní zástupkyně dále uvedla, že dovolatel v rámci své úvahy o
možné změně svého postavení v předmětném trestním řízení na straně druhé zcela
správně zmínil, že i v případě úspěšnosti jeho právního názoru, že by některé
útoky mohly být kvalifikovány jako samostatné skutky, pak by se namítané
omezení stávajícího počtu pokračujících podvodných útoků nikterak neodrazilo na
dosažení kvalifikačního momentu škody velkého rozsahu, a tím ani na
podřaditelnosti jeho jednání pod skutkovou podstatu podle § 209 odst. 5 tr.
zákoníku.
32. Poslední část uplatněné dovolací argumentace již – podle názoru
státní zástupkyně – výslovně směřuje proti skutkovému podkladu výroku o
dovolatelově vině, převážně je založena na již výše komentovaných námitkách a
opírá se o tvrzený důvod výjimečného zásahu do skutkového stavu věci. Není však
podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. O jím
namítanou situaci, zakládající výjimečný důvod takového postupu v rámci řízení
o dovolání a založenou na takovém porušení jeho práva na spravedlivý proces
jako je extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními
závěry soudů, se však v jeho případě nejednalo. Z odůvodnění rozhodnutí obou ve
věci činných soudů totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými
důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a
právními závěry soudů na straně druhé. Skutkové závěry, které byly oběma soudy
na podkladě jejich postupu podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. přijaty, plně odpovídají
provedeným důkazům a způsob odůvodnění jejich rozhodnutí splňuje požadavky
zákona (§ 125 odst. 1 tr. ř.). Ostatně o tom, že tomu tak není, však
dovolatelem uplatněná argumentace ani nevypovídá, neboť je založena na
prosazení jeho setrvalé obhajoby ve spojení s požadavkem na zohlednění jím
poukazovaných důkazů v jím přikládaném důkazním významu, aniž by ono tvrzení
extrémně rozporné kvality rozhodných skutkových zjištění vycházelo z celkového
důkazního stavu předmětné věci. Státní zástupkyně proto – opět nad rámec
podaného vyjádření – plně odkázala na odůvodnění rozhodnutí obou ve věci
činných soudů, ve kterých jsou veškeré podstatné námitky dovolatelovy obhajoby
ve světle provedeného dokazování zodpovězeny, zvláště pak na podrobné
odůvodnění způsobu, jakým se s uplatněnými výhradami proti prvostupňovému
rozsudku vypořádal soud druhého stupně.
33. Státní zástupkyně dále uvedla, že dovolatel k nesprávnosti výroku o
náhradě škody namítl, že nalézací soud u některých dílčích útoků připustil
uplatnění nároků v trestním řízení, a to i přes existenci ustanovení § 44 odst.
3 tr. ř., kdy je mu sice známo, že jde o procesní předpis s tím, že podle
tohoto ustanovení není možno v trestním řízení nárok vůbec uplatnit (a tudíž
připustit připojení poškozeného s jeho nárokem k trestnímu řízení) v těch
případech, kdy o totožném nároku bylo v civilním řízení pravomocně rozhodnuto.
Toto se stalo ve dvanácti případech, kterými dovolatel argumentoval ve svém
předcházejícím odvolání, což si odvolací soud nesprávně vyložil tak, že namítá,
že v těchto případech byly jeho závazky splněny (viz č. l. 71 zdola až 72
shora). Dovolatel měl tím ve skutečnosti na mysli, že existovaly pravomocné a
vykonatelné exekuční tituly. V uvedeném směru z důvodu dovolatelem zcela
správně poukázané procesní povahy uplatněné námitky (resp. námitky procesní
překážky adhezního výroku podle § 228 odst. 1 tr. ř., nikoli otázek spojených s
jeho hmotněprávním aspektem ve smyslu jiného nesprávného hmotněprávního
posouzení) státní zástupkyně – opět nad rámec podaného vyjádření – odkázala na
aktuální judikaturu, akcentující povinnost soudu při rozhodování o náhradě
škody v adhezním řízení zjistit všechny podstatné okolnosti pro stanovení výše
škody, zejména zda v době rozhodování soudu uplatněný nárok na náhradu škody
trvá v nezměněné výši, zda obviněný v mezidobí od uplatnění nároku na náhradu
škody poškozeným případně škodu, byť částečně, nenahradil, zda o náhradě škody
již nebylo rozhodnuto v občanskoprávním řízení apod. (srov. přiměřeně rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 199/2001, publikovaný v
Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, Svazek 12/2002, T
302). V této souvislosti pak dodala, že nelze odvolacímu soudu vytýkat, že by
se takovými požadavky neřídil za stavu, že ohledně dovolatelem označených
dvanácti případů provedl doplnění důkazního stavu věci tak, jak popisuje na č.
l. 71 zdola až 72 shora svého rozsudku, a v souladu s opatřenými zjištěními
neshledal, že by postup nalézacího soudu podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl
nesprávný, neboť mu nebránila žádná zákonná překážka, za kterou se od doby
nabytí účinnosti insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb.) nepovažuje
zahájení insolvenčního řízení; proto je nerozhodné, že poškození byli účastníky
insolvenčního řízení, resp. že v tomto řízení svoji pohledávku za dovolatelem
uplatnili přihláškou. Podstatným v uvedeném směru podle § 228 odst. 1 tr. ř.
zůstává, že v rámci tohoto řízení jim nebylo poskytnuto plnění, a tedy že
způsobená škoda nebyla v přisouzené výši dosud uhrazena.
34. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem státní zástupkyně v
závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl
tak, že se odmítá podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby
takto rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a
dále vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ
jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst.
1 písm. a), b) tr. ř. [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
35. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou
na vědomí výše jmenované obhájkyni obviněného (bylo jí doručeno dne 15. 5.
2017). Její případnou repliku do dne svého rozhodnutí neobdržel.
36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání v této trestní věci je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.
ř.], bylo podáno obviněným jako osobou k tomu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm.
b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e
odst. 1, 2, 3 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání
uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
37. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda
obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z
důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto
zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání
tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
38. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu
je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně
kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o
trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného
prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost
dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší
soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení
důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.,
neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení
otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním
posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je
třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného
skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat
právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se
totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu
srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn.
III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této
souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad
trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu
řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení
zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
39. Z tohoto pohledu je zřejmé, že téměř všechny námitky obviněného
(srov. shora) byly primárně skutkového, případně procesního charakteru. I když
dovolatel v úvodu svého podání v obecné rovině deklaroval jednak svou vědomost
o tom, jak jsou zákonem a judikaturou vymezeny mantinely dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jednak to, že naplnění tohoto důvodu
dovolání spatřuje ve třech směrech (v nesprávném právním posouzení skutku a
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, v extrémním rozporu mezi skutkovými
zjištěními a provedenými důkazy a právním závěrem soudu, a v porušení práva na
spravedlivý proces a zásad trestního řízení), ve skutečnosti své výhrady
směřoval především proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy,
zejména svědecké výpovědi jednotlivých poškozených. V důsledku toho pak
zpochybnil správnost jejich skutkových zjištění (zejména stran subjektivní
stránky, objektivní stránky, příčinné souvislosti, výše způsobené škody), a
teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně
nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Obdobného charakteru
byly také dovolatelovy námitky týkající se úplnosti dokazování a s nimi
související požadavek na provedení dalších důkazů (například klientskými spisy
jednotlivých poškozených). Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod
(ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
40. Lze tak shrnout, že dovolatelem vytýkané vady měly převážně povahu
vad skutkových a procesních, nikoli hmotněprávních, a že obviněný neuplatnil
téměř žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska
uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní.
Uvedeným způsobem pojatými námitkami totiž směřoval do rozsahu provedeného
dokazování a do oblasti skutkových zjištění a napadal proces dokazování a
hodnocení důkazů, jak je upraveno v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., tedy namítal
nedostatky skutkové a procesní. Jelikož námitky skutkové žádný z důvodů
dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani
zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například
usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6.
2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.), a námitky vad procesních jsou z hlediska
daného dovolacího důvodu irelevantní.
41. Pro úplnost lze dodat, že zásah do skutkových zjištění sice lze v
rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li tzv. extrémní
nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-
li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Takový extrémní
nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou
vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při
žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou
pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Zásah do zjištěného skutkového
stavu tedy lze připustit pouze výjimečně, a to z důvodu ochrany ústavně
garantovaných práv a svobod, zejména ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého
procesu. Nejvyšší soud je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy povinen v rámci
řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení základní
práva dovolatele porušena a pokud se tak stane, je tato skutečnost vždy
podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. stanovisko pléna Ústavního
soudu Pl.ÚS-st. ze dne 4. 3. 2014, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
42. V rozhodnutích učiněných v předchozím řízení jsou však řádně
zdůvodněny závěry, které oba soudy nižších stupňů učinily, přičemž tyto závěry
odpovídají provedeným důkazům. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení
důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily v souladu s § 2 odst. 5 tr.
ř., skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i
v jejich souhrnu, a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125
odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí
neuvěřily. Dovolací soud nemá, čím by hodnotící úvahy soudů mohl významněji
doplnit. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé
důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní
skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené
důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že
ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry
jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů
nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě
závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího
soudu neopodstatňuje. Mimo to je možné připomenout, že kromě usvědčujících
výpovědí poškozených byla v řízení před nalézacím soudem provedena celá řada
listinných důkazů, které podporovaly výpovědi poškozených a nebyly s nimi nijak
v rozporu. Nejvyšší soud tudíž dovolatelovu námitku tzv. extrémního nesouladu
neshledal důvodnou.
43. Vytýkal-li dovolatel soudům nižších stupňů, že – už s ohledem na
celkový rozsah trestné činnosti, počet dílčích útoků a rozsah způsobené škody –
nevěnovaly věci náležitou pozornost, neprovedly dokazování v potřebném rozsahu
a neakceptovaly jeho návrhy na doplnění dokazování, je třeba uvést, že ani tyto
výhrady nelze považovat za relevantní. Ani podle judikatury Ústavního soudu
(viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25.
5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05 aj.) není soud v zásadě povinen vyhovět každému
důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci
své obhajoby považuje za potřebné, však odpovídá povinnost soudu nejen o
důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých
důvodů navržené důkazy neprovedl. Oba soudy nižších instancí tento požadavek
respektovaly, dané věci věnovaly náležitou pozornost a provedly dokazování v
nezbytném rozsahu. Jejich povinností nebylo akceptovat všechny důkazní návrhy
obviněného, a pokud navrhované důkazy neprovedly, přesvědčivě to odůvodnily.
44. V posuzované trestní věci nebylo porušeno – jak dovolatel tvrdil –
ani jeho právo na spravedlivý proces. Toto právo totiž není možné vykládat tak,
že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá
představám obviněného. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na
spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního
rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
45. Za popsané situace přicházelo v úvahu odmítnout dovolání podle §
265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy jako podané z jiného důvodu, než je uveden v
§ 265b tr. ř. Takový postup ostatně navrhla ve svém vyjádření i státní
zástupkyně (srov. odstavec 34. shora). Nejvyšší soud však takový způsob
rozhodnutí – přestože se jinak takřka bezezbytku identifikoval s výše zmíněnou
argumentací státní zástupkyně – nezvolil, neboť shledal, že některé z
dovolatelem uplatněných námitek jsou – byť s nemalou mírou tolerance – pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné.
46. Z hlediska obsahu podaného dovolání byla s poukazem na uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. významná otázka, zda
jednáním obviněného byly naplněny všechny znaky zvlášť závažného zločinu
podvodu podle § 209 tr. zákoníku, zejména pak v jeho kvalifikovaných skutkových
podstatách.
47. S ohledem na dovolatelovu argumentaci (srov. shora) je třeba v
obecné rovině uvést, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl
způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto
zákonem [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může
takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím
srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Zavinění je vybudováno na složce
vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele tj. odraz předmětů,
jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a
jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na
základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle zahrnující především chtění
nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí
podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není
srozuměn, není tu žádný volní vztah. Jak složka vědění, tak i složka volní
nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně
odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona
předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný
čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky
skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v
představě pachatele alespoň v obecných rysech. V případě úmyslného zavinění je
třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka
zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných,
rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl
způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u nepřímého
úmyslu byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na
srozumění pachatele (§ 15 odst. 2 tr. zákoníku), které vyjadřuje aktivní volní
vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z
toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla
zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené
problematice subjektivní stránky viz podrobněji ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní
zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 221, 222).
48. Závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky
dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru
lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž
je možno dle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k
porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí č.
62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr.).
49. Z výše uvedených zjištění soudů (srov. výše návětu skutkové věty
rozsudku v odstavci 1. tohoto usnesení) vyplývá existence úmyslného zavinění
obviněného ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
ve vztahu ke všem jednotlivým dílčím útokům, jimiž byl uznán vinným. Závěr o
existenci této formy úmyslného zavinění na straně obviněného má evidentně oporu
v povaze jeho jednání (v podrobnostech lze odkázat na přesvědčivé úvahy
odvolacího soudu na str. 63 až 65 odůvodnění jeho rozsudku). Spolehlivě
zjištěné jednání obviněného spočívalo v tom, že (stručně vyjádřeno) v postavení
advokáta v rozporu se svými povinnostmi, vyplývajícími z příslušného ustanovení
zákona o advokacii a při zneužití svého dobrého jména advokáta a své advokátní
kanceláře úmyslně vylákal pod falešnou záminkou výhodného zhodnocení peněz ve
svých blíže neupřesněných obchodních aktivitách, výhodného úročení peněz na
účtu advokáta, realizace právních služeb, které nehodlal provést, od tam
jmenovaných poškozených různé finanční částky, které přijímal buď převodem na
účet nebo je nechal složit do advokátní úschovy, přičemž zapůjčené či složené
finanční prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil, případně použil na jiný účel
než bylo dohodnuto, zejména na splácení svých dřívějších dluhů a pro svou
potřebu, když s ohledem na postupně narůstající dluhy si musel být vědom toho,
že nebude schopen svým slibům dostát, čímž poškozené úmyslně uváděl v omyl, a
kdy za dále zjištěných okolností, popsaných pod body 1) až 67) výroku o vině od
tam vyjmenovaných poškozených podvodně vylákal celkovou částku 248.392.436 Kč.
50. Uplatnil-li dovolatel výhrady ke způsobu, jakým byly popsány
jednotlivé dílčí útoky ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, je třeba uvést,
že jakkoliv si lze představit výstižnější a přesnější formulaci každého z
těchto dílčích útoků, na druhé straně nelze zpochybňovat, že soudem zvolený
popis skutku podvodné jednání obviněného vystihuje. Ostatně těmto námitkám,
uplatněným obviněným již v podaném odvolání, věnoval náležitou pozornost soud
druhého stupně, takže i v tomto případě lze na jeho úvahy, s nimiž se Nejvyšší
soud identifikoval, odkázat (srov. strany 42 až 60 odůvodnění jeho rozsudku).
51. Stejně tak lze jen odkázat na výstižné vyjádření státní zástupkyně k
dalším námitkám obviněného vztahujícím se především k výši způsobené škody (ale
i k příčinné souvislosti) jak u jednotlivých dílčích útoků, tak celkově.
Vyplývá-li totiž ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku způsob, jakým
prostřednictvím tam specifikovaných podvodných záminek v jednotlivých případech
vylákal od poškozených jejich finanční prostředky – ať již jednorázově, či
postupně – a tyto za dohodnutých podmínek nevrátil, pak je výše škody takovým
jednáním způsobená vyčíslena pouze v této příčinné souvislosti, aniž by v
uvedeném směru mohl sehrát jakoukoliv roli jím poukazovaný směnečný způsob
zajištění jeho finančních závazků vůči poškozeným. Pokud obviněný v této
spojitosti namítal, že v případech dílčích útoků nebyla v souvislosti s
podepsáním směnek žádná majetková dispozice učiněna a nemohlo tak dojít ke
způsobení škody s tím, že trestněprávně relevantní může být jen takové jednání
pachatele, které předchází transferu majetkové hodnoty z dispozice poškozeného
do dispozice pachatele, pak se taková námitka zcela míjí s popisem zjištěných
dílčích útoků, ze kterého rozhodně nevyplývá, že by byl okamžik vystavení
směnky určujícím momentem k uskutečnění finančního transferu poškozených,
jestliže k uvedenému zajišťovacímu institutu docházelo až se značným časovým
odstupem od poskytnutí vylákaných finančních prostředků, a tudíž až po
uskutečnění toho kterého dílčího podvodného jednání.
52. Zejména z těchto důvodů Nejvyšší soud – znovu ve shodě s vyjádřením
státní zástupkyně – nemohl přisvědčit ani námitce obviněného o absenci
objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu ve smyslu § 209 tr.
zákoníku, odůvodněné tím, že nebyl naplněn její obligatorní znak, tj. způsobení
škody v těch případech, kdy byly zapůjčené finanční prostředky zajištěny
vystavením směnky. Takovou námitku totiž obviněný uplatnil bez respektu ke
skutkovému podkladu výroku o jeho vině, tudíž jí v řízení o dovolání nelze
přiznat právní relevanci. Naprosto stejným způsobem lze nahlížet i na ty
námitky obviněného, které se vztahovaly ke zpochybnění míry důkazní
podloženosti výše vylákaných finančních částek v těch případech, které byly z
hlediska zajištění návratnosti poskytnutých peněz pokryty směnkou, popř. jiným
zajišťovacím institutem. I v tomto případě stačí odkázat na ty hodnotící úvahy
obou nižších soudů, ve kterých přesvědčivým způsobem vysvětlily, z jakých
důkazů vycházely při stanovení výše způsobené škody v jednotlivých případech (a
posléze i celkově). Respektovaly přitom důslednost, s níž jednotliví poškození
ve svých výpovědích rozlišovali mezi výší zapůjčené a fakticky převzaté jistiny
od jejího smluvního navýšení o tzv. zhodnocení, to vše pochopitelně v nezbytném
kontextu se smluvními podklady a jinými listinnými důkazy (v podrobnostech
stačí odkázat na str. 95 zdola až 96 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a
na body odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v části, v níž reagoval na body
V/2 a V/6 odvolání obviněného, jak ostatně učinila i státní zástupkyně ve svém
vyjádření).
53. Pokud obviněný v souvislosti s vyčíslenou výší způsobené škody
rovněž namítal nesprávnou aplikaci norem občanského práva hmotného s tvrzením,
že jedině řádné posouzení předběžné otázky o tom, zda vzniklé závazky civilního charakteru byly či nebyly splněny řádně,
je rozhodné z toho hlediska, zda vůči němu může být vyvozena trestní
odpovědnost v případech, ve kterých byla v souvislosti s uzavřením půjčky
vystavena směnka, a pokud v návaznosti na to soudům vytýkal, že principiálně
nesprávně aplikovaly normy občanského práva hmotného, pokud jde o institut
půjčky jakožto kontraktu reálné povahy, přičemž si nevyjasnily občanskoprávní
podstatu věci u každého dílčího skutku samostatně tak, že nezkoumaly konkrétní
vznik a zánik jednotlivých půjček u každého poškozeného a nemohly tak ani zcela
vyloučit, že právě směnečné sumy neobsahují pouze zhodnocení nebo jiné
příslušenství z původních jistin, které byly nebo mohly být zcela nebo zčásti
splaceny, a to s dopadem na posouzení míry protiprávnosti jeho jednání u
jednotlivých půjček, považuje Nejvyšší soud – opět v zásadním souladu s
vyjádřením státní zástupkyně – za potřebné uvést, že jakkoliv posouzení určité
okolnosti jako předběžné otázky ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. obecně zapadá do
rámce uplatněného dovolacího důvodu, z hlediska podmínek pro posouzení trestní
odpovědnosti obviněného její vyřešení (v posuzovaném případě povahy, vzniku a
vývoje jeho občanskoprávních závazků k jednotlivým poškozeným, jakož i způsobu
jejich zajištění) nebylo rozhodným, neboť vlastním předmětem trestního řízení
byl podvodný modus operandi, kterého obviněný v jednotlivých zjištěných
případech vůči poškozeným použil k vylákání jejich finančních prostředků, a
který se tak stal vlastním obsahem uzavřených závazkových vztahů, ať již byly
po stránce formální pokryty smlouvou o půjčce, popř. smlouvou o advokátní
úschově, event. jiným dvoustranným právním úkonem, dokládajícím transfer
finančních prostředků od poškozených do jeho dispozice a zajištěným
prostřednictvím jím vystavených směnek. Proto se oba soudy nižších stupňů ani
nemusely podrobněji nezabývat vývojem právních vztahů mezi obviněným a
jednotlivými poškozenými z těch dílčích půjček, které se staly předmětem
postupného sloučení (včetně jejich následného zajištění), neboť takový následný
kontraktační postup se nikterak nepromítl do plnění platební povinnosti
obviněného poškozeným (v podrobnostech lze opět odkázat na str. 54 odůvodnění
jeho rozsudku).
54. Na rozdíl od státní zástupkyně sice Nejvyšší soud považoval za
námitku podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod a způsobilou k jejímu
věcnému posouzení tu, která se vztahovala ke kvalifikačnímu znaku podle § 209
odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (spáchá-li takový čin osoba, která má zvlášť
uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného) a spočívala v tom, že ne ve všech
dílčích útocích vystupoval jako advokát, současně však shledal, že jde o
námitku zjevně neopodstatněnou. V tomto směru se takřka bezezbytku ztotožnil s
úvahami odvolacího soudu rozvedenými na str. 66 odůvodnění jeho rozsudku, na
něž postačí z důvodu stručnosti v zásadě odkázat a jen zdůraznit, že prakticky
všichni poškození považovali obviněného (mnozí z nich jej znali jako kamaráda,
přítele, známého) za důvěryhodného advokáta, od něhož se neobávali podvodného
jednání. Obviněný se i přesto zpronevěřil svému povolání a počínal si v rozporu
jak s ustanovením § 16 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném
znění, tak s Etickým kodexem České advokátní komory, když pod falešnými
záminkami výhodného zhodnocení prostřednictvím blíže neurčených obchodních
aktivit, výhodného úročení peněz na účtu advokáta, jakož i realizace právních
služeb buď přijal v hotovosti, nebo nechal složit na advokátní účet peníze
jednotlivých poškozených. Jakkoliv nebyl shledán vinným, že pokaždé vystupoval
v právním vztahu zakládajícím výkon činnosti advokáta, podstatné je, že pro své
dosavadní či potenciální klienty představoval erudovaného advokáta, s nímž
poškození neváhali vstoupit do závazkových vztahů a odevzdat do jeho dispozice
své finance v domnění, že jim z jeho strany budou navráceny za dohodnutých
podmínek (včetně přislíbeného bonusu jejich zhodnocení). Za této situace je
zcela bez významu, že obviněný v listinných materiálech rozlišoval, zda je v
pozici advokáta nebo soukromé fyzické osoby, a tudíž že v případech posledně
zmíněných uváděl pouze své rodné číslo, nikoliv IČ, jakož i svoji soukromou
adresu nikoliv sídlo advokátní kanceláře s připojením otisku firemního razítka.
V každém případě je třeba za naprosto správné považovat závěr odvolacího soudu
o naplnění uvedeného kvalifikačního momentu ve smyslu § 209 odst. 4 písm. b)
tr. zákoníku, byť by se vztahoval jen na některé z dílčích útoků pokračujícího
trestného činu podvodu. Jak přiléhavě uvedla státní zástupkyně, případné
zohlednění takové skutečnosti by přicházelo do úvahy při úvahách o výměře
trestu pouze za té situace, že by se v uvedeném směru stala rozhodnou trestní
sazba uvedená v § 209 odst. 4 tr. zákoníku; obviněný však byl v daném případě
uznán vinným – s ohledem na celkovou výši způsobené škody – zvlášť závažným
zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr.
zákoníku, takže trest mu byl ukládán v rámci trestní sazby uvedené v § 209
odst. 5 tr. zákoníku.