8 Tdo 614/2024

6 7

8 Tdo 614/2024-224

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. B., t. č. ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 8 To 352/2023-137, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 101/2023, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 8 To 352/2023-137, jakož i rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 10. 2023, č. j. 30 T 101/2023-118. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Brno – venkov přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Obviněný J. B. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 10. 2023, č. j. 30 T 101/2023-118, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) a za sbíhající se přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2022, č. j. 9 T 119/2022-431 (pod body 4, 5), který nabyl právní moci dne 29. 11. 2022, byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci (specifikovaných ve výroku rozsudku). Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2022, č. j. 9 T 119/2022-431, za jednání pod bodem 4-5, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu Brno-venkov podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 12. 2023, č. j. 8 To 352/2023-137, podle § 256 tr. ř. zamítl.

I. Dovolání a vyjádření k němu

3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně uvedl, že soudy nižších stupňů nikterak nereagovaly na zásadní logické rozpory, na které opakovaně upozorňoval. Dále vyjádřil své přesvědčení, že je na něj od začátku bezdůvodně nazíráno jako na pachatele, přičemž v této souvislosti poukázal na výpověď svědka K. a na rozpory v jeho svědecké výpovědi s úředním záznamem o podaném vysvětlení s tím, že policejní orgán od počátku zjištěné skutečnosti svévolně upravuje v jeho neprospěch.

Rovněž uvedl, že se soudy nižších stupňů nijak nevypořádaly se skutečností, že svědkyně K. nebyla schopna nijak blíže identifikovat pachatele a ani v hlavním líčení nebyla schopna říci, že pachatelem byl obviněný. Obviněný má za to, že pokud soudy vycházely pouze z jejího hrubého popisu pachatele, došlo k porušení zásady in dubio pro reo, jelikož pachatel nebyl identifikován. Poukázal na skutečnost, že případný pachatel mohl z místa nalezení elektrokoloběžky odejít více směry, přičemž právě existence další cesty odkud mohl pachatel z místa nálezu koloběžky odejít, je v zásadním nesouladu se závěrem soudu prvého stupně, který tak vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, přičemž ani odvolací soud se s tímto zásadním rozporem nevypořádal.

Obviněný také poukázal na časovou osu, při které podle něj vznikl prostor cca 7 minut, o kterém z dokazování nevyplynulo nic konkrétního. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a buď sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, nebo aby věc přikázal soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí.

4. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedla, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se soudy nižších stupňů beze zbytku vypořádaly. Státní zástupkyně má za to, že jednání obviněného bylo prokázáno výpovědí svědkyně L. K., svědka L. K. a poškozeného J. N., přičemž je možné souhlasit s názorem odvolacího soudu, že z výpovědí svědků přesně vyplynul popis osoby, která tlačila odcizenou elektrokoloběžku a žádná jiná osoba, kromě obviněného, danému popisu neodpovídala a v místě nálezu koloběžky se nepohybovala. Dále konstatovala, že ze situační mapky protokolu o ohledání místa činu je zřejmé, že pachatel mohl odejít z místa nálezu koloběžky pouze za mostek, a to směrem dále na Tetčice nebo Zastávku, přičemž právě z tohoto směru, tedy od mostku, přicházel obviněný. Rovněž má za to, že nepřímými důkazy bylo jednání obviněného dostatečně prokázáno, když byl jedinou osobou, která se pohybovala na místě nálezu elektrokoloběžky, a která jako jediná odpovídala popisu pachatele. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhla, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod.

8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán.

9. Nejvyšší soud k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uvádí, že tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. První z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr.

ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr.

ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

10. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

III. Důvodnost dovolání

11. Nejvyšší soud považuje za potřebné předně uvést, že je sice pravdou, jak uvedla státní zástupkyně nejvyššího státního zastupitelství, že námitky obviněným v dovolání uplatněné jsou do značné míry obsahově shodné s argumentací – obhajobou uplatněnou nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale rovněž v odvolání. Současně však nelze přehlížet některé skutečnosti, vyplývající z rozhodnutí odvolacího soudu, které do jisté míry mohou zpochybňovat závěry soudu prvního stupně.

12. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a velmi podrobném a obsáhlém výslechu svědků manželů K., ale i výpovědi obviněného, dospěl k závěru, že to byl obviněný, kdo si bez svolení majitele J. N. vzal před jeho domem stojící elektrokoloběžku, kterou odtlačil k průchodu mezi zahradami, kde ji měl odhodit a následně ji nalézt svědek L. K. Výpovědí zmíněného svědka u hlavního líčení byla odstraněna nesprávnost uvedená v úředním záznamu o podaném vysvětlení, ve kterém bylo uváděno, že svědek (míněno L.

K.) dohnal obviněného na spojovací cestičce mezi zahrádkami, ve spojení s usnesením o zahájení trestního stíhání, kde bylo nadto konstatováno, že „ji odtlačil k průchodu mezi zahradami v obci XY, kde jej dostihnul svědek události, kdy B. elektrokoloběžku odhodil do trávy...“, a proto také soud prvního stupně ve svém rozsudku (bod 7) mj. konstatoval, že „svědek potkal obžalovaného bez elektrokoloběžky“. Odvolací soud ve snaze reagovat na námitky obhajoby, pak v bodech 6 a 7 svého usnesení, kde se podrobněji zabývá úředními záznamy založenými ve spise mj. na č. l.

43 a 44, které nemají formu úředního záznamu ve smyslu § 158 odst. 6 tr. ř. a na č. l. 38 spisu, který je již pořízen ve smyslu § 158 odst. 6 tr. ř., uvedl, že „L. K. v obsahu vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř., ale i ve své svědecké výpovědi u hlavního líčení“, výslovně uvedl, že „když obžalovaného dostihnul, že ten byl již bez koloběžky“. Přestože se Nejvyšší soud velmi podrobně seznámil s výpovědí svědka K. učiněnou u hlavního líčení dne 19. 9. 2023, nemůže konstatovat, že by dohledal ve výpovědi zmíněného svědka tvrzení, „že když dostihnul obžalovaného, že ten byl již bez koloběžky“.

Přestože z dovolání obviněného vyznívá řada tendenčních tvrzení [např. ve vazbě na činění, resp. nečinění rozdílů mezi různými druhy záznamů založených ve spise], není možno přehlédnout výše obhajobou zmiňovaný závěr odvolacího soudu (viz bod 7 usnesení), který zpochybňuje skutkové zjištění soudu prvního stupně, který konstatoval, že svědek, obviněného potkal cca po půl minutě poté, co našel elektrokoloběžku (myšleno svědek K.).

13. Dále je třeba konstatovat, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací s ohledem na charakter dostupných důkazů tyto sice hodnotily ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. a jejich závěry nepostrádají logičnost, pokud se zabývaly otázkou osoby možného pachatele z hlediska jeho popisu, jak uvedla svědkyně K. a okruhem osob v uvedeném prostoru se pohybujících a následně ztotožněných. Jak již bylo shora uvedeno, tato logičnost úvah ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. se však již nevztahuje, resp. z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů nevyplývá mj. také ve vztahu k časovým údajům spáchaného přečinu.

Nutno podotknout, že právě na zmíněnou časovou osu okamžiku spáchaní přečinu krádeže – odcizení elektrokoloběžky až do jejího nálezu svědkem K., poukazovala obhajoba mj. již v závěrečné řeči (viz č. l. 115), stejně jako následně ve svém odvolání (viz č. l. 130), přičemž časový prostor mezi odcizením elektrokoloběžky a jejím nálezem, za situace, kdy obviněný měl k místu nálezu, kde se setkal se svědkem K., teprve přicházet cca po 30 vteřinách, měl být v rámci hodnocení důkazů brán v úvahu, neboť za situace, kdy z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nevyplývá ničeho k tomu, jak se s touto situací – obhajobou, zmíněnou vypořádal, vzbuzuje pochybnosti o přesvědčivosti rozhodnutí nalézacího soudu.

Shora bylo již uvedeno, že uvedená námitka byla obviněným (obhajobou) podrobně rozvedena v odůvodnění odvolání, avšak odvolací soud se jí v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval. Bezpochyby nelze za nelogické (jak nepřímo činí obhajoba) označit závěry soudů o chování obviněného po setkání se svědkem K. ve vazbě k odsuzujícímu výroku o vině, avšak za stavu, kdy nebylo reagováno na skutečnosti, které v tomto směru mohly vyznívat ve prospěch obviněného, nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo [z pohledu § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř. (zjevný rozpor)] uplatněno důvodně a rozhodnutí napadené dovoláním i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušit.

14. Vedle již zmíněných pochybení na straně odvolacího soudu, která spočívala jednak v tom, že nebylo reagováno na námitky obviněného, které byly významné pro posouzení otázky jeho viny, bylo současně odvolacím soudem argumentováno tvrzeným zjištěním, že u hlavního líčení svědek uvedl, že „dostihnul obžalovaného, že ten byl již bez koloběžky“. V této souvislosti musí Nejvyšší soud konstatovat, že termín „dostihnul“ má stěží stejný význam jako soudem prvního stupně konstatované zjištění že „svědek potkal obžalovaného bez elektrokoloběžky“. Soudu prvního stupně pak lze shodně jako soudu odvolacímu [i přes zjevnou snahu o zjištění skutkového stavu ve smyslu zákona] vytknout, že nepostupoval důsledně ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. k otázce možného pohybu obviněného v prostoru a okolí, kde došlo k odcizení elektrokoloběžky z pohledu skutečností opakovaně zmiňovaných obviněným a v odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal toliko s otázkou obviněného jako pachatele trestného činu pouze z pohledu získaných informací k jeho osobě a případnému chování, nikoli však již také z hlediska časového, tj. zda exitující časový prostor vylučoval spáchání trestného činu obviněným, případně umožňoval spáchání činu jinou osobou, ev. zda tento časový prostor je zcela nevýznamný pro konstatování, že obviněný byl pachatelem trestné činnosti. Takto však mohlo být učiněno až po důkladném zhodnocení řádně provedených důkazů, které by takový závěr odůvodňovaly, při vypořádání se s námitkami obviněného, což však učiněno nebylo. S ohledem na výše uvedené konstatování bude tedy na soudu prvního stupně zvážit, volbou jakých důkazů doplní dokazování, aby bylo najisto postaveno, zda postavení obviněného před soud je důvodné [nutno podotknout, že orgány činné v přípravném řízení uvedené trestní věci nevěnovaly potřebnou pozornost a spokojily se se záznamem, který konstatoval, že svědek K. měl dostihnout obviněného a tento měl elektrokoloběžku odhodit do trávy, přestože současně měly k dispozici i úřední záznam pořízený podle § 158 odst. 6 tr. ř. (č. l. 38), který nebyl v souladu s úředním záznamem (viz str. 43, 44). V tomto směru spis postrádal přehlednější situační plánek, fotodokumentaci, a to také fotodokumentaci možných tras mezi zahradami, kudy bylo možno se k místu nálezu elektrokoloběžky přiblížit, ale také odejít, event. vyšetřovací pokus, zda časové údaje uváděné svědkem odpovídají realitě, když tento se měl pohybovat na kole – tedy zda nejsou časově nadsazené atd. O jisté nesoustředěnosti orgánů přípravného řízení může svědčit i situace na místě samém po nahlášení odcizení, při pátrání po možném pachateli].

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. 8. 2024

JUDr. Jan Engelmann předseda senátu

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Spisová značka: 8 Tdo 614/2024

Datum rozhodnutí: 07.08.2024

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Krádež, Recidiva, Vazba

Dotčené předpisy: § 205 odst. 2 tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí: D

8 Tdo 614/2024-I

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2024 v řízení o dovolání, které podal obviněný J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 8 To 352/2023-137, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 101/2023 , t a k t o :

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. B. nebere do vazby.

O d ů v o d n ě n í :

1. Obviněný J. B. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 10. 2023, č. j. 30 T 101/2023-118, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Za toto jednání (popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) a za sbíhající se přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2022, č. j. 9 T 119/2022-431 (pod body 4, 5), který nabyl právní moci dne 29. 11. 2022, byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci (specifikovaných ve výroku rozsudku). Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2022, č. j. 9 T 119/2022-431, za jednání pod bodem 4-5, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu Brno-venkov podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 12. 2023, č. j. 8 To 352/2023-137, podle § 256 tr. ř. zamítl.

2. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.

3. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. 8 Tdo 614/2024, bylo podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 8 To 352/2023-137, jakož i rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 10. 2023, č. j. 30 T 101/2023-118. Současně byla zrušena také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu Brno-venkov přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

4. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.

5. Protože se na obviněném vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen shora citovaným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 10. 2023, č. j. 30 T 101/2023-118, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 8 To 352/2023-137 a Nejvyšší soud k dovolání obviněného toto usnesení a jemu předcházející rozsudek zrušil v rozsahu shora uvedeném, stal se další výkon tohoto trestu nepřípustným. Nejvyšší soud proto rozhodl ve smyslu citovaného ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. zároveň o vazbě.

6. V rámci tohoto rozhodování (o vazbě) zhodnotil Nejvyšší soud relevantní okolnosti a v souvislosti s předmětnou trestnou činností ze spisu zjistil, že obviněnému byl uložen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Ze spisu Nejvyšší soud dále zjistil, že v předmětné trestní věci je obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody s počátkem trestu od 1. 3. 2024 (č. l. 151), se započítáním trestu ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 119/2022 od 1. 8. 2022 do 1. 2. 2023 (č. l. 147), přičemž plánovaný konec trestu je stanoven na 1. 11. 2024. Ze spisu současně vyplývá, že v předmětné trestní věci obviněný nebyl vzat do vazby.

7. Po zvážení rozhodných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ve stávajícím stadiu řízení nebyly zjištěny konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývala důvodná obava, která by odůvodňovala aplikaci některého z důvodů vazby uvedených v ustanovení § 67 písm. a) až c) tr. ř.

8. Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněný nebere do vazby.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 7. 8. 2024

JUDr. Jan Engelmann předseda senátu