8 Tdo 626/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15.
července 2009 o dovolání obviněných B. M., a M. P., proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 3 To 138/2008, který rozhodl jako
soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T
12/2007, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných B. M. a M. P. o d m
í t a j í .
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 46 T 12/2007 (ve
znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 46 T
12/2007), byli obvinění B. M., M. P. a P. Š. uznáni vinnými, že:
1. B. M. (společně s P. Š.)
a. dne 21. 4. 2005 zaslal O. T. faxem z kanceláře R., spol. s r. o., v B.,
objednávku vypracovanou P. Š. na odběr 50 tun surového řepkového oleje, na
jejímž základě O.T. dne 22. 4. 2005 surový řepkový olej v množství 51,75 tun
dodal do železniční stanice B., kde si jej B. M. převzal společně s fakturou
znějící na částku 911.701,80 Kč (splatnou dne 26. 4. 2005) a podle pokynu P. Š.
jej dále prodal firmě Z. O., D. M., P. u K., a to za částku ve výši 605.110,55
Kč,
b. B. M. poté, co za účelem vylákání další dodávky surového řepkového oleje
předal v přesně nezjištěný den O. T. finanční částku ve výši 250.000,- Kč,
kterou dříve obdržel od P. Š., jako částečnou úhradu první dodávky oleje, dne
20. 5. 2005 prostřednictvím faxu objednal u O. T. dalších 300 tun tohoto oleje,
kdy na základě této objednávky O. T. dodal do železniční stanice B. 256,35 tun
surového řepkového oleje, který si společně s fakturou na částku 4.527.855,- Kč
(splatnou dne 30. 5. 2005) B. M. převzal a podle pokynu P. Š. na podkladě kupní
smlouvy ze dne 23. 5. 2005 dále prodal firmě J. M., Š., B., za částku ve výši
2.878.477,- Kč,
a přestože výše uvedení odběratelé Z. O. a J. M. jednotlivé dodávky surového
řepkového oleje společnosti R., spol. s r. o., minimálně z části v hotovosti
uhradili, kdy B. M. podepsal na pokyn P. Š. na O. a v B. faktury a příjmové a
výdajové pokladní doklady a P. Š. převzal peníze, které použil pro vlastní
potřebu, B. M. ani P. Š. poškozenému O. T. kromě výše uvedené zálohy ve výši
250.000,- Kč za dodaný surový řepkový olej ničeho neuhradili a způsobili mu tak
škodu v celkové výši 5.189.556,80 Kč,
2. B. M. a M. P. (společně s P. Š.): B. M., jednatel společnosti R., spol. s r.
o., telefonicky sjednal schůzku s O. T., fyzickou osobou podnikající dle
živnostenského zákona, s místem podnikání T., J. H., za účelem objednání další
dodávky surového řepkového oleje, a to přesto, že věděl, že dva předchozí
odběry oleje nebyly v plné výši uhrazeny, na dohodnutou schůzku s O. T. konanou
v uvedeném období u motorestu u tří věžiček v J. B. M. odvezl M. P., kdy
následně B. M. vyhotovil a zaslal O. T. falešné oznámení Č. s., a. s., o zadání
příkazu k úhradě částky ve výši 4.527.855,- Kč na jeho firemní účet s datem
splatnosti 31. 5. 2005, a to za účelem vylákání další dodávky oleje, a dne 31.
5. 2005 zaslal prostřednictvím faxu O. T. objednávku na 200 tun surového
řepkového oleje na základě kupní smlouvy ze dne 21. 4. 2005, kterou mu předtím
předal P. Š., přičemž O. T.řepkový olej dne 2. 6. 2005 dodal do železniční
stanice B. v množství 200,80 tun, kde si jej M. P. s B. M. téhož dne společně s
fakturou na částku 3.545.548,70 Kč převzali a na podkladě kupní smlouvy již ze
dne 25. 5. 2005 dále prodali firmě R., s. r. o., Č., O., za částku ve výši
3.246.936,- Kč
a třebaže společnost R., s. r. o., za dodaný řepkový olej společnosti R., spol.
s r. o., minimálně částečně zaplatila, a to částečně v hotovosti, kterou osobně
převzal M. P., a částečně převodem na bankovní účet účelově založený na pokyn
M. P. L. Z., který peníze v částce 1.400.000,- Kč v hotovosti vybral a obratem
předal M. P., B. M., P. Š. ani M. P. poškozenému O. T. za dodaný surový řepkový
olej ničeho neuhradili a způsobili mu tak škodu v celkové výši 3.545.548,70 Kč.
Takto popsané jednání obviněného B. M. (a také spoluobviněného P. Š.) soud
právně kvalifikoval v bodech 1. a 2. jako trestný čin podvodu podle § 250 odst.
1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Obviněnému B. M.
uložil za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250
odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu
v Olomouci ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 6 T 70/2006, ve znění rozsudku Krajského
soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. 2 To 368/2006,
a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným
rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 3 T 440/2006,
podle § 250 odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí
svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák.
zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr.
zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního
orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních společnostech a
družstvech po dobu osmi let. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku
Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 3 T 440/2006, jakož i
všechna další rozhodnutí obsahově na uvedený výrok navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Spoluobviněnému P. Š. za to
uložil podle § 250 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl
roku, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do
věznice s ostrahou.
Jednání obviněného M. P. popsané v bodě 2. soud právně kvalifikoval jako
trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a uložil mu podle § 250 odst. 3
tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle §
39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud současně rozhodl o povinnosti jednotlivých
obviněných nahradit poškozenému O. T. způsobenou škodu.
Proti tomuto rozhodnutí podali všichni obvinění odvolání, o nichž Vrchní soud o
Olomouci rozhodl usnesením ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 3 To 138/2008, tak, že
je podle § 256 tr. ř. zamítl.
S takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu obvinění B. M. a M. P. nesouhlasili a
podali proti němu prostřednictvím svých obhájců Mgr. L. S. (B. M.) a JUDr. R.
A. (M. P.) dovolání.
Obviněný B. M. své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. a argumentoval tím, že na základě provedeného dokazování není možné
dospět k závěru, že svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty
trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., zejména pak subjektivní
stránku. Namítal, že jeho jednání nesměřovalo k obohacení sebe či jiného ke
škodě cizího majetku uvedením v omyl nebo zamlčením podstatných skutečností. Do
tohoto „podnikání“ vstoupil na základě žádosti spoluobviněného P. Š., který mu
nabídl možnost výdělku, pokud uskuteční prostřednictvím své společnosti R.,
spol. s r. o., nákup a prodej řepkového oleje. Dále pak tvrdil, že bližší
podrobnosti neznal, dodávku realizoval a byla mu vyplacena odměna, dodávka však
následně zůstala ve vztahu k dodavateli (poškozenému) neuhrazena. Další dvě
dodávky potom již neproběhly na základě jeho svobodné vůle, ale byl k jejich
provedení donucen vyhrůžkami. Současně prý byl stále utvrzován spoluobviněnými
P. Š. a M. P., že odebrané zboží bude uhrazeno.
Obviněný závěrům soudů vytkl, že v okamžiku odběrů oleje od poškozeného u něj
neexistoval takový vnitřní psychický stav, který by směřoval k podstatným
složkám za vinu mu kladeného trestného činu, ani si takových následků nebyl
vědom, mohl tedy postupovat na základě jisté nedbalosti, ale nikoli na základě
prvotní dohody. Dále popřel své autorství ve vztahu k podpisům na příjmových
dokladech, když tvrdil, že žádnou platbu nikdy v této souvislosti nepřijal. K
souvisejícímu odbornému vyjádření pak zmínil, že stran posuzované otázky
autorství není toto vyjádření dostatečné ani jednoznačné. Rovněž uvedl, že od
odběratelů oleje neinkasoval žádnou platbu, ale peníze byly zaslány na účet
svědka L. Z., tedy se nijak na úkor poškozeného neobohatil. V danou dobu se
přitom nacházel ve špatné finanční situaci, což by mohli potvrdit svědkové R.
B. a O. M. Opakovaně poukázal také na údajný nátlak na jeho osobu ze strany
obou spoluobviněných, když nesouhlasil s realizací dalších dodávek, dokud
nebude uhrazena první. I přesto však měl být spoluobviněnými utvrzován, že
odběry uhrazeny budou.
S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
zrušil podle § 265k tr. ř. a poté sám ve věci podle § 265m tr. ř. rozhodl tak,
že jej obžaloby zprostí, eventuálně aby věc podle § 265l tr. ř. odvolacímu
soudu vrátil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný M. P. své dovolání opřel rovněž o dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. a argumentoval tím, že skutek kladený mu za vinu a popsaný v
bodu 2. ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje všechny znaky
trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. Není prý zřejmé, koho měl uvést v
omyl, ani z čeho soudy dovodily, že měl způsobit škodu poškozenému O. T.
nezaplacením dodaného řepkového oleje, když si u něj nic neobjednával a nebyl s
ním v kontaktu. Napadenému rozhodnutí vytkl jeho nepřezkoumatelnost, když
odvolací soud se vůbec nezaobíral jeho tvrzeními uvedenými v řádném opravném
prostředku. V této souvislosti zmínil judikatur týkající se možností přezkumu
rozhodnutí v dovolacím řízení a dovodil, že závěr o jeho vině soudy činné dříve
ve věci opřely o výpovědi spoluobviněného B. M. a svědka L. Z., které však
zůstaly zcela osamoceny a nejsou podporovány žádným jiným důkazem.
Obviněný následně obšírně hodnotil výpověď spoluobviněného B. M., kterou
považoval za nepravděpodobnou a vyvrácenou jinými důkazy, přičemž má za to, že
odvolací soud se jeho námitkami v tomto smyslu nezabýval. Vyjádřil rovněž své
názory na výpověď svědka L. Z., obsahující údajně rozpory, které se soudy obou
stupňů snažily bagatelizovat, resp. je přehlížely. Ve vztahu k výpovědi
uvedeného svědka poukázal na jeho souvislost s výběrem peněz dne 7. 6. 2005 v
bance, aniž by však toto údajně významné datum bylo zařazeno ve skutkové větě
výroku o vině a bylo doplněno dokazování stran místa, kde se svědci toho dne
nacházeli. Z toho následně dovodil, že provedené důkazy jsou v extrémním
nesouladu se zjištěními soudů činných dříve ve věci. K jejich rozhodnutím
doplnil, že nikdy nebyl trestně projednáván společně se spoluobviněným B. M.,
ač to soudy obou stupňů tvrdily.
S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí
obou soudů zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a poté sám ve věci rozhodl
tak, že jej obžaloby zprostí.
K podaným dovoláním se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní
zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupce“).
K dovolání obviněného B. M. uvedl, že obviněnému lze do jisté míry přisvědčit v
tom smyslu, že byl do účasti na předmětných obchodech vmanipulován, resp. nebyl
jejich hlavním strůjcem. Byl si však vědom podstaty jednání i možných důsledků,
přičemž na základě určité společné dohody se spoluobviněnými své výše popsané
úkony realizoval a tedy přímo participoval na naplnění znaků skutkové podstaty
trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., to vše za existence společného
úmyslu všech spoluobviněných podvodně vylákat od poškozeného plnění, nezaplatit
ho a jeho prostřednictvím se obohatit a tedy jednat právě ve smyslu citovaného
ustanovení.
Státní zástupce proto konstatoval, že soudy dříve činné ve věci postupovaly
správně a v souladu se zákonem, pokud jednání obviněného B. M. posoudily jako
trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., takže jeho dovolací
argumentaci nelze v žádné její části přisvědčit. Z tohoto důvodu ve vztahu k
tomuto dovolateli navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného M. P. státní zástupce uvedl, že pokud jde o argumentaci
obviněného předloženou v dovolání, opírající se o tvrzení údajně nesprávného
hodnocení důkazů ze strany soudů činných dříve ve věci, nedostatečného rozsahu
dokazování a z toho vyplývajícího dovození nesprávných skutkových závěrů, tato
se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
K právnímu posouzení skutku státní zástupce uvedl, že byť lze do jisté míry
přisvědčit obviněnému v tom smyslu, že zejména sám osobně s poškozeným nejednal
a tedy ho přímo neuváděl v omyl, aktivně se podílel na spáchání trestného činu
tím, že se účastnil jeho plánování, zajišťoval dopravu spoluobviněného na
jednání s poškozeným, podílel se na převzetí podvodně vylákaného zboží a jeho
následném prodeji (tedy přímo participoval na naplnění znaků skutkové podstaty
trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., spočívajících ve způsobení škody v
získání obohacení), to vše za existence společného úmyslu všech spoluobviněných
podvodně vylákat plnění, nezaplatit ho a jeho prostřednictvím se obohatit a
tedy jednat právě ve smyslu ustanovení § 250 tr. zák.
Státní zástupce proto konstatoval, že soudy dříve činné ve věci postupovaly
správně a v souladu se zákonem, pokud jednání obviněného M. P. posoudily jako
trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., takže ani jeho
dovolací argumentaci nelze v žádné její části přisvědčit. Ve vztahu k tomuto
dovolateli proto rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obou
obviněných jsou přípustná § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr.
ř., byla podána osobami oprávněnými § 265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze tato podání učinit
(§ 265e odst. 1 tr. ř.), a splňují i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v
ustanovení § 265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné
dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona,
jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §
265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale
tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn
konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení
skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových
zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §
265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu
prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav
je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost
a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně
uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí
věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr.
ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z
dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval podstatou dovolacích námitek obou obviněných a
shledal, že obviněný M. P. předložil dovolacímu soudu k posouzení vlastní verzi
průběhu skutkového děje, odlišnou od skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy
obou stupňů, a tak se vlastně domáhal zjištění jiných (pro něj příznivějších)
skutkových okolností. V převážné míře namítal nesprávnost těch skutkových
zjištění, která se týkají jeho podílu na předmětné trestné činnosti, a která
pramení z nesprávného hodnocení důkazů provedeného soudem druhého stupně (řadu
námitek uplatněných v dovolání přitom prezentoval již v rámci svého řádného
opravného prostředku). Takové námitky však pod zvolený ani žádný jiný dovolací
důvod podřadit nelze. Pokud by tento obviněný uplatnil pouze takovéto námitky,
musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uvedený v § 265b tr. ř.
Oba obvinění však napadenému rozhodnutí rovněž vytýkali, byť každý jinou
formou, že na základě provedeného dokazování nelze dospět k jednoznačnému
závěru, že svým jednáním naplnili zákonné znaky skutkové podstaty trestného
činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., resp. podle § 250 odst. 1, 3
písm. b) tr. zák. spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.
zák. Zatímco obviněný B. M. tvrdil, že u něj zcela absentuje úmysl úvést v omyl
poškozeného a způsobit mu škodu, obviněný M. P. namítal, že ze skutkové věty
rozhodnutí soudu prvního stupně není vůbec zřejmé, že by naplnil objektivní
stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm.
b) tr. zák., když není vůbec patrné koho měl uvést v omyl, využít něčího omylu
nebo zamlčet podstatné skutečnosti.
Jelikož takovéto výhrady jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obou
obviněných jsou v tomto směru opodstatněná.
Z právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že všichni
tři obvinění společným jednáním ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že
uvedli někoho v omyl a způsobili tak na cizím majetku škodu značnou, resp.
škodu velkého rozsahu [§ 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., resp. § 250 odst. 1,
4 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.].
K tomu je zapotřebí alespoň stručně a v obecné rovině uvést, že trestný čin
podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., resp. § 250 odst. 1, odst. 4
tr. zák. spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím,
že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti,
a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu, resp. škodu velkého rozsahu.
Jelikož jde o trestný čin úmyslný, je dále třeba uvést, že podle § 4 tr. zák.
je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním
zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý
podle § 4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení
nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl
nepřímý podle § 4 písm. b) tr. zák.]. K naplnění subjektivní stránky úmyslného
trestného činu přitom postačuje, je-li spáchán alespoň v úmyslu nepřímém.
V návaznosti na toto zákonné vymezení se Nejvyšší soud zabýval tím, zda soudy
nižších stupňů zkoumaly naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu
podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., a shledal, že tomu tak bylo.
Pokud jde o dovolací námitku obviněného B. M. ve vztahu k jeho zavinění, nejde
o námitku novou, neboť ji uplatnil již v předcházejícím řízení před oběma soudy
nižších stupňů. Ty se naplněním subjektivní stránky na jeho straně podrobně
zabývaly a i odvolací soud dospěl k jednoznačnému závěru o úmyslném zavinění
dovolatele. Učinil tak způsobem, jemuž nelze nic zásadního vytknout.
Obviněný B. M. podle zjištění soudu prvního stupně, popsaných ve výroku o vině
v rozsudku soudu prvního stupně a dále rozvedených v odůvodnění rozhodnutí
soudů obou stupňů, se jako jednatel společnosti R., spol. s r. o., dohodl s
poškozeným v konečném důsledku na třech dodávkách řepkového oleje. K nim
vyhotovil a faxem zaslal objednávky, v případě druhé objednávky poškozenému
předal částečnou úhradu první dodávky v rozsahu 250.000,- Kč, v souvislosti se
sjednáváním třetí dodávky poškozenému zaslal falešné oznámení Č. s., a. s.,
které vyhotovil, o údajném zadání příkazu k úhradě částky 4.527.855,- Kč, jíž
měly být zaplaceny dodávky předchozí. Dodaný olej následně tento obviněný,
případě se spoluobviněným M. P., převzal. Spoluobvinění potom takto získaný
olej prodali z části Z. O., z části J. M. a z části společnosti R., s. r. o., a
poškozenému kromě zmíněné částky 250.000,- Kč ničeho neuhradili. Tím mu
způsobili škodu ve výši 8.735.105,50 Kč.
Rovněž podle odvolacího osudu úmysl obviněného B. M. odebrané zboží (surový
řepkový olej) neuhradit jednoznačně vyplývá také z dalších skutkových zjištění
ve věci učiněných, a to zejména ze způsobu života, který vedl a v jakém
prostředí se pohyboval, ale také z doznání tohoto obviněného, že v internetové
kavárně vyhotovil falešný příkaz z jednoho účtu na druhý na částku 4.527.855,-
Kč, který předložil poškozenému O. T., čímž dosáhl toho, že poškozený souhlasil
s další dodávkou 200 tun surového řepkového oleje. Především tyto důkazy
jednoznačně potvrzují existenci podvodného úmyslu tohoto obviněného.
Nejvyšší soud proto přisvědčil správnosti právní kvalifikace jednání obviněného
B. M. zvolené soudem prvního stupně. Nejen ze skutkové a právní věty
odsuzujícího rozsudku, ale i z citovaných pasáží odůvodnění je zřejmé, že
obviněný po předchozí vzájemné dohodě s úmyslem nedostát sjednaným smluvním
závazkům, zejména nezaplatit kupní cenu, vylákat surový řepkový olej, dále jej
prodat a získat tak pro svou potřebu finanční prostředky. Popsaného
protiprávního jednání se tedy dopustil v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr.
zák.
Pokud obviněný M. P. napadeným rozhodnutím vytýkal, že ze skutkové věty
rozhodnutí soudu prvního stupně není vůbec zřejmé, že by naplnil objektivní
stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm.
b) tr. zák., když není vůbec patrné koho měl uvést v omyl, využít něčího omylu
nebo zamlčet podstatné skutečnosti, je třeba ve stručnosti připomenout, že omyl
je rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná
osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá
čeho obávat. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v
souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou
nepravdivou informaci.
Obohacením se pak rozumí neoprávněné rozmnožování majetku (majetkových práv)
pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů,
které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy.
Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může
být menší, ale i větší než způsobená škoda (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.
Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha :
C. H. Beck 2004, str. 1471). Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy.
Jde nejen o zmenšení majetku, tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý
zisk, tedy o to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen. Obsahem škody
může být peněžitá částka, nějaká věc, ale i konání nebo opomenutí, které má
určitou majetkovou hodnotu (viz tamtéž, str. 1470).
Z výše citované skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně
vyplývá, že B. M., jednatel společnosti R., spol. s r. o., telefonicky sjednal
schůzku s O. T., fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona, s
místem podnikání T., J. H., za účelem objednání další dodávky surového
řepkového oleje, a to přesto, že věděl, že dva předchozí odběry oleje nebyly v
plné výši uhrazeny, na dohodnutou schůzku s O. T. konanou v uvedeném období u
motorestu u tří věžiček v J. B. M. odvezl M. P., kdy následně B. M. vyhotovil a
zaslal O. T. falešné oznámení Č. s., a.s., o zadání příkazu k úhradě částky ve
výši 4.527.855,- Kč na jeho firemní účet s datem splatnosti 31. 5. 2005, a to
za účelem vylákání další dodávky oleje, a dne 31. 5. 2005 zaslal
prostřednictvím faxu O. T. objednávku na 200 tun surového řepkového oleje na
základě kupní smlouvy ze dne 21. 4. 2005, kterou mu předtím předal P. Š.,
přičemž O. T. řepkový olej dne 2. 6. 2005 dodal do železniční stanice B. v
množství 200,80 tun, kde si jej M. P. s B. M. téhož dne společně s fakturou na
částku 3.545.548,70 Kč převzali a na podkladě kupní smlouvy již dne 25. 5. 2005
dále prodali firmě R., s. r. o., Č., O., za částku ve výši 3.246.936,- Kč. A
třebaže společnost R., s. r. o., za dodaný řepkový olej společnosti R., spol. s
r. o., minimálně částečně zaplatila, a to částečně v hotovosti, kterou osobně
převzal M. P., a částečně převodem na bankovní účet účelově založený na pokyn
M. P. L. Z., který peníze v částce 1.400.000,- Kč v hotovosti vybral a obratem
předal M. P., B. M., P. Š. ani M. P. poškozenému O. T. za dodaný surový řepkový
olej ničeho neuhradili a způsobili mu tak škodu v celkové výši 3.545.548,70 Kč.
Z provedených důkazů je zcela evidentní, že všichni obvinění v souvislosti s
jejich bezprostředním jednáním (plánování jednání, vědomost o neuhrazení dvou
předchozích odběrů surového řepkového oleje, zajišťování dopravy
spoluobviněného na jednání s poškozeným, podílu na převzetí podvodně vylákaného
zboží a jeho následném prodeji, převzetí peněz částečně v hotovosti a částečně
převodem na bankovní účet založený za takto realizovaný prodej, vyhotovení
falešného oznámení Č. s., a. s., o zadání příkazu k úhradě částky ve výši
4.527.855,- Kč) uváděli poškozeného v omyl tím, že předstírali okolnosti, které
nebyly v souladu se skutečným stavem věci. Od počátku tak neměli v úmyslu za
odebraný surový řepkový olej zaplatit.
Nelze proto pochybovat o tom, že společným jednáním všech obviněných (tedy i
obviněného M. P.) byla tedy naplněna objektivní stránka trestného činu podvodu
(v případě tohoto obviněného podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.)
spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Skutek tak, jak je
popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, vykazuje všechny znaky uvedeného
trestného činu, včetně obviněným zpochybňované objektivní stránky.
Nad rámec uvedeného se na tomto místě jeví vhodné uvést, že podle § 9 odst. 2
tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob,
odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. O společné jednání
jde podle nauky i praxe soudů tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil
svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže
každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové
podstaty trestného činu, jež je pak naplněna souhrnem těchto jednání, anebo i
jestliže jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž
jednotlivé činnosti (články řetězu) směřují k přímému vykonání trestného činu a
jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (k tomu viz
rozhodnutí č. 36/1973, 15/1967 Sb. rozh. tr.). Platí také, že spolupachatelství
jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání
popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu.
Ze způsobu provedení činu je zřetelně patrný takový charakter součinnosti
spoluobviněných, který zákonným kritériím spolupachatelství odpovídá.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů rovněž vyplývá, že při posuzování
jednání obviněných se zabývaly jak otázkou naplnění formálních znaků trestného
činu podvodu podle § 250 tr. zák. (včetně jeho kvalifikovaných skutkových
podstat), tak i otázkou nebezpečnosti činu pro společnost, tj. materiální
podmínkou jeho trestnosti, a v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě
odůvodnily závěr, že jednání obviněných naplňuje všechny znaky skutkové
podstaty uvedeného trestného činu.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
dovolání obviněných B. M. a M. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
jako zjevně neopodstatněná. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a