8 Tdo 647/2024-1408
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2024 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 1. 2024, č. j. 55 To 187/2023-1343, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 54/2017, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Obviněný M. P. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2023, č. j. 7 T 54/2017-1260, uznán vinným přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané bod bodem A výroku rozsudku) a přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem B výroku rozsudku). Za tyto trestné činy byl podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla zkušební doba stanovena v trvání 2 (dva) roky.
2. Rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2023, č. j. 7 T 54/2017-1260, napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 16. 1. 2024, č. j. 55 To 187/2023-1343, podle § 256 tr. ř. zamítl.
I. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 1. 2024, č. j. 55 To 187/2023-1343, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), d), g) tr. ř. V úvodu podaného dovolání poukázal na to, že usnesení, které je napadeno dovoláním si „vzhledem k tomu, že mu nebylo doručeno do vlastních rukou, nýbrž prostřednictvím podnikatelské datové schránky, vyzvedl dne 16. 4. 2024“. Následně poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu, aby v návaznosti na ně konstatoval, že dovolací důvody nelze vykládat formalisticky a restriktivně, ale vždy je třeba mít na paměti především ústavně zaručená práva a svobody, právo na spravedlivý proces atd., což soudy nižších stupňů v jeho případě nedodržely. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je přesvědčen, že v jeho věci neměla rozhodovat „soudkyně Haltufová“, a tím, že ve věci rozhodovala, došlo k porušení § 42 odst. 4 tr. zákoníku. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá dle jeho mínění v tom, že veřejné zasedání o jeho odvolání konal odvolací soud v jeho nepřítomnosti, přestože soudu sdělil závažné důvody, pro které se nemůže jednání soudu zúčastnit a vzhledem k tomu, že soud na jeho žádost nereagoval, předpokládal, že ji akceptoval. Tím, že odvolací soud konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, porušil podle dovolatele čl. 38 odst. 2 Listiny. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle obviněného dán tím, že okresní soud zopakoval po delším časovém období podstatný obsah dosavadního jednání, aniž by měl k takovému postupu podle § 219 odst. 3 tr. ř. souhlas státního zástupce a obviněného, když sám odvolací soud uvedené pochybení soudu prvního stupně ve svém usnesení (bod 7) konstatoval, avšak současně uvedl, že se nejednalo o podstatnou vadu řízení. Závěrem svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně zrušil, a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. II. Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.].
6. Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je nutno připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci i zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
III. Důvodnost dovolání
7. K běhu dovolací lhůty je třeba dále uvést, že podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den (§ 60 odst. 3 tr. ř.).
8. Z předloženého spisu jednoznačně vyplývá, že obviněný v řízení před soudy nižších stupňů nebyl zastoupen obhájcem [obviněný si obhájce nezvolil a nebyl ani dán důvod nutné obhajoby], tudíž rozhodnutí soudu druhého stupně bylo třeba doručovat pouze obviněnému. Ze spisu dále vyplývá, že obviněný jako adresu pro doručování uvedl adresu XY, XY. Odkazuje-li obviněný v dovolání, ale i písemnostech ve spise založených na řadu zákonných ustanovení, rozhodnutí Ústavního soudu apod., považuje Nejvyšší soud za potřebné v souvislosti s obviněným uvedenou adresou pro doručování upozornit jej mj. na znění § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř., stejně jako na § 63 odst. 2 tr. ř., ze kterých mj. vyplývá, že se obviněnému doručuje především na adresu, kterou za tím účelem uvedl.
9. Dále je potřebné obviněného upozornit na znění § 64 tr. ř. a skutečnost, že jemu bylo doručováno usnesení odvolacího soudu, tudíž nešlo o případ vymezený v § 64 odst. 5 tr. ř. [nešlo o rozsudek odvolacího soudu, ani předseda senátu nenařídil z důležitých důvodů doručení usnesení o zamítnutí odvolání obviněného], ale šlo o případ, na který dopadá znění § 64 odst. 4 tr. ř., které konstatuje, že „nevyzvedl-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování anebo jde o adresu uvedenou v § 63 odst. 3 tr. ř. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesilateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce“.
10. Ze spisového materiálu je nezpochybnitelné (a ve své podstatě toto nepřímo připouští i dovolatel), že usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 1. 2024, č. j. 55 To 187/2023-1343, bylo obviněnému doručováno na jím uvedenou adresu pro doručování, tj. XY, XY. Vzhledem k tomu, že adresát nebyl zastižen, byla zásilka dne 14. 3. 2024 uložena a připravena k vyzvednutí a adresátu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl (viz č. l. 1361). Vzhledem k tomu, že zásilka nebyla vyzvednuta adresátem v úložní době, byla vložena dne 26.
3. 2024 do domovní schránky (viz č. l. 1361). Z těchto zmíněných skutečností vyplývá, že bylo postupováno v souladu se zákonem (viz shora bod 9). Vzhledem ke skutečnosti, že si adresát – obviněný písemnost ve lhůtě deseti dnů od uložení nevyzvedl, došlo nejen k jejímu vhození do domovní schránky na adrese obviněným určené pro doručování, ale také té skutečnosti, že poslední den této lhůty (§ 64 odst. 4 tr. ř. – viz shora bod 9) je třeba ve smyslu zákona považovat za doručení usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16.
1. 2024, č. j. 55 To 187/2023-1343, obviněnému, nikoli jím tvrzený den 16. 4. 2024, kterým si dovolatel záměrně a účelově snažil prodloužit lhůtu pro podání dovolání. Shora uvedený závěr je plně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a to rozhodnutím č. 54/2005 Sb. rozh. trest., ze kterého mj. vyplývá, že „Doručuje-li soud prostřednictvím pošty do vlastních rukou (§ 64 odst. 1 tr. ř.) zásilku obsahující usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, není vyloučeno její uložení postupem předvídaným ustanovením § 64 odst. 2 tr.
ř. V takovém případě nastanou právní účinky doručení již vznikem tzv. fikce doručení vyplývající z tohoto ustanovení. Z hlediska běhu lhůt k podání dovolání tedy nemá význam pozdější faktické převzetí této zásilky (např. osobně u soudu). S ohledem na shora uvedené je pak zřejmé, že posledním dnem lhůty k podání dovolání byl den 27. 5. 2024 [připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den (dne 14. 3 bylo usnesení uloženo, 24.
3. – den doručení (neděle), 25. 5. poslední den lhůty – sobota, proto 27. 5. 2024)].
11. Přestože uvedené zjištění by dle názoru Nejvyššího soudu plně postačovalo k odůvodnění shora uvedeného postupu (odmítnutí dovolání jako opožděné podaného), považuje Nejvyšší soud za nanejvýš vhodné poukázat i na neobjektivní (resp. nepravdivé) skutečnosti, kterými obviněný argumentuje ve svém dovolání ve snaze prokázat své tvrzení o včasnosti podaného dovolání. Oprostil-li by se Nejvyšší soud od shora uvedeného konstatování ohledně uvedeného způsobu počítání lhůt pro doručení usnesení obviněnému (viz shora bod 10), uvádí také následující.
Na č. l. 1362 je založen úřední záznam, ze kterého vyplývá, že „na žádost M. P. zaslán PM rozsudek a PM usnesení KS do DS“. Z dokladů založených tamtéž je nezpochybnitelné, že do „DS příjemce M. P. – M. P., č. p. XY, XY, CZ, ID DS: XY [jde o typ DS – PFO] byly dne 9. 4. 2024 dodány písemnosti PM – usn. KS čl. 1343 (k rozs.), PM usn. č. l. 1327 (k zastavení) a dne 10. 4. 2024 se přihlásila oprávněná osoba. Součástí přihlášení je i informace, že „případné dřívější datum doručení fikcí nebo doručení dodáním do schránky orgánu veřejné moci není dotčeno“.
Uvádí-li tedy obviněný v rámci dovolání, že si předmětné usnesení doručené mu prostřednictvím podnikatelské datové schránky vyzvedl dne 16. 4. 2024, pak Nejvyššímu soudu nezbývá než konstatovat, že k usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 1. 2024, č. j. 55 To 187/2023-1343, doručené obviněnému do datové schránky PFO se příjemce, kterým je obviněný, přihlásil již dne 10. 4. 2024, což by byl rovněž rozhodující den pro počítání lhůt [nebyla-li by zde situace nastíněná v bodě 10], neboť lhůta pro podání dovolání pak končila dnem 10.
6. 2024. Že jde ze strany obviněného o nepravdivá tvrzení ohledně doručení usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 1. 2024, č. j. 55 To 187/2023-1343, tj. že k doručení (vyzvednutí) došlo až 16. 4. 2024, svědčí skutečnost–zpráva založená ve spise, kterou obviněný patrně přehlédl, a kterou zaslal z datové schránky DS: XY, odesilatel M. P. – M. P., č. p. XY, XY, typ DS – PFO, dne 2. 4. 2024 na podatelnu Okresního soudu v Olomouci (viz č. l. 1373-1375), ve které doslovně uvádí „dne 28.
3. Mne byly vhozeny do schránky na XY, XY dopis OS Olomouc, kde bylo vloženo USNESENÍ KS 187/2023-1343, které zamítla mě odvolání 16. 1. 2024 ….“, čímž potvrzuje správnost shora uvedených úvah o tom, že shora zmíněné usnesení odvolacího soudu, proti kterému mohl ve lhůtě dvou měsíců podat dovolání, bylo obviněnému doručeno v jiném termínu (dřívějším) než uvádí obhajoba (obviněný) [V tomto přípisu sám uvádí vyzvednutí– převzetí předmětného usnesení z domovní schránky dne 28. 3. 2024, což odpovídá sdělení pošty, že zásilka byla do schránky vhozena dne 26. 3. 2024, ve svém důsledku by konec lhůty toto osobní převzetí stanovilo na 28. 5. 2024].
12. Z uvedeného časového přehledu je nezpochybnitelné, že dovolání bylo obviněným podáno po uplynutí zákonné dovolací lhůty. Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání mohlo být obviněným podáno nejpozději 25. 5. 2024 [resp. 27. 5. 2024, (pokud by byl brán v úvahu den doručení, který uvádí sám obviněný ve zprávě z 2. 4. 2024, že 28. 3. 2024 si předmětné usnesení vyzvedl ze schránky, pak posledním dnem lhůty by byl den 28. 5. 2024)]. Bylo-li dovolání podáno až dne 17. 6. 2024 (byť obhajoba zcela nepodloženě tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno až dne 16. 4. 2024), je zřejmé, že bylo podáno po lhůtě stanovené zákonem.
13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti musel Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. (bylo podáno opožděně), aniž by na jeho podkladě musel přezkoumat napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení s ohledem na dovolatelem uvedené dovolací důvody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 8. 2024
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu