8 Tdo 766/2017-96
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
30. 8. 2017 o dovolání obviněného M. N., proti rozsudku Městského soudu v
Praze, soudu pro mládež, ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 67 Tmo 7/2016, který
rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu
10, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 10/2014, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 2 Tm
10/2014 (v němž chybí označení, že šlo o soud pro mládež), uznal obviněného M.
N. vinným, že
1) dne 4. 4. 2007 v úmyslu se obohatit podal na Úřad městské části Praha 14
Žádost o doplatek na bydlení (vedeno pod sp. zn.: 8799/2007/AAN) z důvodu
neschopnosti platit nájemné na ubytovně N. na adrese N. ..., P. – L., kdy
následně předkládal každý měsíc padělané příjmové pokladní doklady o úhradě za
ubytování na uvedené ubytovně ve výši 4 340 Kč měsíčně, ačkoli na ubytovně
nikdy ubytován nebyl, na základě těchto příjmových pokladních dokladů mu byly
od května 2007 do července 2008 vypláceny dávky doplatek na bydlení v celkové
výši 65 100 Kč, čímž způsobil poškozené Městské části Praha 14, IČ: 00231312,
se sídlem Bratří Venclíků 1073/8, 198 00 Praha 14, potažmo České republice –
Úřadu práce – Krajská pobočka pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 3, Domažlická
1139/11, škodu ve výši 65 100 Kč,
2) společně s obviněnou O. N. v úmyslu se obohatit předkládali na základě
Žádosti o doplatek na bydlení ze dne 4. 4. 2007 podané u Úřadu městské části
Praha 14, od srpna 2010 do září 2013 příjmové pokladní doklady za nájem pokoje
v bytě č. ..., v domě na adrese V O. ..., P., které měla vystavovat paní B.,
což je původní příjmení obviněné O. N., znějící na částky od 5 000 Kč do 6 500
Kč měsíčně, kdy pronájem dokládali nepravými smlouvami o ubytování ze dne 1. 7.
2010, 1. 1. 2012 a 1. 1. 2013, ve kterých jako nájemce figurovala paní B. a
podnájemce obviněný M. N., ačkoli věděli, že nájemcem předmětného bytu byl na
základě nájemní smlouvy uzavřené dne 16. 2. 2010 obviněný N., kdy na základě
těchto příjmových pokladních dokladů mu byly vypláceny dávky hmotné nouze, a to
v červenci 2010 částka ve výši 4 500 Kč, v době od srpna 2010 do ledna 2012
částka ve výši 5 000 Kč, v únoru 2012 částka ve výši 6 000 Kč, v době od března
do prosince 2012 částka ve výši 5 500 Kč a v době od ledna 2013 do září 2013
částka ve výši 6 500 Kč, kdy tímto svým jednáním způsobili Městské části Praha
14, IČ: 00231312, se sídlem Praha 14, Bratří Venclíků 1073/8, potažmo České
republice – Úřadu práce – Krajská pobočka pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 3,
Domažlická 1139/11, škodu v celkové výši 215 000 Kč,
3) společně s obviněnou O. N. v úmyslu se obohatit zažádal dne 3. 3. 2010 o
přiznání invalidního důchodu a s tím související posouzení zdravotního stavu ve
smyslu ust. § 8 zák. č. 582/1991 Sb., v platném znění, následně spolu s
obviněnou O. N. předložili Pražské správě sociálního zabezpečení pro Prahu 9
padělané a pozměněné lékařské zprávy, jež měly být údajně vystaveny MUDr. M.
Z., MUDr. D. P., MUDr. J. K. a dalšími lékaři, na jejichž základě bylo dne 16.
8. 2010 posuzujícím lékařem Pražské správy sociálního zabezpečení MUDr. Jiřím
Rohelem konstatováno, že pracovní schopnost obviněného N. poklesla o 70%, ke
vzniku invalidity došlo dne 7. 4. 2010 a jedná se o invaliditu III. stupně dle
§ 39 odst. 2 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů; na
základě uvedeného posudku o zdravotním stavu vyhotoveného na základě
pozměněných lékařských zpráv podal obviněný dne 10. 8. 2011 u Úřadu městské
části Praha 14 žádost o posouzení zdravotního stavu za účelem získání
mimořádných výhod pro občany těžce zdravotně postižené, kdy posudkem o
zdravotním stavu zpracovaným lékařkou Pražské správy sociálního zabezpečení
MUDr. Eliškou Ďaďovou dne 6. 12. 2011 byla zjištěna lehká závislost na pomoci
jiné fyzické osoby ve stupni I dle § 8 zák. č. 108/2006 Sb., s dobou platnosti
od 22. 6. 2011 do 22. 6. 2014, tento stav si udržoval do 17. 1. 2013, kdy bylo
posudkem o invaliditě vyhotoveným lékařkou Pražské správy sociálního
zabezpečení MUDr. Dianou Vávrovou konstatováno, že u obviněného N. se jedná o
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, nejedná se však o invaliditu III., II.
ani I. stupně, pracovní schopnost poklesla o 30%, invalidita zanikla k 17. 1.
2013 a předchozí posouzení na invaliditu III. stupně prohlásila za posudkový
omyl vzniklý na podkladě doložených neobjektivních odborných nálezů, kdy na
základě posudku o přiznání invalidity pobírala družka obviněného N., obviněná
O. N., neoprávněně v době od 22. 6. 2011 do 31. 12. 2013 příspěvek na péči od
Úřadu práce ČR, kdy tímto svým jednáním obvinění způsobili České republice –
Úřadu práce – Krajské pobočce pro hl. m. Prahu, IČ: 72496991, se sídlem Praha
3, Domažlická 1139/11, škodu v celkové výši 24 800 Kč, a dále obviněný M. N. na
základě Posouzení zdravotního stavu vypracovaného lékařem Pražské správy
sociálního zabezpečení MUDr. Jiřím Rohelem na základě pozměněných lékařských
zpráv podal v úmyslu se neoprávněně obohatit na ČSSZ žádost o invalidní důchod
v souladu dle § 38 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb. a s tím související výplatou
dávek dle platných předpisů, kdy tato žádost byla rozhodnutím ČSSZ ze dne 9.
11. 2010 zamítnuta, proto ke způsobení hmotné škody nedošlo,
4) v blíže nezjištěné době, nejméně od druhé poloviny dubna 2012 do 18. 6.
2013, on a obviněná O. N. dosud zcela neupřesněným způsobem a postupem
zhotovili v místě svého bydliště na adrese P., V O. ..., padělky úředních
dokladů, které měla obviněná O. N. dne 18. 6. 2013 v 03:10 hod. při svém
zadržení Policií ČR dle ust. § 76 odst. 1 tr. ř. ve svém držení, konkrétně se
jednalo o průkaz zaměstnance České správy sociálního zabezpečení, ústředí, K.
..., P., pod číslem zaměstnance – vrchního inspektora – ..., s fotografií
obviněného M. N. v uniformě a hodnostním označením, kdy se dle odborného
vyjádření z oboru kriminalistika, technické zkoumání dokladů a písemností,
jedná o padělaný doklad, průkaz Policie ČR, Kriminální služby, Povolenka
neomezeného vstupu a vjezdu do všech objektů na jméno PhDr. kapitán M. N.,
služ. č. ..., s fotografií obviněného M. N. v uniformě s hodnotným označením,
vydané dne 14. 10. 2007, kdy se jedná dle odborného vyjádření z oboru
kriminalistika, technické zkoumání dokladů a písemností, o smyšlený doklad,
zbrojní průkaz České republiky č. ... na jméno L. Š., nar. ..., s fotografií
obviněného M. N. v uniformě s hodnostním označením, který je s výjimkou
fotografie vizuálně zcela shodný, včetně ev. č. se skutečným zbrojním průkazem
L. Š., nar. ..., bytem P., S. ..., který je přítelem vzdálené příbuzné obviněné
O. N. M. F., nar. ..., kdy se jedná dle odborného vyjádření z oboru
kriminalistika, technické zkoumání dokladů a písemností, o celkový padělek,
průkaz Ministerstva vnitra, MVČR – Policejní prezidium, SKPV – Úřad vnitřní
kontroly, služební č. ..., na jméno PhDr. kapitán M. N., vydán 14. 10. 2007, s
fotografií obviněného M. N. v uniformě s hodnostním označením, kdy se jedná dle
odborného vyjádření z oboru kriminalistika, technické zkoumání dokladů a
písemností, o smyšlený doklad, průkaz Policie ČR, Kriminální služba, ÚOOZ/SKPV,
služební č. ..., na jméno PhDr. kapitán M. N., s fotografií obviněného M. N. v
uniformě a hodnostním označením, kdy se jedná dle odborného vyjádření z oboru
kriminalistika, technické zkoumání dokladů a písemností, o smyšlený doklad,
odznak Služby kriminální policie a vyšetřování č. ..., kdy se jedná dle
odborného vyjádření z oboru kriminalistika, technické zkoumání dokladů a
písemností, o padělaný odznak, přičemž obviněný M. N. se ve více případech sám
podepisoval jako PhDr. Mgr. kapitán N. a neoprávněně se prokazoval průkazem
Policie ČR a odznakem Služby kriminální policie a vyšetřování,
5) společně s obviněnou O. N.
a) v době od 20:00 hod. dne 15. 5. 2013 do 08:00 hod. 16. 5. 2013 v ul. I. ...,
P., štípacími pákovými kleštěmi na svorníky překonali uzamčený řetěz, kterým
byl zajištěn motocykl KAWASAKI KLX250, RZ: ..., barva bílá, VIN: ..., který
následně odcizili, čímž poškozenému J. K., nar. ..., trvale bytem I. ..., P. –
V., způsobili škodu ve výši 81 000 Kč,
b) v době od 1. 6. 2013 ve 12:00 hod. do 2. 6. 2013 ve 14:30 hod. v ul. Š., O.
V., P. – v., nezjištěným předmětem poškodili zabezpečení vrat řadové garáže
č. ..., ze které následně odcizili motocykl tov. zn. BMW F 650, RZ: ., barva
žlutá, VIN: ..., vyklápěcí přilbu na motocykl zn. UVEX černé barvy, rukavice na
motocykl street fighter černé barvy a páteřní chránič zn. Worker šedé barvy,
čímž způsobili poškozené V. U., nar. ..., trvale bytem K. ..., O. V., škodu ve
výši 79 500 Kč, dále z garáže odcizili integrální přilbu na motocykl zn. Shark
oranžové barvy, vyklápěcí přilbu na motocykl zn. Probiker černé barvy, 2 ks
integrálních přileb na motocykl zn. MTR šedé a černé barvy, 2 ks kufrů na
motocykl černé barvy, kožené motorkářské rukavice černo-šedivé barvy zn. A-PRO,
letní síťovou bundu černé barvy s chrániči zn. FOX, nepromokavou kombinézu a
návleky na boty, čímž způsobili škodu poškozenému K. F., nar. ..., trvale bytem
K. ..., P. – v. – O. V., ve výši 9 350 Kč na odcizení a škodu ve výši 10 000 Kč
na poškození vrat garáže,
c) v době od 4. 6. 2013 ve 22:00 hod. do 5. 6. 2013 do 07:30 hod., v ul. T. na
rohu s ul. P., v P., nezjištěným způsobem překonali řetěz, kterým byl připevněn
ke svislé dopravní značce D9a přívěsný vozík značky Agados, RZ: ..., barva
stříbrná, VIN: ..., tento následně odcizili, čímž poškozenému M. Č., nar. ...,
trvale bytem P. ..., P. – M., způsobili škodu ve výši 200 Kč na poškození a
odcizením vozíku škodu ve výši 8 100 Kč,
d) dne 10. 6. 2013 v době od 00:53 do 00:58 hod. nezjištěným předmětem
poškodili dvoukřídlá dřevěná vrata do garáže č. ... „U Hvězdárny“ v S. Ú., ze
které odcizili zde uložený motocykl zn. Yamaha FZS 600, RZ: ..., VIN: ...,
zlaté metalízy, r. v. 2001, s motokufrem, kompletní motocyklové oblečení
(kalhoty, bunda, rukavice, boty), motocyklovou přilbu zn. Nitro a motocyklové
rukavice s chrániči, čímž způsobili poškozenému M. M., nar. ..., trvale bytem
K. ..., S. Ú., škodu ve výši 57 080 Kč, dále zde odcizili motocykl zn. Honda
VFR 800, RZ: ..., VIN: ..., červené barvy, r. v. 2002, 2 ks kalhot a 3 ks bund
na motocykl, 4 ks motocyklových přileb a pánské horské kolo zn. Author, čímž
způsobili poškozenému M. S., nar. ..., trvale bytem O. ..., S. Ú., škodu ve
výši 70 560 Kč, dále odcizili motocykl zn. Honda CBF 600S, RZ: ., VIN: ...,
červené barvy, r. v. 2004, 2 ks integrálních přileb, 2 ks motocyklových bund, 2
ks motocyklových kalhot, 2 páry rukavic na motocykl, 1 pár motocyklových bot, 1
ks nepromokavé kombinézy, 1 ks chránič páteře a 1 pár motocyklových brašen,
čímž způsobili poškozenému M. M., nar. ..., trvale bytem V. ..., S. Ú., škodu
ve výši 148 800 Kč, a majiteli garáže J. F., nar. ..., trvale bytem Dr. E. B.
..., S. Ú., způsobili poškozením vrat škodu ve výši 7 000 Kč,
e) v době od 14:00 hod. dne 17. 6. 2013 do 08:00 hod. dne 18. 6. 2013 v ul. N.
O., P., před domem č. ... nezjištěným způsobem překonali uzamčený řetěz, kterým
byl zajištěn motocykl – skutr – Honda FES250 MF05, RZ: ..., barva šedá-metal,
VIN: ..., který následně odcizili, čímž poškozenému P. T., nar. ..., trvale
bytem N. O. ..., P. – V., způsobili škodu ve výši 22 500 Kč na odcizení a 1 000
Kč na poškození řetězu,
f) dále společně s obviněnou O. N. a obviněným mladistvým X. Y. *) dne 18. 6.
2013 v době od 02:20 do 02:45 hod. v P., ul. K. ..., po předchozí vzájemné
domluvě s úmyslem společně odcizit motocykl a následně jej prodat, samostatně
trestně stíhaný obviněný mladistvý X. Y. *) pomocí pákových nůžek překonal
jistící závěsný článkový řetěz a další dva lankové zámky zde zaparkovaného a ke
sloupu dopravního značení závěsným řetězem uzamčeného motocyklu zn. Honda 650
Dominator RD02E, RZ: ..., VIN: ..., r. v. 1991, barva modrá tmavá, který poté
odtlačil do vzdálenosti cca 60 m do parku mezi ul. K. a P. S. vozovnou, ve
směru k zaparkovanému vozidlu Peugeot Boxer 2.5 TD, RZ: ..., do kterého jej
chtěli naložit, obviněná O. N. čekala ve vozidle a kontrolovala okolí místa
krádeže motocyklu, obviněný M. N. stál na základě předchozí domluvy na rohu ul.
K. a Z. S. vozovnou, kontroloval okolí, po překonání zabezpečovacích prostředků
motocyklu obviněným mladistvým X. Y. *), obviněný M. N. nastoupil do vozidla a
odjel s ním po ul. K. na místo, v jehož směru již tlačil obviněný mladistvý X.
Y. *) odcizený motocykl přilehlým parkem, kdy by vyrušen hlídkou Policie ČR,
odcizený motocykl na místě odhodil a utíkal se ukrýt do zaparkovaného vozidla
zn. Peugeot Boxer RZ: ..., kde byli bezprostředně poté všichni tři
spolupachatelé hlídkou Policie ČR zadrženi, a popsaným jednáním způsobili
poškozenému J. V., nar. ..., trvale bytem D. ..., P. – S., škodu na odcizeném
motocyklu ve výši 24 000 Kč, na poškozených zajišťovacích lankových zámcích a
řetězu ve výši 2 100 Kč, přičemž odcizený motocykl byl poškozenému následně
Policií ČR vrácen.
2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako
trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009
(dále „tr. zák.“) [pod bodem 1) výroku o vině rozsudku], přečin podvodu podle §
209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečin padělání a vystavení nepravdivé lékařské
zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [pod body 2) a 3) výroku o vině
rozsudku], přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1
alinea 1, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [pod bodem 4) výroku o
vině rozsudku] a zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c)
tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [pod bodem 6), písmeny a) až f)
výroku o vině rozsudku]. Za to mu uložil podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let,
jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně
odložil na zkušební dobu v trvání pěti let s dohledem. Dále podle § 85 odst. 2
tr. zákoníku obviněnému uložil, aby dle svých sil nahradil škodu, kterou
trestným činem způsobil. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (zde se soud
dopustil zjevného písařského pochybení, když správně měl citovat odst. 2 § 70
tr. zákoníku) mu rovněž uložil trest propadnutí věcí v rozsudku
specifikovaných. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému (případně jemu a
obviněné O. N. rukou společnou a nerozdílnou, nebo jemu a oběma spoluobviněným
O. N. a mladistvému X. Y. *) rukou společnou a nerozdílnou) též povinnost
zaplatit na náhradě škody v rozsudku konkretizovaným poškozeným částky tam
vyčíslené. Konečně podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené Českou
republiku – Úřad práce – Krajskou pobočku pro hl. m. Prahu, M. Č., M. S. a R.
H. se zbytkem jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
3. V návaznosti na předchozí text je vhodné dodat, že tentýž soud
shodným rozsudkem uznal vinnými rovněž obviněné O. N. (nar. ... v P., trvale
bytem V O. ..., P. – S.) a mladistvého X. Y. *) (nar. ... v P., trvale bytem
V O. ..., P. – S.) a uložil jim tresty, resp. trestní opatření specifikované v
rozsudku.
4. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali všichni
tři obvinění a dále státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro
Prahu 10 (ta tak učinila v neprospěch všech obviněných, a to ve vztahu k
obviněným M. N. a O. N. do výroků o uložení podmíněných trestů odnětí svobody,
a ve vztahu k obviněnému mladistvému X. Y. *) do výroku o trestním opatření)
odvolání. Městský soud v Praze, soud pro mládež (dále jen „Městský soud v
Praze“), o nich rozhodl rozsudkem ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 67 Tmo 7/2016,
tak, že
podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek
zrušil ve výroku o vině pod bodem 2) a 6) a) – g), a to v bodě 6) f) – g) ve
prospěch obviněného mladistvého X. Y. *) za použití § 261 tr. ř., v celém
výroku o uložených trestech a trestním opatření a ve výroku o náhradě škody u
poškozené České republiky – Úřadu práce – Krajské pobočky pro hl. m. Prahu co
do částky 239 800 Kč, J. K., V. U., M. Č., M. M., M. M., M. S., J. F., P. T.,
J. V. a R. H. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že
obviněného M. N. (společně s obviněnou O. N.) uznal vinným v bodě 2) shodně
popsaným skutkem jako v rozsudku soudu prvního stupně (pod shodným bodem) s
tím, že pouze nově vyčíslil škodu ve výši 214 000 Kč, neboť při součtu
jednotlivých dávek doplatku na bydlení dospěl k uvedené celkové částce, nikoli
k částce 215 000 Kč, jak bylo uvedeno v napadeném rozsudku [vzhledem k tomu, že
v tomto bodě zrušil výrok o vině, zrušil současně i navazující výrok o náhradě
škody, kdy nárok oprávněného Úřadu práce – Krajské pobočky pro hl. m. Prahu
vystupujícího za Českou republiku, korigoval v návaznosti na popsaná skutková
zjištění a přiznal mu nárok na náhradu škody způsobené jednáním obviněných M.
N. a O. N. pod body 2) a 3) napadeného rozsudku ve výši 238 800 Kč, tedy i v
tomto rozsahu o 1 000 Kč nižší]. Dále rozhodl tak, že obviněného M. N. (rovněž
společně s obviněnou O. N.) uznal v bodě 6) a) – g) a dále (společně i s
obviněným mladistvým X. Y. *)) v bodě 6) f) vinným shodně popsanými útoky jako
v rozsudku soudu prvního stupně (pod shodným bodem) s výjimkou nového stanovení
výše škody způsobené poškozením zabezpečovacích prvků při překonávání překážek
u jednotlivých útoků.
Jednání obviněného M. N. pod bodem 2) – při nezměněném popisu skutku pod bodem
3) napadeného rozsudku – odvolací soud právně kvalifikoval (shodně jako soud
prvního stupně) jako pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr.
zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a přečin padělání a
vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1
alinea druhá tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
Jednání obviněného M. N. pod bodem 6) a) – f) pak soud právně kvalifikoval
(rovněž shodně jako nalézací soud) jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1
písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
Za uvedené trestné činy a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr.
zák. [pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] a za přečin
padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první, ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [pod bodem 4) výroku o vině rozsudku
soudu prvního stupně] mu podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst.
1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož
výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s
dozorem. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest
propadnutí věcí specifikovaných v rozsudku. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku soud současně rozhodl o zabrání věcí, a to perkusní pistole zn.
Deringer Dimmi cal 45, č. ..., perkusní pistole zn. Deringer 45, č. ... a
perkusní pistole zn. Deri.GreatGun Czech Republic, ráže 54.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. odvolací soud uložil obviněnému a obviněné O. N.
rukou společnou a nerozdílnou, případně jemu a oběma spoluobviněným O. N. a
mladistvému X. Y.*) Novotnému rukou společnou a nerozdílnou též povinnost
nahradit škodu v rozsudku konkretizovaným poškozeným v částkách tam
vyčíslených. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal některé poškozené
(konkretizované v rozsudku) se zbytkem jejich nároků na náhradu škody na řízení
ve věcech občanskoprávních, a podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal jiné poškozené
(rovněž tam specifikované) s celým jejich nárokem na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních.
Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
Soud druhého stupně dále podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání státní zástupkyně
podané v neprospěch obviněné O. N. a podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání
obviněného mladistvého X. Y. *).
Pro úplnost je vhodné uvést, že současně odvolací soud uznal vinnými rovněž
obviněné O. N. a mladistvého X. Y. *) a uložil jim trest, resp. trestní
opatření specifikované v rozsudku.
5. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal dovolání již jen
obviněný M. N. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“). Učinil tak
prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Marcely Dobrovolné z důvodu uvedeného v §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá
na nesprávném právním hodnocení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení, a to pokud jde o výrok odvolacího soudu v otázce jeho trestu.
6. V podrobnostech dovolatel poukázal na to, že od počátku trestního
stíhání uváděl, že se závadného jednání, jímž byl uznán vinným, nedopouštěl,
zvláště pak zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku ve spolupachatelství s O. N. podle § 23 tr. zákoníku. Tvrdil, že pod
hrozbami jmenované spoluobviněné – své partnerky, že bude vyhozen z bytu a již
nikdy neuvidí svého syna X.*) , nesměl uvést skutečnou pravdu a osobu
skutečného pachatele; k tomu odkázal na čestné prohlášení obviněné O. N., jež
tato učinila poté, co mu byl odvolacím soudem uložen nepodmíněný trest odnětí
svobody, a v němž konečně pravdivě vysvětlila, jak se celá záležitost odvíjela
a že jejím spolupachatelem byl její bratr J. P., a dále poukázal na návrh na
povolení obnovy řízení, jenž z tohoto důvodu podal u nalézacího
soudu.
7. V dalším textu obviněný rozvedl argumentaci ve vztahu k jemu
uloženému trestu. Namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
hmotněprávním posouzení zásad o ukládání trestu a otázky použití ustanovení §
106 tr. zákoníku o zahlazení odsouzení, neboť tento soud nerespektoval zásadu,
že v důsledku zahlazení odsouzení se na pachatele hledí, jako by nebyl
odsouzen, a naopak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že od předchozích
odsouzení nelze odhlédnout. V návaznosti na to pak opětovně poukázal na jemu
činěné hrozby spoluobviněné O. N. a zdůraznil, že tato a mladistvý obviněný X.
Y. *). si dělali naprosto, co chtěli, a on jim v tom nemohl nijak zabránit; v
této souvislosti pak též označil za ničím nepodložený závěr odvolacího soudu,
že „to bylo převážně jeho působení, které dovedlo rodinu za soužití s ním k
popsanému způsobu života, když do té doby u O. N. kriminálně závadové jednání
zjištěno nebylo“, a rozporoval rovněž, pokud tento soud považoval za nutné
zohlednit „jeho zjevný negativní vliv na způsob života celé rodiny“. Vytkl
soudu druhého stupně též to, že měl výhrady k jeho obhajobě spočívající v tom,
že veškerou vinu odmítal a za jednotlivá jednání činil odpovědnými
spoluobviněné O. N. a mladistvého X. Y. *), a že tuto obhajobu zpochybnil,
přestože on uváděl vše po pravdě s tím, že to byla jiná osoba, která se
podílela na dané trestné činnosti. Konečně vytkl odvolacímu soudu, že se ve
svých závěrech nikterak nezamýšlel nad tím, jaké důsledky pro něj, jeho zdraví
a život jeho rodiny může mít, pokud mu uloží nepodmíněný trest odnětí
svobody.
8. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu ve spojení s
rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 2 Tm
10/2014, a uložil soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
9. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr.
ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u
Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 2. 3. 2017 sdělila, že se k
němu nebude věcně vyjadřovat. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o podaném dovolání v
neveřejném zasedání.
10. Nejvyšší soud, soud pro mládež (dále jen ,,Nejvyšší soud“), jako
soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je
přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou
oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i
obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda
obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z
důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto
zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání
tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
12. Jak již bylo výše uvedeno, dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že
skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako
určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec
nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou
koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob
hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud
dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou
stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle
vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné
hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo
v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti
mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud
je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a
teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní
posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého
stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve
věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03,
sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout,
že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné
opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v
určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
13. V tomto ohledu dovolání obviněného nemohlo obstát, a to z
následujících důvodů.
14. Dovolatel opřel své tvrzení o existenci daného dovolacího důvodu o
námitky směřující proti výroku soudu druhého stupně o uložení nepodmíněného
trestu odnětí svobody, přičemž tyto představovaly předně výhrady proti
skutkovým zjištěním soudů obou stupňů učiněným na podkladě provedeného
dokazování. Tak tomu bylo v případě, když tvrdil, že se jednání, jímž byl uznán
vinným, zejména pak toho, které bylo právně kvalifikováno jako zločin krádeže
podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečin poškození
cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství s obviněnou O.
N. podle § 23 tr. zákoníku, nedopustil s tím, že spolupachatelem jmenované
obviněné byl její bratr J. P. Takové jeho výhrady rozhodně nelze považovat za
relevantně uplatněné, a je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání
formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po
stránce věcné uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně
domáhal odlišného hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy
nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj
prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval
údajně nesprávné právní posouzení skutku [toto však proklamoval toliko touto
nekonkrétní formulací, aniž by specifikoval, v čem nesprávnost právního
posouzení a jakého skutku – zřejmě toho, jenž byl právně kvalifikován jako
zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku –
spatřoval], nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
15. Nesprávnost hmotněprávního posouzení pak obviněný vytýkal
prostřednictvím zbývající dovolací argumentace ve vztahu k uloženému trestu,
přičemž konkrétně namítl, že odvolací soud nerespektoval ustanovení § 106 tr.
zákoníku, tj. zásadu, že v důsledku zahlazení odsouzení se na pachatele hledí,
jako by nebyl odsouzen. Rovněž taková jeho výhrada však stojí mimo rámec
uplatněného dovolací důvodu.
16. Přestože v rámci tzv. jiného nesprávného hmotněprávního posouzení
lze úspěšně rozporovat i některá pochybení týkající se ukládání trestu (např. v
právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen úhrnný trest nebo souhrnný
trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu), v posuzovaném
případě odvolací soud při ukládání trestu obviněnému žádnou otázku související
se zahlazením jeho předchozích odsouzení, která by byla předmětem
hmotněprávního posouzení, nehodnotil, když naopak zahlazení předchozích
odsouzení obviněného zohlednil (viz strana 34 odůvodnění jeho rozhodnutí: „… v
jeho případě … byl ukládán … trest … hluboko v dolní polovině zákonné trestní
sazby, velmi blízko nad samou dolní hranicí, v trvání 3 let, avšak na rozdíl od
soudu nalézacího soud odvolací tento trest ukládal již jako nepodmíněný a pro
jeho výkon zařadil obviněného do věznice s dozorem podle § 56 odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku při stanovené výměře, když k předchozím výkonům trestů z pohledu
tohoto zákonného ustanovení s ohledem na jejich zahlazení nemohl přihlížet …).
K předchozím odsouzením obviněného přihlédl pouze při hodnocení jeho osoby ve
smyslu ustanovení § 81 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že dospěl k závěru, že „…
nelze však u tohoto obviněného ukládat výchovný trest, když je zřejmé, že
předchozí pravomocná odsouzení, a to i k nepodmíněným trestům odnětí svobody,
které obviněný alespoň částečně vykonal, se u něj zjevně svým výchovným účinkem
zcela minuly a obviněný tak nesplňuje podmínky pro aplikaci ustanovení § 81
odst. 1 tr. zákoníku ...“ (též na straně 34 odůvodnění rozsudku soudu druhého
stupně). Vzhledem k tomu mu uložil daný trest odnětí svobody jako nepodmíněný.
Tato otázka, jak již bylo shora uvedeno, přitom byla předmětem hodnocení ve
smyslu citovaného ustanovení § 81 odst. 1 tr. zákoníku a je třeba konstatovat,
že na podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody (samotný název podmíněné
odsouzení není přesný, neboť pachatel není odsouzen podmíněně, nýbrž pouze
poté, co soud pravomocně zjistil skutek, kvalifikoval jej jako trestný čin,
uznal pachatele vinným z jeho spáchání a uložil mu za něj trest odnětí svobody,
výkon tohoto trestu není zatím realizován) není právní nárok, nýbrž závisí
zcela na uvážení a rozhodnutí soudu, aby se zřetelem ke všem konkrétním
okolnostem věci učinil závěr, zda je namístě či nikoli (srov. „soud může
podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta,
jestliže vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho
dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem
případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život,
není třeba jeho výkonu“).
17. K výše uvedené problematice považuje Nejvyšší soud za vhodné dále
(nad rámec dovolání obviněného) zdůraznit, že základním předpokladem
podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody (jehož výměra stanovená soudem
v konkrétní věci nepřevyšuje tři roky) podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku je
odůvodněný závěr soudu, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není
třeba výkonu trestu odnětí svobody. Takové rozhodnutí soudu se musí opírat o
odpovědné zhodnocení nejen okolností uvedených v § 81 odst. 1 tr. zákoníku, ale
také o zhodnocení všech ostatních hledisek rozhodných pro stanovení druhu
trestu a jeho výměry podle § 39 tr. zákoníku. Hlediska uvedená v § 81 odst. 1
tr. zákoníku jsou sice neopominutelná, soud je musí hodnotit přednostně, ale
nejsou výlučná a bez zhodnocení dalších kritérií by nemohl učinit závěr, že v
daném případě není třeba k tomu, aby pachatel vedl řádný život, působit na něj
bezprostředním výkonem trestu odnětí svobody (srov. Šámal, P. a kol. Trestní
zákoník I. § 1 až § 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1014,
dále srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne
21. 10. 1971, sp. zn. 2 Tz 108/71, publikované pod č. 32/1972 Sb. rozh. tr.).
Zahlazení odsouzení nebo zákonná fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl
odsouzen, přitom nebrání soudu, aby při hodnocení osoby pachatele přihlížel ke
skutečnostem, že pachatel v minulosti spáchal trestný čin, a z této skutečnosti
vyvodil příslušné závěry, pokud jde o sklony pachatele k trestné činnosti, o
jeho vztah ke společenským hodnotám chráněným trestním zákoníkem, možnost jeho
nápravy apod. (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Slovenské
socialistické republiky ze dne 17. 4. 1974, sp. zn. 5 Tz 33/74, publikované pod
č. 6/1975 Sb. rozh. tr.).
18. Postupu soudu druhého stupně a jeho rozhodnutí o uložení
nepodmíněného trestu odnětí svobody obviněnému tudíž nelze ničeho vytknout, je
v souladu se zákonem (a to i při zpřísnění trestu oproti rozhodnutí soudu
prvního stupně z hlediska respektování zásady reformace in peius, jež se s
ohledem na odvolání podané státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství
pro Prahu 10 v neprospěch obviněného do výroku o uložení podmíněného trestu
odnětí svobody neuplatnila), a pokud se tento soud odchýlil od závěru soudu
prvního stupně, který shledal podmínky k tomu, aby výkon tohoto trestu mohl být
ještě podmíněně odložen, pak své rozhodnutí v této otázce náležitě odůvodnil,
jak bylo uvedeno výše. K tomu je snad ještě možné připomenout, že obviněný byl
v dané věci odsouzen za šest trestných činů, a byl mu uložen úhrnný trest
odnětí svobody podle ustanovení § 205 odst. 4 tr. zákoníku (za použití § 43
odst. 1 tr. zákoníku), které se vztahovalo na trestný čin krádeže jako trestný
čin z nich nejpřísněji trestný, a to ve výměře tří let, tj. hluboko v dolní
polovině zákonné trestní sazby, resp. blízko nad její dolní hranicí (předmětná
trestní sazba činí dvě léta až osm let). Jen pro úplnost lze dodat, že
obviněnému byl za citovaný trestný čin uložen druh trestu, který zákon
připouští, a byl mu rovněž uložen trest ve výměře trestní sazby stanovené v
trestním zákoně na tento trestný čin, jímž byl (mimo jiné) uznán vinným, a
tudíž jeho námitky k výroku odvolacího soudu o trestu, by nebylo možno
považovat za relevantně uplatněné ani v rámci dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř. (a ani v rámci žádného jiného důvodu dovolání).
19. Vzhledem k tomu, že dovolatel zejména v závěrečné části svého podání
vytýkal odvolacímu soudu, že měl výhrady k jeho obhajobě, tuto zpochybnil, a
nezamýšlel se ani nikterak ve svých závěrech o tom, jaké důsledky pro něj, jeho
zdraví a život jeho rodiny může mít, pokud mu uloží nepodmíněný trest odnětí
svobody, Nejvyšší soud považuje za vhodné jednak uvést, že pokud se soud
druhého stupně zabýval a vyrovnal s obhajobou obviněného, nelze mu tento postup
vytknout, naopak učinil tak správně a odůvodnění jeho rozhodnutí je v důsledku
toho ještě přesvědčivější.
20. Dále Nejvyšší soud poznamenává, že pokud by námitky obviněného měly
být považovány za zpochybnění správnosti a právě přesvědčivosti odůvodnění
rozhodnutí odvolacího soudu, pak dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není
přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).
21. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.)
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §
265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu
předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do
základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady
k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího
soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda
senátu