8 Tdo 768/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2005
dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp.
zn. 5 T 15/2004 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného I. M.
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 4 To
246/2004, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.
12. 2004, sp. zn. 4 To 246/2004, z r u š u j e ve výroku pod bodem I. v
části, jíž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 6.
2004, sp. zn. 5 T 15/2004, i ve výroku o vině trestným činem zanedbání povinné
výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1), a ve výroku pod bodem II.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na
zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 6. 2004, sp. zn. 5 T
15/2004, byl obviněný I. M. uznán vinným dvěma trestnými činy zanedbání povinné
výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zák., §
35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož
výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu
stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta; podle § 59 odst. 2 tr. zák.
mu bylo uloženo, aby podle svých sil uhradil dlužné a běžné výživné pro J. M.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů
zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že
1) v období od 1. 9. 1997 do 30. 11. 1999 v K., okr. N. J., neplnil zákonnou
vyživovací povinnost k nezletilé dceři J. M., která mu až do 26. 10. 1998
nebyla upravena rozhodnutím soudu, a to tak, že byl povinen přispívat na
výživném pro nezletilou J. částkou 500,- Kč měsíčně k rukám matky A. M. do
zletilosti J. M., vždy k prvnímu dni v měsíci předem, dne 27. 10. 1998 mu byla
tato povinnost upravena rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 9 Nc
423/1995, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 1999,
sp. zn. 11 Co 371/1999, tak, že byl povinen přispívat na výživném pro
nezletilou J. částkou 700,- Kč měsíčně k rukám matky, a to vždy k prvnímu dni v
měsíci předem, přičemž mimo svého částečného invalidního důchodu měl příjem v
kapele P. a současně od roku 1994 bezplatně pronajímal za účelem provozování
restaurace P. Š. svou ideální polovinu nemovitosti ve S. – B., za výše uvedené
období způsobil dluh na výživném v celkové částce 16.500,- Kč,
2) v období od 1. 4. 2002 do 31. 12. 2003 v K. neplnil svou zákonnou povinnost
ke své dceři J. M., která mu byla upravena rozsudkem Okresního soudu v Novém
Jičíně ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 9 N 423/1995, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. 11 Co 371/1999, tak, že
byl povinen přispívat na výživném pro dceru J. částkou 700,- Kč měsíčně k rukám
matky A. M. do zletilosti dcery, a to vždy k prvnímu dni v měsíci předem,
přičemž až do 31. 1. 2003 pobíral částečný invalidní důchod a současně od roku
1994 neodůvodněně bezplatně pronajímal za účelem provozování restaurace P. Š.
svou ideální polovinu nemovitosti ve S. – B., aniž v uvedené období učinil
kroky směřující ke zpeněžení majetkové účasti na této nemovitosti, a způsobil
tak dluh na výživném J. M. i Městskému úřadu v K., odboru sociálních věcí a
zdravotnictví.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti celému
výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.
12. 2004, sp. zn. 4 To 246/2004, byl z podnětu odvolání obviněného rozsudek
Okresního soudu v Novém Jičíně podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. v
celém rozsahu zrušen (výrok I.). Za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř.
bylo podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 223 odst. 1
tr. ř. z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání
obviněného pro skutek pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního
stupně zastaveno (výrok II.). Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla ve vztahu ke
skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně věc vrácena tomuto soudu, aby
učinil rozhodnutí nové (výrok III.).
Odvolací soud dospěl k závěru, že v případě skutku pod bodem 1) výroku o vině v
rozsudku soudu prvního stupně, který byl právně posouzen jako trestný čin
zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., došlo k promlčení
trestního stíhání, neboť trestnost tohoto činu podle § 67 odst. 1 písm. d) tr.
zák. zanikla uplynutím promlčecí doby, jež u trestného činu zanedbání povinné
výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. činí tři roky. V této souvislosti odvolací
soud zdůraznil, že trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr.
zák. měl obviněný spáchat v době od 1. 9. 1997 do 30. 11.1999, z čehož je
zřejmé, že byl dokonán 30. 11. 1999; tříletá promlčecí doba uplynula podle
názoru soudu k datu 30. 11. 2002, neboť nenastala žádná z okolností upravených
v ustanovení § 67 odst. 2, 3 tr. zák., případně v § 67a tr. zák. Bylo-li
trestní stíhání obviněného pro tento skutek rozhodnutím policejního orgánu
zahájeno ve smyslu § 160 tr. ř. až dne 7. 1. 2004, je evidentní, že tak došlo k
jeho promlčení.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě jakožto soudu druhého
stupně, a to proti výroku pod bodem II., kterým bylo po předchozím zrušení
rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně za podmínek uvedených v § 259 odst. 3
tr. ř. podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 223 odst.
1 tr. ř. a z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní
stíhání obviněného pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zanedbání povinné
výživy, podala v zákonné lhůtě nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch
obviněného. Odkázala v něm na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f), g)
tr. ř. a namítla, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly
splněny podmínky pro takové rozhodnutí, neboť napadené rozhodnutí spočívalo na
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Upozornila, že promlčecí doba by v
případě skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně uplynula k datu 30.
11. 2002, avšak z popisu skutku pod bodem 2) tohoto rozsudku je patrno, že
obviněnému je kladeno za vinu spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy
podle § 213 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil v období od 1. 4. 2002 do 31.
12. 2003. Za takových okolností nelze podle dovolatelky než dospět k závěru, že
došlo k přerušení běhu promlčecí doby stran skutku pod bodem 1) rozsudku soudu
prvního stupně, jelikož obviněný začal páchat v promlčecí době trestný čin
nový, na který trestní zákon stanoví stejný trest [§ 67 odst. 3 písm. b) tr.
zák.]. Z dikce trestního zákona podle ní vyplývá, že rozhodující je spáchání
nového trestného činu, přičemž tímto okamžikem počala běžet nová tříletá
promlčecí doba, jež byla posléze opět přerušena zahájením trestního stíhání
obviněného pro dva trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1
tr. zák., a to doručením usnesení dne 7. 1. 2004.
Dovolatelka shrnula, že k promlčení trestního stíhání skutku pod bodem 1)
rozsudku soudu prvního stupně nedošlo; napadené usnesení odvolacího soudu je
tak v rozporu s ustanovením § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. a nebyly dány ani
zákonné podmínky pro zastavení trestního stíhání z důvodu jeho promlčení.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 4 To 246/2004, ve výroku uvedeném pod
bodem II. zrušil a aby zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu
znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo lze dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací
soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku
rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v
dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že
dovolání je důvodné.
Podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání mimo jiné podat, bylo-li
rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové
rozhodnutí. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání
podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. „Jiným nesprávným hmotně právním
posouzením“ se v daných souvislostech rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá
přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové
okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je zjevné, že námitky
dovolatelky lze pod uplatněné důvody dovolání podřadit.
Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání nejvyšší státní zástupkyně je
významná otázka, zda odvolací soud aplikoval správně ustanovení § 67 odst. 1
písm. d) tr. zák. a zda promlčení trestního stíhání nebylo přerušeno s odkazem
na ustanovení § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák.
Trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. náleží do
kategorie trestných činů, u nichž horní hranice trestní sazby činí jeden rok.
Podle § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák. trestnost takového činu zaniká uplynutím
promlčecí doby, jež činí tři léta.
Trestní zákon nestanoví okamžik, od kterého začíná běžet promlčecí doba. Soudní
praxe i právní věda vycházejí z názoru, že promlčecí doba začíná běžet od
spáchání trestného činu, tedy od okamžiku, kdy byl trestný čin dokonán, resp.
v případě pokračujících, trvajících a hromadných trestných činů od okamžiku,
kdy byla trestná činnost ukončena. Rozhodná je tedy doba ukončení jednání;
dlužno dodat, že pokud je však znakem skutkové podstaty účinek, popř. těžší
účinek, pak promlčecí doba začíná běžet od vzniku účinku nebo těžšího účinku.
V konkrétním případě pokračování v trestném činu zanedbání povinné výživy podle
§ 213 odst. 1 tr. zák. (§ 89 odst. 3 tr. zák.) to znamená, že trestný čin byl
dokončen v okamžiku provedení jeho posledního útoku, tj. k 30. 11. 1999.
Neexistovala-li by žádná z okolností modifikujících promlčení trestního
stíhání, jak jsou upraveny v § 67 odst. 2, 3 tr. zák. (aplikace ustanovení §
67a tr. zák. nepřichází v úvahu), pak by trestnost činu obviněného uvedeného
pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně zanikla dnem 30. 11.
2002.
Ze spisového materiálu je patrno, že usnesením Policie ČR, Okresního
ředitelství, služby kriminální policie a vyšetřování, teritoriálního oddělení
obecné kriminality K. ze dne 31. 12. 2003, jež bylo obviněnému doručeno dne 7.
1. 2004 (č. l. 96, 97), bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. proti obviněnému
zahájeno trestní stíhání pro dva trestné činy zanedbání povinné výživy podle §
213 odst. 1 tr. zák. Prvního z nich se měl dopustit v době od 1. 9. 1997 do 30.
11. 1999, druhého pak v době od 1. 4. 2002 do 31. 12. 2003. Dne 12. 1. 2004 byl
obviněný k oběma skutkům vyslechnut a dne 2. 2. 2004 byla pro oba skutky
kvalifikované jako trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1
tr. zák. podána obžaloba.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůraznil, že trestný čin
zanedbání povinné výživy pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního
stupně byl spáchán 30. 11. 1999 a bylo-li obviněnému usnesení o zahájení
trestního stíhání doručeno až 7. 1. 2004, stalo se tak evidentně po uplynutí
promlčecí doby. Výslovně též zmínil, že ustanovení § 67 odst. 2 tr. zák. o
stavení promlčecí doby a ustanovení § 67 odst. 3 tr. zák. o přerušení promlčení
trestního stíhání nebylo možno použít.
Závěry odvolacího soudu nejsou správné a námitky nejvyšší státní zástupkyně, že
soud chybně přistoupil k aplikaci ustanovení § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák.,
jsou opodstatněné.
Podle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje,
spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon
stanoví trest stejný nebo přísnější. Podle § 67 odst. 4 tr. zák. přerušením
promlčení počíná nová promlčecí doba.
Nový trestný čin je v promlčecí době „spáchán“, jestliže do této doby spadá
alespoň část jednání, které je znakem skutkové podstaty daného trestného činu,
není třeba, aby v případě pokračování v trestném činu byl též dokončen.
Proti obviněnému bylo zahájeno trestní stíhání, byla na něj podána obžaloba a
rozsudkem soudu prvního stupně pod bodem 2) výroku o jeho vině byl uznán vinným
trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jehož se
měl dopouštět v době od 1. 4. 2002 do 31. 12. 2003. Z toho vyplývá, že alespoň
parciálně se pokračování v trestném činu zanedbání povinné výživy, tedy
trestného činu, na který trestní zákon stanoví stejný trest, měl dopustit v
promlčecí době činu spáchaného v době od 1. 9. 1997 do 30. 11. 1999. Bylo proto
na odvolacím soudu, aby k této okolnosti přihlédl jako k okolnosti relevantní z
hlediska přerušení promlčení trestního stíhání z důvodu uvedeného v § 67 odst.
3 písm. b) tr. zák.
Při posuzování přerušení promlčení trestního stíhání podle § 67 odst. 3 písm.
b) tr. zák. není důležité, zda pachatel byl za stejně nebo přísněji trestný čin
již pravomocně odsouzen, ale rozhodující je „spáchání“ takového nového
trestného činu v promlčecí době, za který zákon stanoví trest stejný nebo
přísnější. Orgán činný v trestním řízení musí tuto otázku posoudit jako otázku
předběžnou. Podle § 9 odst. 1 tr. ř. totiž orgány činné v trestním řízení
posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu
však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu,
jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o
posouzení viny obviněného. O otázce, zda spáchal obviněný v promlčecí době
trestný čin, pravomocné rozhodnutí soudu neexistovalo a odvolací soud se jí v
odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně ani nezabýval. Zrušil-li rozsudek
soudu prvního stupně i ve výroku o vině tímto trestným činem a vrátil-li věc
soudu prvního stupně, aby učinil rozhodnutí nové, nelze z tohoto rozhodnutí (a
ani příslušné části odůvodnění napadeného rozhodnutí) usoudit, že se tak stalo
proto, že by trestný čin nebyl spáchán.
K tomu je třeba připomenout, že podle názoru Nejvyššího soudu není posuzování
této otázky jako předběžné podle § 9 odst. 1 tr. ř. na překážku ústavní zásada,
podle které každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za
nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina
vyslovena (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 2 tr.
ř.). Jde totiž o otázku rozhodnou pro vedení řízení, bez jejíhož zodpovězení
před tím, než je o vině pachatele pravomocně soudem rozhodnuto, by v řadě
případů mohl být zmařen účel trestního řízení (k tomu viz též rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 3 Tz 31/2000). Pro úplnost je
nutno dodat, že nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne
10. 3. 2005, sp. zn. 5 T 15/2004, byl obviněný znovu uznán vinným trestným
činem zanedbání povinné výživy, aniž by došlo ke změnám ve vymezení doby jeho
páchání od 1. 4. 2002 do 31. 12. 2003.
Nejvyšší státní zástupkyně tedy přiléhavě upozornila, že spácháním nového
trestného činu v promlčecí době došlo k přerušení promlčení trestního stíhání a
že tímto okamžikem počala běžet nová tříletá promlčecí doba, která byla posléze
přerušena doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného pro dva
trestné činy zanedbání povinné výživy dne 7. 1. 2004.
Protože nebylo správně rozhodnuto o promlčení trestního stíhání, spočívá
napadené rozhodnutí na jiném nesprávném hmotně právním posouzení [§ 265b odst.
1 písm. g) tr. ř.]. Jestliže Krajský soud v Ostravě trestní stíhání z důvodu
uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, rozhodl o zastavení
trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [§ 265b
odst. 1 písm. f) tr. ř.].
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně napadené
usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil ve výroku pod bodem I. v části, jíž
byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 6. 2004, sp. zn. 5
T 15/2004, i ve výroku o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle §
213 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1), a ve výroku pod bodem II. (§ 265k odst. 1, 2
tr. ř.). Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu (§ 265k odst. 2 tr. ř.). Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.). Při novém
rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil
Nejvyšší soud. Protože zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném
zasedání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto
rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková