8 Tdo 807/2025-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2025, č. j. 3 To 190/2024-145, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 158/2024, takto:
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2025, č. j. 3 To 190/2024-145. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Obviněný J. S. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2024, č. j. 4 T 158/2024-112, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2024, sp. zn. 8 T 17/2024, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněný podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2024, sp. zn. 8 T 17/2024, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. O povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř.
2. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2024, č. j. 4 T 158/2024-112, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 2. 2025, č. j. 3 To 190/2024-145, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně (dále jen obhájce) dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř. V rámci námitek uvedl, že odvolací soud rozhodl o jeho odvolání ve veřejném zasedání dne 5. 2. 2025 v jeho nepřítomnosti, přestože byl v uvedenou dobu ve výkonu trestu ve věznici XY, přičemž uložený trest začal vykonávat již dne 24. 11. 2024 s plánovaným koncem dne 21. 9. 2025. V průběhu předmětného veřejného zasedání tak byl podle mínění dovolatele dán důvod nutné obhajoby podle ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., které bylo postupem odvolacího soudu porušeno za současného porušení § 263 odst. 3 tr. ř. V této souvislosti poukázal na znění § 263 odst. 4 tr. ř., podle něhož lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, pouze tehdy, pokud tento výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, k čemuž však v předmětné trestní věci nedošlo. V důsledku tohoto nesprávného postupu odvolacího soud mu tak byla odňata možnost hájit se před soudem samostatně i prostřednictvím obhájce, a tím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení (v dovolání byl nesprávně uveden rozsudek) Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2025, č. j. 3 To 190/2024-145, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
4. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. To, že se obviněný nacházel v době veřejného zasedání konaného před odvolacím soudem ve výkonu trestu odnětí svobody podle ní vyplývá přímo ze spisu, a to např. ze zprávy o nastoupení trestu ze dne 22. 1. 2025, z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 4 T 158/2024, nebo z výpisu vyhledávání osob. Odvolací soud tak ve veřejném zasedání rozhodl, aniž měl obviněný obhájce, ač ho podle zákona mít měl a veřejné zasedání konal, i když obviněný neprohlásil, že se účasti na tomto jednání vzdává. Uplatněné námitky obviněného tak jsou důvodné a v dovolání vyjmenované dovolací důvody byly naplněny. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2025, č. j. 3 To 190/2024-145, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení, když současně vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
5. V replice k vyjádření státní zástupkyně obviněný sdělil, že se s „vyjádřením NSZ plně ztotožňuje a v plném rozsahu stále trvá na svém dovolání v této věci ze dne 11. 7. 2025“.
II. Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod postihuje typicky především situace, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě. Zahrnuje však i případy, kdy obviněný sice obhájce, ať již zvoleného či ustanoveného soudem, má, ale orgány činné v trestním řízení neplní jim zákonem uložené povinnosti a neumožní obhájci, aby realizoval svá zákonná oprávnění a povinnosti. Právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [čl.
6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb.], tak i ústavními předpisy [čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod], proto je porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, respektive podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. však nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, resp. porušení citovaných ustanovení, ale naplňují jej pouze některé případy, jmenovitě pak ty, které jsou ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí.
Nejvyšší soud totiž již vícekrát judikoval, že za porušení práva na spravedlivý proces nelze považovat jakákoliv formální porušení procesních předpisů o přítomnosti obhájce, nýbrž pouze taková, která svoji materiální intenzitou skutečně do práva na spravedlivý proces relevantně zasahují. Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán pouze v těch případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl po určitou část řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, mohla mít faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikované pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
9. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem je proto možné namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, což vedlo k tomu, že tímto postupem bylo zkráceno jeho právo zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Ze zákonné formulace tohoto dovolacího důvodu je patrno, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného. Je pravdou, že ze zákonného ustanovení (trestního řádu) vyplývají nižší požadavky na konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného, než je tomu u hlavního líčení. Je nepochybné, že obviněný jakožto osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím, má právo být k veřejnému zasedání buď předvolán, nebo o něm vyrozuměn (to podle procesní situace, podle potřeby provádět dokazování apod.). Pokud jde o účast (přítomnost) obviněného ve veřejném zasedání, obecné ustanovení § 234 tr. ř. o přítomnosti osob se o ní vůbec nezmiňuje, takže veřejné zasedání obecně lze konat v nepřítomnosti obviněného (v určitých případech se uplatní speciální ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř.).
III. Důvodnost dovolání
10. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.
11. Podle § 2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
12. Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu.
13. Podle § 263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
14. Podle § 263 odst. 4 tr. ř. platí, že v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
15. Uvedená ustanovení trestního řádu směřují k důsledné ochraně práva na obhajobu, přičemž je povinností soudu zajistit průběh řízení v souladu se zákonem, zvláště jsou-li dotčena základní práva zúčastněných stran. Procesní podmínky uvedené v těchto zákonných ustanoveních nezávisí na tom, zda a kdy se vůbec příslušný soud dověděl o skutečnosti, že se obviněný nachází ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž od objektivní skutečnosti, že obviněný vazbu či trest odnětí svobody skutečně vykonává. Je tedy věcí příslušného orgánu činného v trestním řízení včetně soudu, aby si tyto skutečnosti včas ověřil.
16. V posuzované věci Nejvyšší soud zjistil, že dne 5. 2. 2025 se před Krajským soudem v Brně konalo veřejné zasedání, a to bez přítomnosti obviněného (věc vedena pod sp. zn. 3 To 190/2024). V této souvislosti Krajský soud v Brně konstatoval, že veřejné zasedání proběhlo v nepřítomnosti obviněného, který se nedostavil bez omluvy, přičemž předvolání mu bylo doručeno řádně a včas, a to fikcí i vyvěšením na úřední desce soudu (bod 3 usnesení).
17. Ze spisu Nejvyšší soud dále zjistil, že obviněný byl v době konání předmětného veřejného zasedání ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY. Z připojeného spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 3 T 6/2024 má Nejvyšší soud za prokázané, že zmíněným okresním soudem byl obviněný odsouzen dne 15. 1. 2025 (č. l. 93) pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, ze kterého byl propuštěn dne 24. 7. 2025 [ve výkonu trestu odnětí svobody se i s ohledem na započtení doby strávené ve vazbě (č. l. 96) tedy nacházel od 24. 11. 2024 do 24. 7. 2025], kdy byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2024, č. j. 4 T 158/2024-112, s plánovaným ukončením dne 21. 9. 2025 [od 1. 5. 2024 do 1. 11. 2024 vykonával obviněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2024, sp. zn. 8 T 17/2024, který byl následně zrušen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23.10. 2024, č. j. 4 T 158/2024-112, a obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců].
18. Výše uvedené skutečnosti vyplývající jednak ze spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 3 T 6/2024 a dále Městského soudu v Brně sp. zn. 4 T 158/2024, a tedy dokládají, že v případě obviněného byly v době konání veřejného zasedání před Krajským soudem v Brně dne 5. 2. 2025, ve věci vedené pod sp. zn. 3 To 190/2024, jednak dány podmínky nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a dále podle 263 odst. 4 tr. ř. mohlo být předmětné veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti konáno jen tehdy, pokud by obviněný výslovně prohlásil, že se účasti na tomto veřejném zasedání vzdává. Vzhledem k tomu, že obviněný neměl ve veřejném zasedání obhájce a účasti na veřejném zasedání se výslovně nevzdal, došlo ze strany Krajského soudu v Brně k porušení citovaných ustanovení a naplnění uplatněných dovolacích důvodů. IV. Způsob rozhodnutí
19. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2025, č. j. 3 To 190/2024-145, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
20. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Brně bude muset věc znovu projednat a o odvolání obviněného rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 9. 2025
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu