U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2017 o dovolání poškozené H. N. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 31 To 461/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené proti obviněné J. B. u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 107/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání poškozené H. N. odmítá.
1. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 6 T 107/2016, uznal obviněnou J. B. (dále jen „obviněná“) vinnou jednáním blíže specifikovaným ve výroku o vině, které právně kvalifikoval jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a uložil jí podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let.
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 4. 2016, č. j. 4 T 158/2014-144, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné rovněž povinnost nahradit poškozené H. N. (dále jen „poškozená“) škodu ve výši 637 050 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti tomuto rozsudku podala poškozená odvolání, v němž uvedla, že směřuje do výroku o náhradě škody. Navrhla, aby odvolací soud obviněné uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit jí (poškozené) na náhradě škody částku 637 050 Kč ve zkušební době 4 let podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku, a aby ji podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně poškozená navrhla, aby soud postupoval podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku, tj. že obviněná vykoná trest, jestliže nevyhoví uložené podmínce. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací shledal, že odvolání poškozené ve skutečnosti směřovalo do výroku o trestu v neprospěch obviněné, což trestní řád nepřipouští, a proto je usnesením ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 31 To 461/2016, podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako podané osobou neoprávněnou zamítl.
3. Poškozená se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a prostřednictvím své zmocněnkyně JUDr. Jarmily Cindrové proti němu podala dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měla za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To spatřovala v tom, že odvolací soud se věcně nezabýval správností výroku o náhradě škody, čímž ji měl zkrátit na jejích právech uvedených v § 246 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř.; též měl tímto porušit zásadu rovnosti stran. Rozsudek soudu prvního stupně je podle názoru poškozené nevykonatelný, a nikdy by proto nemohl být veden výkon uvedeného rozhodnutí. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 31 To 461/2016, a též rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 6 T 107/2016, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí v neveřejném zasedání.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací se v tomto případě nejprve zabýval otázkou, zda dovolání bylo podáno osobou oprávněnou. Podle § 265d odst. 1 tr. ř. mohou dovolání podat pouze za a) nejvyšší státní zástupce … pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i neprospěch obviněného; a za b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně týká. Odstavec 2 tohoto zákonného ustanovení dále zamezuje, aby jakékoliv jiné osoby podaly dovolání ve prospěch obviněného (tedy včetně těch uvedených v § 247 odst. 2 tr. ř.). Výjimku tvoří jen případy, je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, kdy je k tomuto kroku ve prospěch obviněného oprávněn jeho obhájce anebo opatrovník, a to i bez jeho souhlasu.
6. Citované ustanovení trestního řádu tedy poškozeného do výčtu osob oprávněných podat dovolání nezařazuje. To ve svém důsledku znamená, že poškozená H. N. nebyla vůbec oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu tímto mimořádným opravným prostředkem. Za této situace nebyl Nejvyšší soud ze zákona oprávněn věcně se dovoláním – podaným osobou neoprávněnou – zabývat.
7. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání poškozené podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že bylo podáno osobou neoprávněnou. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 7. 2017
JUDr. Jan Bláha předseda senátu