8 Tdo 885/2025-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného L. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 11 To 391/2024-200, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 111/2024, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 11 To 391/2024-200, pouze ohledně obviněného L. M., a to jen ve výroku o trestu. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.
1. Obviněný L. M. (dále zpravidla jen „obviněný“) byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 10. 2024, č. j. 6 T 111/2024-176, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Týmž rozsudkem a shodnou právní kvalifikací byli uznáni vinnými také spoluobvinění L. S. a F. V. Obviněnému L. M. byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců za současného stanovení dohledu.
2. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 10. 2024, č. j. 6 T 111/2024-176, podal v neprospěch obviněných odvolání státní zástupce, který se domáhal posouzení jejich jednání podle přísnější právní kvalifikace [§ 205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku] a uložení přísnějších trestů. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 11 To 391/2024-200, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. M. (stejně tak i spoluobviněné L. S. a F. V.) uznal vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 (dvaceti šesti) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. I. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podal v neprospěch obviněného L. M. dovolání nejvyšší státní zástupce, který uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. V rámci podaného dovolání stručně a výstižně popsal dosavadní průběh trestního řízení, aby uvedl, že dovolání je podáváno pouze v neprospěch obviněného L. M., kterému byl uložen trest odnětí svobody v trvání 26 (dvaceti šesti) měsíců, avšak výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců, což je vyloučeno ustanovením § 82 odst. 1 tr. zákoníku [spoluobviněnému L. S. a F. V. byly shodně uloženy tresty odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců, což je v souladu se zákonem], a proto je u tohoto obviněného dán dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 11 To 391/2024-200, ohledně obviněného L. M. ve výroku o trestu zrušil, jakož i zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí
II. Přípustnost dovolání
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
6. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
7. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním [§ 265f odst. 1 tr. ř.] a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
III. Důvodnost dovolání
8. Ze spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 6 T 111/2024 Nejvyšší soud zjistil, že z podnětu odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného L. M. (také spoluobviněných) odvolací soud - Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 11 To 391/2024-200, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. M. (stejně tak i spoluobviněné L. S. a F. V.) uznal vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinem poškození věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 (dvaceti šesti) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku odložil na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu dále vyplývá, že obviněnému L. M. byl ukládán přísnější trest s ohledem ke skutečnosti, že myšlenka dopustit se trestné činnosti pocházela od něj.
9. Ustanovení § 82 odst. 1 tr. zákoníku, které bylo odvolacím soudem aplikováno, přitom uvádí, že při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let, nikoliv však dobu kratší, než je délka podmíněně odloženého trestu odnětí svobody; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku.
10. Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněnému L. M. byla v rozporu se zákonem – pravidly vyplývajícími z ustanovení § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba kratší, než byla výměra uloženého trestu odnětí svobody. Byl-li obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 26 (dvacetišesti) měsíců, mohla být při podmíněném odsouzení zkušební doba stanovena v trvání nikoli kratším, než byl trest odnětí svobody, tj. 26 (dvacet šest) měsíců. Uvedený závěr je rovněž v souladu s komentářovou literaturou – viz přiměřeně Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 3170, která mj. uvádí, že za trest odnětí svobody je nyní třeba považovat i podmíněné odsouzení (§ 81 až 83 trestního zákoníku), a proto se bude jednat o naplnění tohoto dovolacího důvodu [§ 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.], když soud stanoví zkušební dobu kratší či delší, než stanoví zákon. Za situace již shora popsané, kdy zákon stanoví zkušební dobu na jeden rok až pět let a současně také stanoví, že zkušební doba nemůže být kratší, než je délka podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, musel být shledán v této části rozsudku odvolacího soudu rozpor se zákonem, naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
11. Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným musel Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušit rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 11 To 391/2024-200, ohledně obviněného L. M., a to pouze ve výroku o trestu. Současně také musel zrušit všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl [jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen]. Nejvyšší soud dále poukazuje na znění § 265s tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 10. 2025
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu