8 Tdo 928/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
27. července 2011 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v
Plzni ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 50 To 555/2010, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 3 T 34/2010, t
a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. o d
m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 3 T
34/2010, byl obviněný J. K. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby
Okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň – město ze
dne 31. 3. 2010, sp. zn. 2 Zt 423/2009 pro skutek, kterým měl spáchat trestný
čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1, 2 písm. b) tr.
zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 11. 2010,
sp. zn. 50 To 555/2010, zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného
proti shora uvedenému rozsudku, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.
Prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Moronga podal obviněný proti
uvedenému usnesení odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž vyjádřil nesouhlas s tím, že byl
soudem prvního stupně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., neboť se
nepodařilo prokázat, že uvedený skutek spáchal obviněný. Takový závěr obviněný
neakceptoval, protože nevychází z provedených důkazů. Dovolatel nesouhlasil s
konstatováním odvolacího soudu, že důvod zproštění obžaloby nemá žádný význam,
neboť požadovaná změna právní kvalifikace nemůže být pro obviněného
příznivější. Dovolatel poukázal na různé důvody zproštění obžaloby, které
vyjadřují vztah stíhané osoby k činu, a hodnotil správnost postupu a pečlivost
orgánů činných v trestním řízení. Připustil, že v daném případě by konečné
rozhodnutí vedlo opět ke zproštění obžaloby, ale z důvodu diametrálně odlišného
a ve vztahu k jeho osobě příznivějšího, neboť v rámci posouzení, jež napadá,
byl označen za „zločince“, a tohoto označení zbaven nebyl. Obviněný v další
části vznesl argumenty, jež obsahují jeho dříve zastávanou obhajobu týkající se
skutkových okolností, že nevěděl o původu vozidla, s trestnou činností neměl
nic společného a pouze vyhověl svědkovi R. M., od něhož převzal vyplněné
listiny, které předložil na správním úřadě, a po provedení zápisu mu je vrátil.
O falešných podpisech na kupních smlouvách a plné moci nevěděl. Důvod zproštění
obžaloby považuje obviněný za zásadní skutečnost, která ovlivňuje posuzování
jeho osoby. Je rozdíl, pokud je někdo bezdůvodně obžalován pro skutek, který
není trestným činem, anebo jde o situaci, kdy se nepodařilo pachateli prokázat
jednání, jež jinak naplňuje znaky konkrétního trestného činu. Zproštění
obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. je nepochybně významným a pro obviněného
příznivějším důvodem skončení trestního řízení, neboť vyjadřuje skutečnost, že
se ničeho závadného nedopustil, a důvodem ukončení trestního stíhání tak není
pouze důkazní nouze. Dovolatel proto nesouhlasil s vyjádřením odvolacího soudu,
že zprošťující důvod podle § 226 písm. b) tr. ř. není příznivější oproti
zproštění podle § 226 písm. c) tr. ř. Soudu prvního stupně dovolatel vytkl, že
nesprávně postupoval, když nekriticky, neodůvodněně a nesprávně vyčlenil určitý
úsek z celkového organizovaného jednání, tuto část osamostatnil a označil za
trestný čin. Podle obviněného jednání popsané v obžalobě nevykazuje znaky
trestného činu, a proto se domáhal zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť
soud nekriticky převzal verzi policie a soustředil se na provádění důkazů ke
zjištění autora falešných podpisů s přesvědčením, že musel vědět o nelegálním
provozu konkrétního vozidla, když jiný důvod nahrazení cizího podpisu věrohodně
neexistuje. Skutek, který se jen vzdáleně podobá trestnému činu, nemůže být
předmětem obvinění a soudního řízení, když není popsán tak, aby i v případě
jeho naplnění nevykazoval znaky skutkové podstaty. V tomto případě tak byla
neopodstatněně kriminalizována osoba, která s trestnou činností ostatních
neměla nic společného.
Z důvodů shora uvedených obviněný v závěru dovolání navrhl, aby
Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 50
To 555/2010, a rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 30. 9. 2010, sp.
zn. 3 T 34/2010, zrušil a rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby podle §
226 písm. b) tr. ř., příp. aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se písemně vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství
prostřednictvím státní zástupkyně tam činné, která nejprve konstatovala, že
obviněný podal dovolání, jež sice označil jen dovolacím důvodem podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak z námitek obviněného dovodila, že bylo podáno z
důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V případě projednávaného
rozhodnutí poukázala na rozhodnutí č. 68/1978 Sb. rozh. tr. a zdůraznila, že
příznivější jsou podle okolností případu zejména důvody podle písm. a), b) a
c), oproti důvodům podle písm. d) a e). Důvod uvedený v písm. a) je příznivější
než důvod podle písm. b) (viz rozh. č. 37/1989-III.). Zproštění obžalovaného z
důvodu podle § 226 písm. c) tr. ř. může být v konkrétním případě pro něj
nejpříznivější (srov. rozh. č. 7 Bulletinu Nejvyššího soudu seš. 2, roč.
1989-7-II.). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná, neboť
důvod zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř. je pro obviněného zřetelně
příznivější než důvod zproštění podle § 226 písm. c) tr. ř. V posuzované
trestní věci bylo možné dospět k závěru, že skutek, pro který byla podána
obžaloba, není trestným činem. Státní zástupkyně dále shrnula skutková zjištění
ve věci učiněná a konstatovala, že obviněný zcela zjevně jednal v negativním
skutkovém omylu, který vylučuje subjektivní stránku trestného činu, pro který
byl stíhán. Podle státní zástupkyně tak měl být obžaloby zproštěn z důvodu
podle § 226 písm. b) tr. ř., přičemž tento důvod zproštění je pro něj
příznivější. Námitkami obviněného v uvedeném smyslu se měl k jeho odvolání
zabývat Krajský soud v Plzni, který ho měl věcně projednat. Protože dovolání
obviněného považovala státní zástupkyně za důvodné, navrhla, aby Nejvyšší soud
České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 50 To 555/2010, jakož i jemu předcházející
rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. 3 T 34/2010,
a současně všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále
postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu Plzeň -
město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal podané dovolání
nejprve z hlediska jeho přípustnosti podle § 265a odst. 1 tr. ř., podle něhož
lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud
rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm.
a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat
za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout
pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a
zákon to připouští.
Za situace, kdy odvolací soud nepřezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního
stupně po věcné stránce proto, že ve věci shledal skutečnosti předpokládané v
ustanovení § 253 odst. 1 tr. ř., nelze v dovolání uplatňovat námitky týkající
se nesprávnosti právního posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., protože odvolací soud se touto otázkou meritorně nezabýval.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o něž obviněný dovolání
opřel, nelze uplatnit, jestliže odvolací soud nemohl rozhodnutí soudu prvního
stupně vůbec věcně přezkoumat např. proto, že opravný prostředek nesplňoval
náležitosti obsahu odvolání. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž
dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a
povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek § 254 odst. 1
tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo
1464/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č
3, T-666).
Za stávající situace obviněný mohl podat dovolání proti uvedenému usnesení
odvolacího soudu pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l
) tr. ř., v jeho první alternativě, tedy proto, že bylo rozhodnuto o odmítnutí
řádného opravného prostředku, aniž by byly splněny procení podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10.
2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí
Nejvyššího soudu, sešit č. 2, T-655).
Obviněný sice tento dovolací důvod neuplatnil doslovně v tom, že by § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř. citoval, ale z obsahu tohoto dovolání (§ 59 tr. ř.)
Nejvyšší soud shledal materiálně skutečnosti dopadající na uvedený dovolací
důvod za uplatněné. Na základě těchto úvah proto dospěl k závěru, že dovolání
obviněného je přípustné ve smyslu § 265a tr. ř.
Dále se Nejvyšší soud zabýval tím, zda bylo dovolání obviněného za uvedených
skutečností podáno jako osobou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. oprávněnou.
Obviněný může dovolání podat pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se
ho bezprostředně dotýká. Dalším kritériem, které vychází z obecné zásady, je
to, že dovoláním se obviněný může domáhat změny napadeného rozhodnutí jen ve
svůj prospěch, nelze tedy z podnětu jeho dovolání dosáhnout změny, která by v
jakémkoli směru zhoršila postavení obviněného.
Jak se v projednávané věci uvádí, dovolání obviněného směřuje proti usnesení
Krajského soudu v Plzni, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 50 To 555/2010, který
podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Okresního
soudu v Plzni – město ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. 3 T 34/2010, neboť shledal, že
uvedené odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou. K tomuto závěru odvolací soud
dospěl (viz strana 2 odůvodnění napadeného usnesení) proto, že když byl
obviněný rozsudkem soudu prvního stupně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c)
tr. ř., domáhal se zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř., což však odvolací
soud považoval pro obviněného za méně příznivé, než v případě zproštění
uvedeného v rozsudku soudu prvního stupně, a tedy, kdyby odvolání obviněného
bylo vyhověno, by šlo v souvislosti s rozhodnutím soudu prvního stupně o
rozhodnutí v jeho neprospěch.
Nejvyšší soud se s tímto závěrem odvolacího soudu ztotožnil, neboť
zproštění obviněného obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal
právě obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř., může v konkrétním případě být
důvodem, který je pro obviněného nejpříznivější. V takovém případě nemůže
obviněný podat odvolání ve svůj neprospěch (srov. rozh. č. 7 Bulletinu
Nejvyššího soudu seš. 2, roč.1989-7-II.).
V souladu s tím je nutné zmínit, že pokud byl obviněný zproštěn podle §
226 písm. c) tr. ř. obžaloby, bylo tomu proto, že skutek, který je předmětem
obžaloby, se stal a vykazuje znaky trestného činu, avšak nebylo prokázáno, že
tento skutek spáchal obviněný. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je
patrné, že soud vzal za prokázané, že se při zachování totožnosti stal skutek,
který je uveden v obžalobě, neboť bylo prokázáno, že vozidlo odcizené v SRN
bylo za použití dokladů vztahujících se k původu vozidla a jeho majitelům
zavedeno do evidenčních systémů České republiky pro motorová vozidla. Případný
kupec tohoto vozidla tak mohl nabýt dojmu, že vozidlo bylo legálně získáno.
Veškeré popsané úkony ve svém souhrnu naplňují znaky předmětné skutkové
podstaty trestného činu, neboť vedly k zastření původu odcizeného vozidla.
Nicméně v řízení nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. V konkrétních
souvislostech projednávané věci tak byl obviněný zproštěn z důvodu, který pro
něho má stejný význam jako zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť
společným znakem obou zvažovaných důvodů je závěr, že nebylo prokázáno, že to
byl obviněný, kdo se dopustil stíhaného činu. Z uvedeného plyne, že obviněný se
nemůže domáhat příznivějšího rozhodnutí, než které soud prvního stupně v
předmětné věci učinil, a odvolací soud proto na základě všech uvedených
skutečností postupoval správně.
Proto, pokud se dovolatel domníval, že zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř. by
bylo zcela v jeho prospěch, avšak ve skutečnosti tomu tak nebylo, nebyl
oprávněnou osobou podat odvolání, které odvolací soud podle § 253 odst. 1 tr.
ř. odmítl.
Ze všech důvodů výše uvedených se obviněný nemůže ani v rámci dovolacího řízení
domoci žádného příznivějšího rozhodnutí, a proto je předmětné dovolání nutné
posoudit jako dovolání podané nikoliv v jeho prospěch. Takové dovolání obviněný
nemůže uplatnit, a pokud tak učinil, jde o dovolání podané osobou neoprávněnou
(§ 265d tr. ř.), a proto takové dovolání Nejvyšší soud z uvedeného důvodu podle
§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. července 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada
Šámalová